TŘI
Celý dům voněl
chlebem. Dole byla
pekárna. Chlebová vůně se táhla přes tři patra až na půdu. A právě tam se kočce Míle narodila koťata.
První se hrnul na svět Fous.
Byl celý bílý a fousky mu
trčely na všechny strany.
Druhý se narodil rezavý
Lap. Pořád máchal tlapkami, jako když honí mouchu, dokonce i ze spaní.
Šedíkovi se ven nechtělo.
U mámy v bříšku bylo teplo, ticho a bezpečno.
Pak ale uslyšel, jak na něj Míla volá:
„No tak, chlupáčku, už se na tebe těším! Kdepak jsi?“
Tomu se nedalo odolat.
Koťata rostla jako z vody. Zato Míla mizela před očima.
Šedíka to trápilo, a aby mámě trochu ulevil, už odmala šmejdil po domě, kde by našel něco na zub.
Večer se stulil k mámě do pelíšku a do noci jí o všem vyprávěl.
MÍLA
Jak šel den za dnem, i Šedíkovi bráškové mizeli
z pelechu čím dál častěji. Malí kocouří kluci slídili po domě, dvorku nebo zahradě a domů k mámě se chodili jen vyspat.
Stejně je ale překvapilo, když jednou našli pelíšek opuštěný. Míla byla fuč, jen do prken dřevěné podlahy bylo cosi vydrápané.
Fous a Lap na nápis udiveně koukali, pak si zalezli do pelechu a za chvíli chrněli, jako by se nic nestalo. Jak jinak, vzdychl Šedík. On spát nemohl. Smutek střídaly obavy. Odpovědi nikde, zato slzy se hrnuly jako lavina.
Lap a Fous vrčeli ze spaní. Párkrát ho dloubli do žeber, jednou do zad a pak se roztáhli tak, až ho vyšoupli přes okraj ven.