Issuu

Petr Sojka

Z tajů pražských dvorků Co vyprávějí zapomenuté dvory a zahrady

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Petr Sojka

Z tajů pražských dvorků Co vyprávějí zapomenuté dvory a zahrady

Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 obchod@grada.cz, www.grada.cz, tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 jako svou 8675. publikaci Odpovědná redaktorka Alice Zavadilová Text a fotografie Petr Sojka Obálka a grafická úprava Ondřej Mikulecký Koláž na obálce Ondřej Mikulecký Jazyková korektura Pavlína Zelníčková Počet stran 216 První vydání, Praha 2022 Vytiskla Tiskárna PBtisk a.s. © Grada Publishing, a.s., 2022 Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2022 Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků. ISBN 978-80-271-6669-5 (ePub) ISBN 978-80-271-6668-8 (pdf) ISBN 978-80-271-3646-9 (print)

obsah 1.

O Jedové chýši a její pohádkové zahradě.................................................7

O věžích z pražské čtyřky.......................................................................22

O Hladové zdi a nevěrné Františce....................................................... 29

O Biskupském dvoře a třech zvoncích.................................................. 39

O pekařích a dalších živnostnících z Mostecké.................................... 47

O litografické dílně a prvních pražských krocích bratří Čapků........... 56

O tom, jak mohl svět přijít o knihu o štěněti Dášeňce.......................... 66

O nakladatelích a jejich domě v Sirkové ulici........................................75

O Vinnetouovi a kapitánu Nemovi z Opatovické ulice.........................87

10. O řemeslnických dílnách a ukryté zahradě.................................... 99 11. O ctihodném profesoru Čuprovi a hasicích přístrojích..................109 12. O modlitebně, kde věřící při mši omdlévali......................................... 123 13. O Věžníkovském paláci a Beřkovické vinárně..................................... 132 14. O Zlatém slunci a Pallas Athéně........................................................... 139 15. O prastaré dílně a roletách z vlnitého plechu....................................... 147 16. O domku V Zátiší a statku Reitknechtka........................................ 154 17. O jednom zahradnictví a o tom, proč se říká, že dře jako Bulhar........164 18. O Staré Pankráci a jednom předvánočním neštěstí............................. 175 19. O múzách v jedné vile a bernardýnu Berďovi...................................... 185 20. O Mamertu Deylovi a také o jednonohém filmařském fanatikovi a jeho pavlači slavných........................................................................ 203

Milí čtenáři, přichází k cám třetí kniha, odhalující tajemství dosud málo známých zákoutí uvnitř pražských vnitrobloků. I tentokrát Vás čeká mnoho příběhů úzce spjatých se soukromým prostorem domů, jejich dvorů a zahrad. Příběhů často zapomenutých lidí, kteří nenápadně tvořili drobnou historii města. Lidí, bez nichž by ale město a jeho velké dějiny nebyly úplné. O tom, jak je (a vlastně vždycky byla) Praha malá, pak svědčí spousta překvapivých souvislostí, které mezi sebou jednotlivé osudy propojují. Petr Sojka (redaktor magazínu Z metropole ČT a tvůrce pořadu Tajemství pražských dvorků)

1. Svatý Vojtěch je dominantou Větrova.

O Jedové chýši a její pohádkové zahradě Apolinářská 6

Kdo by neznal atmosféru hospody

Nového Města. Jmenoval se snad

(která se jmenovala Jedová chýše)

právě Na Větrově, později Na Vini-

z televizního seriálu Hříšní lidé

ci nebo Viniční. To od tehdy, co na

města pražského! V roce 1968, kdy

jeho jižním svahu založil Karel IV.

populární seriál o prvorepublikové

vinice. Jedová chýše, ten podivný

mordpartě a jejích případech vzni-

název, nesl podle jedné z pověs-

kl, už ale skutečná Jedová chýše

tí od chvíle, kdy hospodu navští-

dávno nestála, televizní podobu

vil Václav IV. se svým katem. Král

putyky vytvořili filmaři údajně

takto často obcházel místa, kde se

v jiné hospodě ve Vodičkově ulici.

scházeli obyčejní lidé, aby vyzvě-

Říká se, že hostinec na návrší

děl, co si myslí a co o něm povídají.

