ProLogue 4
„Adoprdele!“vykřiklaFernaaskoženoubrašnoupřitisknutoukhrudiodskočilaodokénkakočáruzlomekvteřiny předtím,nežkolemníproletěladrápatárukaporostlášupinami,zanížsetáhlaodpornástužkakrve,jejížmajiteluž jaksinebylkrucepřipojený.
Zevšechstranseozývalomokrérybímlaskáníabublavý řev.Vtompřišladalšírána,vůzsezakymácelakrysačkouto mrštilozpátkynalavici.
Spohmožděnýmocasembrašnurychleodhodila,vrhla sevpředachlupatýmarukamapopadlagryfíka,kterýse škrábalnavnitřnístranudveří.
Drobnézvířátkomělopeříokolohlavycelénačepýřené aprošedivělousrstpodélpáteřebojovněnaježenou.Gryfík houkalaňafalnavšechentenrozruchvenkuaFernasiho projistotupřitisklakbřichu.
„Klid,Perkelte,“sykla.„Někdotamvenkujenanašístraně.Vím,žemáškuráž,alenatohlejsiužkapánekstarej.“
Gryfíkovazakrnělákřidélkaserozhořčenězatřepotala.
Vtomsevokýnkuobjevilrybíobličejstlamouplnoušpičatýchzubů.Skřehotavězakvákalazaneřádilcelýparapet
slizem.ObavystranPerkeltovapokročiléhověkuseFerně rázemvykouřilyzhlavy.
Dveřezarachotilyvrámu,jaksepeskadýnzuřivědrápaldovnitřavesnazeprocpathlavuokýnkemprskalsliny navšechnystrany.Nadtlamouplnoujehlovitýchzubůse mulesklybílé,vyvalenéočipřipomínajícíoloupanávařená vejce.
Hornípantsprasknutímodlétlasjemnýmkovovým cinknutímseodrazilodprotějšístěny.
Ferna–obvykletakvýřečná,pokudjdeosprostévýrazy–najednounemělaslov.
Vnásledujícímokamžikuseozvalzvukmelounuprocházejícíhomandlemaobludazaseklávedveříchzmizela zdohledu.
ZešikmenýmaoprýskanýmokennímrámemFernasledovalastříbřitézábleskyčepelíaslyšelavýkřiky,kteréjeden podruhémutichaly,ažzavládlostrašidelnéticho.Dokonce iPerkeltpřestalsípatazatajildech.
Chvílenapětí.
Pakdruhá.
Pakdalšíchpět.
Skřehotáníbažinnýchžabseproměnilovúlevnousborovoupíseň.
Naprotinísesvyvalenýmaočimausadilkočí,kolenasi přitáhlažkbraděadlouhýmarukamasizakrývalústa,jako bysechtělpojistit,ženevydáanihlásku.
Ozvalseblátivýdusotkopytaobaupřelipohledkedveřím,zpozanichžknimdolehlzvučnýhlas.
Pěkněnamyšlenýhlas.
Doslovanadutý.
Takovýtenhlas,kterývásdokáženaštvatinavzdálenost tisícekroků.
„Bylatojenomsmečkapeskadýnůobecných.Malteus onichpíševesvýchslavných Osmdesátiverších, vnichžje přirovnávákesvýmpříbuznýmpřislavnostizimníhoslunovratu.Jetozkrátkavtipálek.Mápaní,vědělajsi,žemajíčtyři žaludky?Noskutečně!Ajendvajsouvyužíványprotrávení jídla.Jetodocelafascinující,jelikožnarozdílodsvýchhorskýchpříbuznýchmajítentřetíačtvrtýplnýdrobnýchkamínků,které–“
Ozvesetichépovzdechnutíasvistčepelezajíždějícído pochvy.
„Zdravím?“odvážilasenejistěšpitnoutFerna.
Vyděšenýkočízaúpěl,jednurukupořádještěpřitisknutounaústa,adruhouhorečněnaznačoval,aťjeFerna uvšechvšudyzticha.
