7.3.1 Příklady tréninkové jednotky 1: týmová zkušenost štafetový běh 258
7.3.2 Příklad tréninkové jednotky 2: skok daleký, zkušenosti se skákáním a skok do dálky skrčmo 266
7.3.3 Příklad tréninkové jednotky 3: nácvik skoku do dálky skrčmo 274
7.3.4 Příklad tréninkové jednotky 4: zábava s barevnými lany 286
7.3.5 Příklady tréninkové jednotky 5: cvičení na bradlech 296
7.3.6 Příklady tréninkové jednotky 6: házení, chytání a driblování 304
7.3.7 Příklad tréninkové jednotky 7: přes krabice a překážky 310
7.3.8 Příklady tréninkové jednotky 8: pěnové hranoly a míče 320
7.3.9 Příklady tréninkové jednotky 9: houpat se jako Tarzan 334
7.4 Ohlédnutí a vyhodnocení
7.4.1 Záznamy pomocí vyhodnocovacího listu
8.1 Všeobecná doporučení
8.1.1 Význam a role závodění
8.1.2 Charakteristiky závodů
8.1.4
8.2 Závody při tréninku
8.3 Systém soutěží dětské atletiky DLV
8.3.1 Principy a vlastnosti systému dětských soutěží
8.3.2 Relativní srovnatelnost
8.3.3 Druhy pohybu v nabídce závodů
8.3.4 Zavedený koncept soutěží – fáze přechodu U12
8.3.5 Hodnocení družstev a odznak dětské atletiky
8.4 Rámcové organizační podmínky soutěží
8.4.1 Příprava na soutěž – motivace a orientace na cíl
8.4.2 Podpora soutěže na místě – příjezd na stadion
8.4.3 Úloha trenéra v závodě
9.1 Požadavky na trenéra
V porovnání s ostatními tréninkovými etapami ve sportu je dětská atletika poměrně mladým tématem: ještě zhruba před 30 lety bylo dětství chápáno jako první etapa základního tréninku (srov. Rámcový tréninkový plán základního tréninku, DLV, 1993). Jedním z důvodů bylo, že do té doby měly děti dostatek příležitostí a motivace k hravému pohybu venku ve volném čase, aby si osvojily ucelený a věku přiměřený repertoár pohybů. Málokdo proto uvažoval o změně tradičních forem atletického tréninku a soutěží, které však byly zaměřeny na potřeby mladých sportovců, nikoli na potřeby dětí. Současně se zkrátil čas, který je k dispozici pro neorganizované sportovní aktivity, a naopak se zvýšila poptávka po sportovních aktivitách vhodných pro děti v klubech. Stále více členů vstupuje do klubů v raném věku a očekává program přizpůsobený svým potřebám.
Změna směrem k dětské atletice však probíhala pomalu, přestože odborníci na rozvoj dětské atletiky doporučovali změny v obsahu a metod již desítky let:
• V roce 1957 prof. Dr. Hans Möckelmann kriticky poznamenal, že atletické tréninkové metody dospělých není možné schematicky přenést na děti a volá po všestrannosti ve všech pohybových činnostech.
• Poté se stále objevovaly požadavky na pestrost v dětské atletice. V roce 1968 představil Karl Koch ve své knize Běhání, skákání a házení na základní škole celou řadu zábavných cvičení pro děti od 6 až do 10 let.
• V roce 1982 Winfried Joch, vedoucí školitel DLV, upozornil na to, že by trénink dětí neměl být pouze zredukovaným tréninkem dospělých. Učení a cvičení dětí musí zohledňovat své vlastní požadavky a řídit se vlastními standardy. Koch prosazoval všestranný a diferencovaný trénink, při němž se trénují základní pohybové vzorce, a především jsou rozvíjeny koordinační schopnosti.
