Exemplum podle Faríduddína Attára
11
Král, který v sobě nedokázal najít klid, si stěžoval moudrému muži, že jeho srdce není stálé: když přichází radost, nechá se jí příliš unést, a když přijde trápení, klesá až na dno a neví, jak z toho ven. „Mé srdce je jako praporec. Točí jím na žerdi každý náhodný závan větru. Potřebuji stálou připomínku toho, co je pravé a co prchavé.“ Mudrc naslouchal a odpověděl: „Ještě ses nenaučil dívat pod povrch věcí. Tvé oči nedokážou odlišit, co je stálé a co jen přechází. Proto tě roz kolísá každá radost i každý náraz života.“ Pak mu poradil: „Chceš-li se naučit rovnováze, vezmi prsten a nech do něj zvěčnit slova, která ti budou stálou připomínkou.“ Král poslechl. Dal prsten vyrobit a vyrýt do něj nápis. A od té chvíle, kdykoliv prožíval velkou radost nebo hlubokou bolest, pohlédl na prsten a nahlas četl: „I toto brzy pomine.“