1
Skočím pod auto. Lidi se kolem mě seběhnou a s očima navrch hlavy budou zírat na moje krvavé rány. Jestli se mi levá ruka šikovně zkroutí, uvidí šavlozubého tygra na mém předloktí. Svět se zastaví a konečně to někdo vy sloví: Ta holka potřebuje pomoc! Jen kvůli dvěma lidem tu věc s autem oddaluju. Kvůli Kevinovi a Hubertovi. Kevin bydlí za rohem a je strašně inteligentní, Hubert bydlí ve třetím patře a je strašně de mentní. Dvaačtyřicet let dělal Hubert plavčíka na pří rodním koupališti v Bregenzu. Kevina znám už šest let, od doby, co jsem ho musela vodit do školy. Vzpomínám si na žluté chmýří na jeho hlavičce. Vlasy se tomu říkat nedalo. Každopádně Kevin byl něco jako moje příruční zavazadlo, protože tak to prostě bylo, když měl mámu samoživitelku a nebezpečnou cestu do školy. Kevin byl moje koule u nohy. Dokud mu nebylo devět, chodili jsme mlčky vedle sebe. Kývnutí hlavou na pozdrav. Kýv nutí na rozloučenou. Začala jsem ho mít ráda, teprve když se naši rozešli. Jako jediný věděl, co se u nás doma děje. Kevin mě zná. Hubert zná i moje tajemství. U něj jsou v bezpečí, pomyslím si a popadne mě záchvat smíchu.
7