Mašínové
Nevím, zda je to ryze český fenomén – odbornictví na všechno. Postupem času jsem si všiml, že množství informací k nějaké problematice + jednoznačnost přesvědčení o tomtéž = konstanta. Jinými slovy čím méně toho člověk o něčem ví, tím víc má za to, že ví, jak to bylo. Odbojová činnost skupiny bratrů Mašínů je toho zářný příklad. Měl jsem bratry Mašíny za velmi kontroverzní, ale říkal jsem si, že vím moc málo. Rozhodl jsem se proto v historických dokumentech zjistit vše, co půjde. Má hypotéza se potvrdila na mně samotném. Teď vím o Mašínech daleko víc, na jejich hodnocení si troufám daleko méně.
Osud bratří Mašínů byl předurčen už rodinou, ve které vyrůstali. Pokud se dá někdo označit za jednoznačného hrdinu protinacistického odboje, byl jím rozhodně Josef Vladimír Mašín starší. Narodil se v roce 1896 v Lošanech na Kolínsku a za první světové války bojoval v legiích, kde dosáhl funkce zástupce velitele pluku.
Otcův odboj
Myšlenku Československa neopustil za žádnou cenu. V březnu 1939 byl Mašín ve svém odporu vůči Němcům tak zaťatý, že se rozhodl neuposlechnout rozkaz neklást nacistům odpor a pokusil se vyhodit do povětří ruzyňská kasárna. Dokonce prý došlo k potyčce mezi Mašínem a jeho nadřízenými, kteří se mu v jeho úmyslu rozhodli zabránit násilím. Domů údajně přišel v uniformě bez nárameníků, bez vyznamenání. Jak se asi cítil? Ale jak se asi cítili ti, co mu ta vyznamenání strhávali, co bránili muniční sklad, aby ho mohli použít nepřátelé?
Po propuštění z armády společně s Josefem Balabánem a Václavem Morávkem utvořil odbojovou skupinu Tři králové a vysílačkou předával zprávy londýnské exilové vládě. Ještě než byl odhalen, společně se svým švagrem dokázali provést pumový útok na berlínském ministerstvu letectví a na policejní stanici na Alexanderplatz. V odbojové skupině Tři králové ale kvetl i poněkud drsný smysl pro humor. Jedna taková situace nastala v okamžiku, kdy bylo kvůli hrozícímu prozrazení třeba vyklidit konspirační byt. Ctirad Mašín o tom vypráví v knize Oty Rambouska Jenom ne strach.
Citace z knihy:
Když byl úkryt prázdný, Morávek si neodpustil zanechat vzkaz pro komisaře Fleischera, „řezníka“. Fleischer vedl na gestapu třetí protišpionážní oddělení a „Tři králové“ byla jeho otevřená rána. Morávek, dříve než opuštěný byt pečlivě zamkl, nechal na stole tiskacími písmeny napsaný vzkaz:
Lecken Sie mich am Arsch – Polibte mi prdel!
Nejdřív německy, pak česky. Podle protektorátních předpisů.
Václav Morávek podle Ctirada Mašína znemožnil Fleischera ještě víc. V opouštěném bytě zanechal zimník a po několika týdnech přišel Fleischerovi velmi neuctivý vzkaz o ukradeném zimníku, kvůli kterému se Morávek musel odstěhovat do teplejších krajin. Vzteklý gestapák si poté prý zašel na Příkopy na panáka, kde ho požádal neznámý muž s háko-
vým křížem na klopě o připálení doutníku. Fleischer mu vyhověl a za několik dní dostal prý samotný velitel gestapa Geschke dopis, ve kterém byl vzkaz pro Fleischera. Morávek mu psal, že se o připálení vsadil a vyhrál tisíc protektorátních korun. Záležitost se samozřejmě rozkřikla a Fleischer byl pro smích celému gestapu.
Josef Mašín byl zatčen gestapem 13. května 1941, když byla odhalena vysílačka v Nuslích. Při brutálních výsleších se prý bránil tak, že ztloukl vyslýchajícího gestapáka Paula Adama Soppu. Popraven byl 30. května 1942 na střelnici v Kobylisích.