naproti Vyšehradu, kterému se od

Údajně tu tehdy narazil na skupinu

nepaměti říká Větrov – snad pro-

šlechticů, v nichž poznal ty, kteří

to, že větry tu opravdu vanou vše-

mu před časem usilovali ve Vídni

mi směry, protože místo je a vždy

o život, když se ho rozhodli otrávit.

bylo proti vlivům počasí nechrá-

Václav IV. využil momentu, kdy si

něné –, stál dávno před založením

jeho nepřátelé odskočili, a poručil

katovi nasypat jim do nápojů jed:

léto co léto! Třeba sám, ale nejraděj

aby je z života sprovodil stejným

s některým kolegou, pamětníkem

způsobem, který oni chystali jemu.

našich medických časů. Z té zahra-

Prozaičtější vysvětlení názvu Je-

dy je podívaná na oudol pod karlov-

dové chýše přináší mnohem poz-

skými svahy a dál tam k Vyšehradu,

dější časy, kdy se hospoda stala

která je mi nade všecky pražské vy-

útočištěm studentů okolních škol

hlídky. Ach, kdyby ta chalupa, ten

a nemocnic. Ti také často pracovali

dvorek, ta zahrada daly se do vyprá-

s nejrůznějšími jedy a je dost mož-

vění, nežli je zregulují, to by se tam

né, že se s nimi občas pochlubili

hrnulo posluchačů z celé Prahy!“

i v oblíbené hospodě.

Tak líčil venkovní prostory Jedové

Z dobového tisku se každo-

chýše neboli Gifthütte poté, co se

pádně dovídáme, že v roce 1865

dověděl o její chystané likvidaci,

hospodu pod starým názvem Je-

svým posluchačům v jedné z kavá-

dová chýše otevírá pan hostinský

ren doktor Wasserlau.

Šrámek. Už za deset měsíců ji ale

A další dobové svědectví přiná-

přebírá Karel Hrůza a láká hosty

ší Edvard Jelínek: „Měl jsem příte-

na plzeňské a roztocké pivo a také

le, Poláka Ksavera, který pracoval

na špekové knedlíky. V roce 1869 je

v Červeném domě jako stážista po-

už nájemcem hospody Emil Schuh

rodník, později tu byl domovníkem.

a na Větrově točí zbraslavské pivo.

V porodnici zaměstnaní cizinci

Na stejného Emila Schuha přichá-

zapadali tam často i stávalo se, že

zí v roce 1884 stížnost, že nestojí

při jednom stole zasedala zajímavá

o české hosty, a to přesto, že pár let

směs národů: Angličané, Američa-

předtím zdejší medici přispěli do

né, Rusové, Poláci, Švédové, Dáno-

sbírky na zbudování českého Ná-

vé, Němci a Češi. Poněkud chatrněj-

rodního divadla. Už v roce 1889 je

ší byl lokál. Tak trochu vyhlížel jako

uváděna prostorná zahrádka s ku-

dupárna, táhl se do délky, strop

želníkem a krásnou vyhlídkou.

padal na hlavu a na stěnách stopy

„Takové milé náměstíčko, sku-

kuřáckého dýmu jas všecken ničily.

tečné zátiší. Věříte, pánové, že mně

Podlaha měla kuří oka. Zato tam

není v Praze místa milejšího? Zatou-

měli čipernou ženskou obsluhu,

lám se tam, kdykoli se mi zdá, a v za-

děvče hbité, veselé a ke každému

hradě Giftu vysedím kolik večerů

přívětivé. Jinak by tam snad nebyl

ani jediný medik páchl nohou. Po-

Nového Města, ošetřovatelky ze

dezřívám dokonce přítele Ksave-

Všeobecné nemocnice i z Červené-

ra, že mu čilá Anna nebyla zrovna

ho domu,“ popisuje znovu Karel

protivna, ano, podezřívám i sebe,

Šípek. Už podruhé narážíme v na-

že mně Anna v Jedové chýši ales-

šem vyprávění na „Červený dům“.

poň trošičku ozařovala zakoptěné

Byl to obecně používaný název,

stěny.“ A Edvard Jelínek vzpomíná

který se tehdy vžil pro novou bu-

i na jeden neobvykle strávený Štěd-

dovu Zemské porodnice, která do

rý večer právě v Jedové chýši: „Tak

okolí zářila svými temně červený-

sem jsme se tedy uchýlili s přítelem

mi neomítnutými cihlami. A Karel

Ksaverem na Štědrý večer. Budiž

Šípek vzpomíná tou dobou na zdej-

tedy dík za útulek v Jedové chýši.