Ledabylýdusotkoňskýchkrokůsepřiblížil.
Rukavrukavicipevněuchopilaparapet,zatáhlazaněj adveřesenaposledním,protestujícímpantumálemvyvrátilyzrámu.„Nechcetetoodemknout?“
Byltojinýhlas.Nijaknamyšlenýavůbecnenadutý.
FernasenatáhlapřesPerkelta,abyodklopilazápadku. Kočípřipohledunanivyjeklavteřinunatodveřeodpadly docela.
Meziprovazcipřevisléholišejníkuadrobnýmilucerničkamisvětlušeksepřednimizjevilapostavazlegend.
Stříbrnévlasyostříhanénakrátkoaponěkudledabyle, jakobyktomuněkdonamístonůžekpoužiltupýnůž.
Očimodréjakosevernízářeahlubokéjakoledovcová jezera.
Těloštíhlé,alepevnéasvalnaté,zocelenéstaletímisoubojůsmečem.
Sněhověbíláhvězdicovitáhruškameče,kterásejemně třpytíhnedvedleprotáhlého,špičatéhouchanejstaršíznáméelfky.
Touchomápouze jedno, druhéjíbylopředmnohastaletímiodseknutoproklatěblízkohlavy,kdenynízůstávájen dávnovybělenájizva.
„Uvšechposranejchosmi!“vydechlaFerna.
JednoucháAstryx,břitmistryněapřísežnábojovnice,si letmoprohlédlainteriérvozu,přikývlaanatáhladovnitř rukusotěžemi.
„Přivedlajsemvámkoně.Jsouvpořádku.Avypodle všehotaky.“
KdyžsekočíaniFernaneměliktomuotěžepřevzít,pokrčilaramenyaomotalajekolemvěšákunakabáty,upevněnéhozevnitřnarámudveří.
Pakzmizelaajejíodchoddoprovázelojenblátivéčvachtáníbot.
Fernasevyklonilazedveří,přiložilasitlapkukústům akřiklazavzdalujícísepostavou:
„Ehm, děkujeme!“
Atichýmhlasemsamaprosebedodala:„Uvšechposranejchpekel!“
„Mluvítedostsprostě,“podotklšeptemkočí,kdyžsevedleníobjevilapohledemdoprovázeljejichvelkolepouzachránkyni.
Fernananějpřimhouřilaočiapomalýmpohybemtlapkyukázalanavzorkyanatomiepeskadýnů,kteréseválely nazemiodkočáruažkbažině,rozkládajícísevedlecesty.
Zdálose,žekočíteprvevtuchvílikonečněpochopil plnýrozsahAstryxinadíla.
„Notohle?“vydechl.„Uvšech posranejch pekel!“
Druhá–apodstatněméněrušná–polovinacestypřipadala Fernětřikrátdelšínežtaprvní.Nebylasijistá,kdosenechá snadnějivylekat,zdakočí,nebokoně.Cochvílisezopatrnostizastavovali,abykočíobhlédlterén,akdyžopětvyrazil,jeljakoshnojem.
Žádnédalšínebezpečíjevšaknepotkalo.
Ještěněkolikdnípojejichdramatickézáchraněrukou Astryx,řečenébřitmistryně,přísežnábojovniceatakdále atakdále,houkalPerkeltzespaní,kdyžleželvedleFerny, zatímcosiznovuaznovupročítalaposlednídopisyodsvé dávnépřítelkyně.
PředpárdesítkamiletpotkalatuhletehdymladousuverénníorkynivpobřežnímměstěŠerák.Pomnohaletechse alestalavěc,kteroubyFernakdysipovažovalazaněconepředstavitelného–přítelkyněnadobroodložilamečaotevřelasi„kavárnu“,kterájepodlevšehomimořádněúspěšná. Fernaanineví,cojetotakáva.
