Prolog
Pokud někdo dokázal i v růžové působit mužně, byl to Daniel. Flísový župan, o několik čísel menší, mu zdůrazňoval široká ramena a odhaloval decentně osvalenou hruď s dráždivým troj úhelníkem tmavě blond chloupků. Rozpačitý úsměv ukázal odštípnutý zub, který mě nepřestával odzbrojovat. „Brýtro,“ pozdravil nejistě trochu zastřeným hlasem, když vyšel z koupelny. Splašily se mi hormony, zatracení zrádci. „Ahoj,“ vypískla jsem se svůdností myšky Minnie a zrudla jako přezrálé rajče. Proč nedokážu být v těchhle ranních záležitostech chladná, klidná a kultivovaná? Přespal tu. Poprvé. Naprosto normální. Lidé si spolu na večírcích užijí. Zase se sejdou. Stráví spolu noc. O nic nejde. Měla bych mu nabídnout snídani? Kafe? Ne, nepije kafe. „Nechceš hrnek čaje, zrovna jsem…“ Kývla jsem hlavou ke kuchyni a podívala se mu do očí. Kéž bych nebyla líná a oholila si před tou včerejší party nohy. „Díky, Olivie, to by bylo super,“ odpověděl s daleko větším nadšením, než si obyčejný hrnek čaje zasluhoval. Doufala jsem, že zmizí do obýváku, ale ne, vydal se chodbou v mých patách. Snažila jsem se neohlédnout. Rychle jsem naplnila konvici, 7