Obsah
Prolog
„Zblízka, velmi zblízka jsem viděla
Skorzenyho zjizvený obličej…“
Kapitola první
Vídeň: startovní plocha kariéry
Kapitola druhá
Obyčejná válka…? Nic moc!
Kapitola třetí
„Cvičil jsem muže, aby dokázali zabíjet a nebýt zabiti…“
Kapitola čtvrtá
Útok na Gran Sasso
Kapitola pátá
Nádeník na špinavou práci
Kapitola šestá
Když požárů přibývá…
Kapitola sedmá
Promarněná šance na zázrak
Kapitola osmá
Až na dno propasti
Kapitola devátá
Finále
Kapitola desátá
Ve stínu šibenice
Kapitola jedenáctá
Umné splétání pavučiny
Epilog
Odcházení (s poctami i bez poct)
Seznam použité literatury a pramenů
O autorovi
Kapitola čtvrtá
Útok na Gran Sasso
SETKÁNÍ VE VLČÍM DOUPĚTI
„Ihned! Záleží na každé minutě!“
Osobní pozvání do vůdcova hlavního stanu poblíž Rastenburgu (dnes polský Ketrzyn) ve Východním Prusku mělo vskutku naléhavý charakter a žádný z jeho nadřízených, kteří mu zařizovali odlet, nebyl schopen Skorzenymu vysvětlit, o co půjde . Chvíle, kdy se to měl dozvědět z úst nejpovolanějších, nadešla 26 . července 1943 po osmé hodině večerní . Ke zvláštnímu slyšení u Hitlera bylo předvoláno šest mužů z pozemního vojska, letectva a Waffen SS . Skorzeny, který z nich měl nejnižší hodnost, se postavil až na konec vyrovnané řady . Hned poté vstoupil do místnosti Adolf Hitler . Měl na sobě šedou polní uniformu a čišelo z něho neskrývané napětí . Otto Skorzeny viděl tohoto muže potřetí v životě . Poprvé v únoru 1936 při zimních olympijských hrách v Garmisch-Partenkirchenu, podruhé – jak víme – v březnu 1938, kdy vůdce triumfálně vstupoval do Vídně . Pokaždé to však byl divácký pohled zdálky, nyní však „největší z Němců“ stál přímo před ním . Adjutant je jednoho po druhém představil führerovi, který každému z nich stiskl ruku a hleděl mu při tom zpříma do očí .
Pak poodstoupil stranou a překvapivě se zeptal: „Kdo z vás, pánové, zná Itálii?“
Ostatní zaváhali, což Skorzenymu umožnilo je předběhnout: „Dvakrát jsem italské území dost dopodrobna procestoval na motorce . “
Hitler přikývl a položil další otázku: „A co si myslíte o Itálii?“
Důstojníci wehrmachtu a letectva hovořili cosi o vojenském a ideovém propojení, zatímco Skorzeny zvolil jednoduchou odpověď: „Jsem Rakušan, můj vůdce!“
Víc vysvětlovat nemusel, protože rakouský zápas o Jižní Tyrolsko, přiřčené po první světové válce Itálii, byl Hitlerovi blízký – a tudíž ho slova urostlého a sebevědomého velitele friedenthalského praporu zvláštního určení, o němž již zřejmě něco věděl, velmi zaujala . Dokonce natolik, že po chvíli přemýšlení ukázal na Skorzenyho a řekl: „Potřebuji s vámi cosi projednat, hauptsturmführere . Ostatní pánové nás mohou opustit . “
Odešel posléze i adjutant a zůstali spolu sami . Hitler neklidně přecházel z místa na místo a poté spustil monolog, který si Skorzeny – údajně prý téměř slovo od slova – uchoval ve své paměti: „Skorzeny, musím vás seznámit s tím, že Mussolini byl včera zrazen . Jeho král ho nechal zatknout . Duce je však nejen mým spojencem, ale i přítelem . Je pro mne ztělesněním posledního velikého Římana a já ho nemohu nechat na holičkách… Nová italská vláda, kterou vede proradný maršál Pietro Badoglio, se od nás zcela jistě odvrátí a vydá Mussoliniho Anglosasům, bude zrazen a prodán . Chci zabránit této proradnosti a musíme tedy zjistit, kde je držen v zajetí a vysvobodit ho . “
Popošel blíž ke Skorzenymu . „To je úkol, který vám ukládám, protože nemohu dovolit, aby se Itálie stala pro naše vojáky pastí . Věřím, že se vám podaří toto poslání splnit, ale je třeba věc udržet v nejpřísnější tajnosti… a to i před německým vojenským velitelstvím v Itálii a diplomatickým zastupitelstvím v Římě… Z letectva je zasvěcen generál Student, s nímž budete spolupracovat, popřípadě se, bude-li to zapotřebí, dočasně vrátíte do svazku luftwaffe… Své lidi si pro akci vyberte sám . Musíte si ale pospíšit, Mussoliniho život je ve vašich rukou a souvisí s tím i výsledek celé války . Přeji mnoho zdaru . “
Následoval stisk ruky .