Nazákladěmilýchvzpomínekařadydlouhýchdopisů přestoprodalamaléknihkupectvísnázvemKudlibabka,jemužvěnovalapětadvacetletsvéhodospěléhoživota,sbalilavýtěžekzprodeje,směšněmalýkufříksosobnímivěcmi, brašnusvéhodávnoztracenéhospolečníkaastálekulatějšíhopostaršíhogryfíkaapaksiobjednalakočárdoměsta Thune.
Právětamnaniteďčekalnovýživot.
Novýzačátek.Jejínovéknihkupectví.Doutnajícíuhlíky staréhopřátelství,kteréjetřebarozdmýchat.Asnadiněco, cobyjednohodnemohlanazývatrodinou.
Akromětohovšehoseočividnětotálnězbláznila.
Vbrašněmělasbalenoještějednopsaní–dopisnarozloučenouoddalšístarépřítelkyně.Fernahovytáhlaaočijí padlynaposlednířádky,ikdyžjeužznalanazpaměť.
Vždysipamatuj,žejenti,conemajífantazii,vidí životjakonitnataženouodjednohobodukdruhému, odnarozeníkesmrti,avšakživotprožitýnaplnojejedenvelkýnádhernýpropletenec.
Nikdovněmneníztracen.
Aten,kdomáštěstí,neníaninalezen. Žijblaze,aťužbudeškdekoli.
Sláskou
ZeliaGreatstriderová
Fernasezadívalanadřevěnoucedulivetvarupapírového draka.Přespřednístranusešikmotáhlzatlučenýkuskovu představujícímeč.Čepelobklopovaladvěslova,vytesaná nadapodní:
LEGENDY &
LATTE
Zacelýživotnebylavystrašenátakjakoprávěteď.
Nodobře,nenítotak úplně pravda.Tahrůznánocpřed hromadoulet,kdybylavydánanamilostnebospíšnemilost jisténekromantce,stojípořádještěnaprvnímmístěžebříčkuryzíhostrachu.
Aleuvšechosmipekel,tahlechvílejenadruhémmístě jenzatracenětěsně.
Prohlíželasičerstvěnabílenouomítkudvoupatrovébudovysnatmavonatřenýmirohovýmipilířiahrázděním.Za oknysvitrážovýmisklysemíhalosvětloabarvy,zevnitřse ozývalopříjemnéšuměnípřipomínajícítokvzdálenéřeky
avzduchbylnasycenývůnískořiceamásla.Vchodovédveřeobchodubylyzavřené,abydovnitřnetáhlchladnýdech pozdnějarníhovečera.
Azatěmidveřmi?
„Jetojenpřítelkyně,kteroujsinaposledyviděla,kdyžjsi ještěmělasrstcelouhnědouaobějsteoživotěvědělyvelký kulový,“zamumlalasiprosebe.„Neníčehosebát.“
Jetukamarádka,kteroujsemznalajenjednoléto,ajá, kterásenemámkamvrátit,pokudseukáže,ženašepřátelstvíjeminulostí, pomyslelasi,alenahlastoneřekla.
UliceThune,jimižprávěprošla,bylyvtuchvíliužjen mlhavouvzpomínkou.
Fernaseřídilapopisem,kterýjíVivposlala,acestousi nevšimlaomocvícnežvůněřeky,klikatýchuličekaspousty všelijakýchdomů.Kdybytohleměstotakostřenekontrastovaloseslanýmvzduchem,pískemauniformnímiulicemi Šeráku,možnábysinevšimlaanitoho.
Perkeltsedělnadlažběvedlekufrushlavouvevýšcejejíchkolenasnapůlpřivřenýmazlatýmaočimaztěžkaoddechoval.
Fernasenanějpodívalaasvraštilačelo.„No,naulici spátnemůžeš,tobynešlo.“
Aprávětatoúvahajipřiměla,abysekonečněpohnula zmísta.Jakplatíodnepaměti–máš-lizvíře,musíšsečinit, protožekdobymujinakdalnažrat?
„Takpojď,tystarochu,“pobídlahoaopatrnědoněj šťouchlašpičkounohy.