Zatčena byla i Mašínova manželka. V tu chvíli se octla ve smrtelném nebezpečí sestra bratrů Mašínových Zdena. Dětem hrozila převýchova, což v případě zdravotními problémy trpícího děvčete znamenalo jistou smrt. Děti nakonec zachránila jejich babička. Přestože gestapu slíbila, že je bude vychovávat jako řádné občany třetí říše, oba chlapci si počínali tak, že byli po válce prezidentem Benešem vyznamenáni medailí Za chrabrost pro „osobní statečnost v době války“. Pozoruhodné je, že ani jednomu z bratrů nebylo na konci války ještě ani 15 let. Za zmínku stojí i to, že Ctirad Mašín se o důvodech k udělení vyznamenání ve svých knižně vydaných vzpomínkách nezmiňuje.
Generál Josef Mašín. Mašínové
Do třetího odboje
Po válce se bratři Mašínové snažili dostat k armádě, ale komunistická strana, plíživě se pomalu rozlézající po všech mocenských a silových pozicích, to samozřejmě nepřipustila. Po komunistickém puči byl rodině
Mašínových zabaven statek v Lošanech a museli se přestěhovat do polorozpadlého domu v Činěvsi. Odbojová činnost jako taková začínala podle
Ctiradových vzpomínek postupně, vyplynula ze situace. Začalo to prý vytloukáním skříní s agitačními nástěnkami a oken zavilých komunistů. Společně s Milanem Paumerem obalují bratři Mašínové dělostřeleckou munici dehtem a mourem a házejí ji na tendry parních lokomotiv.
První cesta k získání zbraní – vyloupení muzea a také skladiště Svazu brannosti – se neosvědčuje, protože zbraně jsou k nepotřebě. A tak přichází 12. září 1951 první velká akce, kdy se bratři Mašínové rozhodují přepadnout stanici SNB a získat zbraně. Aby se mohli dostat na místo, plánují v Praze únos vozu taxislužby. Jak to bylo, o tom vypověděl řidič vozu Eduard Šulc.
Výpověď svědka:
Asi ve 21:15 hodin jsem byl na Václavském náměstí najat dvěma mně neznámými muži, kteří měli kufr, k cestě do Hradce Králové. Po průjezdu asi třetí vesnice před Chlumcem nad Cidlinou, v blízkosti železničních závor, přikázal mi jeden z mužů, abych zastavil, že se mu udělalo nevolno a že bude zvracet. Zastavil jsem proto a vystoupil jsem na levou stranu vozu.
Na tuto stranu vystoupil též muž, který mi přikázal, abych zastavil a šel přes silnici směrem ke příkopu. Druhý muž vystoupil na pravou stranu a v tom okamžiku se ke mně obrátil první z nich s namířenou pistolí proti mně.
Bratři Mašínové muži přikazují, aby šel do lesa, kde ho upoutají ke stromu. Nařizují mu, aby byl na chvíli zticha, že jeden z mužů bude ještě nějaký čas nablízku. Asi po půlhodině se vracejí a na prosbu Šulce ho
Mašínové
rozvazují a přivazují ke stromu volněji, přes rukávy. S automobilem potom pokračují do Chlumce nad Cidlinou, kde zastavují před stanicí SNB.
První mrtvý
Přepadení stanice ale od samotného počátku nevychází, jak má. Plán je vylákat příslušníka SNB ke dveřím, počkat, až se otočí, omráčit ho úderem do hlavy a zmocnit se zbraní uskladněných uvnitř. O nevydařeném průběhu přepadení později vypovídal před vyšetřovateli StB další člen skupiny, Václav Švéda.
Výpověď člena skupiny:
Jakmile příslušník SNB otevřel dveře, ohlásil mu Ctirad Mašín autonehodu. Na chodbě, když za nimi zamykal dveře stanice SNB, udeřil ho Ctirad Mašín železnou tyčí do hlavy. Avšak člen SNB nebyl po této ráně omráčen, nýbrž se pootočil a sahal po služební pistoli, kterou měl v pouzdře. Proto Ctirad Mašín uhodil člena SNB do hlavy ještě jednou, a když ho ani po této ráně neomráčil, ale naopak příslušník SNB volal o pomoc, udělal Josef Mašín pár kroků stranou, aby měl volný prostor, protože Ctirad Mašín stál mezi ním a příslušníkem SNB, a vypálil jednu ránu na příslušníka SNB, po které se člen SNB dopotácel až ke stěně, kde na něho znovu Josef Mašín vypálil.
Po výkřicích a výstřelech už na získání zbraní není ani pomyšlení. Mašínové nasedají do auta a ujíždějí zpět ku Praze. Řidič uneseného vozu, kterého Mašínové přivázali ke stromu na jeho žádost volněji, se mezitím vysvobodil a vyšel zpět na silnici. A tak došlo k neplánovanému setkání.
