PROLOG NEW YORK CITY PONDĚLÍ 6. PROSINCE
Doktorka Susan Passerová, internistka v Manhattan Memorial Hospital, běžně označované zkratkou MMH, vyprovodila z vyšetřovny svou jednačtyřicátou a toho dne poslední pacientku, Florence Williamsovou. Bylo bezmála 18.00. Srdečně se s Florence rozloučila a doporučila jí, aby i nadále důsledně dodržovala svůj poměrně složitý léčebný program. Po návratu do ordinace se Sue zhluboka nadechla, upravila si covidovou roušku a usadila se k počítačovému terminálu, aby dokončila požadovaný zápis. Povinnost vést elektronické zdravotní záznamy se jí stejně jako většině lékařů příčila, protože pokaždé způsobila nevítaný zásah do vztahu s pacienty, nicméně věděla, že to moderní medicína vyžaduje. Jakmile byla s prací hotova a svědomitě zkontrolovala všechny nezbytné kolonky, ten den si už posté umyla ruce, vsunula do kapsy stetoskop a zamířila na samotnou kliniku. Jako obvykle byla poslední z lékařů, kteří ukončili příjem objednaných pacientů, a prostory zely prázdnotou. Na opačném konci chodby už zahájila své každodenní povinnosti úklidová četa. Sue všem zamávala, jelikož si s několika členy týmu tykala, a oni jí gesto opětovali. Zatím se jednalo o normální, hektické pondělí. Pondělky už tradičně bývaly nejrušnějším dnem v týdnu vzhledem k tomu, že kromě plánovaných vyšetření 7