Zatímcosejíčervenýplášťzatřepotalvdalšímporyvu větru,zvedlakufr,nadhodilasistaroubrašnu,kterájíviselapřesrameno,asáhlapoželeznémmadlunadveřích.
Tysevšakotevřelydřív,nežsejichstačiladotknout, akdyžsenadruhéstraněobjevilaznámáorčítvář,Ferně sevobličejivystřídalaširokáškálavýrazů.Poté,coseustálilynatomvýsledném,mělavočíchpohledplnýnaděje,ale tvářepodnimibylyodostvlhčínežpředchvílí.
„Takconatoříkáš?“zeptalasejíViv.Sezaloženýmarukamaseopřelaostůlapokývlakhrnku,kterýFernasvírala vpackách.
Fernasivšimla,žejejípředloktíjsoustáleúctyhodně svalnatá.Iobličejjestejný,ikdyžoněcokulatější.Avdanýokamžikrozhodněplnýočekávání. Opravdutuhletvář znám? pomyslelasi. Myslím,žejo.Aspoňdoufám. Pokud ne,pakmáproblém,protoženatuhlekartuvsadilaúplně všechno.
Vivzazádynapultusyčelnablýskanýpřístrojanadním dominovalastěněvelkábřidlicovádeska,nanížbylabarevnýmikřídamikrasopisněvypsanánabídkanápojůapečiva, vrozíchvyzdobenáornamenty.Nakolícíchviselyúhledné řadyvyleštěnýchhrnkůapodkřehkýmiskleněnýmipoklopyselesklopečivoscukrovoupolevou.Zákaznícihoufně přecházelisematamsnápojiasladkýmipochutinami.
Fernaopatrněpostavilahrneknastůlarozjímalanad zvláštníhořkostívzadunajazykuinadteplem,kterésejí rozlilovžaludku.
Cítila,žeskaždouvteřinoubudejejíodpověďtěžší. „Jeto... dobré,“ vypravilazesebe.
Ažnato,ženebylo.
Packaminervózněťukalaostěnyhrnku.
Vivinastejná,ikdyžoněcokulatějšítvářlehceposmutnělastejnějakopředlétytajejí,kdyžvKudlibabcenabídla mladéorkyniprvníknihu.Fernasetépodobnostimálem ažzasmála.
Smíchsealeztratilkdesipodnánosyviny.
Hergot,vždyťjátadyohrnujučumáknadstředobodem jejíšťastnéexistence!
„No,možnájetojennezvyk,“podotklaViv.„Samozřejmě,žetito nemusí chutnat!“dodala,opřelasezádyolavici azaloženérucejípřistálynaprsou.
„Jasně,mášpravdu,časemsetourčitě...“Fernavětunedokončila,jelikožmyšlenkyjímezitímodplulydoúplnějinýchvod.
Veškerýstrach,kterýzanechalanaprahukavárny,seteď vrátiljakopřílivapřepadljipocit,žesejípřinásledující vlněnevolnostizvednežaludekaonaznějvyhodínastůl všechnovčetnětohojedinéhodouškukávy.
Pakalekdesiuvnitřnašlazáchrannélano,kteréhose chvatněchytlaavydrápalasezmořenasouš.
Rázněhrnekodsunula.
„Krucinál,vždyťjetojen pití! Acoty?Koukám,žeses vdala!“
VivplácladlanídostoluanamířilanaFernuukazovák. „TohlejesakramojeFerna!Jsemtakráda,žetězasevidím!“ Apakužtobylovpohodě.
„Mělajsimístokávyvsaditspíšnatyhleskořicovýrolky,“ mumlalaFernasplnoupusoupečiva.Zavřelaočiamimovolněsezachvělablahemodramenažpošpičkyfousků.
„Uvšechosmipekel,snázvemtohohlepodnikujsifaktšáhlavedle.“
LetmopohlédlanaTandri,kterástálasjednourukou opřenouorohstoluapozorovalakrysačkuslehkým,alepobavenýmúsměvem.Nadčelemjízvlasůvystupovalydrobnérůžky,stejněpurpurovéjakojejípleť,azazádysejílíně pohupovaldlouhý,tenkýocas.PerkeltleželstočenýTandrikolemnohyaonaseaninepohnula,abyhonevyrušila, ikdyžmělanejspíšnapráciněcolepšího.Ferněbylahned odzačátkusympatickáatohletendojemjenutvrdilo.
