1 Jednoho dne na jaře roku 1922, kdy si svět ještě lízal rány po velké válce, dostal Alan Schofield zakázku: vyfotografo vat trpaslíka. Takový požadavek ho překvapil. Až doposud fotografoval víly, téměř vždy poletující nad keři nebo spo lečně tančící, také skřítky, jak si hrají v kopcích, divokého elfa dřímajícího v kořenech buku, a dokonce vodní žínku, koupající se ve studni statkářské rodiny ve Swaledaleu, které výměnou za trochu jídla poskytovala ochranu před nepřízní osudu. Ale trpaslíka ještě nikdy. Kouzelné bytosti, jež své lidské sousedy navštěvovaly vždy s nejvyšší obezřetností, se v posledních letech ne chávaly spatřit častěji než obvykle. Odborníci to vysvět lovali tím, že válečná vřava, rachocení kulometů a hřmot děl rozrývajících zemi musely probudit jejich zvědavost, a většina jich proto vylezla ze svých skrýší, aby se na vlastní oči přesvědčila, kam až dosáhla lidská hloupost. Všechny informace o pohádkových bytostech byly jen neprokaza telné hypotézy, ale buď jak buď, jejich mnohem častější zjevování přivedlo Alana k tomu, aby vyměnil tabulku na dveřích svého fotografického ateliéru za novou. Kdo teď
11