Eva Kislingerová a kol.
Podniková ekonomika
Moderní pohled na problematiku podniku v 21. století
Proč podniky vymýšlejí stále nové organizační struktury?
Proč neexistuje jeden ideální poměr vlastního a cizího kapitálu?
Proč upadají podniky, které desítky let prosperovaly?
Proč se žádný podnikatel nebo manažer nevyhne špatným rozhodnutím?
Proč je cenotvorba základním kamenem prosperity podniku a součástí jeho strategie?
A proč vlastně existují podniky?
1. Úvod: Podnik v 21. století (Eva Kislingerová)
2. Právní
2.1 Podnik v kontextu práva (podnikání, podnikatel, závod a právní
2.1.4 Právní formy obchodních korporací v právu České republiky
2.1.5 Právní formy obchodních korporací v právu vybraných partnerských států
2.1.6 Právní formy nadnárodních korporací v právu Evropské unie
2.1.7 Obchodní závod v právu České republiky a podnik v právu Evropské unie .........................................
2.2 Širší právní prostředí
2.2.1
2.2.2
2.2.3
2.2.4
2.2.5
2.3
2.3.1
2.3.2
2.3.4
2.4
3. Vztahy teorie podnikové ekonomiky s realitou (Ivana Faltová Leitmanová, Martina Novotná, Antonín Šmejkal, Jaroslav Šetek)
3.1 Podnik jako tržní subjekt (Ivana Faltová Leitmanová) ................ 74
3.2 Podstata podnikatelské činnosti a cíle podniku (Martina Novotná) 76
3.2.1 Smysl podniku z hlediska vlastníka ......................... 78
3.2.2 Cíle podniku ...........................................
3.2.3 Odlišnosti cílů velkého a malého podniku 80
3.2.4 Druhy cílů ............................................ 81
3.3 Členění podniků (Martina Novotná) .............................. 81
3.4 Majetková a kapitálová struktura podniku (Martina Novotná) 84
3.4.1 Majetková struktura podniku ..............................
3.4.2 Kapitálová struktura podniku ..............................
3.4.3 Optimální kapitálová
3.4.4 Optimální poměr vlastního a cizího kapitálu (optimální míra zadluženosti) ..........................................
3.4.5
struktura dluhů ................................
3.5 Hlavní pojmy podnikové ekonomiky (Antonín Šmejkal)
3.5.1
3.5.3 Výsledek hospodaření – zisk, ztráta
3.5.4
3.5.5
3.5.7
3.5.8
3.6 Organizační struktura podniku (Jaroslav Šetek)
3.6.1 Organizování podniku – výchozí filozofie
3.6.2 Podniková organizační
3.7
4. Činnost a řízení podniku (Ivana Faltová Leitmanová, Martina Novotná, Nikol Soukupová, Jaroslav Šetek, Antonín Šmejkal, Tomáš Volek) ...........
4.1 Provoz podniku (Ivana Faltová Leitmanová, Martina Novotná) ........
4.1.1 Produkční funkce (Ivana Faltová Leitmanová)
4.1.2 Nákladové funkce (Ivana Faltová Leitmanová) ...............
4.1.3 Analýza bodu zvratu (Martina Novotná)
4.1.4 Degrese nákladů (Martina Novotná)
4.1.5 Provozní páka (Operating leverage) (Martina Novotná)
4.2 Nástroje řízení nákladů (Martina Novotná)
4.2.1
4.2.3 Rozpočetnictví
4.3 Výrobní kapacita a její využití (Martina Novotná)
4.3.1
4.4 Efektivnost výroby (Martina Novotná) ...........................
4.5 Cenová tvorba (Ivana Faltová Leitmanová) ........................
4.5.1
4.5.2 Praktické přístupy k tvorbě cen
4.5.3 Nákladově orientovaná cenová tvorba ......................
4.5.4 Poptávkově orientovaná cenová tvorba
4.5.5 Konkurencí orientovaná cenová tvorba
4.5.6
4.5.7 Transparentnost a etická
4.6 Nákup (Martina Novotná, Antonín Šmejkal) .......................
4.6.1 Zásobování (Martina Novotná) ...........................
4.6.2 Řízení zásob (Martina Novotná)
4.6.3 Vztahy s dodavateli (Antonín Šmejkal)
4.6.4 Specifika řízení nákupu energií (Antonín Šmejkal) .............
4.6.5 Řízení obchodních závazků (Antonín Šmejkal)
