Skip to main content

9788027135370

Page 1

Pohádka z hnízda Irena Ričlová Lachoutová

čte ní pro prv ňáč ky


čte ní pro prv ňáč ky


Pohádka z hnízda Irena Ričlová Lachoutová

čte ní pro prv ňáč ky


Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Irena Ričlová Lachoutová

POHÁDKA Z HNÍZDA Vydala Grada Publishing, a.s., pod značkou U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401 www.grada.cz jako svou 8386. publikaci Ilustrace Irena Ričlová Lachoutová Odpovědná redaktorka Veronika Hrabánková Grafická úprava Antonín Plicka Zpracování obálky Antonín Plicka Počet stran 72 Vydání 1., 2022 Vytisklo TISK CENTRUM s.r.o., Moravany u Brna © Grada Publishing, a.s., 2022 Cover Illustration © Irena Ričlová Lachoutová, 2022 ISBN 978-80-271-4723-6 (pdf) ISBN 978-80-271-3537-0 (print)


Obsah Předmluva ���������������������������������������������������������� 7 Tatínek a maminka ��������������������������������������������� 9 Ve vajíčku ��������������������������������������������������������� 13 Ptačí holátka ����������������������������������������������������� 17 Zvědavé ptáče �������������������������������������������������� 21 Na zemi ������������������������������������������������������������ 25 První let ������������������������������������������������������������ 29 Pomocná ruka ��������������������������������������������������� 33 Květináč ����������������������������������������������������������� 37 Jednohubka ������������������������������������������������������ 41 Ukradená holínka ��������������������������������������������� 45 Když pršelo ������������������������������������������������������ 49 Noční seznámení ���������������������������������������������� 53 Kočka ��������������������������������������������������������������� 57 Vyprávění ��������������������������������������������������������� 61 Ve světě ������������������������������������������������������������ 65 Rozloučení ������������������������������������������������������� 69


Předmluva Máte rádi pohádky? Já ano a moc. Ze všeho nejraději mám pohádková vyprávění, která jsou pohádkami jen tak trochu, protože se odehrávají ve skutečném světě. Stejně jako vyprávění v této knížce. S jedním ptáčetem teď navštívíme zahradu u velikého domu. Společně prožijeme zajímavé, veselé i strašidelné příhody. Poznáme, v čem je život maličkého ptáčka jiný než ten náš, a zároveň zjistíme, že se mu v mnohém podobá. Svou pohádku z hnízda nám bude vyprávět jeden malý ptačí kluk, zpěvný pták, kterého zná snad každý. Kos černý. A kdyby ho náhodou přece jen někdo neznal, tak po přečtení této knížky se to rázem změní…

7


Tatínek a maminka Byla zima, padal sníh a foukal ledový vítr. V jedné vesnici za lesem stál veliký dům se zahradou. Uprostřed zahrady bylo krmítko. Vypadalo jako malý domeček, připevněný k dlouhé tyči. Celou zimu sypali lidé z velikého domu do krmítka lahodná zrníčka. Každý den se na zahradu slétalo mnoho ptáků: sýkorky, brhlíci, pěnkavky, zvonci a také jeden kos. To byl můj tatínek. Všichni byli moc rádi, že mají díky lidem co do zobáčku. Hledání potravy pod závějemi sněhu bývá pro ptáčky velmi obtížné. Jednoho dne se na krmítko slétlo hejno vrabců. Strkali se a hádali, jako by se báli, že nezbyde dost pro všechny. Nadělali u toho mnoho rámusu a rozházeli zrníčka do všech stran. Ostatní ptáčkové raději odlétli. Dobře věděli, že další den jim lidé znovu zrní dosypou.

9


Tatínek poskakoval dole pod krmítkem a vrabců si nevšímal. Ze země sezobával popadaná zrníčka. Ve sněhu za ním zůstávaly stopy, které vypadaly jako popletená písmenka. Jako velká tvrdá Y, kterým někdo přimaloval čárku navíc. Vtom přiletěla moje maminka. Na zahradu ji přilákalo právě to vrabčí hašteření. Byla zvědavá, kvůli čemu se tak hádají. Přistála ve sněhu pod krmítkem a vytvořila stopy vedle tatínkových. Tenkrát se viděli poprvé. Maminka se tatínkovi moc líbila. A tatínek se moc líbil mamince. Scházeli se u krmítka celou zimu a společně zobali zrníčka. Když přišlo jaro, lidé přestali ptáčky krmit. Sníh roztál a pod krmítkem rozkvetly sněženky. Sýkorky, brhlíci, pěnkavky i zvonci se rozlétli do okolí. Na jaře už dokázali najít potravu snadno.

10


Tatínek s maminkou se ale rozhodli, že na zahradě zůstanou. Líbilo se jim tam a líbilo se jim být spolu. Proto si u zdi v hustém keři postavili hnízdo. Jejich hnízdo vypadalo jako malá miska. Bylo upletené ze suché trávy a slepené blátem. Pro kosí rodinku to byl ten nejlepší domov.

11


Ve vajíčku Keř, ve kterém měli tatínek s maminkou hnízdo, byl moc krásný. Hlavně v květnu, kdy ho pokryla záplava fialových květů. Zrovna v té době maminka snesla vajíčka. Zelenomodrá s rezavými flíčky. Jedno, druhé, třetí, čtvrté a nakonec páté. V tom pátém vajíčku, uprostřed mezi ostatními, jsem byl já. Fialové květy šeříku lákaly nejen včely, ale také lidi. Občas přicházeli na zahradu, aby si nějaké voňavé květy natrhali. A kvůli květům do vázy se jednoho dne málem stalo hrozné neštěstí. Paní z velikého domu přišla na zahradu. O hnízdě ukrytém v keři nevěděla. Utrhla si jeden šeříkový květ a rozhoupala větev. Naše maminka se lekla a uletěla. Jedno z vajíček při tom houpání vyklouzlo z hnízda ven a spadlo

13


do měkké trávy. Nerozbilo se. Hnízdo naštěstí nebylo vysoko. Maminka polekaně poletovala kolem a křičela: „Běž pryč od mého hnízda! Rozbiješ mi vajíčka!“ Přiletěl i tatínek, který byl zrovna na lovu žížal. I on vystrašeně křičel. Lidé však řeči zvířat nerozumí. Paní si mohla leda domyslet, co na ni ti dva poplašení ptáci pokřikují. Naštěstí si všimla vajíčka, které jí leželo u nohou. „Hele, vajíčko,“ podivila se a vzala ho do dlaní. „Tak proto se ti dva ptáčci tak rozčilují. Někde tu mají hnízdo.“ Začala opatrně rozhrnovat větve šeříkového keře. Hledala naše hnízdo, aby do něj mohla vajíčko vrátit. „Nebojte,“ promlouvala tiše k mým rodičům, „já svou chybu napravím.“ Našla hnízdo, trochu ho urovnala, vrátila do něj vajíčko a dodala: „Omlouvám se, už vás nebudu rušit.“ A odešla do velikého domu.

14


Mí rodiče rychle letěli do hnízda zkontrolovat vajíčka. Byla v pořádku! Maminka se tedy znovu usadila, aby je pěkně zahřála. V tom spadlém vajíčku jsem byl já. Bylo to mé první velké dobrodružství a ani jsem o tom v té chvíli nevěděl.

15


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
9788027135370 by Knižní­ klub - Issuu