Olízlasiulepenoupacku.„Položpředeměještějednu tuhledobrotuamožnásezatebevdámijá.“
Sukubaserozesmálaazastrčilasipramínekvlasůza ucho.
„Packypryč!“zasmálaseiVivapootevřelavchodové dveře,abynaněpověsilacedulkusnápisem ZAVŘENO. Pak vzalazpultuutěrkuavrátilasekdlouhémustolu,zněhož krysačkazabíralajenvelmimaloučást.
Fernasezatvářilašibalsky.„Tandri,vyprávělatiněkdy Vivosvýmletnímrománkuzdob,kdyseještěohánělamečem?Tajejíholkatenkráttakypracovalavpekárně.Tvoje ženamánejspíšnakontěslušnouřádkuopuštěnýchpekařek,takžeaždojdeknevyhnutelnýmu,věz,žejsemtupro tebe.“Opsalapackoušlechetnégesto.
„Jáalenejsemžádnápekařka!Tuhlepráciunásodvádí Knoflík,“usmálasetajnůstkářskyTandri.„Určitěsesním brzysetkáš,“dodalaaotočilasekViv:„Jakto,žesesjíoněm vdopisechnezmínila?“
VivseusadilanaprotiFerněadrhlahadříkempomyslnoušmouhunastole.
„Vtěchdopisechjsemjihlavněpřemlouvala,abypřestěhovalasvojeknihkupectvívedlenás,takmiasinezbylo místonapapíře.“
„Užjsitenobchůdekviděla?“zeptalaseFernysukuba ašpičkoudruhébotyjemněpodrbalaPerkeltamezilopatkami,cožgryfíkkvitovalospalým,avšaknadmíruspokojenýmzamručením.
„Nejspíšjsemprošlakolem,aleupřímně,bylajsem... myšlenkamajinde,“ukázalarozpačitěpackounaViv,pakna Tandriazpátky,„takžejsemsenanějmocnesoustředila.“
„Kdyžtěovládástrach,nedívášsenapravonalevo,“řekla chápavěTandri.
„Strach?“Vivudiveněpozvedlaobočí.
„Jo.Říkámsi,jakétoasije,opustitsvůjdosavadníživot aodjetdocizíhoměsta,kdenikohoneznáš,abystuzačala znova,“proneslapochmurněTandri.
Fernaponístřelilapohledemplnýmpřekvapeníavděčnosti.
„Jak nikoho? Mětupřecezná,“namítlaViv.
TandrisejemněodlepilaodPerkelta,objalaVivkolem širokýchramenapolíbilajidovlasů.„Myslím,žestouhle tvojíverzíseteprvezačínáseznamovat,“odpovědělašeptem,kterýmělazaslechnoutiFerna.
Ferněbylasukuba rozhodně sympatická.Dvakrátpodtrženo.
Prudkézabušenípřimělospícíhogryfíkavylekanězahoukatavšichniseohlédlikedveřím,kteréserozlétlydokořán.
Jakoprvníseobjevilpůlčíkvbavlněnékošiliamontérkách,kteréužtohohodnězažily.Napozdravlehcenadzvedl
okrajplacatéčapkyapodrželdveřeuhlazeněvyhlížejícímu šedivémukrysákovi,kterýneslhromadutašek,krabicaplechovek.
„Prýmunemámsničímpomáhat,“stěžovalsipůlčík. Krysákvypísklcosinesrozumitelnéhoajakmilezahlédl Fernu,zarazilse,chvílinanivykuleněcivělapakzmizelza pultem.
FerněneuniklTandrinsamolibýúsměv.