4.7 Personální vedení podniku (Nikola Soukupová, Tomáš Volek)
4.7.1 Personální plánování
4.7.2
4.7.4
4.7.5
4.7.6 Odměňování pracovníků a mzdová
4.8.1 Správa a vymáhání pohledávek
4.8.2
4.8.3
4.8.4 Goodwill a jeho význam
4.9 Finanční řízení podniku (Martina Novotná, Antonín Šmejkal)..........
4.9.1 Hodnocení ekonomické výkonnosti (Martina Novotná) 182
4.9.2 Paralelní ukazatelové soustavy (Martina Novotná) ............ 183
4.9.3 Bonitní a bankrotní indikátory (Martina Novotná) 188
4.9.4 Pyramidové ukazatelové soustavy (Martina Novotná) .......... 189
4.9.5 Mezipodnikové srovnání (Martina Novotná) ................. 190
4.9.6 Alternativní formy financování (Antonín Šmejkal) 191
4.9.7 Kurzová rizika a další okolnosti financování (Antonín Šmejkal) .. 192
4.9.8 Vnitřní audit a controlling, externí audit (Antonín Šmejkal) ..... 194
4.10 Strategie podniku a investice (Zita Prostějovská) 195
4.10.1 Strategické řízení podniku ...............................
4.10.2 Výzkum, vývoj a inovace jako strategické nástroje ...........
4.11 Investiční činnost podniku
4.11.1 Členění investic .......................................
4.11.2 Investiční rozhodování a fáze investičního projektu
4.11.3 Hodnocení investic
4.11.4 Rizika a nejistota v investičním rozhodování ................
4.12 Podnik a globalizace (Jaroslav Šetek)
4.12.1 Výzvy globalizačního trendu
4.12.2 Analýza globálních rizik pro podnik
4.12.3 Analýza globálních příležitostí pro podnik
4.12.4 Strategická bezpečnost (na příkladu České republiky) .........
4.12.5 Tvorba strategie odolnosti podniku vůči rizikům .............
4.12.6 Vzájemné konflikty jednotlivých oblastí řízení podniku
4.14
5. Životní cyklus podniku (Dagmar Škodová Parmová, Jitka Zikmundová) .....
5.1 Založení ...................................................
5.2
5.3
Příčiny krize
5.4.2 Symptomy krize a revize ................................
5.4.3 Fáze krize ............................................
5.5 Poznámky
5.6
6. Podnik a informace (Eva Kislingerová, Dagmar Škodová Parmová)
6.1
6.1.1 Aktivní a pasivní komunikace
6.1.2
6.2 Několik dalších poznámek k tématu
6.2.1 Fake news, dezinformační kampaně
6.2.2
6.3
6.4
6.5
7. Specifické znaky vybraných odvětví (Jiří Alina, Zita Prostějovská)
7.1
7.1.1
7.1.4
7.1.5
7.2
7.2.4
7.2.5
7.3
zdravotnických
7.4.2
Autorský kolektiv
Eva Kislingerová, prof. Ing. CSc., editorka publikace a vedoucí autorského kolektivu
V letech 1991–2023 pracovala na Vysoké škole ekonomické v Praze, kde se v roce 1994 úspěšně habilitovala. V roce 2002 byla prezidentem republiky jmenována profesorkou v oboru podniková ekonomika a management. Prošla pozicí asistentky, vedoucí katedry a krátce zastávala funkci děkanky. Děkan Podnikohospodářské fakulty VŠE v Praze jí udělil v roce 2023 Cenu děkana za celoživotní přínos. Od roku 2020 do 31. srpna 2023 působila jako vedoucí Katedry aplikované ekonomie a ekonomiky Ekonomické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Těžištěm jejího profesního zájmu je podniková ekonomika, manažerské finance, oceňovaní a insolvence podniku, dále pak cirkulární ekonomika. Je trvale zapojena do výzkumu. Je autorkou (a spoluautorkou) řady publikací, například Manažerská ekonomika, Manažerské finance, Finanční analýza – krok za krokem, Podniková ekonomika, Oceňovaní podniku, Sedm smrtelných hříchů podniků a řady dalších. Seznam jejích publikací obsahuje vice než 480 položek. Je členkou několika vědeckých a oborových rad na veřejných vysokých školách, byla členkou redakční rady časopisu Politická ekonomie a je členkou redakční rady časopisu Oceňovaní. Čtyři roky byla náměstkyni primátorky hl. m. Prahy pro finance a rozpočet. Své názory publikuje i na blogu https://kislingerova.blog.idnes.cz/
Jiří Alina, Ing. Ph.D. V současné době působí jako tajemník Katedry aplikované ekonomie a ekonomiky Ekonomické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Jeho primárním vědeckým zájmem je propojení silniční dopravy, dopravní infrastruktury s ekonomickou situací regionu a ekonomikou obecně. Během doktorského studia se věnoval nákladům dopravních kongescí. Jako pedagog se věnuje výuce mikroekonomieamakroekonomie.
Je členem České společnosti ekonomické, ediční rady časopisu Auspicia, pracovní skupiny tvorby dopravního plánu města České Budějovice a dalších institucí.
Věnuje se i zahraničí spolupráci, především společné vědecké činnosti s Georgia Southern University v Savannah a Northeastern Illinois University v Chicagu.
Ivana Faltová Leitmanová, doc. Ing. CSc
Ivana Faltová Leitmanová byla na Vysoké škole ekonomické v Praze jmenována docentkou v oboru národního hospodářství. Ekonomii a hospodářskou politiku vyučuje a vyučovala na Ekonomické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, na Vysoké škole ekonomické v Bratislavě, na České zemědělské univerzitě v Praze a také na Vysoké škole ekonomické v Praze. V současné době píše a přednáší o mikroekonomických a makroekonomických tématech se zohledněním širších společenských a environmentálních aspektů. Publikovala více než 50 příspěvků v recenzovaných časopisech a sbornících, jako autorka nebo spoluautorka napsala 8 monografií.
