Vystrašená vlčata zoufale kňučela o život. Prudký déšť jim bičoval záda, tlapky podkluzovaly na mokré římse. Oblohu prořízl blesk a osvítil bezednou rokli, která je pohltí, jakmile jim dojdou síly. Následný hrom vlčatům málem roztrhal slechy. Zasténala a raději se semkla jako jeden velký a zmoklý chlupatý chumel. V lese znovu zavládla tma. Mláďata se třásla, tiskla se k sobě a šeptem si navzájem dodávala odvahu. Dávno ztratila pojem o čase, ale už je to přece tak dlouho, co ježci běželi pro pomoc. Jejich rodiče musejí každou chvíli dorazit a zachránit je! Náhle jedno vlče sjelo z římsy. Ostatní ho jen taktak stačili zachytit a s vypětím sil přitáhnout v čelistech zpátky na kluzký okraj. Shora spadl kámen. Letěl do hlubiny a jako žabka v rybníce se odrážel od skalních stěn. Dopadnout ho přes hustý liják neslyšeli. Vzápětí kolem vlčat prolétla další sprška kamení i bahnitý trs trávy, co se utrhl z podmáčené strže.
6