šího nájemce: „Vrchním a jediným

Pojedli jsme rybu, rozlouskali oře-

číšníkem lokálu byl pan Anton Vav-

chy a k posledku napili se trochu

řina. Byl to muž prostředního věku,

čaje. Nakonec jsme se i obdarova-

podprostředního vzrůstu a veliké

li štědrovečerními dárky. Buď jak

hlavy. Byl vyučen sladovníkem,

buď, Štědrý večer odbyli jsme šťast-

uměl zacházeti s pivem, obědy a ve-

ně. O půlnoci zašli jsme si do neda-

čeře podnášel ve fraku a v plstěných

lekého kostelíka svatého Apolináře

střevících.“

na půlnoční.“ V roce 1893 kupuje dům s hos-

Z interiéru Jedové chýše se docho-

podou od paní Josefy Lešanové za

vala jediná fotografie. Naštěstí také

15 500 zlatých Nathan Lebenhart.

unikátní filmový záznam. Bahno

O tři roky později je jako nájemce

Prahy (režie: Miroslav J. Krňanský,

uváděn pan hostinský Šístek, který

1927), zdroj: Národní filmový archiv.

častými inzeráty láká na unhošťské

Jedna z povídek filmu Blednoucí ro-

pivo a pravidelné taneční zábavy

mance z roku 1927 se jmenuje Pod-

při pianě. „Jedlo se tam lacino, pilo

světí nebo také Bahno Prahy a její

se dobře a pod nízkým stropem šen-

děj se téměř zcela odehrává uvnitř

kovny se i tančívalo. Byly to věnečky

skutečné Jedové chýše.

pořádané mediky, k nimž neměli nezvaní přístupu. Medikové k nim

Jedová chýše je opředena mno-

vodili dámy svých srdcí. Sklepni-

ha pověstmi a zaručenými infor-

ce pivovarských pijáren horního

macemi. Například že ve stolech

byly vydlabané důlky, kam personál

Přestože se první konflikty mezi

hostům naléval polévku, a lžíce byly

německými burši a českými obyva-

přivázány ke stolům řetězem. Nebo

teli z okolí vyskytly už v šedesátých

třeba událost z dubna 1896, kdy

letech 19. století, studentské osa-

jacísi zřízenci dostali za úkol pře-

zenstvo národnostní konflikty ne-

vézt z nemocnice do patologického

vyvolávalo. Z roku 1862 ale zazna-

ústavu ztuhlou mrtvolu a cestou se

menáváme tuto příhodu: „V samém

znaveni stavili občerstvit v Jedové

sousedství Jedové chýše, v jednopa-

chýši. Protože ale jejich žízeň byla

trovém vedlejším domku, bydlela

opravdu veliká, ponechali vůz s mrt-

elegantní česká úřednická rodina.

volou v průjezdu hostince mnoho

Vlastně jen dvě dámy z ní, obstarož-

hodin, takže ten vyvolal u okolních

ní vdova po dvorním radovi, vlaste-

obyvatel i návštěvníků Jedové chýše

neckém Čechovi, a její pětadvaceti-

opravdové pozdvižení. Tuto zprávu

letá dcera, vzdělaná a velmi krásná.

přinesly na druhý den všechny re-

Obě se vyhýbaly společnosti a pouhé

nomované deníky včetně Národ-

vědomí o obskurní studentské chás-

ních listů. Tytéž Národní listy už ale

ce v Jedové chýši v nich vzbuzovalo

pozítří informaci dementovaly. Jen

ošklivost. To buršáci v knajpě dob-

se neví, zda na přání hostinského,

ře věděli a rozhodli se, že obě české

aby hospoda ještě více neutrpěla na

dámy urazí drzou provokací, aby

své pověsti, nebo zda se zpráva sku-

se jim za jejich pohrdání pomstili.

tečně neodehrála tak, jak bylo v tis-

V noci je drze vyzvali k účasti na

ku referováno.

