Issuu

Václav Maxmilián

Rozeznění času

Brno 2021

Václav Maxmilián

Rozeznění času Implicitní estetika Marcela Prousta

Dílo je publikačním výstupem grantového projektu specifického výzkumu Masarykovy univerzity s názvem Estetické a etické normy a hodnoty v sociální interakci, reg. č. MUNI/A/1218/2019. Recenzovali: doc. Mgr. Josef Fulka, Ph.D. doc. Mgr. Josef Hrdlička, Ph.D. Cover photo by Racool_studio/Freepik.com © Masarykova univerzita, Václav Maxmilián, 2021 © Host — vydavatelství, s. r. o., 2021 ISBN 978-80-275-0809-9

Mais du volume lui‑même la neige qui couvrait les Champs‑Élysées le jour où je le lus n’a pas été enlevée. Je la vois toujours. Le Temps retrouvé

OBSAH

ÚVOD

PROUST A ESTETIKA 23 Co je to estetika. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Implicitní estetika. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 II.

MODERNISMUS

III.

ESTETICKÁ SITUACE 53 Umění. ......... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 Environment. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 Příroda.......... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 Všednodennost.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 Chuť a vůně. .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 ESTETICKÁ ZKUŠENOST 81 ESTETICKÁ ZKUŠENOST U MARCELA PROUSTA 95 Dojmy........... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . 100 Vzpomínky. ... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . 110 Epifanie. ....... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . 124 IV.

ESTETIKA TVŮRCE 133 Laboratoř nového stvoření světa. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 Septet. .......... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 Ploška žluté zdi.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . 142

ESTETICKÁ TEORIE 147 Pojetí reality... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . 148 Esence. ......... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . 152 Pojetí pravdy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . 156 Subjektivní a objektivní. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . 159 Umění. ......... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . 163 Způsoby umělecké práce. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174 Materiál uměleckého díla.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . 176 Povinnosti umělce. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . 179 ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ: ROZEZNĚNÍ ČASU

185

KALENDÁRIUM 192 CITACE A ZKRATKY 200 Seznam zkratek.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . 200 RESUMÉ 201 BIBLIOGRAFIE 203 Dílo Marcela Prousta.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203 Literatura. ..... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203 JMENNÝ REJSTŘÍK 211

ÚVOD

Vazba mých Proustů začíná být ohmataná jako vazba mé Bible… Četl jsem méně Bibli než Marcela Prousta.

Jiří Dynka1 Édouard Levé2

Když jsem se zamýšlel nad tím, jak tuto knihu uvést, vzpomněl jsem si na dvě citace ze dvou svých oblíbených knih, které mám obě v poličce na pracovním stole. Jedna je od Édouarda Levého a druhá je od Jiřího Dynky. Obě věty, které vidíte zde nahoře, hovoří o něčem velmi podobném. Nebo ještě lépe, hovoří o podobnosti. A v mé knize se o podobnosti hovoří také. Podobnost, neboli ve své vyšší instanci také analogie, vzniká na základě esence, tedy vnitřních vlastností, díky nimž můžeme jednu věc připodobnit jiné. Jaká je tedy esence děl, které oba autoři zmínili takto v jednom řádku, v jedné větě? Už samo o sobě je zajímavé, že oba autoři se nejenže s velkou pravděpodobností (neboť všechno je přece jen možné) neznali, ale je velmi nepravděpodobné, že by znali navzájem svá díla (ač Levého kniha vyšla ve francouzském originálu o osm let dříve než Dynkova básnická sbírka). Co je esencí, která spojuje knihu, která je výtvorem a zároveň záznamem doby nejvyšší fáze modernismu s náboženskou knihou, na níž stojí základy historické Evropy? 1 2

DYNKA, Jiří. Poběžme natrhat růžové kakosty. Brno: Větrné mlýny, 2012, s. 72. LEVÉ, Édouard. Autoportrét. Překlad Veronika Matiášková. Praha: Rubato, 2015, s. 30.

