Kapitola dvacátá čtvrtá
PŘED VZÁCNOU NÁVŠTĚVOU (1)
M
ezi důstojnictvem na Zelené Hoře vypukl nevídaný zmatek. Ministr národní obrany Alexej Čepička se svým dvorem vykonal prý několik neočekávaných návštěv u některých útvarů a pro řadu důstojníků to znamenalo osobní katastrofu. Pouhá představa, že by ministr mohl navštívit Zelenou Horu nebo některé pracoviště, byla k zešílení. Pak přišla zpráva z Kynžvartu, že prověrková komise vedená velikým Alexejem navštívila tamější pétépáky a několik důstojníků že to odneslo okamžitým odchodem do civilu. „Boha jeho!“ sténal Terazky a srdceryvně upíral zrak k nebesům. „Ta haňba, ta haňba, dněs som majorom a zajtra buděm v riti!“ Také ostatní důstojníci s výjimkou doktora Hořce, který po civilu marně prahnul, chodili v těchto dnech nápadně pobledlí. Ale pochopitelnou skleslost vystřídala záhy zvýšená aktivita. „Chlapi!“ hřímal nadporučík Hulák, který se bál civilu jak čert kříže. „Čistota je půl zdraví a z toho důvodu musí bejt armáda čistotná! Každej, kdo není na stráži, popadne kýbl, hadr a bude šůrovat! Vše se musí lesknout, neboť jde o naši dobrou pověst. Kdo to nechápe, toho zavřu! Sabotéry netrpím, lenochy proženu!“ „Soudruzi,“ naléhal kapitán Ořech, „dívejte se na to politicky. Na naše nebojové útvary se poukazuje, jako na vřed armády a semeniště reakce. Vy máte nyní příležitost tuto pověst napravit! Dokažte, že jste vzornými a uvědomělými vojíny, za které se soudruh velitel nemusí stydět ani před soudruhem ministrem!“
361