PRO LOG
Představte si, že se vám v hledáčku objeví poloostrov vybíhající do Atlantského oceánu. Přiblížíte si jej a spatříte malé plážové městečko. Je půlka léta, úzkou silnici lemují restaurace s humřími specialitami, hřiště na minigolf s větrnými mlýny a nafukovací kruhy ve tvaru bagelů. Odkloníte-li však objektiv kterýmkoli směrem od hlavní cesty, brzy se před vámi rozprostře mořská hladina, písečné útesy a stébla trávy ohýbající se ve větru, plané růžové keře a nekonečně modrá obloha. Vyplavené oblázky, slávky a jasně zelené řasy značí hranici přílivu. Pod hladinou se sem tam mihne velký bílý žralok, který vypadá, jako by měl břicho až po žábry nacpané nějakým nebohým surfařem. To všechno je Cape Cod. Na sedadle spolujezdce mírně zrezivělého stříbrného subaru kombi sedí žena kolem padesátky, věkem někde na půli cesty mezi svými dospělými dětmi a starými rodiči. Už celou věčnost je provdaná za báječného muže, který rozumí dvaceti až pětašedesáti procentům toho, co jeho žena říká. Její tělo je říše divů, nebo spíš obnošená brašna plná jizev, tajemství a známek menopauzy. Jezdí sem už tak dlouho, že se všechno rozpilo do akvarelových barev: těžké okamžiky se rozplynuly do příjemných, pastelových vzpomínek na karamelky, smažené mušle a brouzdání po pláži, –7–