reji, ale jaké bylo jejich překvapení,

„Byl to strašidelný dům, jehož

když se obě dámy opravdu v Jedové

dřívější i nynější majitelé zažili

chýši objevily. Ale navíc s policejním

spoustu nevysvětlitelných jevů,“ při-

komisařem!“

dává Karel Ladislav Kukla. „V noci

Teprve na konci 19. a začát-

bylo slyšet hned klepání na dveře,

ku 20. století vrcholí národnostní

u kterých nikdo nestál, hned zase

třenice mezi Čechy a Němci a ty

dupání. Z kamen se ozýval zpěv, žid-

se nakonec nevyhnou ani Jedové

le samy poskakovaly po pokoji sem

chýši. Tatam je zdejší studentská

a tam. Nejzajímavější však je, že po-

pospolitost, tytam jsou společné

divné příhody působily i na zvířata.

večírky. Karel Ladislav Kukla po-

Psi a kočky se krčili, ježili a vili.“

pisuje atmosféru hostince takto:

„Jedová chýše se stala nejoblíbeněj-

od začátku 20. století má majitel-

ším eldorádem pražské německé bo-

ka domu Barbora Lebenhartová

hémy, malířů, sochařů a studentů

kromě národnostních půtek hostů

buršáků z okolních nemocničních

i další problémy. A to vůbec udr-

klinik a ústavů, hlavně porodnice,

žet starý dům v provozuschopném

a s nimi jejich ženského doprovodu

stavu. Svědčí o tom mnoho zápi-

– kolegyň ošetřovatelek, mistrových

sů magistrátních úředníků, kteří

z porodnice i posluchaček kurzů

do Jedové chýše chodili často na

porodnických, nastávajících porod-

kontrolu. Tak třeba z 23. prosince:

ních babiček. V Jedové chýši měli

„Magistrát královského hlavního

buršáci nejen vykřičenou hospodu

města Prahy ukládá paní Barboře

a dupárnu, ale i pokoutní malířský

Lebenhartové, majitelce domu 446,

ateliér, v němž slavili s modelkami

bytem v Řeznické ulici číslo 4, aby

z řad mladých kandidátek babictví.

do čtrnácti dnů dala oba dřevěné

Blízká porodnice nebo špitál byly

poklopy nad domovní stokou a nad

časem útulkem všech těch děvčat.“

šachtou pod výlevkou ve dvoře na-

Nacionální řevnivost způsobila,

hraditi poklopy železnými, záchod

že němečtí studenti Jedovou chýši

do řádného stavu upravila a zdivo

zcela ovládli a jejich čeští kolegové

domovní stoky v celé délce její opra-

sem přestali chodit. Už 1. prosin-

vila a hladkou cementovou omítkou

ce 1897 najdeme zprávu, že čeští

opatřila, jinak pro liknavost s plně-

účastníci demonstrace proti bur-

ním úředních příkazů stavebních

šům vysklili okna hostince. A totéž

bude pokutována.“ Už 7. října 1899

zopakovali znovu těsně před kon-

najdeme další záznam: „Městská

cem roku. Jen proto, že se k akci

rada vyzvána obyvateli okolí sva-

odhodlali pozdě v noci, nebyl ni-

tého Apolináře, aby zjednala noční

kdo zraněn, protože hospoda byla

klid.“

tou dobou už prázdná.

17. července 1900 úředníci ma-

Od roku 1898 už v Jedové chýši

gistrátu zaznamenávají, že mezi

vytáčí hostinský Bohdan Schuh pl-

hostinskou zahrádkou domu čís-

zeňské a také „obyčejné“ z pivovaru

lo 446 Jedová chýše v ulici Apo-

Na Slovanech, znovu se chlubí pře-

linářské a rozsáhlou zahradou

krásnou vyhlídkou, a dokonce už

Královského českého zemského

krytým kuželníkem. Každopádně

ústavu pro choromyslné ve Slupech

nalézající se ohradní zeď jest v dél-

přístup k záchodu v každém patře.

ce asi šesti metrů zbořena. „Dále

Tato pavlač jest velice chatrná, ze-

bylo zjištěno z mapy z roku 1840, že

jména v prvním patře, a její dřevě-

tato zeď přináleží k domu číslo 446.

