Vltava...
Nechme ji vyprávět její příběh. Pokusme se oživit její vzpomínky, někdy i více než stoleté. V tom vzpomínání je smutek a nostalgie z toho, co zmizelo, ale i kus radosti a uspokojení z toho nového, co vzniklo. Jímavá vyprávění otců, dědů či pradědů mohou vyvolávat stesk ze ztráty krásných starých časů, kdy se romantickými břehy Vltavy ozýval zpěv trampských písní a vodu brázdily lodě přeplněné výletníky. Ale kdo z nich viděl to těžké každodenní plahočení na kamenitých políčkách, namáhavou práci v kamenolomech, v lese či při svážení dřeva? Na život těchto lidí v zimě, většinou odříznutých vrstvou mrazivého sněhu od okolního světa a ponechaných svému osudu, si pamětníci ani nevzpomenou a neuvidíme ho – až na vzácné výjimky – ani v mnohahodinových lmových dokumentech.
Název knihy zahrnuje jen hlavní příčinu zániku osad, samot, mlýnů, hospod a ostatních staveb či přírodních útvarů. Mnohé z nich však začaly postupně mizet či se měnily přirozeným vývojem už před sto lety, tedy před stavbou jednotlivých stupňů kaskády. A upřímně řečeno, vzhledem k dnešním životním standardům by se nejedna oblast vylidnila a přišla o své trvalé obyvatele tak jako tak a stala by se místem pro chalupy a chaty rekreantů.
Ale nechme rozjímání a ponořme se do oněch starých časů...
Josef Fryš
VODNÍ NÁDRŽ LIPNO I
Vodní nádrž elektrárny Lipno I je dlouhá neuvěřitelných 48 km. Byla vybudována v letech 1953–1958, samotná vodní elektrárna je v provozu od roku 1959. „Jihočeské moře“ je plošně největším stupněm vltavské kaskády. V širší lipenské oblasti postupně zaniklo téměř devadesát obcí, převážná část vysídlením německých obyvatel po 2. světové válce a postupným zánikem z různých důvodů. V samotné zátopové oblasti se jich ocitlo devět (Kyselov, Horní Borková, Hory, Hrdoňov, Hruštice, Hůrka, Lojzova Paseka, Lužní Závod, Prámské Dvory, Rybářské Domky, Zadní Výtoň). Částečně zaniklo celkem osm obcí a osad (Černá v Pošumaví, Dolní Vltavice, Frymburk, Frýdava, Jenišov, Jestřábí, Lipno, Nové Domky). Celkem muselo být rozebráno na 530 objektů. Avšak před vodou musely ustoupit nejen domy, ale i několik silničních mostů a na nové místo se přemístily také hřbitovy a nové železniční zastávky.
Po výstavbě lipenské přehrady se tato nepříliš atraktivní oblast postupně stala vyhledávaným cílem rekreantů a milovníků vodních sportů z celých Čech i ze zahraničí.
HORNÍ PLANÁ. Díky svému vyvýšenému položení (je nejvýše položeným městem jižních Čech) přišla obec jen o své okrajové domy a nádraží (osamělá budova vlevo uprostřed).
HORNÍ PLANÁ. Panoramatický snímek obce (vpravo uprostřed) kolem roku 1925. Od ní se doleva táhne silnice se stromořadím k mostu přes Vltavu (při spodním okraji), odkud se stáčí vpravo k nádraží (patrová bílá budova). Vše až po spodní okraj obce je dnes pod hladinou vodní nádrže Lipno I.
HORNÍ PLANÁ. Nová nádražní budova, postavená v roce 1958 na přeložené trati jako náhrada za tu původní.
HORNÍ PLANÁ. Původní nádraží v době mobilizace – 27. července 1915.
HORNÍ PLANÁ. Současná podoba železniční zastávky na trati České Budějovice – Černý Kříž.
HORNÍ PLANÁ. Vzhledem k rozsahu zátopové oblasti musela být železniční trat v úseku Horní Planá — Černá v Pošumaví (Hůrka) přeložena na levý břeh Vltavy. Trať se tak v tomto úseku zkrátila ze 14 km na 12,5 km. Na snímku nová trať uhýbá doprava (1959).
HORNÍ PLANÁ. Stejné místo jako na horním obrázku v současné době.
HORNÍ PLANÁ. Zde, v místě ostrůvku, stávala původní železniční budova. Vpravo bylo kolejiště.
HORNÍ PLANÁ. Střed obce s kostelem sv. Markéty v pozadí (1902).
HORNÍ PLANÁ. Totéž místo krátce před Mnichovem v roce 1938.
