KAPITOLA 1
A
utobus byl plný, ale Wallace, jeho mladší sestra Frankie a příšerně otravná Bianca z jeho třídy ještě seděli u zdi před školou. Autobus
neustále chrlil výpary, z nichž se Wallaceovi zvedal žaludek. Frankie ho zatahala za zápěstí. „Wallaci, no tak! Musíme nastoupit, nebo zůstaneme trčet ve škole. Nechci se tady zaseknout. To je moje nejhorší noční můra.“ Bianca se zasmála. „Nezkejsneme tady. Nakonec by nás někdo našel a vzal domů.“ „Jako třeba tvoje máma?“ zeptal se Wallace. „Pracuje tak dlouho, že tě ani nemůže odvézt na akce, který máš domluvený.“ Bianca se natáhla přes Frankie a praštila ho do ramene. Trochu to zabolelo, ale nedal nic najevo. „O mojí mámě nemluv.“ „Proč ne?“ Wallace se ušklíbl. „Co uděláš?“ Frankie vyskočila a hnědý culík jí poskakoval. Upravila si popruhy jasně růžového batohu. „No tak, lidi. Nehádejte se.“ „Žádný páťák mi nebude rozkazovat,“ ohradil se Wallace. Za zády se jim ozval přísný ženský hlas: „Ale mými příkazy se řídit budeš, mladý muži.“ Ředitelka. Wallace polilo horko. Nasadil úsměv a otočil se. Přemýšlel, kolik toho slyšela. Ale nezačala ho peskovat. Místo toho mávla rukama, jako by je odháněla. „Tak už běžte. Vy tři. Do autobusu.“ – 9 –