né části jsou částečně shnilé, a proto

Za příčinou tou ukládáme panu

neposkytuje náležitou osobní bez-

majiteli, aby dal ihned tuto chatr-

pečnost. Ukládáme proto majiteli

nou zeď dle potřeby opraviti a zbo-

domu, aby bez odkladu nanejdéle

řenou její část opětně znovu zříditi.

do osmačtyřiceti hodin tuto pavlač

Z rozkazu starostova.“ A o tři mě-

náležitě opraviti dal. Z rozkazu sta-

síce později přichází další místní

rostova.“

šetření: „Šetřením bylo zjištěno, že

Za tohoto neutěšeného stavu

majitel domu číslo 446 sice nechal

se nájemcem hospody stává 2. září

ohradní zeď směrem k zahradě ústa-

1901 Antonín Musil. Ale ani za něj

vu choromyslných opraviti, avšak

dům nevzkvétá. Už 8. března se

uprostřed její délky dal zříditi úzký-

v úředním zápisu dočteme: „Do

mi laťovými dvířky opatřený otvor,

záchodu musí býti zavedena voda

kterým možno z hostinské zahrady

na splachování a vodovod v pisoáru

do zahrady ústavu pro choromyslné

musí býti zařízen tak, aby skuteč-

sestoupiti. Ukládáme proto panu

ně a v dostatečném množství stěny

majiteli domu číslo 446, aby otvor

a celý žlábek močový splachovány

ohradní zdi zahradní výše popsa-

byly. Nebudou-li opravy nařízené

ný a bez úředního povolení zřízený

provedeny, bude provozování živ-

do osmi dnů zazdíti dal, aneb v této

nosti výčepnické a šenkéřské v ne-

lhůtě si dodatečné úřední schválení

způsobilých těchto místnostech za-

k této stavební změně vymohl, ji-

staveno!“ V listopadu 1902 proto

nak by bylo zavedeno řízení trestní.

Barbora Lebenhartová pověstný

Z rozkazu starostova.“ A další úřed-

starobylý dům za 19 000 korun

ní záznam najdeme poslední den

prodává panu Javůrkovi, vrátnému

roku 1900: „Místním šetřením bylo

všeobecné nemocnice.

shledáno, že v dvoupatrovém dvor-

Bývalý nemocniční vrátný se

ním stavení domu číslo 446 nalézá

snaží chřadnoucí hostinec znovu

se na straně vlastního dvora v 1. a 2.

rozhýbat, a tak třeba už 2. prosince

patře dřevěná fošnová pavlač na

inzeruje, že „za příčinou přestav-

železných krakorcích, jež umožňuje

by sálu odbývá se na počest Thálie

Bohémů velká legrace a koncert

kolem začali mlsně přešlapovat

místo ve čtvrtek už v úterý“. Ale ani

příslušníci pražské galerky. Z do-

pan Javůrek nedokáže zabránit

bových zpráv lze usoudit, že souboj

tomu, aby se v Jedové chýši jednu

dvou elementů skončil nerozhod-

noc v roce 1904 objevil Mathieu

ně. Přes den vyhlášená zahradní

Dreyfuss, francouzskou policií stí-

restaurace s kuželníkem se v pod-

haný bratr kapitána Alfreda Drey-

večer a v noci měnila na doupě,

fusse, za vlastizradu odsouzeného

kam nebylo radno chodit. A to ani

přítele Němců. „Buršové ochotně

do širokého okolí. Uvnitř i v nejbliž-

vyhověli jeho prosbě o poskytnutí

ších ulicích nebyla nouze o násilí,

úkrytu, ale hned tu samou noc za-

a to i s následkem smrti. Hospodu

padla mezi ně do tančírny snědá

si vyhlédli také mezinárodní zločin-

hezká pražská apačka s kamarád-

ci, jimž místní galerka poskytovala

kou. Skoro až do rána tančily a mi-

úkryt i ochranu… Jedna z dobových

liskovaly se s podnapilými buršáky,

zpráv uvádí, že po odchodu z Jedo-

až pražská apačka na jednom z nich

vé chýše byl neznámým pachatelem

vyzvěděla, kde je úkryt Mathieua

napaden a do bezvědomí zbit jakýsi

Dreyfusse. Ten byl druhý den zatčen

pan Doubrava. O týden později je

a celá buršácká knajpa i společnost

vypátrán pachatel Babický a brzy

českými studenty a dělníky vytluče-

odsouzen pro nedokonanou vraž-

na, zdemolována a zavřena,“ píše

du. 22. září 1903 je cestou z hostince

Karel Ladislav Kukla. V jiných pra-

pobodán žákem gymnázia vysoko-

menech je namísto pražské apačky

školský student, přičemž jeho stav

uváděna francouzská prostitutka,

je natolik vážný, že dlouho nemohl

či dokonce agentka.

