Ludmila Brunerová, Jana Urbanová, Jan Brož
Diabetes u endokrinopatií a endokrinopatie u diabetu
Děkujeme společnostem, které v této publikaci inzerují nebo její vydání jiným způsobem podpořily (v abecedním pořadí):
• Amgen s.r.o. • A.IMPORT.CZ spol. s r.o. • AstraZeneca Czech Republic s.r.o. • Boehringer Ingelheim, spol. s r.o. • ELI LILLY ČR, s.r.o. • MEDISTA spol. s r.o. • Merck spol. s r.o. • Novo Nordisk, s.r.o.
Ludmila Brunerová, Jana Urbanová, Jan Brož
Diabetes u endokrinopatií a endokrinopatie u diabetu
Grada Publishing
Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez před chozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.
Ludmila Brunerová, Jana Urbanová, Jan Brož
Diabetes u endokrinopatií a endokrinopatie u diabetu Editorka: doc. MUDr. Ludmila Brunerová, Ph.D. Diabetologické centrum Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha Interní klinika 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha Autoři: doc. MUDr. Ludmila Brunerová, Ph.D. Diabetologické centrum Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha Interní klinika 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha MUDr. Jana Urbanová, Ph.D. Diabetologické centrum Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha Interní klinika 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha MUDr. Jan Brož, Ph.D. Diabetologické centrum Interní kliniky 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole, Praha Recenzenti: prof. MUDr. Martin Haluzík, DrSc. Laboratoř translační a experimentální diabetologie a obezitologie Centra diabetologie Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze prof. MUDr. Michal Kršek, DrSc., MBA III. interní klinika ‒ klinika endokrinologie a metabolismu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s.
Obrázky dodali autoři, pokud není uvedeno jinak. Obrázky 2.3, 3.1, 3.2, 4.1 a 7.1 překreslil a upravil Jiří Hlaváček. Obrázky 1.1, 2.1, 4.4 a 7.2 byly vytvořeny s použitím obrázků z Servier Medical Art. Cover Photo © Shutterstock.com, 2023 Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2023 © Grada Publishing, a.s., 2023 Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 8715. publikaci Šéfredaktorka lékařské literatury MUDr. Michaela Lízlerová Odpovědná redaktorka BcA. Radka Jančová, DiS. Jazyková korektura Jana Křivánková Sazba a zlom Monika Vejrostová Počet stran 258 1. vydání, Praha 2023 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod a.s. Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvlášt ním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dáv kování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění však pro autory ani pro nakladatelství nevyplývají žádné právní důsledky. ISBN 978-80-271-7094-4 (ePub) ISBN 978-80-271-7093-7 (pdf) ISBN 978-80-271-3700-8 (print)
Obsah Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . IX 1. Hypofýza a diabetes mellitus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 1.1 Růstový hormon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 1.2 Akromegalie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 1.3 Deficit růstového hormonu (GHD – growth hormone deficiency) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 1.4 Prolaktin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 1.5 Oxytocin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 1.6 Vazopresin (antidiuretický hormon) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 1.7 Pituitární hypofunkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 2. Štítná žláza a diabetes mellitus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 2.1 Výskyt tyreopatií u pacientů s diabetes mellitus 1. typu . . . . . 31 2.2 Výskyt tyreopatií u pacientů s diabetes mellitus 2. typu . . . . . 33 2.3 Výskyt nádorů štítné žlázy u pacientů s diabetes mellitus . . . 34 2.4 Patofyziologie poruch glukózového metabolismu u tyreopatií . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 2.5 Metabolické účinky poruch funkce štítné žlázy . . . . . . . . . . . . 35 2.6 Screening poruch funkce štítné žlázy u pacientů s diabetem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 2.7 Diagnostika poruch funkce štítné žlázy u pacientů s diabetem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 2.8 Specifika léčby při kombinaci funkčních tyreopatií a diabetu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 2.9 Riziko a mechanismy vzniku diabetu u tyreopatií . . . . . . . . . . 43 2.10 Prognóza pacientů s diabetes mellitus 2. typu a tyreopatií . . . 46 2.11 Závěr a doporučení pro praxi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 3. Příštítná tělíska a diabetes mellitus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 3.1 Hyperparatyreóza a diabetes mellitus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 3.2 Hypoparatyreóza a diabetes mellitus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 4. 4.1 4.2
