Časová osa ................................................................12
KAPITOLA 1
Prehistorický člověk 16
První lidé – Teorie o původu člověka a jeho rozšíření – Život lovců a sběračů
KAPITOLA 2 Na přelomu věků 24
Zrod zemědělství – Domestikace zvěře – Jak jsme cestovali: kůň – Počátky opevnění – Města bohů – Vznik obchodu –Kolébky civilizací – Další ohniska civilizací – Organizované náboženství – Komodita, která změnila svět: kovy – Vznik písma – Platidla
KAPITOLA 3
Starověk 48
Vzestup říší a rozvoj politiky – Zrození čínského státu –Zápas Číny s kočovníky ze stepí – Afrika ve starověku – Říše jihozápadní Asie – Řecký svět – Řím – Jak jsme cestovali: kola a silnice – Pád Říma – Císařská města
KAPITOLA 4
Druhá vlna barbarských útoků – Expanze Vikingů – Říše ve Středomoří – Náboženské války – Světoví dobyvatelé –Města a obchod – Středověká Čína – Africké říše středověku – Komodita, která změnila svět: střelný prach –Americké říše před Kolumbem – Věda – Vědění islámského světa – Život ve středověku – Feudalismus – Šíření tržní ekonomiky – Černá smrt – Australské myšlení – Polynéští cestovatelé
KAPITOLA 5
Renesance a osvícenství 100
Průzkum oceánů – Jak jsme cestovali: moře – Dobytí Ameriky – Komodita, která změnila svět: cukr – Osmanská říše – Afrika – Renesance – Japonsko – Mandžuové dobývají Čínu – Města Asie a Evropy – Mughalská Indie –Reformace – Evropské války – Absolutistické monarchie –Vědecká revoluce – Osvícenství – Pokroky v komunikaci –Čína a jezuité – Světová ekonomika v 18. století
KAPITOLA 6
Revoluce a nacionalismus 140
Sedmiletá válka, 1756–1763 – Americká válka za nezávislost – Vědecká revoluce – Krize devadesátých let 18. století – Francouzská revoluce a Napoleon – Koloniální osady – Osvobozenecký boj v Latinské Americe – Konec otrokářství v Novém světě – Zahraniční pracovníci –Americká občanská válka, 1861–1865 – Manifest Destiny: americká expanze – Průmyslová revoluce – Komodita, která změnila svět: uhlí – Síla páry – Jak jsme cestovali: železnice –Komunikační technologie – Nacionalismus – Britský Rádž – Úpadek říše Čchingů – Imperiální města – Reformy Meidži – Přetahovaná o Afriku – Výzva Západu – Zkoumání společnosti – Mapování oceánů
KAPITOLA 7
Svět ve válce
176
Na přelomu století – První světová válka – Ruská revoluce –Španělská chřipka – Meziválečné období, 1919–1938 –Ženy a volební právo – Čína: zrození republiky –Kinematogra e – Boj proti chorobám – Jak jsme cestovali: vzduch – Velká hospodářská krize – Strava – Vzestup extremismu – Čínsko-japonská válka – Druhá světová válka – Komodita, která změnila svět: ropa
KAPITOLA 8
Moderní svět
210
Studená válka – Válka v Koreji a ve Vietnamu – Karibská krize, 1962 – Reagan – Pád sovětského komunismu –Dekolonizace – Rozdělení Indie – Střední východ – Odchod z Afriky – Africká nezávislost – Vzestup Číny – Pozemkové reformy – Spojené státy po studené válce – Zrod moderního spotřebitele – Populární kultura – Hudba – Televize –Nasytit svět – Zelená revoluce – Průmyslové zemědělství –Strava – Ochrana přírody – Odlesňování – Klimatické změny – Demogra e – Migrace – Město budoucnosti –Moderní věda – Zdravotní péče a rozvojový svět –Automobily – Komodita, která změnila svět: počítačové čipy – Roboti – Jak cestujeme: vesmír – Porozumění hmotě
Úvod
Předpokladem lidského života je souhra změny a kontinuity. Je stejně neodbytná jako plynutí let, rytmus ročních dob a střídání generací. Vedle kontinuity pramenící z předchozí adaptace, z osvojených zvyklostí a návyku vztahovat se k minulosti a chovat k ní úctu, podmíněného kulturně i psychologicky, nám dějiny člověka ukazují jeho trvalou schopnost přizpůsobit se životnímu prostředí. Projevují se v nich zákonitosti života i prostředí, v němž se život odehrává, odrážejí sílu a strukturu společnosti a způsob, jakým lidé myslí a jak se o životě dozvídají.
Nahoře: Památníky, jako kupříkladu tento v Charleroi, vyjadřují úctu člověka k minulosti.
Vpravo: Velká část Země je pro lidský život nevhodná. Člověk uspěl jen díky své vynalézavosti, kterou projevil při přizpůsobování se okolnímu prostředí.
Nahoře: Pouště jako Sahara mají příliš malé srážkové úhrny, které by prospívaly životu. Lidé si nicméně našli způsob, jak zde přežít.
Schopnost adaptace je pro člověka zcela klíčová. Lidé totiž nejsou vybaveni k tomu, aby bez podpory technologií obývali většinu planety. Bez pomoci člověk nedokáže létat, ani žít pod vodou, jež pokrývá valnou část povrchu Země. Na lodích může lovit ryby a shromažďovat dešťovou vodu, ale žít trvale na vodní hladině je i tak nesmírně obtížné. Část světových vod je uchovaná ve formě ledu a během zimy není možné procesu mrznutí vody jakkoli zabránit. To platí zejména o Severním ledovém oceánu.
