ˇ NEDELE
V
yšla ze svého pokoje ještě před východem slunce. Déšť, jakmile jednou začal, už nikdy nepřestal a bubnování dešťových kapek se proměnilo v bílý šum, zvuk na pozadí. Promočená byla už po dvou krocích, ale na tom nezáleželo. Měla na sobě plavky a mířila k vyhřívanému nekonečnému bazénu. Nevzala si telefon, ani ručník, ani žabky. Telefon by takový slejvák neustál, ručník byl zbytečný a na mokrém povrchu věřila bosým nohám víc než jakékoli obuvi. Skláněla hlavu. Bylo stále šero a ona nechtěla upadnout. Byla to jedna z těch nocí, kdy měla pocit, že vůbec nespala, ale to nemohla být pravda, protože se jí někdy během noci zdál sen. Sen, ve kterém běžela lesem, řítila se mezi tmavými, mokrými stromy, klouzala a klopýtala v zoufalé snaze najít své milované, kteří se ztratili. Spánek jen nebyl dost hluboký. Opatrně našlapovala na kamennou dlažbu. Voda se hromadila v každé dostupné prohlubni. Po obou stranách chodníku se řinuly potůčky a zaplavovaly opečovávané květiny. Když se ponoří do bazénu v tak silném dešti, bude to, jako by ji voda obklopovala ze všech stran? Jako by přestala existovat hranice mezi zemí a nebem? Všechna lehátka kdosi naskládal na sebe a přikryl igelitem, aby je ochránil před deštěm. Z hladiny bazénu stoupala pára. 11