Markéta Kocourková, Ing. Ph.D.
Působí jako odborný asistent na Katedře řízení Ekonomické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde pracuje od roku 2015. Doktorské studium v oboru Řízení a ekonomika podniku úspěšně ukončila v roce 2022. V pedagogické oblasti se zaměřuje na výuku manažerských a HR předmětů, zejména v oblasti řízení lidských zdrojů a motivace zaměstnanců. Ve vědecké oblasti se orientuje na témata spojená s řízením lidských zdrojů, Průmyslem 4.0, vzděláváním a rozvojem pracovníků a problematikou populačního stárnutí.
Martina Krásnická, Ing. Ph.D. LL.M.
Odborný asistent a vedoucí Katedry ekonomie a managementu na CEVRO Univerzitě. Ve výuce a výzkumu se zaměřuje na světovou ekonomiku, mezinárodní obchod, právo v evropském a globálním měřítku a řízení rizik. Je členkou České společnosti ekonomické a České společnosti pro evropské a srovnávací právo. Současně působí v managementu strojírenské firmy, která exportuje své produkty do celého světa. Díky tomu propojuje akademickou práci s praxí v oblasti mezinárodního obchodu a řízení podnikových rizik.
Martina Novotná, doc. Ing. Ph.D.
Docentka na Katedře aplikované ekonomie a ekonomiky Ekonomické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Na téže fakultě je koordinátorkou kvality. V rámci pedagogické činnosti se zaměřuje na podnikovou ekonomiku, ekonomickou statistiku na národohospodářské i regionální úrovni. Je autorkou řady vědeckých publikací a spoluautorkou monografií orientovaných na ekonomickou efektivnost na úrovni podniku, odvětví i celé ekonomiky. Zabývá se vztahy mezi indikátory na mikro a makro úrovni.
Václav Pilík, JUDr. Ph.D.
Odborný asistent a vedoucí Katedry soukromého práva na CEVRO Univerzitě. Zabývá se občanským a obchodním právem s důrazem na právo závazkové; v poslední době konkrétně obstaravatelskými závazky a ochranou důvěrných informací v obchodním styku. Převážně na tato témata publikuje časopisecky i knižně. Je členem redakční rady recenzovaného časopisu Soukromé právo
Zita Prostějovská, doc. Ing. Ph.D.
Působí na Katedře ekonomiky a řízení ve stavebnictví na Fakultě stavební Českého vysokého učení technického v Praze a částečně na Katedře aplikované ekonomie a ekonomiky Ekonomické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Podílí se na výuce předmětů zaměřených na řízení projektů a hodnocení efektivnosti investičních projektů. Spolupracovala na studiích pro MMR a SFPI, zaměřených na ekonomické aspekty projektů nájemního bydlení. Působí jako hodnotitel projektových žádostí pro různé poskytovatele dotací a grantových prostředků. Je autorkou řady odborných publikací a článků.
Nikola Soukupová, Ing. Ph.D.
Působí na Katedře řízení Ekonomické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde se věnuje výzkumu a pedagogické činnosti v oblasti řízení lidských zdrojů. Specializuje se zejména na problematiku stress managementu a etických aspektů řízení v podnikatelském prostředí. V roce 2023 obhájila disertační práci v doktorském studijním programu Ekonomika a management. Na fakultě garantuje výuku předmětu Etika v podnikání a Stress management a participuje i na realizaci dalších kurzů zaměřených na příbuznou tématiku. Je autorkou a spoluautorkou řady odborných článků a spoluautorkou monografií zaměřených na aktuální výzvy v oblasti personálního řízení a udržitelného rozvoje lidského kapitálu.
Jaroslav Šetek, Ing. Ph.D.
Od doby doktorského studia (ukončeného v roce 2001) na Vysoké škole ekonomické v Praze se zajímá o sociální dimenzi ekonomické teorie a hospodářské politiky. Tento dlouholetý zájem směřuje na interdisciplinární vědecký výzkum a vzdělávací programy v rámci své působnosti na Ekonomické fakultě Jihočeské univerzity, a to na integrální tendence sociální a cirkulární ekonomiky v nástupu éry Průmyslu 4.0 v kontextu institucionální ekonomické teorie. V rámci pedagogické činnosti se zaměřuje na výuku mikroekonomie, makroekonomie, historie ekonomického myšlení, neziskového sektoru, hospodářské a sociální politiky.
Dagmar Škodová Parmová, doc. Dr. rer. soc. oec. Ing.