Velká část zemského povrchu je neobyvatelná, protože je zde příliš chladno, horko, sucho, anebo je pro trvalé osídlení příliš hornatá. Antarktida, velký a nesmírně chladný kontinent, zůstávala většinu času neobydlená, dokud na jejím území v nedávné době nebyly zřízeny vědeckovýzkumné stanice. Prvním člověkem, jenž dosáhl jižního pólu, se stal teprve v roce 1912 norský polárník Roald Amundsen. Bylo to tři roky poté, co se Američan Robert Peary jako první přiblížil k pólu severnímu.
Dole: Roald Amundsen byl první člověkem, který v roce 1912 dosáhl jižního pólu.
V rozsáhlých oblastech zeměkoule se příliš nedaří vegetaci ani živočichům, takže se v nich neuživí víc než malá populace lovců. V pouštích, z nichž nejrozsáhlejší je africká Sahara, je nedostatek dešťových srážek nebo půdy, aby se zde dařilo životu, rostlinám či zvířatům. Velké pouště nalezneme i v dalších částech Země, kupříkladu poušť Gobi v Asii, Atacamu v Jižní Americe, Gibsonovu a Simpsonovu poušť v Austrálii a pouště na jihozápadu Spojených států. Evropa je výjimečná tím, že pouště postrádá. Lidé však i přesto v pouštích žijí a přizpůsobili se jejich nehostinnému prostředí. Zde žijící populace jsou však malé a sužují je závažné problémy, zejména nedostupnost vody, i když třeba obrovské město Los Angeles vyrostlo díky vodě z Owensova údolí.
Schopnost člověka ovlivňovat a měnit životní prostředí ve větším měřítku byla – s výjimkou zásobování vodou formou zavlažovacích systémů a mýcení a klučení lesů – po většinu historie značně omezená. Teprve na konci
19. století s příchodem účinnějších výbušnin bylo možné vyhloubit tunely pod Alpami – to je jeden z prvních příkladů takového významného zásahu do životního prostředí vyvolaného člověkem. Projekty opravdu monumentálních rozměrů, jako byl Panamský průplav, ukázaly, že lidstvu dokonce i v moderní době stále ještě schází dostatečná so stikovanost, nezbytná při organizaci takových projektů: Francouzi začali stavbu kanálu v osmdesátých letech 19. století, ale Američané ji dokončili až v roce 1914, poté, co v důsledku malárie a žluté zimnice přišlo o život mnoho dělníků. Až donedávna lidé jen pramálo rozuměli mechanismům změn klimatu a počasí, natož aby se je pokoušeli měnit.
Lidstvo se po dlouhé věky potýkalo s potížemi, jež vznikaly coby důsledek společenské organizace člověka jako živočišného druhu. Pro člověka je společenská organizace zcela zásadní. Jen díky ní může na svět bezpečně přivádět potomky a účinně je chránit během těch dlouhých let, kdy jsou nesamostatní a zranitelní. Člověk musel odjakživa soupeřit s dalšími, fyzicky zdatnějšími živočichy, kupříkladu se lvy. A aby si před
nimi vytvořil ochranu, musel být připraven ke vzájemné spolupráci. Pozdější fáze vývoje člověka, s příchodem zemědělství a válek, si vynutily ještě vyšší stupeň společenské organizace. Vznik společenských struktur s sebou nutně přinesl rivalitu jedné lidské skupiny vůči druhé. Už dávno je překonána představa, že by lidé byli v prvopočátcích svého vývoje mírumilovnými tvory a bojechtivost si osvojili až jako důsledek společenských poměrů. Tento pohled mnohem spíše odpovídá biblické představě shrnuté v příběhu o rajské zahradě Eden, ale také konvenuje utopickým idejím šedesátých a sedmdesátých let 20. století. Vědecké důkazy však mluví jinou řečí.
Vzájemná soupeřivost a společenské struktury, které z ní plynou, zase utvářejí normy, jež řídí postoje i jednání člověka. Jaký je smysl života? Jak lze uspokojit bohy či Boha? Jak se má člověk chovat vůči cizím bohům i lidem? Tyto normy, vyjádřené v náboženských představách a společenské praxi, pomáhají lidem pochopit prostředí,
Dole: Panamský průplav byl dokončen v roce 1914 – příklad toho, jak výrazně člověk mění svět kolem sebe.
Vpravo: Občas jen těžko chápeme, proč člověk v minulosti vytvořil to, co vytvořil, natož jaké chápání světa za jeho dílem bylo. Kupříkladu obrazce na planině Nazca v Peru tak pro nás nadále zůstávají záhadou.
v němž žijí, a zvláště pak stanovují, jak nejlépe reagovat na společenskou stránku života. Za celé dějiny člověk nedospěl k univerzální shodě, pokud jde o tyto normy, a ony zase vedly ke vzniku velice odlišných politických idejí i zvyklostí, které zpětně potvrzovaly jejich význam. Když se vrátíme do „pravěku“ (což je sám o sobě do značné míry soudobý koncept), člověk se tuto svou adaptaci na životní prostředí rychle snažil přizpůsobit svým vlastním požadavkům a potřebám, a stejně tak požadavkům a potřebám rostlin a živočichů, jež člověk využíval. Šlo o proces, který byl naopak poháněn potřebou zdrojů a životního prostoru. Na přizpůsobování se člověka začaly mít formující vliv ideologie a urychloval je vývoj soustav sloužících k uchovávání a přenosu informací – jako bylo písmo. Přesuny prvotních lidských skupin tuto potřebu zdrojů a životního prostoru jasně ukazují, třeba při lovu zvěře na velké vzdálenosti nebo při sezonní migraci. Avšak nejenom lidé měnili své prostředí, i ono mělo na člověka tvárný vliv. Například u populací žijících v oblastech s poměrně nízkou mírou slunečního záření se vyvinuly geny způsobující světlejší pokožku, díky čemuž jsou schopni absorbovat větší dávky vitaminu D. To asi před 8000–7000 lety vedlo v Evropě ke změnám, které přinesly výskyt světlejších
pigmentů kůže. K této změně podle všeho došlo poprvé právě v severní Evropě.
