Issuu

HRY PRO ROZVOJ ČTENÍ Od batolete po školáka

Lenka Theodora Ficová

HRY PRO ROZVOJ ČTENÍ Od batolete po školáka

Lenka Theodora Ficová

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Mgr. Lenka T. Ficová

HRY PRO ROZVOJ ČTENÍ Od batolete po školáka Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401 www.grada.cz jako svou 8727. publikaci Redakce a korektura Andrea Krchová Grafická úprava Jan Šístek Návrh a zpracování obálky Antonín Plicka Obrázky z archivu autorky Počet stran 136 Vydání 1., 2023 Vytiskla TISKÁRNA V RÁJI, s.r.o., Pardubice © Grada Publishing, a.s., 2023 Cover Photo © Depositphotos/monkeybusiness ISBN 978-80-271-6749-4 (ePub) ISBN 978-80-271-6748-7 (pdf) ISBN 978-80-271-3778-7 (print)

Obsah

Obsah Než se pustím do psaní

Co je čtenářská gramotnost? Tento pes kouše Příběh první – Divné znaky Příběh druhý – Divný nápis Příběh třetí – Vždyť jsem to přečetl(a) Příběh čtvrtý – Zařídím se podle toho Příběh pátý – Všetečkovi mají psa Příběh šestý – A znovu ke Dvořákům Příběh sedmý – Ferda jde ke Dvořákům Příběh osmý – Může kousnout každý pes? Za domácí úkol si přečtěte Jarda se trápí se čtením Ferda čte levou zadní Eva to má v malíčku Pepova písemka Opisuje Jana? Je to drzý chlapec! Tondo, co jsi o tom četl? Co stojí za čtením Umět číst Vědět, co čteme Umět z četby získat potřebnou informaci Umět vyčtenou informaci zužitkovat Umět vyčtenou informaci zobecnit Umět vyčtenou informaci využít Umět vyčtenou informaci předat Umět vyhledávat literaturu podle svých zájmů a potřeb Láska ke čtení

11 11 12 13 14 16 17 18 18 19 20 20 21 22 24 25 26 26 27 27 31 33 34 35 36 36 38 40

Kořeny čtenářské gramotnosti Dílčí funkce Sluchové vnímání Zrakové vnímání Prostorové vnímání Serialita Intermodalita Shrnutí

41 41 42 43 45 47 49 49

Jak vychovat čtenáře Kdy začít s přípravou čtenáře Desatero výchovy čtenáře

51 52 53

Hry pro podporu rozvoje čtenářské gramotnosti Bezpečně nasloucháme Vyprávíme příběh Popletený příběh Nene Rozlišujeme a pamatujeme si zvuky Když uslyšíš, poskoč Tleskni Poskoč I. Bumbác Poskoč II. Reprodukujeme zvuky Orchestr Pepa s čárkou Ovládáme své oči Kde je ježek? Pošupovka Kelímkovka Poznáváme bezpečně tvary Kouzelnická zkouška Obrázkové molekuly Detailové pexeso Kouzelné písmeno Kouzelnické pexeso

58 58 58 59 59 60 60 60 61 62 62 63 63 63 64 64 64 65 66 66 66 67 67 68

69 69 69 70 70 70 71 72 72 73 73 73 74 74 75 75 76

A jsme na konci našeho čtení o čtení

Ještě pár vět na závěr

Použitá literatura

Přílohy Seznam obrázků

81 81

Obsah

Víme si rady s pojmy Pojmové slabikové domino Co jsem? Na co myslím? Spojíme obrázek a slovo Pojmové pexeso Slovní molekuly Ztracené písmeno Ztracené slovo Ztracené věty Přeházená pohádka Větné molekuly Víme si rady s informací Co by kdyby Storyautomat Detektivka Přísloví

