Blaž Vurnik • Zoran Smiljanić
Scénář: Kresba:
GRADA PUBLISHING
Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.
Vydání knihy podpořila firma:
w w w. k r k a . c z
Mediální partner: Slovinský spolek Josipa Plečnika
Plečnik . Scénář: Blaž Vurnik Kresba: Zoran Smiljanić Ze slovinského originálu Plečnik ., vydaného nakladatelstvím Stripburger/ Forum Ljubljana & MGML v Lublani v roce 2021, přeložil Petr Mainuš Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 obchod@grada.cz www.grada.cz tel.: +420 234 264 401 jako svou 8520. publikaci Odpovědná redaktorka Eva Škrabalová Grafická úprava a písmo Katja Kastelic Sazba Martin Dubský Jazyková korektura Pavlína Zelníčková Počet stran 144 První vydání, Praha 2022 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. © Blaž Vurnik, Zoran Smiljanić Translation © Grada Publishing, a.s., 2022 ISBN 978-80-271-4884-4 (pdf ) ISBN 978-80-271-3648-3 (print)
KDE BYCH ZAČAL…?
VZPOMÍNKAMI
NEBO TÍM , CO MI ŘEKLI
RODIČE , BRATŘI A SESTRA?
TAK DŮLEŽITÝ
PŘECE JEN NEJSEM ,
MYSLÍM , ŽE MĚ UTVÁŘELI
HLAVNĚ LIDÉ , KTEŘÍ BYLI KOLEM MĚ, A MÍSTA , KDE JSEM ŽIL
A KAM JSEM CESTOVAL.
MÁM
VYPRÁVĚT
JEN O SOBĚ?
A VŠECHNO ,
ČEMU ŘÍKÁME
ARCHITEKTURA.
NARODIL JSEM SE
LUBLAŇ BYLA TENKRÁT OSPALÉ , NEAMBICIÓZNÍ MĚSTO ,
V LUBLANI
23. LEDNA 1872.
Z HLEDISKA ARCHITEKTURY
DOKONCE MĚSTO ZAOSTALÉ.
MĚLA NĚKOLIK PALÁCŮ,
MĚŠŤANSKÝCH DOMŮ I KOSTELŮ A NA KOPCI NAD MĚSTEM STÁL ŠPATNĚ UDRŽOVANÝ HRAD.
ŽILI JSME NA HRADIŠTI V LUBLANI. ZDE STÁL RODNÝ DŮM ARCHITEKTA JOŽE PLEČNIKA 1872–1957
MŮJ OTEC ANDREJ
MATKA HELENA
BYL STOLAŘ. ŘEMESLNÍK.
BYLA HOSPODYNĚ,
VYTVÁŘEL UŽITEČNÉ
PĚKNĚ SE O NÁS
VŠECHNY STARALA ,
A KRÁSNÉ VĚCI.
CTILI JSME JI
TAK UŽ TO JE ,
ŽE UŽITEČNÉ VĚCI MUSÍ
A MĚLI JI RÁDI.
BÝTI KRÁSNÉ – A NAOPAK.
NEJSTARŠÍ Z DĚTÍ
BYLA SESTRA MARIJA…
A PO MNĚ…
BRATR
ANDREJ…
JEŠTĚ JANEZ. BYLI JSME SPOKOJENÁ RODINA , SEMKNUTÁ A SILNÁ.
JANEZI , STŮJ
KLIDNĚ! ANDREJI , JSI PÁN ,
VŽDYŤ
POSTAV SE TAK.
JSEM
V SUTANĚ.
ANO ,
TÁTO , STOJÍM
ZCELA KLIDNĚ.
MARIJO ,
STOUPNI SI BLÍŽ K JANEZOVI.
NAŠE RODINA ROKU 1889.
SEDÍ: MÁMA HELENA A OTEC ANDREJ. STOJÍ: JOŽE , ANDREJ , JANEZ A MARIJA.
PROČ
NEMÁME JAKO
POZADÍ RADĚJI
NĚJAKÉ PALÁCE?
NEBO
CHRÁM?
VE ŠKOLE NÁM
… JÁ JSEM VŠAK
KRESLIL JSEM
… SE MŮJ
NEKONEČNÉ
POZOROVAL , NEŽ
MÉMU TŘÍDNÍMU
O PROBÍRANOU
UČITELE SPÍŠ
DO HLAVY VTLOUKALI
POSLOUCHAL – JAK
MNOŽSTVÍ
JSOU OBLEČENI , JAKÉ
INFORMACÍ…
NEZÁJEM
A KRESLIL.
NA GYMNÁZIU TOMOVI
PROVÁDĚJÍ POHYBY.
LÁTKU NELÍBIL.