Vivsiodkašlala.„Ferno,tobylKnoflík.Určitěsezachvíli vrátí.AtohlejeCal,okterémjsemseti určitě zmínila.“NaklonilasekFerněblížasdlanívedleústtišedodala:„Právě díkyněmuteďmůžešbýtúplněbezstarostí.“
„Hm,“ozvalseCal,jehoždlouhéušitoažmocdobře slyšely.
Fernasipomyslela,ževypadázaskočeněazároveňpotěšeně.„Rádatěpoznávám.“Vstalaapřistoupilakněmusnataženoutlapkou.Obabylipřibližněstejněvysocí.
Půlčíkjítlapkupevněstiskl,jednoujísnípotřáslana tvářisemuobjevilnesmělýnáznakúsměvu.„Konečněněkdo,kdomluvístručněajasně.Tojeúleva.“
„Řeklabych,žeFerninukošatoumluvuteprvepoznáš,“ houklaViv.„Apokudbyspotřebovalněcovydláždit,bude setistímsvýmslovníkemhodit.“
„Neser,“utrousilaFernapřátelskypřesrameno.
Calsesvykulenýmaočimazachechtal,atorozhodlo,že ijehosizařadilanaseznamsympaťáků.
„Tadysamozřejměvsadímeokna,“podotklCal,kdyžspolečněhledělinaprázdnérámy,aposunulsičapkudotýla.
PohlednadůmvyvolalFerněvetvářivýrazzděšení,jaký bysedalčekatukrysačky,kteráprodalasvéknihkupectví ivětšinumajetku,abysevydalapřespůlkuTeritoriaazařídilasinovýobchodvrozpadajícísebarabizně.
Nelhala,kdyžtvrdila,žesecestoudoRudnéulicepo okolípřílišnerozhlížela.Teďsikladlaotázku,zdabydokavárnyvůbecvešla,kdybysipředtímvšimla,vjakémstavuse tahlebudovanachází.
Ztěžkapolkla.
„Hlavuvzhůru!“Vivjipoplácalaporameni.„Mojekavárnabylanazačátkujenpolorozpadlástájsdírouvestropě.Apakdokoncevyhořeladozákladů.Stímhledomem jsinatomodostlíp.Abrzytotubudevypadatnaprosto dokonale! Uvidíš.“
Calsenakrysačkupodívalzpodčapkyapřikývl.„Hm. Zachvílitobudevcajku.“
JehoslovaFernukupodivuuklidnilaodostvíc.
Byltomenšíjednopodlažnídomek,oddělenýodkavárnyúzkýmprůchodem.Zářivěbíláfasádaaúhlednýkamennýobkladsousedníbudovyjenzvýrazňovalyzuboženýstav loupajícíhosenátěruaprověšenýchokapů.Ne,žebyjejí starýkrámekvŠerákunepotřebovalnatřítfasádu.Možná, žekdybynemělatakpocuchanénervy,bylbyjejíprvnídojemoněcooptimističtější.
„Kostradomuvypadápevně,“zamumlalasijentakpro sebe,alekdyžtopakšeptemzopakovala,znělotoskorojako modlitba.
„Něcobychtichtělaukázat,“oslovilajiopatrněTandri, otevřeladveřeagestemjivybídla,aťjdezanídovnitř. CalsVivjenásledovali.
Stavinteriérujínáladupřílišnespravil.Večernísvětlo pronikajícíprázdnýmiokennímirámyodhalovaloneopracovanétrámyahromadypilin,kterésvědčilyoCalovědosavadnímúsilí.Bledéskvrnynapodlazepopisovalypřízračné tvarynábytku,kterýužbyldávnoodstraněn.
„Zevnitřtovypadáodostvětšínežzvenku,“snažilase Fernaopozitivnípřístup.„Rozhodněsesemvejdespousta knížek.“
„Vazbadrží,“poznamenalCal,čímžzhrubazopakoval jejípředešláslova.„Zbyteksedoladí.“
Fernateďještězřetelnějicítilavlastníobavy,kterénarostlydotakovýchrozměrů,žesijichurčitěmuselivšimnoutiostatní.Sakra,užjento,jakstrnuledržíocas,hovoří samozasebe.