Nadledviny a diabetes mellitus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 Hyperkortikalismus a diabetes mellitus . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 Hypokortikalismus a diabetes mellitus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 VII
4.3 Primární hyperaldosteronismus a diabetes mellitus . . . . . . . 106 4.4 Hypoaldosteronismus a diabetes mellitus . . . . . . . . . . . . . . . . 113 4.5 Feochromocytom/paragangliom a diabetes mellitus . . . . . . . 119 4.6 Adrenomedulární hypofunkce a diabetes mellitus . . . . . . . . 126 5. 5.1 5.2
Gonády a diabetes mellitus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151 Muži . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 Ženy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158
6 Neuroendokrinní nádory a diabetes mellitus . . . . . . . . . . 187 6.1 Diabetes mellitus u neuroendokrinních nádorů . . . . . . . . . . . 188 6.2 Neuroendokrinní nádory spojené s hypoglykemií . . . . . . . . 197 6.3 Závěr a doporučení pro praxi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201 7. Osteoporóza, fraktury a diabetes mellitus . . . . . . . . . . . . . 209 7.1 Epidemiologie osteoporózy u diabetes mellitus . . . . . . . . . . . 210 7.2 Patofyziologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212 7.3 Vliv antidiabetické medikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212 7.4 Diagnóza osteoporózy u diabetes mellitus . . . . . . . . . . . . . . . 215 7.5 Léčba osteoporózy u diabetes mellitus . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215 7.6 Vliv antiosteoporotické medikace na riziko diabetu . . . . . . . 217 7.7 Fyziologie působení osteokinů na metabolismus glukózy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217 7.8 Závěr a doporučení pro praxi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 219 Seznam zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .227 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 235 Souhrn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 243 Summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 244
VIII
Předmluva Vážené čtenářky a vážení čtenáři, s knihou, kterou právě otevíráte, vstupujete do fascinujícího světa vzájemně provázaných vztahů mezi diabetem a ostatními endokrinopa tiemi. Jejich současný výskyt může být podmíněn interakcemi nejen na úrovni glukotropní aktivity (tedy ovlivněním inzulinové rezistence či inzulinové sekrece) příslušných hormonů, ale také společnými patofyziologickými mechanismy jejich vzniku (typická je autoimunita v rámci polyglandulárních autoimunitních syndromů nebo porucha funkce mitochondrií u syndromů mitochondriálních) či jejich léčbou. Také diabetes ovlivňuje výskyt, průběh a v některých případech i prognózu ostatních endokrinopatií. Patogeneze těchto vztahů je obvykle velmi komplexní, komplikovaná a ne vždy detailně prozkoumaná. Snažili jsme se o maximální objektivitu předkládaných informací, přestože v mnohých případech byla zdrojová data nekonzistentní či kontroverzní. Vzhledem ke skutečnosti, že určité oblasti jsou výzkumně extrémně atraktivní a odborné časopisy denně doslova chrlí studie, které k téma tům přinášejí nové informace, budou s postupem času jistě některá fakta v monografii překonána či dále upřesněna. Jiným oblastem se však překvapivě věnuje omezený počet publikací či publikací s datací, které lze v současném urychleném vědeckém světě považovat za téměř prehistorické, což však nutně nemusí znamenat jejich faktickou zastaralost. Přejeme inspirativní čtení, které vám přinese zajímavé a užitečné informace a otevře možná dosud netušené souvislosti. L. Brunerová, J. Urbanová a J. Brož Praha, v listopadu 2023
IX
1. Hypofýza a diabetes mellitus Úvod Hypofýza je klíčovou endokrinní žlázou, řídící činnost většiny periferních endokrinních žláz. Její dysfunkce (hyperfunkce či hypofunkce) prokazatelně ovlivňuje metabolismus glukózy (1). Role hypothalamohypofyzární-adrenální osy (HPA) v glykoregulaci a její vztah k diabetu je detailně popsán v části Nadledviny (kapitoly 4.1.5. a 4.2.5); obdobně vztah osy hypofýza – gonády v kapitole Gonády a diabetes mellitus, a osy hypofýza – štítná žláza v kapitole Štítná žláza a diabetes mellitus. V dalším textu se věnujeme recipročnímu vztahu diabetu a ostatních pituitárních hormonů (růstový hormon, prolaktin, oxytocin a antidi uretický hormon). Zatímco v případě růstového hormonu je jeho vztah k metabolismu glukózy klinicky velmi relevantní, u většiny ostatních hormonů se jedná spíše o vztah akademický, klinicky málo významný.