Koncem 80. let se proto začalo uvažovat o rozdělení velké etapy základního tréninku. Různí odborníci na atletiku prosazovali zčásti nezávisle, zčásti v úzké spolupráci, aby bylo dětství chápáno jako samostatná tréninková etapa s vlastním, na děti orientovaným tréninkem a soutěžemi. Mezi tyto první propagátory dětské atletiky patřili Dieter Massin, Mike Medler, Hans Katzenbogner a Fred Eberle. V intenzivní interní a veřejné diskusi dospěli odborníci k závěru, že dětská atletika by měla být vnímána jako samostatná tréninková etapa na začátku
Prof. Dr. Arne Güllich
Dominic Ullrich
dlouhodobé, v ideálním případě celoživotní atletické kariéry. Na cestě k dnešní podobě dětské atletiky lze pojmenovat jednotlivé etapy, nebo tzv. milníky:
• V DLV došlo k nárůstu akcí dalšího vzdělávání a kongresů na toto téma (1988, 1993).
• V roce 1993 vyšla kniha Spielleichtathletik 1+2 (Hravá lehká atletika 1 a 2) od Katzenbognera a Medlera s obsáhlým výukovým materiálem pro praktický trénink.
• Dieter Massin vytvořil v 90. letech se svým oddílem týmovou soutěž pod názvem Fun in Athletics (Zábava v atletice). Kromě toho byly zavedeny alternativní Spolkové hry mládeže pro školní sektor a další soutěže v rámci DLV.
• Velkým krokem vpřed bylo vydání knihy Hanse Katzenbognera Kinderleichtathletik (Dětská atletika) v roce 2002, v níž se poprvé objevil strukturovaný a cíleně zaměřený program pro trénink s dětmi.
• Téměř současně se objevily dva školní sportovní programy z Bádenska-Württemberska, které předkládaly návrhy pro výuku.
Následně trenéři věnovali stále větší pozornost variabilnímu a pestrému tréninku, který byl zaměřen především na rozvoj koordinačních schopností.
Dalším krokem v atletice orientované na děti bylo vytvoření systému soutěží pro dětskou atletiku v letech 2010 a 2011, který stanovil systematickou strukturu disciplín od 6 let a je nyní závazně zakotven v německých atletických pravidlech. Přispělo k tomu i školení trenérů skupiny C zaměřené na dětskou atletiku pod vedením Hanse-Joachima Scheera v roce 2011. Dnes představené, zcela přepracované a rozšířené nové vydání publikace Dětská atletika (2018) na tento vývoj navazuje. Děkujeme autorům, pracovníkům Akademie DLV a nakladatelství Philippka!
Doufáme, že se vám, milí čtenáři, bude tento komplexní rámcový tréninkový plán líbit a budete jej především úspěšně realizovat ve svých tréninkových skupinách.
prof. Dr. Arne Güllich
Viceprezident DLV pro vzdělávání a vědu
Dominic Ullrich Viceprezident DLV pro mládež
1 ÚKOLY MODERNÍ D Ě TSKÉ ATLETIKY
Tradiční sporty, jako je atletika, čelí v dnešní době velkým výzvám. Na jedné straně jsou to společenské změny a z nich vyplývající očekávání, která společnost klade na organizovaný sport. Na druhé straně je to velká konkurence volnočasových aktivit a dalších možností zábavy dětí. Z toho vyplývají různé nároky na moderní atletiku. Aby bylo možné tyto nároky splnit, je nejprve třeba zkoumat podmínky, v nichž dnešní děti vyrůstají, a zabývat se potřebami těchto mladých sportovců.
1.1 PROM Ě NA ŽIVOTNÍCH PODMÍNEK D Ě TÍ
1.1 PROM Ě NA ŽIVOTNÍCH PODMÍNEK D Ě TÍ
1.1.1 Rodina
Rodinné konstelace jsou stále rozmanitější. Podíl dětí vyrůstajících v „tradiční“ rodině se snižuje, zatímco podíl rozdělených a neúplných rodin se zvyšuje; téměř každé páté dítě žije s jedním rodičem. Zároveň se zvyšuje podíl pracujících matek: přibližně dvě třetiny všech matek s nezletilými dětmi jsou zaměstnané. Aby bylo možné skloubit rodinu a práci, je stále více dětí v jeslích a celodenních školách1.
1.1.2 Škola
Když prvňáčci poprvé napochodují do školy se školní taškou, obvykle začíná
závod o nejlepší místa ve společnosti a s ním i tlak na děti, aby dosahovaly dobrých výsledků. Opatření proti mezerám v učení a problémům s chováním, doučování pro zlepšení známek a časté testování pro přestup na vyšší vzdělávací instituci jsou dnes (často) součástí každodenního života dětí a někdy vyžadují mnoho času. Po vyučování mnoho dětí nechodí hned domů, ale navštěvuje programy celodenní péče.
