KAPITOLA PRVNÍ
Pro vzkříšení pratety nebylo zrovna ideální počasí, nicméně kouzelné schopnosti Sairy Swanové, ač působivé, neměly na nesnesitelně blankytnou oblohu sebemenší vliv. Do severozápadní Anglie podzim dorazil teprve nyní a přinesl s sebou nezvykle veselé nebe, lístky pečeného zlata a spálené oranže a nanejvýš znepokojivě také mrtvolu vzadu na zahradě. „Nejdřív by sis měla dát šálek čaje,“ poznamenala Clemmie. „Vypadáš hrozně. Nemůžeš oživovat lidi, když jsi celá flekatá a usoplená.“ Saira se rozhodla, že bude urážku ignorovat, stejně jako její pochybnou logiku. „Víš jistě, že to bude fungovat?“ „Lhala bych ti snad?“ „Lhala jsi mi před hodinou, když jsi mi tvrdila, že to poslední burákový máslo snědla víla Zubnička. Víla Zubnička! Kolik mi podle tebe je?“ „Ano, ano, dobře,“ vyhrkla chvatně Clemmie. „Možná jsem si dřív trochu vymýšlela, ale teď jsem čistý list.“ Saira si byla poměrně jistá, že uschlá alej pod továrními komíny by měla větší naději na čisté listí než Clemmie, ale rozhodla se to neříkat nahlas. 7