Toho rána jsem se vzbudila příliš brzo, okolo čtvrté hodiny. Ještě tak dvě hodiny jsem se převalovala v po steli a marně se snažila znovu usnout. Nakonec jsem vstala po šesté a připravila si silnou kávu, abych ze sebe vyhnala únavu. Posadila jsem se na balkon a shlížela dolů na pro bouzející se ulici, dodávky, co zavážely do obchodů a re staurací zboží, lidi spěchající na tramvaj, stín ustupu jící slunci. Zdvihla jsem hlavu — nebe se na mě tvářilo úplně normálně, měl to být jen jeden z řady dalších obyčejných dní. Za chvíli se ke mně začal lísat kocour Karel, jemně jsem ho podrbala za ušima a nad ocasem, jak to má rád. Do schůzky mi zbývalo ještě několik hodin a mně bylo jasné, že ten čas musím něčím vyplnit, jinak se zblázním. Vydala jsem se pěšky na Vítkov, kde jsem 7