1.1.3 Volný čas Studie zveřejněná oborovou asociací Bitkom2 ukazuje, že u dětí a mladých lidí mezi 6. a 18. rokem je život bez mobilního telefonu jen stěží představitelný nebo dokonce nepředstavitelný. Již 48 %
Chytrý telefon nebo tablet jsou pro děti v současnosti součást jejich každodenního života.
1 Viz Spolkové ministerstvo pro rodinu, seniory, ženy a mládež: Zpráva o rodině 2017 (Staženo z: https://www.bmfsfj.de/familienreport-2017)
2 Bitkom (2017): Děti a mládež v digitálním světě (https://www.bitkom.org/Presse/ Anhaenge-an-PIs/2017/05-Mai/170512-Bitkom-PK-Kinder-und-Jugend-2017.pdf)
šestiletých dětí surfuje na internetu v průměru 39 minut denně a pro většinu mla-
dých lidí určují průběh dne sociální média a streamování filmů a seriálů. S rostoucím věkem se čas potřebný pro digitální komunikaci a zábavu zvyšuje na několik hodin denně. Dokonce i šestileté děti používají tablety a chytré telefony k (online) hrám – kromě televize, která je v této věkové skupině stále zapnutá téměř denně
Frekvence a délka používání internetu se v průběhu základní školy rychle zvyšuje3
Bez ohledu na tento fakt je počet dětí, které se do kroužků hlásí, vysoký, a mohou si vybrat ze široké nabídky sportovních, hudebních a společenských aktivit.
1.2 ÚKOLY ZÁKLADNÍCH
SPORT Ů , P Ř EDEVŠÍM
D Ě TSKÉ ATLETIKY
Aby sportovní kluby byly schopny obstát, musí brát v potaz současný způsob života. Kluby musí zohledňovat jednotlivá hlediska: motorické, zdravotní, pedagogicko-psychologické a sociální (viz obrázek 1.1).
1.2.1 Sociální rozvoj
Vzhledem k tomu, že oba rodiče často pracují, přebírají nerodinné instituce, jako jsou sportovní kluby, funkce, které dříve v neregulovaném volném odpoledním čase plnila rodina. Kromě sportu se
Úkoly základních sportů O 1.1
SPOLE Č NOST
Sociální
úkoly:
• sociální výchova;
• integrace;
• organizace volného času.
Motorické úkoly:
• koordinační schopnosti;
• kondiční schopnosti;
• pohybový základ;
• rozvoj základní techniky.
Zdravotní úkoly:
• uvědomění si svého těla;
• zdraví;
• výživa;
• hygiena;
• schopnost zatížení.
Pedagogicko-psychologické úkoly:
• rozvoj osobnosti;
• psychická rovnováha;
• rozumný přístup k výkonu.
3 Medienpädagogischer Forschungsverbund Südwest (mpfs) (2017): KIM-Studie 2016 –Kindheit, Internet, Medien. Basisstudie zum Medienumgang 6- bis 13- Jähriger in Deutschland (https://www.mpfs.de/fileadmin/files/Studien/KIM/2016/KIM_2016_Web-PDF.pdf)
ÚKOLY MODERNÍ D Ě TSKÉ ATLETIKY
1.2 ÚKOLY ZÁKLADNÍCH SPORT Ů , P Ř EDEVŠÍM D Ě TSKÉ ATLETIKY
kluby staly důležitými poskytovateli smysluplných volnočasových aktivit pro děti a mládež.
Interakce s vrstevníky je důležitou součástí získávání životních rolí a zkušeností. V tomto ohledu mají služby nabízené sportovními kluby také řadu funkcí v rámci procesů rozvoje a socializace: orientaci a stabilní prostor pro vyzkoušení nových způsobů chování, sociální kontakty mimo domov rodičů a prostor pro rozvoj identity. Klubový sport může pomoci regulovat napětí, agresi a konflikty, ale také překonat
nudu a nedostatek napětí. Kromě toho si děti mohou hravou formou procvičovat sociální chování (např komunikaci, spolupráci a spravedlnost).