Primátorka statutárního města České Budějovice, emeritní děkanka Ekonomické fakulty Jihočeské univerzity a členka Katedry aplikované ekonomie a ekonomiky, dlouhodobě se věnuje ekonomice a řízení služeb v kontextu regionálního managementu a cestovního ruchu. V rámci Best Business Association je viceprezidentkou pro Českou republiku a členkou odborné poroty pro udělování ceny za udržitelné řízení podniku v Evropském regionu Dunaj – Vltava. Je aktivní též v odborných svazech a sdruženích, resp. vědeckých radách univerzit, například v České společnosti ekonomické, v Österreichische Gesellschaft der Agrarökonomie, ve Společnosti vědeckých expertů v cestovním ruchu či ve výše zmíněném BBA.
Antonín Šmejkal, Ing. Ph.D.
Působí na Katedře aplikované ekonomie a ekonomiky Ekonomické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Podílí se na výuce předmětů Ekonomika podniku, Manažerská ekonomika, Projektování investic, Oceňování podniku, Hodnocení veřejných zakázek, Ekonomika sportovních zařízení a vícesemestrálního projektu FIRMA. Zároveň je členem statutárních orgánů několika firem z oblasti obchodu, cestovního ruchu, facility managementu, provozu sportovních zařízení, ekonomického, účetního a daňového poradenství. Rovněž působí v představenstvu sportovního spolku. Profesně se zaměřuje zejména na oblast tvorby podnikatelských záměrů a hodnocení efektivnosti investičních projektů.
Tomáš Volek, doc. Ing. Ph.D. Je vedoucím Katedry aplikované ekonomie a ekonomiky Ekonomické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde se habilitoval v roce 2022. V pedagogické oblasti se zaměřuje na výuku mikroekonomie, makroekonomie, odměňování a tvorbu mzdových soustav. Ve vědecké oblasti se zaměřuje na problematiku produkční analýzy a měření efektivity využívaných výrobních faktorů. Výstupy své vědecké činnosti publikuje ve vědeckých časopisech a na mezinárodních konferencích. Je členem redakční rady časopisu Acta Universitatis Bohemiae Meridionalis.
1. Úvod: Podnik v 21. století
Eva Kislingerová
V klasickém díle Principles of Corporate Finance (česky Teorie a praxe podnikových financí)1 se vyskytuje vskutku památná věta: „Neexistuje žádný od Boha daný poměr vlastního a cizího kapitálu.“ Pokud je nám známo, tato formulace přetrvala v knize od prvního až do aktuálně posledního (čtrnáctého) vydání. S postupnými změnami struktury měnila své umístění, částečně i přesnou podobu, ale význam zůstal po celých zhruba 45 let2 stejný.
Smyslem této věty je vyjádřit, že jakkoliv existuje skutečně obrovské množství teorií o tom, zda je lepší financovat podnik prostřednictvím úvěrů (tedy cizího kapitálu) nebo získáváním nového vlastního kapitálu od investorů (obvykle emisí akcií), případně variantně z vlastních zdrojů využitím rezerv a cash flow, nemáme ve skutečnosti jakýkoliv důkaz o tom, že by jeden či druhý nebo variantní třetí způsob či kterýkoliv z dalších, jak se nabízejí a stojí na jakémsi pomezí těchto hlavních, byl lepší než jiný. Každý má své bonusy a každý má také malusy.
1.1 Nemáme recept na správná rozhodnutí
V obecnější rovině bychom mohli říct, že nikdo nemá recept na to, jak dělat správná rozhodnutí.
Lze si to připodobnit příkladem z bohatýrských dob rozvoje automobilismu ve Spojených státech, přičemž jde o příklad spjatý právě s kapitálovou strukturou.
Automobilka Henryho Forda (zjednodušeně řečeno) reinvestovala již od počátku 20. století 99 procent zisku a do doby, než zakladatel ustoupil do pozadí a vládu plně převzali jeho nástupci, nepřijala ani jeden bankovní úvěr. Navíc Ford vykoupil podíly prvních investorů, takže shromáždil stoprocentní podíl ve společnosti. Přesto dosáhl na svou dobu globálního úspěchu.
Oproti tomu automobilka General Motors byla koncipovaná jako veřejně obcho dovaná akciová společnost, která k financování využívala emise nových akcií, na svou dobu velmi složité konstrukce korporátních bondů i bankovní úvěry, nicméně vyplácela dividendu. I zde platí, že dosáhla v rámci oné doby globálního úspěchu.
Možná by se dalo říct, že s rozvojem lidového masového automobilismu je spojený Ford, že díky jeho organizaci práce, modernímu pojetí produkce a také levným a spo‑ lehlivým vozům (slavný Model T) se Amerika „postavila na vlastní kola“. Ovšem není to tak jednoduché. Mírou minimálně stejnou k tomu přispěl i revoluční splátkový prodej vyvinutý General Motors, což umožnilo získat vlastní vůz obrovskému množství lidí, kteří by se k němu z úspor při nutnosti jednorázové platby nedostali. Tento způsob prodeje
1 Brealey, Myers, Allen a Edmans (2022).
2 První vydání je datováno k roku 1980, na jaře 2025 to tedy bylo 45 let.
a s tím spojeného marketingu by však, s ohledem na cashflow a další okolnosti, nebyl bez přísunu čerstvého kapitálu možný.