Člověk nebyl jediným živočišným druhem, jenž se přizpůsoboval a vyvíjel. Adaptace člověka však byla mimořádně úspěšná zásluhou intenzivnějšího rozvoje jeho sociálních dovedností, zejména v oblasti komunikace a společenské organizace. V určitém smyslu lze začátek moderní éry hledat v době, kdy se lidé stali nejúspěšnějšími savci vůbec. Ptáci sice měli větší prostorový dosah než člověk a mohli se snadno organizovat a jednat ve skupinách, ale lidé na sebe strhli moc vládnout. Stali se také živočišným druhem s největším podílem všežravců, kteří již nebyli svázáni s konkrétním zdrojem potravy jako většina ostatních šelem nebo býložravců. Rostoucí velikost lidských sídel, od pravěkých tlup až po moderní velkoměsta, a síla, kterou to našemu druhu propůjčilo, aby mohl utvářet vlastní osud, je jedním z nejvíce podceňovaných aspektů lidských dějin.
Cílem této knihy je přimět čtenáře se zamýšlet. Zamýšlet nejenom nad tím, co zde stojí psáno, ale také o jeho vlastních zážitcích a zkušenostech a o světě kolem sebe. Pokud s představenými názory nesouhlasíte, zamyslete se nad tím proč a svůj postoj si formulujte – to vám napomůže k hlubšímu pochopení vašich postojů.
Časová osa
Barevně odlišená políčka = 1000 let
před 10 miliony lety
před 1 milionem let
před 7 miliony lety oddělení živočišných předků člověka od předků šimpanzů
před 100 000 lety
před 315 000 lety první doklady Homo Sapiens
před 6 miliony lety první hominidé chodí po dvou
před 3,3 milionu let důkazy používání nástrojů člověkem
AFRIKA
AMERIKA
před 2,4 milionu let objevení Homo habilis
ASIE A OCEÁNIE
STŘEDNÍ VÝCHOD
před 220 000 – 190 000 lety Člověk se začíná šířit z Afriky
EVROPA
VĚDA A KULTURA
před 50 000 lety 2000
před asi 100 000 – 11 700 lety doba ledová
před 10 000 lety
3400 př. n. l.
V Egyptě se objevují první opevněná města
5000 př. n. l.
Do údolí Nilu se šíří pěstování obilí
6500 př. n. l. Domestikace hovězího dobytka v severní Africe
10 000 př. n. l. Lidé pronikli do Jižní Ameriky
Před 14 500 lety
V severním Peru začal člověk obývat oblast Huaca Prieta
2575–2134 př. n. l. Egyptská Stará říše
2500 př. n. l. V údolí Supe v Peru se objevují svatyně
5000 př. n. l. Domestikace obilí ve Střední Americe
Před 16 000 lety
Lidé překračují suchozemský most přes Beringův průliv do Ameriky
Před 50 000 lety
Lidé dorazili k břehům Austrálie
2500 př. n. l. V oblasti Harappa, Mohendžodaro a Kalibangan v údolí řeky Indus se objevily nejvýznamnější sídla
2800 př. n. l. V Kalibanganu v Indii se používají první pluhy
Před 4500 lety V údolí řeky Indus se objevují první města
Před 23 000 lety
Sběr divokých odrůd obilovin na Středním východě
Před 65 000 lety
Do Evropy přicházejí moderní lidé
Před 150 000–50 000 lety Vývoj jazyka
2300 př. n. l. Sargon Veliký v jižní Mezopotámii zakládá sumerskou říši
3500 př. n. l. Vznik městského státu Uruk
8000 př. n. l. Vznik zemědělství v Mezopotámii
4000 př. n. l. V ruských stepích dochází k domestikaci koní
3100 př. n. l. Na Orknejích vzniká lokalita Ness of Brodgar
2700 př. n. l. Ve starověkém Egyptě se budují pyramidy
3100 př. n. l. Vývoj klínového písma v sumerské říši v Mezopotámii
3500 př. n. l. V Mezopotámii se vyrábějí první kola
2000 př. n. l.
př. n.
2040–1640 př. n. l. Egyptská Střední říše
1550–1070 př. n. l. Egyptská Nová říše
2000 př. n. l. V Peru vzniká chavínská kultura
800 př. n. l. V subsaharské Africe se objevuje zpracování železa
30 př. n. l. Egypt se stává provincií Říma
639 Arabové dobývají Egypt
100 př. n. l. – 600 n. l. Aksumské království se stává předním obchodním státem na území dnešní Eritrei a Etiopie
1150 př. n. l. Vzestup olmecké civilizace
450 př. n. l. V údolí Oaxaca v Mexiku vzniká město Monte Albán
1800 př. n. l. Nástup dynastie Šang v Číně
1600–1046 př. n. l.