Pár nápadů mám: obě knihy se každá po svém snaží vysvětlit svět a přiblížit ho člověku; obě jsou sbírkou či souborem různých epizod a vyprávění (i když Hledání má prokazatelně jen jednoho autora); obě knihy předvádějí postavy, skrze něž se nám vyprávění o nich může zdát nejen uvěřitelné a možné, ale také nezapomenutelné a přenosné do té míry, až se z nich mohou stát adjektiva (jobovský osud, swannovská žárlivost); obě knihy se snaží popsat svět v jeho mnohoznačnosti, vrstevnatosti a celistvosti. A co je nejdůležitější, obě knihy mají spirituálně‑emocionální charakter, čímž dovolují svým čtenářům nalézt na svých stránkách poklid duševní, emoční i intelektuální. Tyto funkční stránky je spojují, stejně jako desítky dalších, spíše formálních a stylových, je rozdělují. Je možné, že obě knihy jsou svého druhu návodem či oporou pro život. V Proustově románu jde o zachycení celistvosti světa ve dvou jeho polohách. Vnitřní celistvost světa jedince a vnější celistvost světa jako takového. Jedinec se svým vnímáním, osobní historií, paměťovými stopami, vztahy, vášněmi a afekty a svět okolo se svými společenskými vrstvami, jejich zvyky, uměním, přírodou, městy a vesnicemi. Možná proto mohl také George Steiner označit za jediného skutečného Proustova pokračovatele Josepha Needhama, autora mnohovrstevnaté práce Science and Civi‑ lisation in China (Věda a civilizace v Číně), když o něm prohlásil: Obraz Číny, jejž Needham s obdivuhodnou precizností a zaujetím po částečkách skládá, je stejně spletitý a snový jako Proustovo imaginární městečko Combray. Needhamovy „prozatímní“ pokusy, onu pouť spletí slepých uliček, jimiž musel nejprve projít, než s konečnou platností určil hexagonální symetrii sněhového krystalu, si vychutnáváme se stejným pocitem, jako když s Proustovým vypravěčem pohledem na věže martinvillského

kostela postupně pronikáme k dalším dimenzím skutečnosti. Obě díla jsou jistým tancem mysli na pokračování.3

Znamená to, že Proust nám podává podobný druh zprávy jako Needham. Zprávu o určité době, společnosti, a hlavně o určitém lidském hledání, které je vždy součástí toho, jak se přibližujeme ke skutečnosti, jíž se snažíme porozumět. Hledání je velmi často regulováno na téma paměti, což je nepochopitelná redukce více než tří tisíc stran vyprávění. Ukázalo se to i v momentě, kdy byla v roce 2013 francouzskému spisovateli Patricku Modianovi udělena švédskou akademií Nobelova cena za literaturu. V rámci společenských reflexí tohoto ocenění byl autor mnohokrát přirovnáván k Proustovi, jelikož častým tématem jeho děl je paměť. Kdo však četl některé z Modianových románů, například výbornou Ulici Temných krámků, dobře ví, že Modianova próza je s Proustem neporovnatelná i co se týče zacházení s pamětí i stylem, který má mnohem blíž k románům Georgese Simenona. Proustův román představuje jeden odvážný pokus vylíčit celý moderní svět v jeho jedinečnosti, skrze subjektivní chápání a prožitky, které svět spoluvytvářejí. A jelikož vnímání představuje specifický druh postoje, který zaujímáme ke skutečnosti, nejeví se pro takové zkoumání příhodnější východisko než estetické. V této knize se proto budu věnovat otázkám obecné estetiky, přičemž mi jako hlavní materiál poslouží Proustův vrcholný román. Metodou mi bude analytická interpretace a postupný výklad jednotlivých otázek spojených s obecnou estetikou, kontextem mi bude estetika s přihlédnutím rovněž k literární teorii.4 3 4

STEINER, George. Na Modrovousově hradě. Překlad Michal Kreplík. Praha: Dauphin, 2020, s. 136. Jelikož se zabývám literárním dílem, není možné se od pojmů, které pro zkoumání literatury stanovuje literární teorie, úplně distancovat, i když tyto pojmy a způsoby literárněvědné práce nebudou v textu problematizovány.