Úkol sportovních klubů podporovat integraci přistěhovalců a uprchlíků, zejména dětí, ve stále multikulturnější společnosti by neměl být podceňován. Sport je k tomu obzvláště vhodný.
1.2.2 Motorický vývoj
Koordinační a kondiční schopnosti dnešních dětí jsou v rámci volnočasových
Hody na cíl, zde na letící gymnastický míč, patří do základního pohybového výcviku.
aktivit často rozvíjeny nedostatečně. Proto je rozvoj těchto schopností hlavním úkolem dětské atletiky. Tvoří základ pro rozvoj výkonnosti v atletice i v řadě dalších sportů (viz kapitolu 3).
Za tímto účelem si děti musí osvojit věkově přiměřené jednoduché techniky běhu, skoku, hodu, gymnastiky, tělocviku a ze sportovních her, aby se na jedné straně stabilizovaly jejich koordinační a kondiční schopnosti a na druhé straně, aby byly děti připraveny na různé disciplíny, které je čekají v následující etapě tréninku (viz stranu 5).
Vzhledem k tomu, že dnešní děti mají v průměru malý pohybový repertoár, je v popředí zájmu rozmanitý a na dovednosti orientovaný výcvik. K tomu je vhodná a nezbytná zejména pestrá nabídka sportovních aktivit. Na druhou stranu si děti z volného času, mateřských a základních škol již (také) přinášejí do klubu určitou základní úroveň sportovně motorických dovedností. V atletice se to projevuje při běhu, skocích a hodech, které jsou například již známé ze školních sportů. Ty mohou spontánně sloužit jako úvod do atletického tréninku. To vytváří vhodné podmínky pro koordinační trénink, protože běh, skok a hod jsou nejen základní pohyby, ale také rozhodující atletické dovednosti.
Motorickým cílem dětské atletiky je výrazné zdokonalení koordinačních a kondičních schopností (viz kapitolu 4), které děti použijí v oblasti běhu, skoku, hodu, (rytmické) gymnastiky a ve sportovních hrách (viz kapitolu 5), aby mohly
optimálně řešit další pohybové úkoly podle svého věku a vývojového stupně.
Současně se tím vytvářejí předpoklady pro stále více dovednostně orientovanou práci v navazující etapě základního tréninku.
1.2.3 Tělesný vývoj a výchova ke zdraví Již staří Římané poukazovali rčením „Mens sana in corpore sano“ na důležitost zdravého těla. Sport má zvláštní
Běh přes ploché překážky ovlivňuje rychlost, rytmus a pohyblivost.
ÚKOLY MODERNÍ D Ě TSKÉ ATLETIKY
1.2 ÚKOLY ZÁKLADNÍCH SPORT Ů , P Ř EDEVŠÍM D Ě TSKÉ ATLETIKY
O 1.2
Dětská atletika jako základní pohybový výcvik
CÍLOVÁ ÚROVE Ň
POHYBOVÉ KOMPETENCE
kompetence k běhání kompetence ke skákání kompetence k házení
KOORDINACE
POHYBOVÝ VÝCVIK koordinace/kondice
atletický výcvik
• všestranná běžecká průprava;
• všestranná odrazová průprava;
• všestranné házení.
VÝCVIK
všeobecný pohybový výcvik
• gymnastické základy;
• herní základy;
• rytmické základy.
KONDICE
VÝCHOZÍ ÚROVE Ň
POHYBOVÝ ZÁKLAD
běhání/skákání/házení
základní všeobecná sportovně-pohybová úroveň
• dědičnost • prostředí • konstituce
• volný čas • vývoj
význam, protože (pravidelné) cvičení posiluje nejen kardiovaskulární a imunitní systém, ale také aktivní a pasivní pohybový aparát, zvyšuje toleranci vůči stresu a předchází svalovým dysbalancím. Zodpovědný cvičitel při tréninku dětí neustále využívá své nabyté znalosti, např. o účincích vytrvalostního tréninku, chování při zranění, významu cvičení pohyblivosti, zařazování přestávek, známkách přetrénování a vhodné sportovní výživě a hygieně. Toto všechno posiluje nejen dobré tělesné a duševní zdraví dětí, ale i rozvíjí jejich osobnost.