Období dynastie Šang v Číně
1700 př. n. l. Postaven chrám v Ain Dará
322 př. n. l. Čandragupta Maurja se vzbouří proti dynastii Nandovců
500 př. n. l. V Číně jdou do oběhu bronzové mince
950 př. n. l. Založení novoasyrské říše
1500–1300 př. n. l. Říše Mittani
1600–1178 př. n. l. Chetitská říše
200 př. n. l. Obrazce na planině Nazca jsou vytesány na náhorní plošině peruánské pouště
986 Erik Rudý zakládá vikingské osady v Grónsku
400 V Teotihuacánu začíná intenzivní stavební činnost
1–600 př. n. l. V Andách vzkvétá močická kultura
200 př. n. l. Polynéští kolonisté začínají osídlovat tichomořské ostrovy
206 př. n. l. V Číně nastupuje k moci dynastie Chanů
262–260 př. n. l. Bitva o Kalingu
210–209 př. n. l. Konfederace Xiongnu Kmenový svaz Siungnuů sjednocuje Mongolsko
331 př. n. l. Alexandr Veliký poráží perskou říši v bitvě u Gaugamél
612 př. n. l. Asyrské hlavní město Ninive zničili Médové a Babyloňané
539 př. n. l. Kýros velký dobývá Babylon.
550 př. n. l. Kýros Veliký zakládá perskou říši
1100 př. n. l. Pád mykénského Řecka
753 př. n. l. Podle legendy založili bratři Romulus a Remus město Řím
1600 př. n. l. Mykény se stávají středomořskou velmocí
1700 př. n. l. Vznik hinduismu
750 Chichen Itza se stává předním mayským městem
538 Buddhismus se dostává do Japonska
650 Na Velikonočním ostrově se začínají budovat monolitické kamenné sochy moai
700 Osídlení Nového Zélandu
970 Čínská vláda zavádí papírové peníze
420–530 n. l. V Persii vybudována velká zeď Gorgánu
622 Mohamed a jeho následovníci odcházejí do Mediny
750 Abbásovci svrhávají dynastii Umajjovců
312 n. l.
Konstantin I. přestupuje na křesťanství
44 př. n. l. Zavraždění Gaia Julia Caesara
9 n. l. Bitva v Teutoburském lese
480 př. n. l. Bitva u Salamíny
900 př. n. l. Vznik judaismu
432 př. n. l. Dostavba Parthenonu v Athénách
600 př. n. l. Zavádí se zoroastrianismus
V bitvě u Poitiers je zastaven arabský postup
476
Svržení posledního západořímského císaře
793 Vikingští nájezdníci útočí na klášter v Lindisfarne
711
Islámská vojska napadají Španělsko
855 Německý císař Otto I. poráží Maďary při bitvě na Lechu 732
843
Říše Karla Velikého je na základě verdunské smlouvy rozdělena mezi jeho vnuky
322 n. l. Vznik třmenů v Číně
900
Vynález střelného prachu v Číně
568 př. n. l. Vznik buddhismu emerges
530–400 př. n. l. V Řecku vzniká divadlo. Mezi hlavní dramatiky tohoto období patří Aischylos, Eurípidés a Sofoklés
Časová osa
AFRIKA
1000 Ve Velkém Zimbabwe se začínají budovat „domy z kamene“
1100 Osídlování Timbuktu
AMERIKA
1000 V Newfoundlandu vzniká malá vikingská osada
1050 Stavba velkých mohyl v údolí Mississippi
ASIE A OCEÁNIE
1206 Vznik mongolské říše
1044 Založení prvního barmského státu v Paganu
1250 Mamlúkové svrhávají ajjúbovskou dynastii v Egyptě
1200 Inkové se usazují v andském údolí nedaleko města Cusco
1227
Umírá Čingischán
1498 Portugalci začínají obchodovat v Mosambiku
1517 Osmanové dobývají Egypt
1324 Malijský císař mansá Músa podstupuje pouť do Mekky
1224 Chichén Itzá je opuštěno
1325 Založeno město Tenochtitlán
1340–1351 Černá smrt
1361 Timur Lenk zakládá říši ve Střední Asii
1279 Kublajchán završuje dobytí Číny Mongoly
STŘEDNÍ VÝCHOD
1492 Kolumbus objevuje Západní Indii
1578 Porážka Portugalců v Maroku
1562 Sarsa Dengel se stává etiopským panovníkem
1591 Marocké síly porážejí Songhajskou říši v bitvě u Tondibi
1519–1521 Španělé dobývají aztéckou říši
1532–1535 Španělé dobývají inckou říši 1536
Inka Manco Cápac II. vede povstání proti španělským jednotkám a ve Vilcabambě zakládá povstalecký stát
1775 Americká deklarace nezávislosti
1607 Angličané začínají trvale osídlovat Virginii
1572 Umírá Tupac Amarú, poslední vládce Inků
1539–1542 Hernando de Soto vede výpravu do údolí Mississippi
1467–1477 Válka Ónin v Japonsku zahajuje období Sengoku
1598 V Japonsku vzniká šógunát Tokugawa
1368 Vznik dynastie Ming
1258 Mongolové dobývají Bagdád
1405–1433 Čeng Che vede čínskou otilu na výpravách přes Indický oceán 1526 Mughalové obsazují Dillí