Jak vidno, máme zde dva diametrálně odlišné přístupy k rozvoji podniku, přičemž oba se ukázaly jako v dané době mimořádně úspěšné. Nebudeme nyní řešit pozdější problémy obou společností, protože od těch nás v rámci tohoto příběhu dělí ještě celá desetiletí. Co však stojí za pozornost, je jiná otázka. Kdo si dnes pamatuje, že samostatnou automobilkou byl také Oldsmobile (v roce 1908 pohlcený koncernem GM), že existovaly automobilky Dort, Abbott, Doble nebo Nash, které byly u počátků zlatého věku amerických automobilů, ale nedožily se ani jeho vrcholné éry? Bylo by velmi obtížné zjistit, s jakou pracovaly kapitálovou strukturou, avšak vzhledem k tomu, jak odlišně v této věci postupovaly firmy Ford na straně jedné a General Motors na straně druhé, je to vlastně vedlejší.
Podstatné je, že k úspěchu (z pohledu kapitálové struktury podniku) může vést ně‑ kolik velmi odlišných cest Stejné cesty (a jistě i mnohé další) však mohou vést stejně dobře k neúspěchu. Jinými slovy tedy lze říct, že kapitálová struktura a finanční řízení podniku nejsou v žádném přímo definovatelném vztahu k tomu, co v obvyklé řeči nazýváme úspěchem. 3
Ovšem proč by to mělo platit jen o otázce kapitálové struktury? Již na první pohled intuitivně cítíme, že problém je podstatně plošnější. Z hlediska možnosti „naučit se“ správně organizovat podnik a řídit jeho finanční i jiné záležitosti je to smutná zpráva. Ve světle tohoto příběhu je tedy pochopitelné, když nám největší akademické autority na danou oblast sdělují, že vždy, v každém jednotlivém případě, záleží na okolnostech, na konkrétní situaci.
Jakkoliv to může vypadat jako velmi jednoduché tvrzení, má své vážné důsledky. Lze se totiž naučit mnohé dovednosti z oblasti podnikových financí, je možné pečlivě studovat řadu historických událostí a situací, marketingových postupů, restrukturalizací, fúzí a akvizicí, je jistě vhodné si z nich vzít poučení a inspiraci, ale nelze se naučit vyvodit ze všech těchto vědomostí správné rozhodnutí ve správném okamžiku
Obáváme se, že to platí nejen o kapitálové struktuře podniku, a dokonce nejen oostatních okolnostech řízení podniku, ale že je to situace typická pro všechny situace podnikového života a ostatně i života jako takového. Není v principu důvod domnívat se, že by mohl existovat jakýkoliv vždy použitelný návod na jakékoliv rozhodnutí nebo jakýkoliv krok podniku, což se týká technologií, náboru pracovníků či investic nebo alokacerezerv.
Má to nesporně velmi nepříjemné následky. Zároveň je to nutná součást růstu.
1.2 Potřeba špatných rozhodnutí
Tyto nepříjemné důsledky máme samozřejmě na očích stále. Někdy jde o příběhy v podstatě nudné a fádní, jindy platí pravý opak a jde až o epická dramata.
3 Mohli bychom možná dodat naštěstí. Je docela možné, že za nedůvěrou Henryho Forda v úvěry a úvěrové financování nestálo ani tak hluboce racionální rozhodnutí založené na analýze finanční pozice podniku, jako spíše jeho jistý (svědectvími zcela seriózně doložený) antisemitismus. Skutečně je možné, že Fordova nedůvěra v bankovní systém vycházela z faktu, že většina významných amerických bank více či méně byla spjatá s židovskou menšinou. Pokud je to pravda (a řada životopisců i znalců daného období to tvrdí), pak se jedná o podivuhodnou možnost, že jeden z nejúspěšnějších modelů financování rozvoje podniku byl postaven na iracionálních předsudcích.
Podnik v 21. století 19
Finanční manažeři, kteří od roku 1960 umisťovali finanční přebytky firem do fondů spravovaných Berniem Madoffem, byli jistě dlouhodobě nebývale spokojeni. Pravděpodobně až do roku 2008, kdy vyšlo najevo, že po značnou část těchto dlouhých desetiletí pomáhali udržet v chodu asi největší Ponziho schéma v dějinách finančních podvodů. Podobně manažeři finské Nokie, když v roce 2007 sledovali trochu rozpačitý nástup prvního telefonu firmy Apple a rozhodli se ještě nějakou dobu důvěřovat tlačítkům v kombinaci s vývojem vlastního smartphonu a operačního systému, jistě měli pocit, že pokračují v nejlepší tradici, která jejich firmu přivedla na první místo v odvětví.
To jsou ony nepříjemné následky.
Avšak neexistence návodu na vždy správný management je do určité míry podmínkou růstu.