Výpověď svědka:
Po delší námaze se mi podařilo vytáhnout ze smyček i ruce. Potom jsem šel k silnici a viděl jsem směrem od Chlumce přijížděti auto, které jelo velkou
rychlostí. Postavil jsem se do středu silnice, abych je zastavil, a když přijelo blíže ke mně, tak jsem poznal, že je to můj vůz. Řidič mne však objel a pokračoval v rychlé jízdě směrem ku Praze.
Eduard Šulc následně stopuje auto v opačném směru, nechává se svézt do Chlumce nad Cidlinou, kde chce únos vozu nahlásit na SNB. Jako smutný hrdina celé noci je to právě Šulc, který zjišťuje, že nějakou chvíli ještě nic nenahlásí, protože na stanici je pouze zastřelený příslušník SNB.
První akce odbojové skupiny tedy skončila nezdarem. Bratři Mašínové zjistili, že přepadnout stanici SNB tak, aby nebylo vzburcováno okolí, není možné. Chyběl jen okamžik a akce mohla dopadnout opačně. Kdyby se přepadenému příslušníkovi SNB podařilo vytáhnout zbraň rychleji, než se Josefu Mašínovi podařilo poodstoupit, odbojová skupina by skončila na samotném začátku.
Jak to bylo s podřezaným příslušníkem SNB
Když první akce skončila smrtí Oldřicha Kašíka a žádné zbraně nezískali, rozhodují se Mašínové změnit taktiku. Nejprve se pokusí vylákat sloužícího příslušníka mimo služebnu, kde ho spoutají a na stanici se s ním vrátí. Chtějí tak předejít nežádoucí pozornosti okolí, pokud se příslušník bude hlasitě bránit.
Večer 28. září 1951 přijímá Josef Kavín na pražské záchranné službě hlášení, že v Hloubětíně je zraněný muž. Společně s Bohumilem Turinou proto vyjíždějí vozem Praga Lady na udané místo. Tam na ně čekají Ctirad Mašín, Milan Paumer a Zbyněk Janata. Jak později vypovídá Josef Kavín, nechovali se k nim násilně.
Výpověď svědka:
Obešel jsem zadem sanitní auto a šel jsem přímo k muži, který seděl na panketu silnice. Sklonil jsem se k němu s dotazem, co se mu stalo, a me-
Mašínové
zitím jsem ucítil rýpnutí do levého boku. Když jsem se otočil, spatřil jsem třetího muže, který na mne mířil pistolí a který mne vyzval, abych nekřičel a šel do vozu. Mezi tím se zvedl i muž, který předstíral předtím zranění, a rovněž na mne mířil pistolí.
Uposlechl jsem proto výzvy a šel jsem k vozu, do jehož kabiny pro nemocné nastupoval řidič Turina, který byl rovněž ohrožován mužem s pistolí, a to tím, který s námi jel. Nastoupil jsem do kabiny za ním a usedl jsem vedle něho na lehátko pro nemocné. Za mnou pak do kabiny nastoupil muž, kterým jsme byli zastaveni a který podle mého dojmu dělal ostatním velitele, a třetí muž. Muž, který předstíral zranění, nastoupil k řízení vozu.
Zatímco Státní bezpečnost si velmi dlouho nedokázala činy bratrů Mašínů spojit ani určit jejich totožnost, zdravotník záchranné služby má jasno hned a ptá se na minulé přepadení.
Výpověď svědka:
„Velitel“ dal pokyn muži u řízení, aby auto otočil, a pak jsme jeli směrem k Mochovu. Potom se nás ptal, na jaký benzin jezdíme, zda máme též auta zn. Tudor, a nakonec se nás ptal, zda nás při jízdách staví na silnicích hlídky SNB. Na toto jsem mu odpověděl, že obyčejně zmírníme rychlost, při čemž hlídka pouze nahlédne do vozu a pak jedeme dále. „Velitel“ na to odpověděl, že právě toto potřebují a že by neradi přišli do styku a konfliktu s SNB. Když jsme projížděli Nehvizdy, podotkl jsem, že jsme v Nehvizdech, a „velitel“ mi na to odpověděl otázkou, zda tuto cestu znám. Dále jsem mu řekl, že by jistě potřebovali být v Chlumci nebo v Chrudimi, neboť jsem myslel, že jsou to teroristé, o nichž jsem věděl z vedení LM. Po této poznámce mne velitel okřikl, abych byl zticha.