„Tohlejsemtialeukázatnechtěla,“pokračovalaTandri, načežotevřelazadnídveřeprázdnévstupnímístnostiaprošlajimi.Poškrtnutízápalkysepokojrozzářiljemnýmsvětlemlucerny.
Fernavstoupiladoútulnězařízenéložnice,zatímcoViv sCalemzůstalinamačkanímezifutry.Vprotějšímrohu stálaúzkápostelspřikrývkouavelkým,naducanýmpolštářem.Vedlenísekrčilstoleksrozsvícenoulucernou.Upřilehléstěnyspatřilapsacístůlanapravoodedveříšatnískříň. Přímonadstolemviselakvarel,zachycujícípobřežíporostlétrávouavečerníoblohusčervánky.
Unohoupostelestálvelkýproutěnýkošsdekou,přehozenoupřespodušku.
„Jejda,“vyhrklazaskočeněFerna,kdyžsivzpomnělana Perkelta,kterýusnulvkavárně.
Apakserozbrečela.
„Určitětozvládneš?“ptalaseFernyViv,kdyžjíustoluvkavárněsvíralasvouvelkoudlanítlapkunataženounastole. Fernasiodfrklaadruhoupackouzvedlakústůmhrnek čaje.„Uvšechpekel,nicminení.Tenkrámek,taložnice, všechnojetonádhera.Moc děkuju.“ Významněkývlana Tandri.„Jsemztohovšehotaknějak...vyklepaná.Jakobych přešlapřesmostatensehnednatozhroutil.Cítímúlevu, žejsemzvládlapřejítnadruhoustranu,alezároveňsemi třesoukolena.“
Vivsvraštilačelo.„Přesněvím,comyslíš.“
„Taktotivěřím.Vsadímse,žezasvýchmladýchletjsi mockrátjenovlásekuniklasmrti.“Ušklíblase. „Zasvých mladýchlet. Tozní,jakobysbylaosmdesátiletábabička.“
Vtomsivzpomněla,žesamapředpárdnyuteklahrobníkovizlopaty.
„Uvšechosmi!“vydechla.„Tojeono!Nenídivu,ženejsemvesvýkůži.“
„Cosestalo?“
ApakjimpovyprávělaoAstryxapeskadýnechaodveříchkočáruvyrvanýchzpantů.
„JednoucháAstryx!“vydechlaVivsnotnoudávkouobdivu.„Bohovédobří,tubychmocrádapotkala!“ „Koho?“zeptalaseTandri.
Vivsezatvářiladotčeně.„Břitmistryně?Přísežnábojovnice?Nejslavnějšíelfskádobrodružkaceléhoposledníhotisíciletí?“
„Četlajsemoní tři různýromány,“dodalaFerna,„což jedostpůsobivý,vzhledemktomu,žejeještěnaživu. Jizvy
osudu,Ocelovápanna a Letstříbrnéhojestřába. Divímse, žetoněkdonapsal,protožesezdá,žeonapožádnýslávě netouží,cožmůžuosobněpotvrdit.“
„Nicmitoneříká,“pokrčilaramenyTandri.„Tisícletmi připadájakohodnědlouhádoba,abyněkdodělalpořádto samé.“
Zatímcosevdobrémrozmarudohadovaly,odněkudse vynořilKnoflíkapřistrčilpředFernutalířsjakýmisipodlouhlýmikřehkýmisušenkami.
„Ahoj,“ zašeptal.
Paksipředzástěrouzamnultlapkyazmizelstejněrychle,jakoseobjevil,zůstalponěmjenomobláčekmoučného prachu.
Fernanemělasílusisjehogestemlámathlavu.
Ulevilosejí,ženašlavěrohodnoupříčinusvéúzkosti, kteránevyžadovaladalšízkoumání.Zážitekblízkésmrtiby takovépocitynejspíšvyvolalukaždého.
Atysušenkybylyvynikající.