1.2.4 Pedagogicko-psychologický vývoj
Kromě základních sportovních dovedností může atletický trénink také poskytnout důležité impulsy pro vývoj dětí. Dosahování cílů a dobrých výkonů vytváří nároky na vlastní návyky, totiž přizpůsobení životního stylu požadavkům konkrétního sportu. Děti se při tréninku učí snášet zátěž, provádět soustředěně pohyby, soustavně trénovat a v soutěži ze sebe vydat maximum. U týmových soutěží se učí upozadit vlastní zájmy, převzít odpovědnost a zapadnout do kolektivu (viz kapitolu 8). Při soutěžení se děti učí řešit různé situace, a zvykají si tak na soutěživé chování. V závěrečné 9. kapitole se podrobněji zabýváme tématem vzdělávání ve sportu.
1.2.5 Nadchnout děti pro sport, především pro atletiku Aby atletika mohla přinést všechny své pozitivní efekty, je nejprve nutné motivovat
Při řetězovém běhu jsou současně rozvíjeny motorické a sociální kompetence.
děti (a jejich rodiče), aby se sportem a atletikou zabývali. Atletika nabízí trenérům téměř nekonečné možnosti (viz obrázek 1.2), jak v dětech probudit touhu po individuálním pohybu a týmových zážitcích. Pestrý, nápaditý a zábavně podaný tréninkový program nadchne děti hrou pro atletiku (viz také kapitolu 7).
ÚKOLY MODERNÍ D Ě TSKÉ ATLETIKY
1.3
Víceleté etapy tréninku v dlouhodobém budování výkonu4
ideální–typické
21 až 22 let
18 až 19 let
specializace na disciplínu
• špičkový výkon v jedné hlavní soutěži
specializace na disciplínu případně na kombinaci disciplín
• více jednotlivých výkonů ve skupině disciplín
trénink zaměřený na konkrétní disciplínu
špičkový výkon na vrcholné mezinárodní soutěži
vrcholový trénink
specializace na disciplínu
• špičkový výkon v jedné hlavní soutěži
výkonnostní trénink
specializace na disciplínu
• více jednotlivých výkonů ve skupině disciplín
2. fáze
16 až 18 let
14 až 15 let
10 až 11 let
trénink zaměřený na skupinu disciplín
• nácvik techniky
• rozpoznání talentu
• soutěže
orientace na atletiku (nácvik všech atletických technik a také technik jiných sportů)
specializovaný trénink
1. fáze
trénink zaměřený na skupinu disciplín
připřestupuzjiného sportuspozdějším začátkem
základní trénink
trénink zaměřený na konkrétní disciplínu
• nácvik techniky
• rozpoznání talentu
• soutěže
podle úrovně rozvoje
dětská atletika a trénink v jiném sportu
základní výcvik trénink v jiném sportu
4 V jiných pramenech je puberta zahrnuta do dětství; Möslinger (2016, 37) hovoří o dětství jako o období před pohlavní dospělostí.
1.3 D Ě TSKÁ ATLETIKA JAKO
PRVNÍ ETAPA VÍCELETÉHO
TRÉNINKU
Dětská atletika je chronologicky na začátku atletické přípravy. Tradičně se dělí na několikaleté etapy, které se vzhledem k rozdílnému individuálnímu vývoji a zrání sportovců vzájemně prolínají nebo překrývají.
Rané dětství začíná ve třech letech v předškolním věku nebo v mateřské škole, střední dětství (raný školní věk) zahrnuje zhruba období základní školy od šesti do deseti let. Pozdní dětství nebo
pozdní školní věk zahrnuje období od deseti let do nástupu puberty (Weineck, 2010 b). Puberta u chlapců začíná kolem dvanáctého roku, v závislosti na stupni zralosti v jedenácti (= zrychlená) nebo třinácti (= opožděná) letech. U dívek začíná puberta přibližně o rok a půl dříve. Takto definované dětství se svými třemi fázemi zahrnuje období přibližně osmi let, a je tedy podstatně delší než následné čtyřleté tréninkové fáze v atletice a jiných sportech (viz obr. 1.3). Dětská atletika, jakožto víceletá tréninková etapa, musí být odpovídajícím způsobem ohraničena.