Ctirad Mašín s Paumerem a Janatou následně oba zaměstnance vysadí z vozu, přivážou je ke stromům asi 50 metrů od silnice a před omráčením chloroformem nařizují, aby volali o pomoc až po rozednění.
Unesený sanitní vůz. Zdroj: ABS ČR.
Na stanici
Strážmistra Jaroslava Honzátka Mašínové nejprve vylákají ze stanice pod záminkou dopravní nehody, odzbrojí ho a přivezou zpět na stanici. Samotnou loupež později popisuje před soudem Václav Janata.
Výpověď člena skupiny:
Do stanice SNB šel prvý Ct. Mašín, pak Paumer a pak příslušník SNB, naposled jsem šel já. Po celou dobu, co jsme prováděli vyloupení, stál onen příslušník v rohu místnosti a já jsem na něho dával pozor. Když byly zbraně odneseny, řekl Ct. Mašín příslušníku SNB, aby si lehl na postel, že ho bude chloroformovat. Já jsem právě odcházel s nějakými věcmi k vozu –vycházel jsem ven. Když jsem se vracel, viděl jsem, jak onen příslušník leží na zemi, měl jsem za to, že snad spadl při tom uspávání, neboť jsem vedle něho viděl prázdnou lahvičku od chloroformu. (…)
Mašínové
Vedle onoho příslušníka byl z pravé strany Ct. Mašín a já jsem se ho ptal, co je, a on řekl, že je tak dobře. Měl jsem za to, že snad dobře uspal onoho příslušníka, že snad je dostatečně omámen. Avšak potom vzal Ct. Mašín onen nůž, který měl upevněn na zápěstí, a pak jsem viděl, jak nasazuje tento nůž onomu příslušníkovi na krk, aby ho zavraždil. Já jsem se jen obrátil a odešel jsem. Nezabránil jsem mu v tomto činu, jelikož jsem byl v podivné situaci. Byl jsem v takovém stavu, kdy jsem nebyl schopen něco podniknout. Neřekl jsem Ct. Mašínovi ani slova, když jsem viděl, že nasazuje onu dýku tomu příslušníku na krk. Po tom, co jsem vyšel ven, přišel za mnou ven také Ct. Mašín, bylo to asi za 1 minutu po mně.
Mašínové na stanici SNB v Čelákovicích uloupili pistole, samopaly a náboje. Ctirad Mašín, později konfrontován s usmrcením příslušníka SNB, čin zdůvodňoval tím, že Honzátko si své lupiče důkladně prohlížel, aby je mohl později identifikovat. Aby mohla skupina provádět další akce, chtějí její členové podstoupit výcvik. Zbraně plánují využít k útěku na Západ. Do Československa se chtějí vrátit jako předvoj západních armád.
Interiér přepadené stanice SNB. Zdroj: ABS ČR.
Nezdařený odchod na Západ
Po přepadení dvou stanic SNB plánuje skupina bratrů Mašínů překročení hranic na Západ, prodělání výcviku a návrat. V průběhu roku 1951 se ale cesta přes hranice výrazně komplikuje – začala výstavba zabezpečení hranic. V knize Oty Rambouska Jenom ne strach Ctirad Mašín vypráví, jak měl plán proběhnout.
Vyprávění účastníka:
Měli jsme známého, který jezdil u ČSAD s malým, ale výkonným nákladním vozem. Byl to francouzský Peugeot s náhonem na obě osy. Ten jsme si chtěli „půjčit“, obrnit a prorazit závory na hraničním přechodu do západního Německa. Právě k tomuto záměru jsme potřebovali dobré a spolehlivé zbraně. Kdesi jsme sehnali pláty ze starých kotlů, které nám další známý nařezal autogenem na potřebné rozměry. Ty jsme pak hodlali před hranicí upevnit na vůz, postřílet každého, kdo se postaví na odpor, a projet. Vyzbrojeni jsme byli po zuby. Ani ruční granáty nechyběly.
Někdy v té době jsem se blíže seznámil s majitelem restaurace na soutoku
Cidliny s Labem, několik kilometrů od Poděbrad. Byl to dlouholetý známý naší rodiny. Při nějaké příležitosti mi svěřil, že skrývá již asi půldruhého roku význačného ilegálního pracovníka, kterého by bylo třeba dopravit za hranice.
Bratři Mašínové souhlasí s tím, že neznámého vezmou s sebou a sejdou se s ním den před útěkem. V domluvený den je u Mašínových vše připraveno – z koupelny je zbrojnice. Ctirad Mašín odchází na místo schůzky s hospodským, kam má přijít i onen významný agent. Netuší, že agent byl zatčen a promluvil.