1639 Vyhnání Portugalců z Japonska
1756–1763 Sedmiletá válka
1757 Britské jednotky ustavují vládu Východoindické společnosti nad Bengálskem v bitvě u Palásí
1644 Mandžuové dobývají Čínu.
1498 Vasco da Gama podstupuje první námořní plavbu z Evropy do Indie
1260 Mamlúčtí vojáci porážejí mongolské útočníky v Sýrii
1071 Byzantské jednotky porážejí seldžucké Turky v bitvě u Manzikertu
1099 Křižáci obsazují Jeruzalém
1095 Clermontský koncil svolává první křížovou výpravu
1401 Timur Lenk dobývá Bagdád
1241 Mongolské hordy napadají východní Evropu
1204 Křižáci dobývají Konstantinopol
1066 Vilém Dobyvatel napadá Anglii
1085 Kastilie dobývá město Toledo
1340–1351 Černá smrt
1086 Almorávidé napadají maurské Španělsko
1045 V Číně je vynalezen knihtisk s pohyblivými literami
1250 Stavba kamenných mešit ve svahilských městských státech východní Afriky
1739 Nádir Šáh z Persie vpadá do severní Indie.
1453 Osmanští Turci dobývají Konstantinopol 1618–1648 Třicetiletá válka
1492 Granada osvobozena křesťanskými jednotkami
1756–1763 Sedmiletá válka
1529 Obléhání Vídně 1789 Propuknutí Velké francouzské revoluce
1571
Velká porážka osmanského námořnictva v bitvě u Lepanta
1683 Druhé osmanské obléhání Vídně
1517 Martin Luther představuje svých 95 tezí – začátek protestantské reformace
1519–1522 Fernão de Magalhães podstupuje první cestu kolem světa
1543 Mikuláš Koperník zveřejňuje svou heliocentrickou teorii
1783 První let balonem s posádkou
1660 Založení Královské společnosti
1807 Británie zakazuje obchod s otroky
1869 Otevření Suezského průplavu
1885 Na berlínském kongresu začíná přetahovaná o Afriku
1918–1919 Epidemie španělské chřipky
1929 Začátek Velké hospodářské krize
1954–1962 Alžírská válka za nezávislost
1957 Ghana je první africká kolonie, která dosáhla nezávislosti
1967 V Nigérii vypukla válka o Biafru
1913 Propuká mexická revoluce.
1888 Brazílie ruší otroctví
1821 Simón Bolívar dosahuje nezávislosti Venezuely na Španělsku
1804 Haiti dosahuje nezávislosti na Francii
1861–1865 Americká občanská válka
1876 Porážka George Custera v bitvě u Little Big Hornu
1839–1842 První opiová válka
1788 První britská osada v Austrálii 1851–1866 Povstání tchaj-pchingů
1795 Kamehameha I sjednocuje Havaj
1853 Americké válečné lodě donutí Japonsko, aby se otevřelo západnímu obchodu
1857–1859 Velké indické povstání
1796–1805 Povstání sekty Bílého lotosu
1893 Nový Zéland je první zemí, která dává ženám právo volit
1911 Sinchajská revoluce svrhla dynastii Čching v Číně
1868 Reformy Meidži – Japonsko zahajuje rychlou modernizaci
1833 Zrušení otroctví v britské říši
1848 Vlna povstání zachvátila Evropu
1815 Konečná porážka Napoleona, na vídeňském kongresu vzniká nové mezinárodní uspořádání
1825 První parní železnice s pasažéry
1869 Dokončení první transkontinentální železnice ve Spojených státech
1876 Vynález telefonu
1844 První použití Morseova telegrafu
2011 Počet obyvatel Země dosahuje 7 miliard
1980 V Zimbabwe je zavedena vláda černé většiny
1994
Konec apartheidu v Jihoafrické republice
1962 Karibská krize
1941 Napadení Pearl Harboru
1949 Vznik Čínské lidové republiky
1947 Rozdělení Indie 1979 Sovětská invaze do Afghánistánu
1950–1953 Válka v Koreji
1919 V Číně vzniká hnutí čtvrtého května
1937–1945 Čínsko-japonská válka
1946–1949 Čínská občanská válka 1954–1973 Válka ve Vietnamu
1967 Šestidenní válka
1948 Vznik Izraele
1914–1918 První světová válka
1939–1945 Druhá světová válka
1933 Adolf Hitler se stává německým kancléřem
1936 Propuká španělská občanská válka
1917 Ruská revoluce
1903 Bratři Wrightové: první let letounu těžšího než vzduch
1895 Vynález bezdrátového telegrafu
1859 Charles Darwin publikuje O původu druhů
1922 James Joyce vydává román Odysseus
1989 Pád Berlínské zdi
1991 Rozpad Sovětského svazu
1949 Založení NATO
1996 První naklonovaný savec
1961 První kosmický let s posádkou
1928 Objev penicilinu
1926 John Logie Baird vynalézá televizi
1989 Vynález internetu
1978 První dítě ze zkumavky
1969
První přistání člověka na Měsíci
1979 Vymýcení neštovic
1971 Je vytvořen první mikroprocesor
Prehistorický člověk
Před 10 miliony let – 10 000 př. n. l.
Mezi stalaktity astalagmity Kentovy jeskyně, působivého jeskynního systému v anglickém Torbay, žili dávní hominidé. Jeskyně jim poskytovaly úkryt před vlhkostí přinášenou větry od jihozápadu aotevíraly se světlu přicházejícímu zvýchodu. Turisté dnes tento jeskynní systém navštěvují, protože zde chtějí zažít něco nevšedního, umělci zde čas od času hledají inspiraci ktvorbě. Po valnou většinu období, kdy se staly součástí příběhu
člověka, však tyto jeskyně odrážely lidskou touhu přizpůsobit se životu na Zemi.