V dětských skupinách jsou rozdíly ve velikosti a výkonnosti často značné. Akcelerovaní jedenáctiletí mohou začít již se základním tréninkem.
1.4
MODERNÍ D Ě TSKÉ ATLETIKY
Přechody mezi jednotlivými etapami tréninku
Etapa
Základní výcvik (7–11)
Věk
Základní trénink (11–15)
Specializovaný trénink (16–19)
1.1
Výkonnostní trénink (20–22)
678910111213141516171819202122
U20U23
To má sportovní a organizační důvody, protože by měly být vytvořeny tréninkové skupiny, které spolu mohou dlouhodobě trénovat (viz kapitolu 9). Vymezení se týká jak začátku, tak konce této etapy.
Na začátku v předškolním věku nebo v raném dětství se v Německu tradičně na sport nespecializuje (s výjimkou gymnastických a akrobatických sportů).
Místo toho se malí sportovci v mateřských školách a klubech seznamují s organizovaným sportem, včetně klasických atletických pohybů, jako je běh, skok a hod, v tzv. dětské gymnastice. Dětská atletika proto začíná na začátku školního věku nebo ve věku šesti až sedmi let (věková kategorie do 8 let). Na konci této věkové kategorie je zahajován základní trénink (věkové kategorie od 11 do 15 let), ve kterém podle definice začíná systematické osvojování atletických technik. Pro osvojování technik je vhodný tzv. nejlepší věk pro pohybové učení (viz kapitoly 2 až 4) jedenáct až dvanáct let (pozdní
školní věk). V tomto ohledu představuje věková kategorie jedenáct let přechodné období (srov. Katzenbogner, 2002).
Dětská atletika se věnuje dětem od raného do pozdního školního věku nebo od šesti do jedenácti let, tedy přibližně pět let. Ve věkové skupině U12 se dětská atletika a základní trénink překrývají (viz obrázek 1.4). V závislosti na tělesně-pohybovém a psychickém vývoji by se mladí sportovci a jejich trenéři měli stále orientovat buď na obsah dětské atletiky, nebo na obsah základního tréninku (viz tabulku 1.1). Zpravidla se to týká především starší věkové kategorie U12, a tedy těch sportovců, kteří v následujícím roce stejně přejdou do další věkové kategorie.5 Proto lze přechod organizovat plynule, aby nároky na akcelerované sportovce nebyly příliš nízké a aby mohly být základní techniky atletiky a dalších doprovodných sportů (gymnastika, hry, vzpírání atd.) trénovány v optimálním čase (v okně pro motorické učení).
5 Pro tuto věkovou kategorii je již připraven odpovídající obsah tréninku, např jednoduché techniky, jako jsou základní cvičení a přípravné formy složitějších technik.
Srovnání úkolů dětské atletiky a základního tréninku
Dětská atletika (6 až 11 let)
Všeobecné zaměření tréninku
Rozvoj schopností
Cíle v osvojování dovedností, techniky
• multisportovní, využitelnost ve více sportech
• zdokonalování koordinačních schopností a rychlosti
• nácvik/stabilizace jednoduchých forem technik z mnoha sportů
Použití metod
Cíle v motorickém učení
• hravé, na děti zaměřené a pestré
• učit se učit pohyby6
Soutěžení
Motivace
• systém soutěží dětské atletiky
• účast na dalších sportovních akcích
• získávání/usměrňování radosti z pohybu
Základní trénink (11 až 15 let)
• vícebojařský trénink a soutěže
• rozvoj koordinačních a rychlostních schopností
• první atletický status
• systematické osvojování atletických dovedností v hrubé podobě
• osvědčené metodické řady
• přechod do druhé fáze motorického učení (specializace)
• dosažení jemných forem techniky ve vybraných dovednostech
• starty ve vícebojích a v jednotlivých disciplínách, částečně i v jiných sportech.
• vedení k cílevědomé činnosti v tréninku a soutěži
6 V anglicky mluvících zemích se tato fáze označuje jako „learning to learn“ a stejně jako následný základní výcvik (víceboj) probíhá přibližně o dva roky dříve (viz DLV, Grundlagentraining Jugendleichtathletik U12 - U16, 2017, kapitola 1).
