Podzim PŘEDTÍM
Občas nám v paměti utkví hlavně maličkosti. Třeba to, že J asmína nikdy nedočítá knížky ze strachu, jak příběh skončí.
Nebo že si schovává přání z koláčků štěstí z čínské restaurace v naději, že se vyplní. Nebo že si nikdy nebere deštník, i když ví, že bude pršet. Dokonce i to, že si půjčuje moje věci a vždycky je zapomene vrátit. „Není to moje bunda?“ Sedím na podlaze jejího pokoje a sleduju, jak se balí na vysokou. Začíná podzim. Za pár hodin odjede na Michiganskou univerzitu, aby začala novou kapitolu života. Cesta z našeho domu ve Skokie, předměstí Chicaga, trvá pět hodin autem. Mám jí pomoct s nošením krabic do auta, ale místo toho se přehrabuju jejich obsahem a přemýšlím, proč si co bere. Jasmína se ke mně otočí. „Tvrdil jsi, že si ji můžu půjčit.“ „A jak dlouho má tahle půjčka trvat?“ „Jestli ti to vadí, vrátím ti ji,“ odsekne a teatrálně pohodí dlouhými vlasy. Člověk by si myslel, že moje oblečení jakožto mladšího bratra bude před ségřinými zlodějskými prsty v bezpečí, ale Jasmína vždycky potají vleze do mojí skříně a vezme si, co se jí zlíbí. Domem se line vůně citronové trávy. Máma vaří v kuchyni večeři, zatímco se táta v obýváku dívá na televizi. Jakmile
Kdyz tady byl Haru.indd 7
21.03.25 11:22