První lidé
Velká část historie Země a života na Zemi skončila dlouho před tím, než se objevil člověk. Když vychládalo magma a utvářelo zemskou kůru, když se vyvíjeli obojživelníci a opouštěli vody pravěkých oceánů a když jeden geologický věk střídal druhý, po člověku na Zemi nebylo ani památky. Stejně jako když Zemi vládli dinosauři a pak o svou vládu přišli, nepatřili
Vpravo: První neandertálci a lidé doby kamenné se zabydleli v Kentově jeskyně v hrabství Devon.
lidé k prvním savcům, kteří zde vznikli. První plazi se objevili asi před 310 miliony let, kdežto první skuteční savci přišli asi před 220 miliony let. Podobali se krysám a rejskům.
Člověk je primát, patří tedy do řádu savců – teplokrevných živočichů, jejichž potomci se živí mateřským mlékem. První tvorové podobní primátům se objevili asi před 66 miliony let, v době, kdy už dinosauři vymřeli. První lidoopi se však objevili ne dříve než před asi 23 miliony let. Jejich poměrně velké mozky, zručnost a sociální dovednosti dávaly primátům zvláštní výhody. Primáti původně obývali lesy a žili ve větvích stromů, časem se však dokázali přizpůsobit životu na zemi. Nyní měl první člověk před sebou otevřenější terén lesního podrostu a začal se pohybovat po zadních nohou, a ne po všech čtyřech, jak tomu bylo
Nahoře: První hominidé se vyvinuli z lidoopů, měli větší mozky a dokázali kráčet po dvou.
dosud. V kombinaci s vývojem potních žláz, jejichž prostřednictvím se po námaze ochlazuje tělo, se tak zvýšila pohyblivost člověka na zemi. Lidé se posléze mohli rozšířit do různých klimatických pásem. Lidské mozky mají také relativně rozměrnou mozkovou kůru, což je spojeno s rozvinutější inteligencí – jedním z klíčů k úspěchu člověka. Lidé mají také velmi obratné ruce a to jim umožnilo vyrábět a používat nástroje mnohem efektivněji, než by to kdy dokázali ostatní živočichové.
Vývoj vzpřímené lokomoce byl obrovským skokem v evoluci člověka. Lidská noha s dlouhými chodidly a pěti prsty bez drápů směřujícími kupředu (včetně palce na noze) poskytuje rovnováhu a umožňuje lepší mobilitu. Vývoj člověka můžeme dobře vysledovat z fosilních záznamů z Afriky: zatímco 4,4 milionu let starý Ardipithecus ramidus z Etiopie, nejstarší hominin známý z téměř dokonale zachovalých fosilií, má chodidlo jako lidoop, 3,7 milionu let staré otisky nohou z tanzanské Laetoli, o nichž se předpokládá, že jejich původcem je Australopithecus, další druh homininů, jsou podobné otiskům chodidel člověka. Rovněž se začaly objevovat důkazy o homininech (starších příslušnících rodové linie člověka) žijících mimo Afriku, které posílila analýza fragmentů 7,2 milionu let starého primáta Graecopitheka z Řecka a Bulharska. Právě z těchto předků se vyvinuli moderní lidé: nejprve jako Homo habilis a poté do jedinců mnohem podobnějších lidem ve formě Homo erectus, Homo heidelbergensis, Homo neanderthalensis a nakonec Homo sapiens.
Vlevo: Lucy je nejzachovalejší kostra zástupce druhu Australopithecus afarensis, jednoho z předků Homo sapiens.
Nahoře: Používání nástrojů se datuje přibližně do doby před 2,6 milionu let. Pěstní klíny, jako je ten nahoře na obrázku, byly metanástroje, které bylo možné použít k výrobě jiných nástrojů.
Australopithecus boisei
Australopithecus rotustus Homo habilis
Australopithecus africanus
Australopithecus afarensis
Ardipithecus ramidus
Tempo objevů a jejich analýzy v oblasti archeologie a genetiky jsou takové, že teorie o původu člověka a jeho rozšíření se rychle mění a navzájem jsou často v rozporu. Například na Krétě (která tehdy nebyla ostrovem ve Středozemním moři, ale součástí pevniny) nedávno objevené otisky chodidel podobné lidským, jejichž analýza proběhla v roce 2010, zavedený narativ bourá. Jsou staré přibližně 5,7 milionu let, někdo je tedy vytvořil o 2 miliony let dříve než stopy objevené v Laetoli v africké Tanzanii. Jejich objev zpochybnil dřívější představu, že homininé pocházejí z východní Afriky a tam také žili do doby, než se nakonec rozšířili do Evropy a Asie, nebo alespoň vedly k nutnosti aktualizovat dataci jejich rozšíření.
