PROLOG
Je noc. Dívka se vrací domů sama. Londýn, předvečer Všech svatých, a ulice před ní je prázdná a tichá– až na měkké pleskání jejích podrážek na chodníku a šustění podzimního listí, které vítr zvedá ze země. Zamžené sodíkové lampy se marně snaží prozářit tmu. Dívka je převlečená za čarodějnici. Zelená kůže jako z animáku, špičatý klobouk, falešná bradavice na nose. Byla v Electric Ballroom na halloweenském koncertě se svými spolubydlícími a tam uviděla kluka, co se jí líbil, jak se líbá s holkou v kostýmu sexy anděla. Okamžitě svého převleku zalitovala a chtěla se vrátit domů. Právě se prosmekla mezerou mezi budovami a minula hospodu na nábřeží, kam v létě chodívala s kamarády. Za oknem ozdobeným nálepkami netopýrů sedí dívka s obličejem pomazaným krví. Na lavičce se právě rozchází nějaký pár oblečený ve stejných, zářivě růžových overalech. Dívka vkročí na lávku, která se klene přes kanál a navazuje na pěšinu na protějším břehu. Právě tady, na mostě, se zastaví. Pod ní se klikatí úzký pás plytké vody. Za jasného dne můžete na dně vidět krámy obrostlé řasami: kola, nákupní vozíky, pneumatiky. V noci je však voda temná a neproniknutelná. Pokud byste neznali její hloubku, mohli byste si myslet, že je bezedná. 7
Usvit carodejnic_001-344.indd 7
12.01.2026 16:34