ZUPANOVI…
PLEČNIKU ,
GYMNÁZIUM PRO
VÁS NENÍ , NAJDĚTE SI
RADĚJI NĚJAKOU PRÁCI.
BEZ
ŠKOLY NEJSOU ZNALOSTI...
... BEZ
ZNALOSTÍ NENÍ ŘEMESLO…
… BEZ
ŘEMESLA NENÍ CHLÉB!
VŠAK MY TĚ DOMA
HM , V URČITÉ
V TOM BYL ČERT , ABYS NEUMĚL
BY TOHLE BYLO
STOLAŘINU NAUČÍME , TO BY PRACOVAT ALESPOŇ TAK , JAK UMÍM JÁ.
PERSPEKTIVĚ
DOBRÉ VIDĚT
NAKRESLENÉ.
OTEC SI VELMI PŘÁL , ABYCH PŘEVZAL RODINNÉ ŘEMESLO. ALE JÁ JSEM SI PŘÁL JEN KRESLIT.
KDYŽ URČUJEŠ CENU SVÉ PRÁCE
MUSÍŠ VĚDĚT , ŽE NA ŘEMESLE ZÁLEŽÍ PŘEŽITÍ RODINY. NEJEN TEHDY ,
A VÝROBKU , MUSÍŠ DÁVAT POZOR ,
KDY NENÍ DOST PRÁCE.
I TI NEJVĚRNĚJŠÍ ZÁKAZNÍCI
ABYS NEŠEL PŘÍLIŠ VYSOKO.
KDYŽ TO JDE DOBŘE , ALE I V DOBĚ,
PŮJDOU JINAM.
MUSÍME SI PROMLUVIT
ALE NESMÍŠ
O DANÍCH. TO JE
ANI PODCEŇOVAT.
NEJDŮLEŽITĚJŠÍ VĚC
POTOM SI BUDOU LIDÉ MYSLET ,
ZE VŠECH DŮLEŽITÝCH.
ŽE UDĚLÁŠ NĚCO I ZADARMO.
TADY NEEXISTUJE DILEMA. CÍSAŘI ,
CO JE CÍSAŘOVO!
NEMĚJTE STRACH ,
VŠECHNO OPRAVÍME DO SVÁTKŮ.
TO MĚ
VŠECHNY TY TVARY ,
HERR
A POMĚRY , VŠECHNO
TĚŠÍ ,
PLEČNIK.
LINIE , MATERIÁLY
TVAR A FUNKCE ,
TO OVLÁDAT JE
OBOJÍHO ,
OPRAVDOVÉ
MISTROVSTVÍ.
SPLYNUTÍ
TO JE VELKOLEPÉ.
PÁR LET JSEM TEDY PRACOVAL U OTCE JAKO UČEDNÍK. ROKU 1886 MĚ OTEC ZAPSAL DO DRUHÉHO ROČNÍKU TŘÍLETÉ ŽIVNOSTENSKÉ POKRAČOVACÍ ŠKOLY.
DOKONČIL JSEM JI BEZ PROBLÉMŮ, ALE ŽIVNOSTNÍKA VE MNĚ NEPROBUDILI. PEPIN
NEBUDE
MOCI DÍLNU PŘEVZÍT.
KDYŽ SE HO
…
PENÍZE , DANĚ
POKOUŠÍM NĚCO
IRELEVANTNÍ
ZISK , ZTRÁTA…
NAUČIT , ZDÁ SE MI ,
POJMY…
PŘIPADÁ MI ,
ŽE MLUVÍM
JAKO BY TO
DO ZDI.
PRO NĚJ BYLY ZCELA
IRELEVANTNÍ POJMY.
TEĎ
MYSLÍ SI , ŽE HO
ZASE DŘEPÍ
NEVIDÍM ,
V PODKROVÍ
ALE JÁ UŽ
A KRESLÍ.
MU TO NECHCI NEUSTÁLE VYČÍTAT.
POŘÁD
KRESLÍ.
OTCI SE ZDÁLO PROSPĚŠNÉ ,
ABYCH ODJEL
DO ŠTÝRSKÉHO HRADCE
NA STÁTNÍ
ŽIVNOSTENSKOU ŠKOLU.
PROVINČNÍ
STIPENDIUM MI TO UMOŽNILO. BYL BRZKÝ
PODZIM 1888.
PEPINE ,
PIŠ NÁM!
NAPIŠ,
JAKÉ JSOU
TAM HOLKY!
…
NEUSTÁLE VYČÍTAT…
TENKRÁT JSEM JEŠTĚ NEMOHL VĚDĚT ,
JAK MŮJ ODCHOD Z DOMOVA ZMĚNÍ CELÝ MŮJ ŽIVOT.