Vzhledem k tomu, že dílo Marcela Prousta představuje téma, jež je obsáhle a permanentně reflektováno už přes sto let,5 je knihovna obsahující díla věnovaná Proustovi a jeho tvorbě nesmírně obsáhlá.6 Proto se v rámci sekundární literatury omezím jen na jazykové oblasti češtiny jakožto jazyka předkládané práce, francouzštiny jakožto jazyka Proustova díla a angličtiny jakožto jazyka současného vědeckého diskurzu. Proust se ve svém románu zabývá snad všemi aspekty života a světa, proto už také vznikla celá řada prací věnujících se nejrůznějším tématům, jež jeho dílo nabízí. Kromě otázek estetických, případně těch spojených s uměním, jsou často reflektovanými tématy láska (a žárlivost), technika (doprava), modernita, společnost (aristokracie a měšťanstvo), sexualita (heterosexuální i homosexuální), náboženství nebo dějiny Francie (Dreyfusova aféra a první světová válka).7 Rovněž jsou tematizovány strukturální a formální náležitosti literárního díla, jako je autobiografičnost románu (tedy vztah fikce ke skutečnosti), vztah vypravěče a protagonisty, Hledání v kontextu románového žánru, jazyková stylistika a impresionismus (případně jiné avantgardy). Další téma samozřejmě představují Proustovy postavy, o nichž Harold Bloom prohlásil, že se stejně jako postavy Shakespearovy „vzpírají psychologickým redukcím“.8 Proust měl pro rozvinutí postav a pro předvedení jejich jednání velký prostor, který využil k tomu, 5 6

7 8

Roku 2019 bylo sté výročí udělení Goncourtovy ceny pro druhý díl Hledání s názvem Ve stínu kvetoucích dívek, jak jsem o tom psal v článku pro časopis Host, srov. MAXMILIÁN, Václav. „Stoleté Hledání ztraceného času“. Host, roč. 36, č. 1, 2020, s. 93. Příkladem jsou dva samostatné proustovské bulletiny Marcel Proust Aujourd’hui a Bulletin d’informations proustiennes. Ve francouzském nakladatelství Honoré Champion existuje samostatná řada proustovských studií Recherches Proustiennes, kde již vyšlo přes dvacet svazků. Které jsou často používány jako znamení na ose dějin pro časové určení děje románu, jelikož data, stejně jako spousta dalších konkrétních určujících markerů v něm chybí. BLOOM, Harold. Kánon západní literatury. Překlad Martin Pokorný a Ladislav Nagy. Praha: Prostor, 2000, s. 408.

aby se postavy mohly jevit jako celistvé bytosti, které se projevují v čase, nikoli jen jako literární zkratky zastupující určitý model chování (i když i takto chápané modelové chování se stalo předmětem zkoumání, například Swannova žárlivost). Josef Fulka ve své studii, která doplňuje nejnovější české vydání Hledání, hovoří o dvojí nesmrtelnosti Proustova díla: první nesmrtelnost se týká obecného uznání a zařazení díla do literárního kánonu a druhá předpokládá posmrtný život díla, který představuje nespočet různých témat a čtení, jež dílo nabízí a vyvolává.9 V této knize se zaměřím pouze na ty texty, které se věnují otázkám spojeným s obecnou estetikou, případně otázkám, které s ní přímo i nepřímo souvisejí,10 základní kontextuální informace o životě a díle Marcela Prousta jsou k dispozici ve značném rozsahu v proustovských slovnících,11 companionech,12 sbornících,13 stejně jako v kritických vydáních Hledání.14 Na konci této knihy je sestaveno kalendárium, které přibližuje život a dílo Marcela Prousta. Záměrem této knihy je prozkoumat otázky související s tématem estetiky, konkrétně s estetickou situací a estetickým prožitkem. Někteří Proustovi interpreti si slovo estetika vykládají po svém a zabývají se často něčím úplně jiným.15 Například podstata 9 10 11 12 13 14 15

FULKA, Josef. Doslov k českému vydání Hledání ztraceného času [online, cit. 2020‑04‑22]. Dostupné z: http://proust‑hledani‑ztraceneho‑casu.blogspot.com/2013/02/o-hledani ‑cteni‑ztraceneho‑casu.html. Sem spadají například psychologické nebo kunsthistorické práce. BOUILLAGUET, Annick — ROGERS, Brian G. Dictionnaire Marcel Proust. Paris: Honoré Champion, 2014. WATT, Adam. The Cambridge Introduction to Marcel Proust. New York: Cambridge University Press, 2011; a BALES, Richard (ed.). The Cambridge Companion to Proust. New York: Cambridge University Press, 2006. WATT, Adam (ed.). Marcel Proust in Context. New York: Cambridge University Press, 2013. Srov. níže oddíl věnující se zkratkám a citacím. Například Joshua Landy v knize Philosophy as Fiction, kde se v kapitole „Estetika“ zcela nepochopitelně zabývá především tím, jaký je u Prousta vztah vypravěče a protagonisty, srov. LANDY, Joshua. Philosophy as Fiction. Self, Deception, and Knowledge in Proust. New York: Oxford University Press, 2004.