1.1 Růstový hormon Souhrn Hormonem, jenž působí obdobně jako kortizol kontraregulačně k inzulinu, je růstový hormon (GH – growth hormone). Metabolické působení růstového hormonu (GH) a jeho mediátoru IGF-1 (inzulinu podobný růstový faktor, insulin-like growth factor) je velmi komplexní. Nadprodukce GH působí diabetogenně celou řadou mechanismů (zhoršením inzulinové rezistence, zvýšením jaterní glukoneogeneze, snížením vychytávání glukózy ve svalu a tukové tkáni a poškozením funkce pankreatických β-buněk), proto se prediabetes a diabetes vyskytují až u poloviny pacientů s akromegalií. Léčba akromegalie významně ovlivňuje glukózový metabolismus. Úspěšná chirurgie nebo radioterapie poruchy glykoregulace zlepšuje či dokonce normalizuje, příznivý vliv má také pegvisomant a bromokriptin; naopak účinek somatostatinových analog (hlavně pasireotidu) je diabetogenní. Neléčený deficit růstového hormonu bývá v dětství spojen s vyšším rizikem hypoglykemií, zatímco v dospělosti (pravděpodobně v souvislosti s nárůstem 1
Diabetes u endokrinopatií a endokrinopatie u diabetu a redistribucí tukové hmoty) může naopak zvyšovat riziko rozvoje diabetu. Substituční léčba růstovým hormonem sice většinu metabolických abnormalit upravuje, u rizikových pacientů však může působit i diabetologenně.
Úvod a fyziologické souvislosti Růstový hormon je hlavním regulátorem postnatálního růstu s významným ovlivněním metabolismu. Jeho spojení s metabolismem vychází z několika premis: 1. IGF-1 a inzulin jsou odvozeny od jednoho společného genu, 2. receptory pro IGF-1 a inzulin vykazují silnou homologii a jsou srovnatelně exprimovány v kosterním svalstvu, 3. receptory pro IGF-1 váží IGF-1 s vysokou afinitou, ale jsou schopny vázat i inzulin s nízkou afinitou, 4. inzulin moduluje genovou expresi a sekreci IGF-BP1 (vazebný protein), který zásadně ovlivňuje dostupnost IGF-1, 5. GH působí stimulačně na proliferaci pankreatických β-buněk a sekreci inzulinu, 6. inzulin a IGF-1 konvergují na postreceptorové úrovni (2, 3). Tabulka 1.1 Přehled metabolických účinků GH a IGF-1 (upraveno podle Ghigo E, Por-ta M, 2014 [2]); Aguirre GA, et al. 2016 [5]) GH
IGF-1
Kosterní sval
protesyntézy aktivity LPL vychytávání glukózy a její oxidace
vychytávání a oxidace lipidů (animální modely) vychytávání glukózy a její oxidace
Tuková tkáň
lipolýzy, oxidace lipidů vychytávání glukózy
stimulace a diferenciace preadipocytů
Játra
aktivity HSL nonoxidativního metabolismu glukózy
influxu VMK do jater (supresí GH a stimulací utilizace tuků na periferii) glukoeneogeneze
Další/obecné
nonoxidativního meabolismu glukózy optimalizace funkce mitochondrií (zvýšení energetického výdeje) produkce lipoproteinů sekrece inzulinu oxidace WMK
GH – růstový hormon, IGF-1 – inzulinu podobný růstový faktor HSL – hormonsenzitivní lipáza, LPL – lipo proteinová lipáza, VMK - volné mastné kyseliny 2
Hypofýza a diabetes mellitus Akutní podání GH zvyšuje hladiny volných mastných kyselin, keto látek, inzulinu i glukózy. Lačnění a stres zvyšují sekreci GH, zatímco příjem potravy ji tlumí (4). Účinek GH na metabolismus glukózy je tedy striktně regulovaný dostupností energetických substrátů – s retencí dusíku a anabolismem při příjmu potravy; a naopak s posunem od katabolismu sacharidů a proteinů k lipolýze v průběhu kalorické restrikce. V postabsorpčním stavu stimuluje GH lipolýzu a oxidaci lipidů, dochází k přesunu metabolismu od utilizace glukózy (snížení vychytávání glukózy, pokles oxidace glukózy ve svalu a kompenzatorní nárůst neoxidativního metabolismu glukózy) a proteinů (zvýšení proteosyntézy a pokles exkrece urey) k utilizaci lipidů. Podání GH je následováno lipolýzou, inzulinovou rezistencí a hyperglykemií. IGF-1 stimuluje vychytávání glukozy aktivací GLUT4 (glukózový transportér 4. typu), snížením glukoneogeneze a glykogenolýzy (5), jeho efekt je tedy v tomto smyslu podobný inzulinu (5, tab. 1.1).