DLOUHÉ HODINY , KTERÉ JSEM DOMA –
NO A TAKY
VE ŠKOLE – TRÁVIL
KRESLENÍM , SE MI VE
ŠTÝRSKÉM HRADCI BRZY
ZÚROČILY.
HERR PLEČNIK ,
TAK JSEM VE ŠKOLE TRÁVIL I ČÁST VOLNÉHO ČASU
NECHTĚL BYSTE
STÁVALO PRACÍ. A UČITEL LEOPOLD THEYER
SKVĚLE KRESLÍTE , SE STÁT MÝM
POMOCNÍKEM
A KRESLENÍ SE Z TVŮRČÍ ZÁBAVY
MÝM PRVNÍM SKUTEČNÝM ZADAVATELEM.
PŘI KRESLENÍ? POKUD JSTE PILNÝ TAK ,
JAK JSOU VAŠE
KRESBY ZDAŘILÉ ,
ČEKÁ VÁS SVĚTLÁ BUDOUCNOST.
LEDEN 1891
PLEČNIK?
TENKRÁT SE VE MNĚ POPRVÉ COSI ZHROUTILO.
MATKA MI PSALA , ŽE OTEC ZEMŘEL. IHNED JSEM ODJEL DO LUBLANĚ. BÁL JSEM SE.
OTCE JSME MĚLI RÁDI , OVŠEM OTEC NEBYL JEN OTCEM. BYL HLAVOU RODINY , PÁNEM ,
BYL TÍM , KDO RODINU ŽIVIL. S JEHO SMRTÍ ZŮSTALY MATKA A SESTRA MARIJA NEZAOPATŘENY. OPRAVDU JSEM SE BÁL , ŽE MATKA ROZHODNE , ABYCH ZŮSTAL V LUBLANI A PŘEVZAL DÍLNU. PRO MĚ BY TO BYL KONEC VŠEM SNŮM.
PRACH JSI
A V PRACH SE OBRÁTÍŠ.
K MÉMU OBROVSKÉMU ŠTĚSTÍ DOMA NIKDO VÁŽNĚ NEPOČÍTAL S TÍM , ŽE BYCH V OTCOVĚ PRÁCI POKRAČOVAL. VRÁTIL JSEM SE DO ŠTÝRSKÉHO HRADCE.
TAM NA MĚ ČEKALO NOVÉ PŘEKVAPENÍ…
PANE UČITELI ,
MŮŽETE MI DOPORUČIT
PLEČNIK
AUS LAIBACH!
NĚJAKÉHO STUDENTA ,
JEMU JDE KRESLENÍ
NÁBYTEK?
POMÁHAL I MNĚ.
KTERÝ BY U MĚ KRESLIL
NEBYL JSEM ZROVNA NADŠENÝ.
NEJVÍC OD RUKY ,
DOMLUVTE SE S NÍM.
VÍDEŇ JSEM TEDY POZNAL JAKO DŘÍČ.
STUDIUM VE ŠTÝRSKÉM HRADCI
THEODOR MÜLLER BYL NEMILOSRDNÝ ŠÉF ,
VE STUDIU UMĚLECKÉ PROFESE.
K. K. HOF-BAU-KUNSTTISCHLEREI J. W. MUELLER.
SKONČILO , CHTĚL JSEM POKRAČOVAT ALE MUSEL JSEM NĚJAK PŘEŽÍT.
MAJITEL TOVÁRNY NA NÁBYTEK
PRACOVAL JSEM ŠEST DNÍ V TÝDNU , VĚTŠINOU OD RÁNA DO VEČERA.
1892
OBČAS JSEM MĚL POCIT ,
PROCHÁZKY
NEJRADĚJI ZTLOUKL.
V KRÁTKÝCH
ŽE BY NĚKOHO Z NÁS
PO VÍDNI
HODINÁCH
VOLNA PRO MĚ BYLY VŠÍM NA SVĚTĚ.
VSTŘEBÁVAL JSEM TO
VELKOMĚSTO DO SEBE SE
VŠEMI JEHO PODOBAMI , KTERÉ MI
NABÍZELO.
A NABÍZELO MI JICH MNOHO.
KDO VÍ , CO BY BYLO , KDYBY...
RÁD JSEM CHODIL NA VÝSTAVY , ZVLÁŠTĚ
NO , NECHME TOHO. DOPADLO
DO KUNSTLERHAUSU. TAM JSEM JEDNOU VIDĚL
ARCHITEKTURA BYLA VŽDY
PROFESORA NA AKADEMII VÝTVARNÝCH UMĚNÍ.
TO NAPROSTO DOBŘE.
VÝSTAVU ARCHITEKTA OTTO WAGNERA ,
NA PRVNÍM MÍSTĚ. OCH ,
KAROLO ,
PŘEKRÁSNÁ DÍVKO …
1894
TAK UŽ SEBOU POHNĚTE , NO!