být ani vyslechnut. Základnu si

Ať tak či tak, důsledkem bylo,

v Jedové chýši vytvořil nenapravi-

že vedení jak německých, tak čes-

telný podvodník, a to i sňatkový, os-

kých univerzit zakázalo studentům

matřicetiletý Jan Bayer, známý také

do Jedové chýše chodit. Hospoda

jako falešný hrabě Bensdorf, jinak

se tak ocitla na rozcestí. Na jedné

truhlářský pomocník. Ani v řadách

straně tu byli obyčejní štamgasti

zdejšího personálu nebyli jen samí

z okolí a nedělní výletníci do zahra-

svatoušci. Tak třeba zdejší mladý

dy s krásným výhledem, slušnou

pianista Eduard Müller vyrazil od-

kuchyní a dobrým pivem, zároveň

tud jednou do temné noci a kolem

Červeného domu dorazil do noční

V říjnu 1909 se uvnitř Jedové

kavárny Trousilka. Tady okradl hos-

chýše pobodali při rvačce sed-

ta a hýřil za peníze získané zástavou

madvacetiletý dlaždič Josef Kast-

starožitností několik dní.

ner a dělník František Fiala, oba

Jak Jedová chýše chřadla a její

z Nuslí. Ve Všeobecné nemocnici

pověst se zhoršovala, stále víc se

byla jim poskytnuta první pomoc,

střídali její nájemci a ostatně i ma-

načež byli oba propuštěni do do-

jitelé celého domu. V lednu 1909

mácího ošetřování. Půl roku nato

přebírá restaurační provoz Antonín

se v Jedové chýši objevili berlínští

Odvárka, ale už za dva měsíce je na

lupiči Johanes Galgovský, Pavel

stejném místě řeč o Štěpánu Paulo-

Eggert a milenka zločince Alberta

vi. V úřední zprávě se dočteme: „...

Lorenze Amalie Richterová, kteří si

udělujeme k žádosti jeho povolení,

tu vytvořili základnu pro odvážný

aby mohl provozovati v domě číslo

čin. Tím bylo vysvobození onoho

446 živnost hostinskou a výčepnic-

Alberta Lorenze z nedalekého ústa-

kou s právem čepovati pivo, víno,

vu pro choromyslné. Byli však pro-

víno ovocné, pálené lihové nápoje vy-

zrazeni a přímo v hostinci zatčeni.

jímajíc kořalku, podávati pokrmy,

To už hostinec a dům nevlast-

kávu, čokoládu, čaj a jiné teplé nápo-

ní pan Javůrek. V roce 1906 ho to-

je a občerstvení a míti dovolené hry,

tiž zakoupil v exekuční dražbě za

avšak jenom pod tou podmínkou,

36 000 korun ředitel Stolčevské-

že: zvlhlá omítka bude nahražena

ho pivovaru Havlík. Ale prakticky

novou, v pisoáru a záchodu chatrné

okamžitě zasáhla starý objekt rána

stěny že budou znovu omítnuty a vy-

shůry: „Při prudké bouři, která se

bíleny, záchod bude opatřen řádným

snesla včera odpoledne nad Prahou,

sedadlem a že záchod i pisoár budou

sjel o čtvrté hodině blesk do domu

vodou splachovány a zřízena bude

Jedová chýše nazvaného. Dům ten-

řádně fungující ventilace.“

to byl před několika dny v exekuční

A nemalé technické problémy

dražbě prodán a nový jeho maji-

hostince se dál mísí s příběhy ga-

tel byl nenadálým poslem značně

lerky. Jak se píše v dobovém tis-

poškozen. Byltě dům bleskem na

ku o štamgastech z Jedové chýše:

několika místech prorván, zejmé-

„Schází se tu míchaná společnost

na v příbytku sluhy Šebka způso-

lidí, štítících se denního světla!“

beny značné trhliny. V místnosti

2. a, b V místě, kde roste smrk, bývala restaurační zahrada Jedové chýše. Výhled z ní byl na velkou část Nuslí, Pankráce a Vyšehradu. 3. Toto je dům, který nahradil historickou hospodu s neobyčejným géniem loci.