Položme si otázku: Jak by vypadal svět, ve kterém by všechny lidské bytosti byly optimálně a úměrně svým schopnostem schopny přijímat vždy jen správná rozhod nutí (ekonomicky správná, což neznamená nutně morálně oprávněná), optimalizovaná podle určitého návodu pro danou situaci a konsekvence? Znamenalo by to absolutní prosperitu a dynamický vývoj bez chyb, nebo lze předpokládat, že by se takový svět ve svém vývoji velmi zbrzdil, stal by se dějově impotentním, v důsledku málo efektivním, přičemž o jediný vzruch a podnět k vývoji by se staraly události vis maior, zásahy vyšší moci? Pro obě verze by bylo možné vytvořit zajímavou argumentaci, bylo by možné je podpořit skutečně klenutými myšlenkovými konstrukcemi. Jsme spíše toho názoru, že by taková konstelace vedla ke stagnaci. Ponecháme nyní stranou, že ve světě správných rozhodnutí by pravděpodobně docházelo téměř neustále k situacím, kdy individuálně nejefektivnější (a tedy z tohoto pohledu správné) by bylo postupovat amorálně. To je již ale trochu výlet mimo naši oblast. Proto předpokládejme, že všechna rozhodnutí jsou v rámci úzu legální, protože konstruujeme svět, kde porušení zákona není efektivní (čímž se dostáváme skutečně do utopické vize).
Zde je naše vysvětlení, proč si myslíme, že takovýto „optimalizovaný“ svět by byl postižen stagnací: Každé fakticky správné vědomé a racionální rozhodnutí vychází z určité situace a z jejího hodnocení. V ekonomické oblasti se bere v úvahu mnoho konkrétních dat, trendů, jsou zvažovány rozsáhlé souvislosti, alespoň obvykle. Jistě jsou činěna i rozhodnutí impulzivní či intuitivní, většina těch relevantních se však řídí určitými postupy a pravidly analýzy situace. Jestliže by neexistovala impulzivní rozhodnutí, intuitivní rozhodnutí, a dokonce ani chybná rozhodnutí založená na racionálním postupu a všechna rozhodnutí by byla pouze správná, podložená analýzou a důsledným vyhodnocením faktů, zmizela by většina rizik. Trhy by byly naprosto předvídatelné, chování spotřebitelů i partnerů také. Snaha o progresivitu a vyšší výnos za cenu vyššího rizika by ztratila smysl, protože by „nebylo na co vsadit“. Manipulace takovým prostředím jsme výše z našich úvah vyloučili, takže zbývá pouze poklidné přežívání ve světě bez šoků, problémů a jakýchkoliv vyrušení.
Zní možná trochu překvapivě až ironicky, že hlavním problémem by byla nepří‑ tomnost obvyklých rizik. Ekonomická rozhodnutí lze dělit právě podle toho, nakolik rizikavnímajínebonevnímají,nakolikjsoutedy opatrná nebo naopak akceptují riziko. Akceptace rizika pak má velkou škálu od nákladu na pojištění až po jednání hraničící s hazardem. S tím, jak je riziko akceptováno jako součást rozhodnutí, obvykle roste také potenciální výnos (ruku v ruce s růstem potenciální ztráty). Pokud by ale vše bylo navzájem rovno, všechna rozhodnutí by akceptovala optimální míru rizika a i výnosové procento by se srovnalo do jedné linie. Trhy by ustrnuly. A s nimi i růst, nastala by situace přežívání. Ustala by soutěž.
Neexistovalo by nic jako Schumpeterova kreativní destrukce. 4 Ať si již o tomto převážně neomarxistickém konceptu myslíme cokoliv, je nutné připustit fakt, že zajímavě popisuje dynamické změny prostředí a kooperačních vazeb mezi podnikatelskými subjekty. A to takové změny, které v sobě mají jako jednu ze složek destrukci předchozích řešení, kde jde o ničení starého, již nevyhovujícího uspořádání (tedy něčeho, co přišlo o dynamiku a vývojové schopnosti). A také, což je pro nás mimořádně podstatné, zvláště o schopnost racionálních a realitě odpovídajících rozhodovacích procesů. Ve světě unylé bezchybnosti by neexistoval ani koncept dionýského umění jako „kreativně destruktivního a destruktivně kreativního“ uchopení reality.5
Kreativní destrukce i dionýské umění jako koncepty ztrácejí ve světě optimalizovaných rozhodnutí smysl, protože nebude k dispozici nejen potenciál rychlého budování,ale ani trosky, na nichž by se mělo něco budovat.
S určitou nadsázkou by tedy bylo možné prohlásit, že chyby a z nich vyplývající existence problematických obchodů nebo nezvládnutých transakcí, stejně jako rizikové i extrémně rizikové (a třeba úspěšné) obchody či podnikatelské činy jsou určitou pod‑ mínkou pro vyšší dynamiku růstu, protože tomuto růstu poskytují „potravu“. Ať v tom smyslu, že rizikový nebo špatně promyšlený nebo intuitivní či prostě neznalý krok nevyjde avedeke konci podnikatelského subjektu, nebo tím, že naopak jednomu subjektu jeho riziková rozhodnutí vyjdou, získá konkurenční výhodu a své méně efektivní konkurenty vytlačí z trhu.
