KAPITOLA JEDNA
Od jisté doby mě překvapivě vůbec nerozhodí, když se ráno probudím v kaluži vlastní krve. No dobře, vím, že menstruační tekutina není technicky vzato úplně čistá krev, ale co. Má k ní dost blízko. Navíc – kdyby mě v tomhle stavu někdo viděl, určitě by se domníval, že mě rafl velociraptor. A to rovnou do vagíny. „Dneska ne! Ne! Ne už zase!“ Otočila jsem se na bok, abych rozsvítila lampu vedle postele, a břicho se mi stáhlo v křeči. Ne že bych měla nějaké pochybnosti, ale přesto jsem agresivně odhodila deku. Pod ní hotový masakr. „Ne, ne, ne,“ protáhla jsem obličej do zoufalé grimasy. Krev mi pulzovala až v krku, na dlaních a ve spáncích. Lepkavý pot z tváří se mi rozšířil až pod nos. Jen aby bylo jasno – krev se mnou ani nepohnula, zato fakt, že jsem zase dostala menstruaci, mě přinutil panikařit. 7