HORNÍ PLANÁ. Současná podoba kostela.
CO ZŮSTALO POD HLADINOU
HORNÍ PLANÁ. Celkový pohled na město. Pod ním vybíhá do nádrže turisticky atraktivní poloostrov s písečnou pláží, přístavištěm a přívozem do Bližší Lhoty (na spodním okraji fotogra e). Asi 350 m nalevo od konce přívozu stával již od poloviny 15. století Hamerský mlýn, v 20. století rozšířený o pilu a elektrárnu.
HORNÍ PLANÁ. Detail obce. Vpravo pod lesem kostel sv. Markéty, osamělá budova níže vlevo od nádraží.
HORNÍ PLANÁ. Písečná pláž s krásným výhledem na hraniční hřebeny na protějším břehu. V blízkosti pláže je přívoz přes Lipno do Bližší Lhoty.
HŮRKA. Pohled na obec od vodní nádrže kolem roku 1960. Zatopeno bylo celkem 15 domů a dva mlýny. Patrová budova v levé části fotogra e napůl zakrytá stromy je nádraží.
Její nádraží, na rozdíl od toho v Horní Plané, zůstalo lipenským jezerem nedotčeno.
HŮRKA.
HŮRKA. Patrová nádražní budova pyšnící se (pod štítem) německo-českým názvem stanice Schwarzbach ‒ Hůrka, zatímco na boku už jen německým Schwarzbach ‒ Stuben (1915).
HŮRKA. Nádražní budova po historicky nepovedené rekonstrukci. Navíc ačkoliv se nachází v osadě Hůrka ležící na území Horní Plané, nese matoucí název Černá v Pošumaví. Hůrka, kterou respektovalo i Rakousko-Uhersko, se jaksi vytratila...
HŮRKA. Vpravo obec s nádražím, od něhož pokračuje železniční trať do Českých Budějovic. Vlevo vede jeden kilometr dlouhá hráz, oddělující Lipno od tzv. malého Lipna a spojující Hůrku s Černou v Pošumaví (na břehu vlevo).
DOLNÍ VLTAVICE. Celkový pohled na obec (Untermoldau) kolem roku 1890. Před 2. světovou válkou tu žilo v 63 domech 393 Němců a pouze 16 Čechů.
DOLNÍ VLTAVICE. Zemědělská obec měla velkou uzavřenou náves. Vlevo závěr kostela sv. Linharta se sanktusovou věžičkou, uprostřed škola z r. 1888. Před školou je 3,5 m vysoký pranýř z roku 1673 (kolem roku 1930).
DOLNÍ VLTAVICE. Ulice vedoucí od mostu k náměstí. Uprostřed v pozadí škola.
DOLNÍ VLTAVICE. Panoramatický pohled na obec, pořízený pravděpodobně ve 30. letech 20. století. Uprostřed dominuje kostel sv. Linharta s cibulovitou bání. Kostel z poloviny 14. století měl gotické základy a stával uprostřed původního hřbitova. Měl pět oltářů a varhany z roku 1896. Nový dolnovltavský hřbitov byl vybudován východně od obce a obehnán dvoumetrovou zdí (na fotogra i vpravo).
DOLNÍ VLTAVICE. Hřbitov neměl dlouhého trvání. V souvislosti s budoucí vodní nádrží se na něm v roce 1951 přestalo pohřbívat. Na jednání v roce 1955 o novém hřbitově v Černé v Pošumaví se rozhodlo, že cca 500 hrobů dolnovltavského hřbitova bude exhumováno a ostatky budou uloženy na hřbitově v Černé v Pošumaví. Fotogra e je z roku 1956, v následujících dvou letech byl hřbitov srovnán se zemí a v roce 1959 zatopen.
DOLNÍ VLTAVICE. V souvislosti s budováním lipenského vodního díla se kostel ocitl na okraji zátopového území. O jeho demolici se s konečnou platností rozhodlo v únoru 1958. Hned v květnu se začalo s rozebíráním střechy a v březnu následujícího roku 1959 bylo odstřeleno zdivo. Podařilo se zachránit jen část mobiliáře.
DOLNÍ VLTAVICE. Asanovaná část obce. Domy, které byly kdysi v jejím středu, se nyní ocitly na jejím okraji.
DOLNÍ VLTAVICE. To je prakticky vše, co z obce zbylo.
DOLNÍ VLTAVICE. Pohled od Kyselova na Dolní Vltavici a na dřevěný most. Ten byl poslední, který obě obce spojoval. Ocelový most, nástupce toho původního ze 13. století, odstřelili Němci těsně před příchodem americké armády začátkem května 1945.