Chyby tedy spoluvytvářejí rizika, nejistotu, složité prostředí, ve kterém není možné najít žádný obecný návod na ekonomicky správné činy. Vedou k reálným finančním ztrátám těch, kteří chyby dělají. Zároveň však spoluvytvářejí dynamické prostředí, ve kterém může existovat růst, a jsou nevyhnutelnou součástí soutěžního prostředí.
1.3 Předpoklady správných rozhodnutí
Samozřejmě nemožnost vytvořit skutečný a stále funkční návod na správná rozhodnutí a správná uspořádání podniku vedla k přesvědčení, že minimalizace chyb je možná pouze v případě, kdy má ekonomický subjekt k dispozici maximální množství informací,nejvyšší možné množství znalostí (odbornost) a další předpoklady, které společně vytvoří konkurenční (tržní) výhodu správných a znalých přiměřeně rizikových rozhodnutí.
Z mnoha ohledů jsme přesvědčeni, že tato vize je svým způsobem pravdivá. Zároveň ale má daleko do absolutní platnosti.
Představa správných rozhodnutí, jak jsou popsány výše, má dvě související složky.
První je dostatek relevantních informací. To je jistě požadavek důležitý. Ekonomický subjekt, který trpí informační asymetrií oproti jiným ekonomickým subjektům, zvláště pak konkurenčním, je do značné míry odsouzen k neúspěchu. Obecně platí, že čím více (relevantních) informací má rozhodující se subjekt k dispozici, tím vyšší je pravděpodobnost (avšak naprosto nikoliv jistota), že jeho rozhodnutí bude správné (nebo se bude pohybovat v té oblasti škály možností, kterou bychom za správnou či efektivní označili). Nesporně bývá problém rozpoznat relevantní informace od irelevantních, podobně bývá složité relevantní informace správně ekonomicky interpretovat, ale základní podmínkou je samotný přístup k informacím a jejich dostupnost.
4 Schumpeter (2004).
5 Nietzsche (1993).
Téma informační asymetrie se následně objeví ještě několikrát, proto v tuto chvíli pouze řekneme, že jde o situaci, kdy je část účastníků trhu informována lépe (pod to spadá i varianta, že jsou informováni dříve) než část jiná. V případě uzavírání smlouvy je pak lépe informovaná strana v konkurenční (tržní) výhodě. Pokud se stav informační asymetrie stane systémovým a trvalým, pak jde o tržní selhání. V tom případě trh nebude dlouhodobě a soustavně správně a objektivně informovat o ceně a bude tak docházet ke zkreslení celého systému. Konec konců platí, že řada zákonů byla přijata a platí právě proto, aby byla eliminována situace, kdy se informační asymetrie (které nelze nikdy zcela zabránit) stane systémovou.6
Za druhý předpoklad správných rozhodnutí je pak obvykle považována znalostní základna, tedy také co nejvyšší odborná znalost. Ta má umožnit správnou interpretaci informací, jejich vyhodnocení a na jeho základě pak formulaci rozhodnutí.
Zatímco v případě odpovídajícího množství informací je věc zřejmě nesporná, zde se ocitáme na trochu tenčím ledě. Mnoho lidí bude přísahat na intuici. Tedy nikoliv na klasický rozumový model, pro jehož aplikaci jsou znalosti nutné, ale na rozhodování více impulzivní, založené na určitém pocitu, předtuše, odhadu, tedy na mechanismech, které nejsou plně racionální. Jiní však budou argumentovat, že intuice je postupem, který má ve svém podkladě odbornou schopnost, a především hluboké pochopení mechanismů dějů (včetně zkušenosti, která hraje podstatnou roli), pouze se odehrává nikoliv analytickým postupem, ale zrychleně a za přispění podvědomí. Nechceme zabředávat do těchto nekonečných sporů. Pro naše účely bude v danou chvíli dostatečné konstatování, že znalostní základna je primárním předpokladem pro vyhnutí se chybám, otázkou však je, zda je dostačujícím předpokladem pro přijímání optimálních řešení, zvláště tehdy, pokud nelze postupovat mechanicky na základě minulých dějů nebo na základě vyhodnocení jiných obdobných rozhodnutí učiněných dříve nebo jinými subjekty.
Třetí podmínkou pak je schopnost prosazení rozhodnutí. Jde již o problematiku mírně odlišnou, a zde ji zmiňujeme spíše pro přesnost a úplnost. Základem je fakt, že ekonomická rozhodnutí sama o sobě jsou irelevantní, neboť je podstatné, zda je podnik nebo jiný subjekt donucen tato rozhodnutí přenést do praxe, uskutečnit. A také k jaké míře zkreslení mezi dikcí rozhodnutí a uskutečněním dojde. Jistě existují rozhodnutí, která je možné realizovat „stisknutím knoflíku“, což například může být nákup akcií na burze, jsou ale rozhodnutí, která znamenají nutnost dlouhé řady konkrétních jednot livých kroků, které musí mít určité časování a podobu k tomu, aby bylo rozhodnutí do praxe skutečně přeneseno. Právě v tomto druhém případě může snadno dojít k tomu, že jakkoliv je vše rozhodnuto správně, finální výsledek je neuspokojivý právě proto, že systém není schopen (nebo ochoten!) rozhodnutí dostatečně přesně uskutečnit.Nato mnozí poznamenávají, že v tom případě jde o rozhodnutí samo o sobě špatné, protože vlastností správného rozhodnutí je i posouzení schopnosti systému rozhodnutí uskutečnit, to je však opět diskuse poněkud zbytečná. Problém je asi jasný a není třeba se dlouze dohadovat, zda máme věc interpretovat tak či onak.