Deleuzovy slavné práce spočívá v určení a pochopení povahy času v Hledání. Základ Proustova románu a jeho hledání pravdy a krásy je podle Deleuze ukryt v několikerém pojetí znaků a v jejich časovém uspořádání. Proustovo hledání však není vědecké ani filozofické, protože není metodické a není založeno na vůli k myšlení. Protagonistovi se vše děje jen náhodně skrze předem nezamýšlená setkání se znakem, který protagonistu k myšlení přinutí.16 Díky těmto setkáním může Deleuze označit Prousta za skutečného filozofa, protože vůle k myšlení u něj neexistuje sama o sobě, ale myšlení je vyprovokováno životem. Pro pochopení Proustovy estetiky jsou nejčastěji k dispozici čtyři pojmy, s nimiž pracují francouzské monografie. Jedná se o sensations, essences, réminiscences a impressions. V rámci bulletinu Marcel Proust Aujourd’hui (Marcel Proust dnes) vyšlo dokonce speciální číslo, v němž se jednotlivé studie zabývají různými druhy pocitů (sensations), které se v Proustově románu objevují (ať už se jedná o pocity vyvolané divadelním představením, nebo opilostí).17 O ostatních pojmech obsáhle hovoří v recentní publikaci Le Génie de Proust (Proustova genialita) Jean‑Marc Quaranta. Ten ve svém díle zkoumal nejen Proustovy pojmy, ale především jejich provázání s předchozími díly (Jean Santeuil, Zamyšlení nad Sainte‑Beuvem), které fungují jako přípravné práce pro závěrečné Hledání. Quaranta zkoumá pojmy, jejich vývoj v jednotlivých dílech a to, jak se tyto pojmy poté projevily v Hledání. Věnuje se obsáhle i historickému pojetí toho, jak s Proustovými pojmy 16

DELEUZE, Gilles. Proust a znaky. Překlad Josef Hrdlička. Praha: Herrmann & synové, 1999, s. 115—124. Deleuzovo čtení Prousta probírají asi veškeré publikace, které po něm přicházejí. V českém kontextu srov. KONŮPEK, Jiří. Proust a jeho románový svět. Praha: Pulchra, 2012, s. 99—103; FULKA, Josef. Doslov k českému vydání Hledání ztraceného času, cit. dílo; a JEDLIČKOVÁ, Alice (ed.). Průvodce po světové literární teorii. Brno: Host, 2012, heslo „Gilles Deleuze: Proust a znaky“, s. 153—162. HOUPPERMANS, Sjef a kol. (eds.). Marcel Proust Aujourd’hui 13. Sensations proustiennes. Leiden—Boston: Brill—Rodopi, 2016.

zacházeli jeho předchůdci, a vybírá z nich určité variace (souve‑ nirs involontaires, réminiscences, impressions obscures, vérités nouvelles, nos plus belles idées). Pokud se kritici a interpreti Proustova díla pokoušeli tyto prožitky popsat, většinou skončili s rozdílnými pojmy.18 Toto rozdělení podle Quaranty slouží pouze k tomu, „rozpoutat fantazii jedinečného konceptu, který uzavře jedinečný a typický zážitek“.19 Sám Proustovy prožitky dělí pouze do dvou hlavních kategorií, na mimovolní vzpomínku (souvenir involon‑ taire) a nejasný dojem (impression obscure).20 Tato kniha je složena z pěti kapitol, v nichž se pokusím postihnout co nejobsáhleji téma Proustovy implicitní estetiky. V první kapitole vykládám definici estetiky, upřesňuji odpověď na otázku estetiky implicitní a vztahuji ji k tomu, co už bylo v rámci Proustova díla zkoumáno. Kapitola „Modernismus“ slouží jako úvod do Proustovy doby, myšlení a představí socio‑historický kontext, díky němuž mohlo Hledání vzniknout. Snažil jsem se naznačit především proměny, které moderní dobou započaly, důsledky těchto proměn a ustanovení modernismu jakožto přirozené reakce na moderní dobu. Stejně tak zároveň poukazuji na některé spojnice Proustova románu s moderním myšlením. V dalších třech kapitolách se věnuji způsobům Proustova estetického uvažování, které se v rámci románu objevuje ve třech realizacích: estetická situace spolu s estetickým prožitkem, estetika tvůrce a vlastní teorie estetiky. V rámci kapitoly o estetické situaci vyložím pojetí jednotlivých možností vzniku estetických situací a poté doložím jejich výskyty a užití u Prousta. Následně se věnuji estetickým prožitkům. Nejprve se zaměřím na pojetí estetických prožitků v dominantních 18 19 20