1.2 Akromegalie Úvod Nadprodukce růstového hormonu v dospělosti (akromegalie), vedoucí k nadprodukci IGF-1, je vzácným onemocněním s prevalencí 1 : 140 000 – 1 : 250 000, které v průběhu let mutiluje nejen zevní vzhled pacientů středního věku obou pohlaví ana partes (růstem akrálních partií, mandibulární prognácií s malokluzí), ale je spojeno s celou řadou interních komorbidit (kardiovaskulárních – hypertenze, kardiomyopatie, valvu lopatie, arytmie, zvýšené riziko kardiovaskulárních příhod; střevních – polypy; plicních – syndrom spánkové apnoe; a metabolických – prediabetes, diabetes, hyperlipidemie), které až o 30 % zkracují očekávanou délku života (6, 7).
1.2.1 Epidemiologie prediabetu a diabetu u akromegalie Prevalence poruch metabolismu glukózy se pohybuje v širokém rozmezí podle typu studie a zvolených diagnostických kritérií (8). Zatímco prediabetes (zvýšená glykemie nalačno [IFG] a zejména pak porušená tolerance glukózy [IGT]) bývá přítomen u 6–45 % nemocných, diabe3
Diabetes u endokrinopatií a endokrinopatie u diabetu tes až u 16–56 % pacientů s akromegalií (9, 10). Přítomnost poruchy glykoregulace koreluje s pozitivní rodinnou anamnézou diabetu, vyšším BMI, vyšším věkem, a některé epidemiologické studie poukazují i na korelaci s ženským pohlavím (9, 11, 12). U pacientů s akromegalií se navíc diabetes rozvíjí v mladším věku ve srovnání s obecnou populací (9, 11). Některé studie prokazují, že i vysoké hladiny GH i IGF-1 v době diagnózy (reflektující tíži onemocnění) korelují s rizikem diabetu (9, 11, 12), toto riziko však zvyšuje i delší odhadnutá doba trvání onemocnění před stanovením diagnózy (9, 10) a nedostatečná kontrola choroby (13). DM (diabetes mellitus) byl identifikován jako prediktor aktivity onemocnění, mortality, nižší pravděpodobnosti dosažení kompenzace onemocnění (11, 14) a vyššího rizika nádorových onemocnění (nejen v souvislosti s vyšší hladinou IGF-1) (15).
1.2.2 Epidemiologie akromegalie u pacientů s diabetes mellitus Screening akromegalie u 2 270 ambulantních pacientů s poruchou metabolismu glukózy pomocí IGF-1 odhalil perzistující zvýšené hladiny IGF-1 s neadekvátní supresí v oGTT (orální glukózový toleranční test) u 6 pacientů, u 3 byl zjištěn adenom hypofýzy (16). Frekvence výskytu tedy byla 3/2 270, tj. 480 případů na 1 000 000 dospělých osob, což naznačuje, že prevalence akromegalie v populaci diabetiků je podhodnocená, a autoři volají po dalších studiích, které by pomohly identifikovat rizikové skupiny pacientů s DM, u nichž by byl screening akromegalie nákladově efektivní. Japonští autoři screenovali pomocí IGF-1 (a při jeho zvýšení pak provedením oGTT) 327 hospitalizovaných pacientů s DM2 (diabetes mellitus 2. typu). U 5 pacientů byla zjištěna nedostatečná suprese GH v oGTT, u 2 z nich byl detekován adenom hypofýzy a tito pacienti také vykazovali morfologické znaky akromegalie. Prevalence akromegalie tedy činila u hospitalizovaných pacientů s DM2 0,6 %, byla tedy významně vyšší než odhadovaná (17).
4