1.3.1 Podivuhodný příběh Timothyho Dextera
Timothy Dexter žil v letech 1747 až 1806, jde tedy o příklad z dnešního pohledu prastarý. Zároveň ale jde o příběh natolik podivuhodný a neobvyklý, že by bylo škoda ho
6 Namátkou zákon č. 245/2004 Sb., o podnikání na kapitálových trzích.
nevyužít. Ukazuje totiž naprosto výmluvným způsobem ošidnost všeho, co bylo dosud řečeno o správných rozhodnutích.
Timothy Dexter byl poměrně chudý, každopádně však prakticky zcela nevzdělaný kožešník z oblasti, která je nyní americkým státem Massachusetts. V roce 1770 se shodou okolností oženil se starší zámožnou až dosti bohatou vdovou. To mu umožnilo opustit řemeslo a věnovat se obchodu. A to rovnou obchodu mezinárodnímu. K překvapení a možná i zděšení okolí byl jakousi záhadnou shodou okolností velmi úspěšný.
Povedlo se mu, údajně na radu sousedů, kteří ho nesnášeli pro jeho mírně řečeno problematickou povahu, odeslat do subtropických karibských ostrovů loď naplněnou ohřívači postelí. Nicméně kapitán plavidla se projevil jako schopný obchodník a prodal je po marketingovém přejmenování jako výkonné pánve na melasu. Zda skutečně mohly takto sloužit, není známo.
Také shromáždil pouliční kočky, které odeslal lodí do Karibiku. Původní účel není znám, každopádně byly místními majiteli skladů potravinářských produktů nadšeně uvítány jako rozhodující argument v jejich neustálé válce proti populaci myší.
V angličtině existuje pořekadlo či přísloví „prodat uhlí do Newcastlu“ jako příměr něčeho nemožného či zbytečného. Nevíme, zda již existovalo tehdy, nicméně anglický Newcastle byl v dané době klíčovým přístavem, kde se obchodovalo s britským uhlím, které odtud putovalo do celého světa. Jde tedy o podobné rčení jako naše „nosit dříví do lesa“ nebo „sovy do Atén“. Dexter nicméně do Newcastlu loď s uhlím skutečně vypravil a ta šťastně dorazila právě ve chvíli, kdy v dolech a souvisejících provozech vrcholila stávka. Jednou jedinkrát tak byl v přístavu uhlí nedostatek a Dexter i z tohoto podivuhodného a nesmyslného pokusu získal značný zisk.
Jsme skutečně daleko od toho, abychom tento příběh dávali komukoliv za příklad obchodního umění. Jde jenom a pouze o mimořádnost, která není hodna následování. Nicméně se také jedná o pěkný doklad, že v obchodě a podnikání je vedle všech racio‑ nálních a vysvětlitelných okolností přítomen i prvek štěstí a náhody. Což samozřejmě neplatí jen o ekonomických událostech a rozhodnutích.
1.3.2 Podivuhodný příběh Frane Selaka
Příkladem z jiné oblasti budiž chorvatský učitel hudby Frane Selak (1929–2016), kterého bychom mohl označit jako nezničitelného.
V roce 1962 vyvázl se zlomenou rukou a odřeninami z vlakového neštěstí (17 obětí). V roce 1963 při poruše letadla vypadl ven ze stroje, který prudce ztrácel výšku. Dopadl do velké kupy sena, ze které odešel bez zranění (na rozdíl od 19 mrtvých spolucestujících a členů posádky). Roku 1966 seděl v autobuse, který po smyku spadl ze srázu do řeky. Zahynuli čtyři lidé. V roce 1968 Selakovi při neopatrném zacházení se zbraní vyšla rána a ustřelil si jedno varle. Zachránil ho včasný až zázračný zákrok lékařů. V roce 1970 na poslední chvíli vyskočil z vlastního automobilu, který začal hořet. Okamžitě poté vůz explodoval. V roce 1973 se připletl k požáru benzínové pumpy, kde palivo při poruše stojanu vystříklo na horký motor jeho vozu. Při rozsáhlém požáru přišel o vlasy a obočí, nicméně nic dalšího se mu nestalo. Následovala delší pauza, než ho v roce 1995 srazil v Záhřebu autobus. O rok později vyskočil na poslední chvíli z jedoucího vozu, který po srážce s dodávkou skončil o sto metrů níže na dně horského údolí. Selak sám se zachytil větví stromu nakloněného nad sráz.