Srov. QUARANTA, Jean‑Marc. Le Génie de Proust. Genèse de l’esthétique de la Recherche, de Jean Santeuil à la madeleine et au Temps retrouvé. Paris: Honoré Champion, 2011, s. 14. Tamtéž, s. 12. Tamtéž, s. 29.

filozofických směrech první poloviny 20. století, pro něž byl estetický prožitek (případně někteří jeho participanti) podstatný (strukturalismus, fenomenologie, pragmatismus, hermeneutika). V této části se pokusím postihnout především způsoby, jak tyto směry na estetický prožitek nahlížely, a pojmenovat činitele, kteří se na jeho konstituci a udržování podílejí. Následuje výkladová část, v níž se věnuji prožitkům u Prousta, jež rozděluji pouze na dva: dojmy a vzpomínky. Jelikož je však s Proustem často spojován pojem epifanie, rozhodl jsem se na závěr této kapitoly připojit také výklad tohoto pojmu a jeho porovnání s Proustovým pojetím prožitků. V další kapitole se věnuji Proustovu pojetí umělce. V průběhu románu se protagonista vyvíjí na své cestě stát se umělcem a postupně se setkává se třemi umělci, kteří jej svým životem, názory a dílem ovlivňují v chápání toho, kdo je to umělec a co je to umění a jak s ním pracovat. Jedná se o spisovatele Bergotta, malíře Elstira a skladatele Vinteuila. V závěrečné kapitole se potom věnuji vlastnímu pojetí Proustovy estetiky, jak je nastíněno na konci jeho románu, v části Čas znovu nalezený, kterou Luc Fraisse nazval „velkou teorií estetiky“. Mým záměrem je především mé vlastní čtení Proustova díla, nikoli komponování dřívějších výkladů. Zásadní je má vlastní poučená analytická interpretace Proustova primárního textu Hle‑ dání. Přestože jsou mnohé Proustovy pojmy uchopeny a určitým způsobem prozkoumány,21 chci je zkoumat ve vztahu k estetické zkušenosti a estetické situaci. V této knize se proto nezabývám zdroji Proustovy estetiky, tedy autory, které četl a kteří měli vliv na utváření jeho myšlenek a estetických názorů, stejně tak se nevěnuji vztahům s jinými umělci či filozofy té doby, nezabývám 21

Za všechny například BOUILLAGUET, Annick — ROGERS, Brian G. Dictionnaire Mar‑ cel Proust, cit. dílo.

se vyprávěcími ani jinými literárními technikami, které jsou v románu uplatněny, nevěnuji se románu jakožto literárnímu druhu, literárním postavám, tak jak se pohybují v literárním prostoru, stejně jako se nezajímám o otázky fikčního světa. Soustředím se na román Hledání jakožto na román vrcholný, v němž se projevují veškeré estetické myšlenky a záměry ve finální podobě, a předchozí díla chápu jako náčrty k vrcholnému dílu. Základní otázky, které si v této knize kladu, se týkají vzniku estetické situace, kategorizace estetických prožitků a toho, jak se promítají do Proustovy vlastní estetické teorie, kterou nacházíme v závěrečném dílu Hledání. Pokud se totiž dokážeme dobrat toho, jakým způsobem uvažuje Proust o estetických situacích a estetických prožitcích, nalezneme i možnou odpověď na to, jak pojmenovat jeho estetiku a možná i odhalit něco o našem vlastním myšlení a vnímání. Přál bych si, aby tato kniha fungovala nejen jako vstup do četby Proustova rozsáhlého, mnohovrstevnatého a komplikovaného románu, ale také jako úvod do estetiky jako obecné teorie vnímání.