Asi před 4 miliony let, kdy změna klimatu vedla k vymizení rozsáhlých lesů, se pro první lidi stala běžnou chůze po dvou. Kvůli vzpřímené chůzi bylo nevyhnutelné, aby nohy dokázaly vyvinout vyšší rychlost, aby uměly dojít dále, byly mobilnější a aby
Homo erectus Homo sapiens Homo sapiens neanderthalensis
byly oporou tělesné hmotnosti. Ruce se namísto toho specializovaly na používání nástrojů, které se objevily asi před 3,3 miliony let a pro vývoj člověka byly klíčové. Prvními nástroji byly předměty, které šlo snadno najít. Teprve později se začaly dále rozvíjet a specializovaly se ke konkrétním účelům. Základními materiály byly kámen, dřevo a kosti. Po jednoduchých nástrojích následovaly nástroje složené, které rozšířily možnosti jejich používání a jsou také dokladem vyšší úrovně adaptace člověka, než tomu bylo v případě jiných živočišných druhů. Šlo zejména o „metanástroje“ –nástroje používané k výrobě jiných nástrojů. Například velmi tvrdý kámen používaný jako druh kladiva pro louskání ořechů (něco jako kladivo a kovadlina) a pro výrobu kamenných hrotů oštěpů a případně kovových nástrojů. Třeba šimpanzi umějí používat metanástroje kupříkladu pro loupání ořechů, ale dále už tuto schopnost nerozvíjejí. Zásluhou lidské vynalézavosti se značně rozvinul potenciál takových nástrojů. před
ČASOVÁ
OSA LIDSKÉ EVOLUCE
Teorie o původu člověka a jeho rozšíření
Antropologové se tradičně domnívali, že moderní Homo sapiens – tedy živočišný druh, k němuž náležíme také my lidé – původně vznikl v Africe (před asi 315 000 lety), kde se také plně rozvinul. Poté se z Afriky stěhoval do všech koutů světa a tam nahradil jiné existující druhy, zejména Homo erectus a neandertálce, a to výhradně mezidruhovým křížením. Nevíme jistě, do jaké míry se mezi jednotlivými druhy vyskytovaly konkurence a střety, analýza DNA však naznačuje, že docházelo k určitému vzájemnému křížení, neboť u současného člověka bylo nalezeno DNA neandertálců. Tato teorie původu „z Afriky“ byla zpochybněna nedávnými objevy. V současnosti vedou učenci debatu o tom, zda evoluce člověka měla jediný zdroj, anebo šlo o komplexnější multiregionální proces, v němž se geny předávaly mezi regiony. V tomto chápání evoluce směřuje celkový vývoj rovněž k modernímu Homo sapiens, ovšem s výskytem značných regionálních rozdílů.
Raný Homo sapiens, jenž se vydal na cestu – ať už to bylo z Afriky, nebo z více regionálních center –, musel čelit krajinám a pobřežním oblastem, které se velice lišily od těch současných. Mezi jihovýchodní Asií a dnešní Indonésií se rozprostírala souš, která umožňovala pohyb mezi nimi, stejně jako mezi pevninskou Austrálií a Tasmánií. Existoval též suchozemský most přes Beringovu úžinu. V tomto období ještě lidem chyběly lodě, a když je začali stavět (asi před 50 000 lety), jejich schopnost čelit vodním proudům a větrům byla velice omezená.
Tyto první lodě pravděpodobně používali moderní lidé asi před 50 000 lety k dosažení australských břehů. Před 45 000 lety se Homo sapiens dostal do Evropy. Podle všeho panují mnohé spory ohledně načasování osídlení obou Amerik člověkem. Obecně přijímaná teze říká, že poprvé se člověk z Asie do Ameriky dostal asi před 36 000 lety, když za doby ledové překročil suchozemský most přes Beringovu úžinu. Existuje však rovněž alternativní teze, že k rozšíření člověka na sever došlo od jihu a směřovalo naopak do Severní Ameriky. Obecný názor však je, že se lidé rozšířili převážně ze severu
před 45 000 lety
před 400 000 lety
před 600 000 lety
před 1 100 000 lety
před 1 700 000 – 1 200 000 lety
EVROPA
před 175 000 lety
AFRIKA
před 220 000 – 190 000 lety
před 1 800 000 lety
Vlevo: Objev úlomku kosti v jeskyni Misliya v Izraeli starého 175 000 let přepsal časovou osu šíření člověka z Afriky.
Nahoře: Přesnost každé mapy znázorňující rozšíření člověka je nutně zavádějící. V neposlední řadě proto, že vnímání vzdálenosti bylo pro lidi, kteří museli cestovat pěšky, velice odlišné od toho současného.
ASIE
před 16 000 lety
před 1 600 000 – 500 000 lety
před 60 000 lety
před 50 000 lety
AUSTRÁLIE
před 50 000 lety
SEVERNÍ AMERIKA
JIŽNÍ AMERIKA
před 10 000 lety
Homo erectus
Homo ergaster
Homo neanderthalensis
Homo sapiens
na jih a do Střední Ameriky dorazili asi 11 000 let př. n. l. a dále do Jižní okolo 10 000 př. n. l. Stále narážíme na nové a nové důkazy, které posouvají údaje o rozšíření člověka hlouběji do minulosti. Svědčí to o tom, že svou úlohu sehrály měnící se klimatické podmínky, které lidi přiměly asi před 220 000 – 190 000 lety opouštět Afriku. V roce 2017 paleontologové v jedné
skále v Maroku objevili pozůstatky Homo sapiens. Ty datovali do doby asi před 300 000 lety – tedy o 100 000 let dříve, než se všeobecně má za to, že se tento druh vyvinul z Homo erectus. V jeskyni Misliya v Izraeli byl objeven 175 000 let starý úlomek kosti Homo sapiens a spolu s ním i důkazy, že tento jedinec uměl udržovat oheň a používal technologie zpracování kamene.
Život lovců a sběračů
První lidé byli všežravci. Živili se jako lovci a sběrači a díky pestré stravě a zručnosti se dokázali rozšířit do celého světa. Rozvoj zbraní a zdokonalování loveckých technik jim umožnily lovit velké savce, jako byli mastodonti a mamuti – a možná dokonce stojí za
jejich vyhlazením. V období 10–9 000 př. n. l. byli první osadníci Severní Ameriky, vyzbrojení velkými kamennými hroty, schopni zabíjet mamuty tím, že jim propichovali pokožku, poté ukrajovali kusy masa z jejich těl a tak je konzumovali. Stravu těchto dávných
Lov velkých savců, jako byli mamuti, byl pro pravěkého člověka hlavním zdrojem potravy.
lidí doplňoval lov další zvěře a také rybolov. Pohřební jáma nalezená na Aljašce v roce 2010 odhalila kosti děvčátka v kojeneckém věku a dalšího dítěte, které zemřely asi 9500 př. n. l., ležely na lůžku z hrotů paroží a různých zbraní a pokrýval je červený okr. Ve Střední Americe se lovili lenochodi, mastodonti a obří pásovci. V Evropě ve stejném období vyhynuli velcí savci, jako byli mamuti, mastodonti, šavlozubí tygři, jeleni obrovští a nosorožci srstnatí.
