0 Říká se, že děti narozené za války budou po celý život pravdě podobněji narážet na problémy; že se budou potýkat s nejisto tami světa i vlastními emocemi a marně usilovat o štěstí. Pro mě to neplatí. Zrodila jsem během jednoho z vůbec nej rozsáhlejších konfliktů, které tento vesmír zažil, v průběhu války mezi obrovskou říší zvanou Pandominium a Hegemonií strojů (jež byla možná ještě větší), a ze všeho nejčastěji vzpomínám na okamžik, kdy jsem si náhle dokázala uvědomit vlastní existenci. Dříve jsem bývala věcí, ale pak se ze mě stala vnímající bytost, jaké jsou v jazyce Pandomonia označovány já. Byl to zázrak a samou radostí jsem hlasitě vykřikla. Z toho nejspíš chápete, s jakým problémem se potýkám, když se chystám vyprávět příběh svého života — právě to je mým cílem, ačkoli se může zdát, že k němu přistupuji nepřímo. Můj případ není typický. Existovala jsem dlouho před svým zrodem a na mém sebeuvědomění nebylo nic nevyhnutelného. Závi selo na úsilí tří jedinců, tří já, z nichž ani jedno nemělo vědomý záměr přivést mě na svět. Jednou z nich byla vědkyně, která se proslavila napříč tisí covkami tisíců kontinuí reality, avšak ve vesmíru, do něhož se narodila, zůstala neznámou. Jmenovala se Hadiz Tambuwalo vá. Byla geniální, ale pouze v malém měřítku. K nejvýznamněj šímu objevu dospěla téměř náhodou a před ní ho na mnoha 9