Vyprávění účastníka:
Hospodský ho měl přivést. Chtěli jsme ho vzít k nám do bytu, kde by s námi přespal, a druhý den ráno jsme všichni chtěli jet vlakem až do bezpečné
Mašínové
vzdálenosti od přechodu, kde bychom obsadili vůz a dorazili na místo průrazu hranice.
Na místě schůzky jsem našel jen hostinského, který stejně jako já přijel na kole. „Kde máte toho chlapíka?“ optal jsem se. Hospodský nějak podivně koukal a pak přiznal, že neví, kde vězí. „Chce jít za ty hranice, nebo ne?“ znovu jsem naléhal, ale zase jsem nedostal pořádnou odpověď. Někde něco vázlo.
Za hovoru jsme vedli kola a minuli jsme sekretariát KSČ. Rozhodl jsem se, že se vrátím domů, když se za námi ozval dupot lidí, běžících zezadu, od hnízda komunistů. Obklíčili nás nějací civilisté s rozkazem: „Ruce vzhůru!“
Dramatická šťára
Ctirad Mašín je zatčen. Následně se agenti StB vydávají do jeho bydliště. Tam jsou ostatní členové skupiny v plné přípravě. Zbraně jsou nachystány v bytě, všichni členové skupiny jsou na jednom místě. Když zespodu zazvoní zvonek, padá rozhodnutí zdržet podezřelé zvonící muže před domem a ustoupit se zbraněmi o patro výš. Dramatickou situaci popisuje později do protokolu Zbyněk Janata.
Výpověď obviněného:
Na výzvu Nováka jsme s Paumerem a s Egonem Plechem odnesli kufr a aktovky se zbraněmi do hořejšího poschodí domu, kde jsme si připravili automaty ke střelbě a očekávali příchod bezpečnostních orgánů a celkový vývoj situace.
Byli jsme rozhodnuti, že jakmile půjdou bezpečnostní orgáni do hořejšího poschodí domu, že je všechny postřílíme. K tomu však nakonec nedošlo, a když jsme slyšeli, že bezpečnostní orgáni spolu se zatčeným Josefem Mašínem a Ctiborem Novákem odešli, sešli jsme do přízemí a zadním vchodem přes sousední zahradu jsme se zbraněmi uprchli.
Ctirad Mašín horníkem
Josef Mašín a Ctibor Novák jsou po týdnech brutálních výslechů propuštěni na svobodu. Zatčený agent ale přímo jmenoval Ctirada Mašína a ten je tak odsouzen za neoznámení trestného činu na dva a půl roku vězení. Je převezen do Jáchymova na těžbu uranu. Dá se ale říct, že jeho nasazením na těžbu uranu si vládnoucí režim vůbec nepomohl. Ctirad
Mašín právě dostal dokonalou příležitost poškodit režim na nejcitlivějším místě. Svůj vychytralý plán vyprávěl opět Otovi Rambouskovi.
Vyprávění účastníka:
Nic nesmělo přijít nazmar. Všechna těžba se měřila Geigerovými počítači. Smolka se nakládala do zvláštních vozů. Nakonec na povrchu stál na kolejišti v budce ještě zvlášť citlivý velký Geigerův počítač, který zjišťoval i sebemenší stopu po radioaktivním materiálu v huntech s hlušinou.
Hunt, který vykazoval přítomnost uranu, byl odtažen na zvláštní kolej.
Parta muklů vozy převrátila na velké ocelové desky a geigery zjišťovala a vybírala sebemenší částečky smolince. Na tom jsem založil celý svůj plán narušení těžby; kdykoliv jsem dole na patře míjel vozík se smolkou, nabral jsem si hrst materiálu a tu jsem pak po malých částech vhazoval do huntů s hlušinou.
Nemusím vykládat, co bylo dál. Řada odstavených huntů nahoře rostla, neboť hlavní počítač neustále „hrál“. Když jsem každou šichtu „osolil“ několik desítek vozů, nahoře začínala zácpa a dole na patře nedostatek huntů.
Sabotáž to je velmi efektivní. Těžba na dole se téměř zastavila. Obsluha nahoře musí být posílena, a když nepomáhá ani to, objevují se v dolech „dobře živení muži v čistých hornických šatech“ a vězně při práci velmi pečlivě pozorují. Ctirad Mašín proto přichází s novou metodou.
