9788027150205

Beruška

V malé chaloupce pod velkou pampeliškou bydlela Beruška s maminkou a tatínkem. Maminka se starala o domácnost a tatínek dohlížel na to, aby v okolí nebyli žádní škůdci. A Beruška? Ta poletovala kolem chaloupky nebo si hrála v zahradním domečku. Měla tam schované všechny své poklady.

Na poličce ležela třpytivá tykadélka, závoj z pavučiny, blýskavý kamínek a sklenička s náhradními

puntíky, které si Beruška vyráběla. Co kdyby se jí, nedej bože, některý z křidélek ztratil. Jen to ne! Beruška si je pro jistotu každý den počítala.

„Jeden. Dva. Tři. Čtyři. Pět. Šest. Sedm… Jsou tam všechny,“ oddechla si Beruška, „ani o jeden míň, ani o jeden víc.“

Berušku bavilo létat po okolí. Divila se, že svět z výšky vypadá docela jinak. Kopce nejsou tak velké, řeka se nezdá tak divoká a stromy tak vysoké. A těch barev! Zelená, modrá, fialová, červená, žlutá i bílá, taky černá a oranžová. No bylo jich na tisíc. Beruška se nemohla vynadívat na tu krásu.

„Jupí!“ křičela nadšením a třepotala křidélky.

Udělala ve vzduchu pár otoček a zavolala na sluníčko: „Sluníčko, ty všechno víííííš, ale mě nikdy nechytíííííš.“

Sluníčko se usmálo a paprskem pošimralo Berušku na nose.

„I ty jedno sluníčko, příště ti uletím. Však uvidíš,“ zlobila se Beruška a zamířila zpátky domů. Sedla si na sedmikrásku a houpala se sem a tam. Tam a sem. Po chvíli se začala nudit. Kdyby si tak mohla s někým hrát.

V okolí bydlelo hodně broučků, ale žádná holčička. Beruška z toho byla smutná. S broučky se sice přátelila, ale jejich hry se jí moc nelíbily. Hráli