Když se řekne „čtení“, vždycky se mi vybaví moje dětství a pýcha nad tím, že čtu knihu Malý Bobeš. Pamatuji si, jak na mne byla pyšná i moje maminka a babička s dědečkem. To byla doba, kdy se v zimě doma dralo peří (ne, skutečně jsem se nenarodila v pravěku, je to vlastně docela nedávno). V kuchyni u stolu seděly „tetičky“ a draly a já jsem jim předčítala. Bylo mi čerstvých šest let. Dlouho jsem tuto epizodu brala jako naprostou samozřejmost. Teprve praxe mi ukázala, jak výjimečný dar to čtení bylo a je. Nevím, jestli si to uvědomujete, ale spousta „rozvíjejících“ informací k nám přichází právě ve formě textu. Například otázka: „Kdo přečte zadání příkladu?“ nebo pokyn: „Přečtěte si to doma na stránce…“ Čtení je skutečně důležité. Neříkám, že životně důležité, určitě se bez něj dá žít. Otázkou ale je, jakou má takový život kvalitu. Před pár lety mne prostřednictvím sociální sítě oslovil téměř patnáctiletý chlapec. Sám sebe ohodnotil slovy: „Já neumím číst.“ „Počkej, tohle mi neříkej. Vždyť jsi na konci osmé třídy!“ odpověděla jsem mu. „No, mám dobrou paměť. Pamatuji si, co říká učitel. Zatím mi to stačí. Ale rád bych studoval těžký obor, tam už s pamětí nevystačím.“ Čtyřka z češtiny, konstatování, že neumí číst, a velký sen. Zaujal mě svým odhodláním. I když jsem se bála, že na změnu už je trochu pozdě a že chlapec poleví ve svém úsilí, pustili jsme se do práce. Chlapcovo čtení odpovídalo výkonu žáka druhé třídy. Navíc jej tak vysilovalo, že informace, které čtením dokázal získat, byly minimální. Nejdřív jsme společně hledali příčinu neúspěchu. Našli jsme ji docela rychle v oblasti zrakového vnímání. Trochu jsme je poupravili a úspěch ve čtení na sebe nenechal dlouho čekat. Chlapec úspěšně absolvoval studium na vysněné střední škole a pokračuje stejně úspěšně studiem vysokoškolským. Proč si ten příběh tak dobře pamatuji? Chlapec dal svoje „nové dobré čtení“ k narozeninám mamince. Jako bych vás slyšela. Říkáte si, že je to hloupost, že takhle rychle dyslexie nezmizí. Vždycky stojí za to aspoň to zkusit. „Pravá“ dyslexie je samozřejmě úporný problém. A když takhle „zastydne“, je to problém přímo svízelný. Ale je lepší aspoň trochu stav vylepšit než sedět se založenýma rukama a naříkat. Důležité je umět zamířit na příčinu – všímat si dítěte, rozpitvat jeho chování a výkon na kousíčky a opravit vadné součástky. Neklouzat jenom po tom, co vidíme na první pohled. A také je důležité začít s přípravou na čtení včas. Věřte mi, že v pěti letech už je skoro pozdě a v první třídě už nám téměř „ujíždí vlak“.

Než se pustím do psaní

Představovat si, že dítě naučím číst čtením je dost podobné situaci, kdy očekávám, že člověku bez nohou daruji taneční střevíce a on bezchybně zatančí valčík. Zdá se vám to jako drsné přirovnání? Pojďme si to rozebrat. Člověk bez nohou nemá nohy. Nemá tedy základní předpoklad pro tanec. Pokud zatouží skutečně plnohodnotně tančit valčík, musí nejprve získat to, co pro tanec nezbytně potřebuje, tedy nohy – se svým protetikem zapracují na protézách. Pak se musí naučit s těmi protézami hýbat. Nejdříve chůzí s oporou, pak bez opory. A teprve teď nastává čas na taneční boty a valčík. Zrovna tak je to se čtením. Nejdříve si musí dítě osvojit některé dovednosti, které pro čtení bezpodmínečně potřebuje. Teprve potom může za použití vhodných metod čtení nacvičovat. Pak teprve se dostaví i to úžasné a nezaměnitelné získávání informací čtením a skvělý pocit „já to dokážu“. A ruku v ruce s ním i láska ke čtení. Zatímco se tu probírám vzpomínkami, plyne čas. Tak jím neplýtvejme a pojďme se ponořit do čtení o čtení a o všem, co s ním souvisí. Mimochodem, víte, kdy je ta pravá chvíle na to, abychom začali vychovávat čtenáře? Že nevíte? Nic se neděje. Na konci knihy to už vědět budete.

Často se mezi čtení a čtenářskou gramotnost pokládá rovnítko. Jenomže tak to není. Jenom číst nestačí. Obvykle zní definice čtenářské gramotnosti nějak takhle: Čtenářská gramotnost je porozumění psanému textu, používání psaného textu a přemýšlení o něm za účelem dosažení cílů jedince, rozvoje jeho vědomostí a potenciálu a za účelem aktivní účasti ve společnosti.

Hezké. Ale co to znamená? Co z toho plyne pro mne, tedy pro průvodce dítěte světem písmen a čtení? Pojďme se na to podívat postupně a vytvořme si přehled dovedností, které se do toho poměrně velkého balíku s názvem „čtenářská gramotnost“ skryly.