Důvěrou poctěný Skorzeny, který ještě po letech prohlásí, že „z führera vyzařovala v těch chvílích neobyčejná síla přesvědčivosti“, mohl odejít .
Odehrálo se to doslova tak?
Neodehrálo?
Těžko lze odpovědět s plnou jistotou . Ani jeden z účastníků tohoto setkání mezi čtyřma očima již nežije a žádné dokumenty k této neobyčejně citlivé záležitosti nebyly pořízeny, a pokud náhodou ano, došlo k jejich včasnému zničení . Podle některých pramenů si Skorzeny rámcové zadání poněkud přibarvuje ve svůj prospěch, protože hlavní díl úkolu byl prý od počátku svěřen letectvu, konkrétně výsadkářům, jmenovitě se uvádí již zmíněný generál Kurt Student, zatímco Skorzenyho komando ostrých chlapů z Friedenthalu mělo operaci především krýt svou nebojácností a palebnou silou .
Nic z toho však nehrálo rozhodující roli . Jen podstata byla osudově naléhavá: Hitler chce najít a zachránit Mussoliniho .
Ať již tedy Skorzenyho rozhovor s Hitlerem proběhl jakkoli, daná situace ho nesporně pozvedla do vyšších pater mocenské struktury „třetí říše“. Ještě ve Vlčím doupěti se poprvé tváří v tvář setkal s reichsführerem SS Heinrichem Himmlerem, jímž však nebyl nijak nadšen a zapsal si o tom: „měl měkký stisk ruky a jeho pohled za skřipcem neustále uhýbal stranou .“ Lépe si porozuměl s žoviálně se chovajícím generálem luftwaffe Studentem, jehož tvář rovněž zdobila jizva, nikoli však z vídeňského buršáckého souboje, ale jako důsledek válečného zranění u Rotterdamu . „Pusťme se do práce, hauptsturmführere,“ řekl Student . „Jsme nyní na jedné lodi a oba si umíme představit, jaký by vypukl brajgl, kdyby se nám úkol nezdařil . Zítra ráno odletíme do Říma, kde nás čeká večeře s vrchním velitelem jižní fronty polním maršálem Kesselringem, budete tam vystupovat jako můj ordonanční důstojník . Mezitím si přes telefon zorganizujte výběr a rychlý přesun svých lidí . Uvážlivě však volte počet, tohle bude spíš chirurgický zákrok, nepotřebujeme tam nějaké manévry . “
Vůdcův adjutant Otto Günsche, také příslušník SS, poté nabídl Skorzenymu svou pracovnu a před odposlechem krytý telefonní přístroj .
Blížila se už skoro půlnoc .
Když se Otto Skorzeny dovolal do Friedenthalu svému nejbližšímu tamnímu spolupracovníkovi, jímž byl SS-untersturmführer Karl Radl, rovněž původem Rakušan, opatrně volil každé slovo: „Jsem přímo u führera a dostal jsem rozkaz, o kterém nyní nemohu mluvit . Ale vím,
co je třeba, a ty tedy zapomeň na spánek, na nic se neptej a vykonej všechno, co ti řeknu . Do rána musíš dát dohromady komando třiceti nejlepších dobrovolníků, důstojníků i poddůstojníků, obstarat jim výsadkové mundury a příslušné doklady . Připoj ke skupině i důstojníky, kteří k nám byli přiděleni ze zpravodajské služby . Je možné, že startovat budete už v šest hodin ráno z letiště Staaken . Případný časový posun ti včas sdělím dálnopisem . Prostor přistání musí všem zůstat co nejdéle utajen a dokonce i pilot se to smí dozvědět až během letu . Je ti to jasné?“
„Jasné mi není vůbec nic, ale všechno splním,“ odpověděl Radl způsobem, který si – jako jeden z mála ve Friedenthalu – mohl vůči svému nadřízenému dovolit .
KDE JE DUCE?
Itálie se v těch dnech podobala kotli nejistot . Rozpad fašistického režimu, který se už od dvacátých let holedbal svou neochvějnou soudržností, nabyl zcela nepřehledné podoby . Nikdo nevěřil nikomu, kdekdo kdekoho podezíral . Narůstala partyzánská a odbojová činnost . Řadoví vojáci a důstojníci, tedy příslušníci armády, která již od počátku války prohrávala na všech frontách, takže situaci vždy museli zachraňovat Němci, už nechtěli bojovat a umírat za iluzi příštích vítězství, v něž přestávali věřit . Ale v zemi se nacházelo také mnoho fašistických fanatiků, kteří se nemohli smířit s porážkou, protože by poté museli nést odpovědnost za své předchozí činy .
Král Viktor Emanuel III . shodně s dalšími osobnostmi, mezi něž patřili i někteří členové všemocné Velké fašistické rady, došel k závěru, že situaci vyjasní odstranění Benita Mussoliniho . Duce byl přece jednoznačným symbolem toho, co zpočátku vyhlíželo tak nadějně a nyní leželo v troskách . Duce musí zmizet! Totéž ostatně požadovali i angličtí a američtí zmocněnci, kteří v zákulisí vyjednávali o italské kapitulaci, leč kladli si také podmínku, že by Mussolini neměl být zabit, ale předán vítězům k řádnému odsouzení a potrestání .