4. Tohle místo by mělo co vyprávět. Tady býval kuželník a stoly restaurační zahrádky. To vše za dohledu kostela svatého Apolináře. 5. Malebné zákoutí malého náměstíčka před sto lety. 6. A stejné místo dnes.

7, 8, 9, 10 Z dobového tisku. 9

11, 12, 13, 14 Z dobového tisku. 15 Půdorysný plán celého domu. Dispozice Jedové chýše napravo od vstupní chodbičky.

16a

16b

16 a Dům doktora Antonína Heverocha. 16 b A jeho současná podoba. 17 Profesor MUDr. Antonín Heveroch. 18 Jediná známá fotografie interiéru slavné hospody. 19 Idylický zimní snímek.

20 Široké okolí Větrova na mapě z roku 1842. Jedová chýše napravo od kostela svatého Apolináře. 21 a, b, c Přefocené filmové záběry interiéru. 22 Stav Jedové chýše těsně před stržením.

21a

21b

21c

prodlévalo šest osob, kterým šťast-

První zpráva o chystaném bou-

nou náhodou blesk neublížil.“ A jak

rání Jedové chýše se v denním tis-

možno číst, ani pivovaru se neda-

ku objevuje v září 1910 a o dva roky

řilo objekt Jedové chýše vylepšit

později byl na světě demoliční vý-

natolik, aby úředníci nemuseli

měr na starý dům s hospodou. Proti

na Větrov tak často docházet: „Na

se ale postavily dějiny. S vypuknu-

základě vyšetření místní komise ze

tím 1. světové války měli i úředníci

dne 21. září 1906 konané ukládá-

jiné starosti. Smrákat se nad Jedo-

me Správě Středočeského akciového

vou chýší začalo znovu v polovině

pivovaru ve Stolčevsi jako majitelce

dvacátých let. Na konci roku 1926

domu číslo 446, aby do osmi dnů

koupil chátrající barabiznu uzná-

dala střechu dvoupatrového sta-

vaný psychiatr a neurolog, profe-

vení náležitě opraviti a půdu nově

sor Antonín Heveroch, aby uvnitř

předlážditi. Jinak užito bude donu-

novostavby, kterou tu hodlal zbu-

covacích prostředků.“

dovat, zřídil soukromé sanatorium.

Nové majitele provází i dal-

Galerka a bohéma nesly tyto zvěsti

ší potíže. 27. září 1908 tu dokonce

o chystaném bourání svého brlo-

vypukl požár: „Od plynového pla-

hu těžce. Jednoho dne proto přišel

menu vzňal se strop nechráněný

k profesoru Heverochovi starý me-

plechovou puklicí a hořel jako ze

dik Chroustovský, který měl, jak

slámy. Automatem umístěným na

píše Karel Vika, za sebou asi padesát

zemské porodnici byli hasiči povo-

semestrů a který vedle svého bezna-

láni na pomoc, ale mezitím byl oheň

dějného bohémství a věčné nouze

uhašen.“ A na požár znovu reagují

s bídou zachoval si do konce svého

magistrátní úředníci: „Ukládáme

života čisté srdce a který také niko-

panu majiteli z důvodu požár-

ho nikdy vysloveně neobtěžoval,

ní bezpečnosti, aby ohořelý rákos

a řekl mu: „Pane profesore, nedělejte

stropní dal novým nahraditi a strop

to! Každý, kdo si jen přičichnul k Je-

na ohořelém místě znovu omítnou-

dové chýši, každý to v životě prohrál.

ti. Aby plynové hořáky umístěné

To její jméno není nadarmo! Jedová

uprostřed blízko pod nízkým stro-

chýše má na svědomí osudy asi tisíce

pem přemístil na stěny a opatřil je

mediků, jen co já pamatuji. Říká se,

proti stropu přiměřeně velkým ple-

že to je pověra, ale já myslím, že s tím

chovým chránítkem.“

nejsou hračky!“ Profesor Heveroch