Při lovu těchto a dalších zvířat hrála významnou úlohu schopnost domluvit se jazykem a sdružovat se do tlup. Byla součástí širšího modelu vzorce sociálního rozvoje. Pro pokrok člověka bylo důležité použití ohně, který mu, například v jeskyních, poskytoval ochranu před ostatními živočichy. Lidé si také pro budoucí použití uschovávali užitečné předměty a prováděli úkony, které jasně dokládají dělbu práce. Postupně se zlepšovala technologie výroby kamenných čepelí, až vyvrcholila mikrolitickými pazourky přidělanými k dřevěným či kostěným dříkům, jež se používaly jako nože nebo šípy.
Této lovecké zručnosti vděčí člověk za to, že se dokázal lépe než ostatní živočichové přizpůsobit možnostem, které se otevřely po ústupu ledovcových štítů na konci poslední doby ledové. Ta nastala v období přibližně 10 000 př. n. l. a šlo o poslední etapu několika fází rozšíření a ústupů, které byly pro dobu ledovou charakteristické. Lidé byli stále více schopni postavit se jiným šelmám a postupně z oblastí lidského osídlení do pustiny hor a lesů vytlačili medvědy, vlky a jiné konkurenční predátory.
Při rozšíření člověka napomohlo celkové globální oteplování na konci doby ledové. Pásma lesů a divočiny ustupovala směrem k pólům a břízy, borovice a lísky –tedy stromy typické pro chladnější klima – nahradily duby, jilmy, jasany a lípy. Listnaté lesy s mnohem hustším podrostem byly bohaté na rostlinstvo i živočichy. Jeleni, srnčí zvěř a divoká prasata se v Evropě přesunuli na sever a poskytli zdroje potravy, které umožnily další rozšíření tlup lovců a sběračů. Člověk ku svému prospěchu využíval též rozšíření mořských plodů, k čemuž dopomohl vývoj harpun a člunů. V pobřežních oblastech, například v Japonsku, došlo ke stále intenzivnějšímu sběru měkkýšů. Využíváním širší škály dostupných zdrojů potravy se lidský druh časem rozšířil do většiny koutů
JESKYNNÍ UMĚNÍ
Klíčovou úlohu v dávné lidské společnosti hrál podle všeho lov. Na nejstarších nalezených jeskynních malbách, zejména ve Španělsku, je velice rozšířené vyobrazení lidí zápasících se zvířaty. Tato vyobrazení v Cueva de la Vieja ukazují muže s luky lovící jeleny. V Altamiře (z doby přibližně 34 000 př. n. l.) zase můžeme vidět bizona i divočáka. Malby v Cueva de la Pileta zobrazují pantery, kozy a velké ryby. Skalní malby z náhorní plošiny Tassili na Sahaře, pocházející asi z doby 6000 př. n. l., znázorňují lov žiraf. V Kašmíru jsou v lokalitě Burzahama z doby přibližně 4300 př. n. l. zobrazeni lovci a býk. Kosti zvířat z dávných lidských sídel nám poskytují další důkazy o tom, že lidé používali zbraně a nástroje nejenom k zápasu se zvířaty, ale také k jejich zabíjení a porcování.
světa, a dokonce kolonizoval i méně příznivé oblasti na okrajích pouští a polárních oblastí.
Maso, jež lidé získávali lovem, poskytovalo bílkoviny, které nevyžadovaly dlouhé zpracování potřebné k trávení syrové zeleniny a čerstvého ovoce.
Použití ohně – patrně rozšířené asi před 80 000 lety –k vaření dále zvýšilo lidskou schopnost účinně získávat energii. Navzdory těmto pokrokům a šíření člověka po celém světě zůstávala lidská populace nízká.
Lidé se sdružovali do malých tlup a k dispozici měli technologie, jejichž rozvoj se měřil na tisícovky let.
Na přelomu věků
12 500 př. n. l. – 1000 př. n. l.
S rozvojem lidské společnosti se utvářela také její interakce spřírodou. Zemědělství a přebytek potravin umožnily vznik velkých civilizací podél nejúrodnějších říčních údolí na světě. Pro zemědělské účely se domestikovala zvířata, jež se využívala jako zdroj potravy a kpřepravě. Lidé vytvořili první náboženské soustavy, které jim umožňovaly lépe se orientovat ve zdánlivě násilném atajuplném světě obklopujícím člověka.
Zrod zemědělství
Člověka dlouhá léta tovaryšská, během nichž žil převážně jako lovec a sběrač, se začínala na konci poslední doby ledové postupně měnit. Do první etapy tohoto nového období nazývaného neolit patřilo sklízení, drcení a uskladňování divoce rostoucích obilovin určených ke konzumaci. Tyto obiloviny byly hojně rozšířené v mnoha oblastech, zejména v teplých, úrodných říčních údolích, jako jsou
Vpravo: Úrodné
údolí Nilu bylo ideálním místem pro vznik zemědělství.