Proto došlo k tomu, k čemu nemohlo nedojít .
Ministerský předseda a šéf fašistické strany Mussolini byl 26 . července 1943 sesazen z funkce a zatčen, a to dokonce přímo při návštěvě
královského paláce . Novým premiérem se stal maršál Pietro Badoglio, kdysi – v polovině třicátých let – vůdčí a oslavovaná osobnost italského vpádu do Habeše, po dlouhou dobu stejně jako všichni kolem něho zanícený fašista, nyní ale voják-realista, který si uvědomoval, že porážka je neodvratná a podle toho je třeba jednat .
Zadržený Mussolini se stal figurkou na šachovnici . Napůl směšnou, napůl tragickou . „Krev, neomylný hlas krve, mi říká, že má hvězda už navždy zapadla,“ zapsal si ve svém zajetí . „Z vrcholu slávy člověk dospívá k vrcholu šibenice . “
Popravdě řečeno, o šibenici se prozatím nejednalo . Živého ho chtěli Britové a Američané . Živého ho ale chtěl i Hitler, protože věřil, možná už dost nerealisticky, že by se sice oslabenou, ale přece jen ještě existující vahou Mussoliniho magického působení aspoň na část italského národa, mohl přinejmenším přibrzdit pád evropské jižní fronty, kde operovalo, a bylo tudíž vývojem ohroženo i mnoho německých divizí .
Chtít Mussoliniho mohl leckdo .
Především se však muselo zjistit, kde se nachází, což nebylo vůbec snadné . Premiér Badoglio byl zkušený muž a dobře si uvědomoval, co všechno je ve hře . Střežení Mussoliniho svěřil dvousetčlenné skupině karabiniérů, jíž velel bývalý inspektor tajné policie Polito . Badogilo ho povýšil na generála vojenské policie a nakázal mu, že duceho úkryt se musí za každou cenu utajit a co nejčastěji je třeba tato místa měnit . Případným zájemcům o získání Mussoliniho, ať už by přicházel v úvahu kdokoli, je také nutné klást do cesty nástrahy v podobě falešných stop a záměrně rozšiřovaných zvěstí .
Generál Polito slíbil, že se o vše postará .
Jenomže obsah jiného pokynu – od Hitlera směrem ke Skorzenymu – zněl stejně nekompromisně: „Najděte ho!“, a nebylo tudíž o čem debatovat . Rozkaz proti rozkazu .
Devětadvacátého července se Otto Skorzeny setkal s vybranou skupinou svých lidí z Friedenthalu na letišti Practica di Mare . Mužstvo nechal ubytovat v nedalekých budovách a svého adjutanta SS-untersturmführera
Radla vzal s sebou do Frascati na jih od Říma, kde se nacházel hlavní štáb maršála Alberta Kesselringa . V tamní vile Tusculum II pro ně byly připraveny pokoje, a teprve nyní, když byli spolu sami, mohl Skorzeny zasvětit Radla, co od nich vůdce žádá . „Panebože…“ vydechl Radl . Najděte ho…! znělo jim naléhavě v uších . Oba muži si uvědomovali, že se to podobá příslovečnému pátrání po jehle v kupce sena, protože od zadržení Mussoliniho v římském královském paláci, kde ho karabiniéři po formálním zatčení naložili do sanitky a odvezli neznámo kam, uplynuly již tři dny . Duce se tudíž může nacházet kdekoli – třeba… třeba už i někde v Londýně, nebo na některé britské či americké válečné lodi operující poblíž pevniny . Zakazovali si myslet na nejhorší varianty, které by ve svých důsledcích znamenaly těžko obhajitelný neúspěch . Doufali tudíž, že maršál Badoglio si jako vyjednávací trumf drží svého nejcennějšího zajatce „někde doma“, tedy v Itálii, a tomu přizpůsobili své plány pro nadcházející období .
HON NA MUSSOLINIHO ZAČAL
Podíleli se na něm Skorzeny i Radl, ale hlavní role byla v této fázi operace svěřena zpravodajským specialistům, kteří přišli ze sicherheitsdienstu a nyní byli elitní součástí komanda z Friedenthalu . Zkušeně rozhodili sítě . „Bylo to velmi nesnadné zadání,“ napíše o tom po válce a útěku do Brazílie jeden z nich, který si pro svou publicistickou činnost zvolí pseudonym Theodor Münster, „ale v odstupu času považuji za výhodu, že se celá tato operace odehrávala v politicky i morálně se rozkládající Itálii, kde bylo možno uplatit každého: od bídou trpícího řadového občana až po ministry, kteří tušili, že už dlouho ministry nebudou a rádi by si něco nahospodařili do budoucna . A tak jsme všemožně využívali zázračné moci librových bankovek, jichž jsme měli k dispozici značné množství . Často mi je položena otázka, zda některé z těchto bankovek nepocházely ze sachsenhausenských padělatelských dílen, a vždy jsem popravdě odpověděl, že nevím a je mi to navíc lhostejné . V naší práci platí zásada, že účel světí prostředky . Sám jsem nebyl schopen pravost