Tento pes kouše Úplně nejlépe si pamatujeme to, co si sami odvodíme. Tak vzhůru do odvozování. A bude to odvozování docela dlouhé, protože ani proces opravdového čtení, ze kterého skutečně něco máme, není krátký ani jednoduchý. Teď si asi řeknete, co je na tom tak složitého, vždyť stačí mít nějaký text ke čtení a dobře vidět. Přátelé, to je pro opravdové čtení proklatě málo. Však sami uvidíte.

Co je čtenářská gramotnost?

Příběh první – Divné znaky Představte si, že se u souseda Dvořáka na brance objeví jednoho dne takováto cedulka:

Obr. 1: Cedulka u pana Dvořáka č. 1

Co je na ní napsané? Že nevíte? Že ty znaky neznáte? Že jsou to jenom jakési abstraktní symboly? Tak to vás teď asi hodně zmatu. Písmena nám tolik blízké české abecedy jsou také pouze jakési abstraktní symboly. Ale my jsme si je osvojili a umíme je přečíst. I tyto abstraktní znaky mají svůj význam a dají se přečíst. Ale my je přečíst neumíme. Takže tahle cedulka visí na plotě souseda Dvořáka. Otevřeme branku a vstoupíme na jeho dvorek. V té chvíli se na nás vrhne sousedův pes a kousne nás do nohy. Začneme křičet, plakat, volat souseda. Soused přiběhne a strašně se diví: „Proč jste nezazvonil(a) na zvonek u branky? Proč jste vstupoval(a) na dvorek? Copak vy neumíte číst? Vždyť je to na brance na té cedulce jasně napsané!“ Ale co je tam napsané? My to přece nevíme! My tyhle znaky přece přečíst neumíme. A máme tu první položku čtenářské gramotnosti:

Stačí nám to? Opravdu? Podle mne je to málo.

Příběh druhý – Divný nápis Vraťme se k našemu příkladu. Představte si, že na plotě souseda Dvořáka visí cedulka s nápisem:

Obr. 2: Cedulka u pana Dvořáka č. 2

Přijdeme k brance a přečteme si nápis. Tyhle znaky přečíst umíme. Přečteme si text na cedulce a vkročíme na dvorek. A je to tu zase! Přiběhne Dvořákův pes a zakousne se nám do lýtka. My začneme křičet a hned po tom psovi přiběhne soused Dvořák a také bude křičet, akorát rozčileně: „Vy jeden/jedna troubo! Vy neumíte číst?“

Co je čtenářská gramotnost?

Být čtenářsky gramotný znamená, že • člověk umí dekódovat grafické znaky jazyka.

„No to teda umím! Vždyť jsem si to přečetl(a)! Klidně vám to zopakuji, sousede! Na té ceduli je napsáno: „TÄMÄ KOIRA PUREE.“ „Tak proč jste sem lezl(a)?“ „Protože nevím, co to znamená.“ Co je tedy čtenářská gramotnost? Čtenářská gramotnost je, když: • člověk umí dekódovat grafické znaky jazyka a • ví, co čte (ve smyslu rozumí čtenému). Stačí to? Podle mne pořád nestačí.

Příběh třetí – Vždyť jsem to přečetl(a) Už je nám jasné, že pokud chceme hovořit o čtenářské gramotnosti, musíme umět číst a musíme rozumět tomu, co čteme. Zpět k naší cedulce na brance souseda Dvořáka.

Obr. 3: Cedulka u pana Dvořáka č. 3

Čtenářská gramotnost je, když: • člověk umí dekódovat grafické znaky jazyka, • ví, co čte, a • umí z četby samostatně získat potřebnou informaci. A to by mohlo stačit, že ano. Nebo ne?

Co je čtenářská gramotnost?

Á! Tak takhle to je! Tento pes kouše! Přečetli jsme to a víme, co jsme četli. Je to o psovi a o kousání. A šup za branku! Ajajaj! Je to tu zase! Pes přiběhl rychlostí blesku, zakousl se nám do nohy, my pláčeme a křičíme, soused Dvořák běží a nadává. „Člověče bláznivý! Co sem lezete! Vy neumíte číst?“ „Jasně, že umím! Však jsem si přečetl(a) cedulku na vaší brance, sousede!“ „Tak proč jste nezazvonil(a) a nepočkal(a) za brankou?“ „Protože… No, přece protože…“ Protože jsme si sice cedulku přečetli, ale nepochopili jsme její význam. Nedokázali jsme si z textu na cedulce vzít informaci. Kdybychom to uměli, určitě bychom za brankou počkali. Tak znovu. Co je to ta čtenářská gramotnost?