Děkujeme společnostem, které v této publikaci inzerují nebo její vydání jiným způsobem podpořily (v abecedním pořadí): Aidian Oy, odštěpný závod CZ AstraZeneca Czech Republic s.r.o. BB pharma a.s. Gilead Sciences s.r.o. GlaxoSmithKline, s.r.o. Pfizer, spol. s r.o. PharmaSwiss Česká republika s.r.o.
DĚTSKÉ INFEKCE Helena Ambrožová (ed.) a kolektiv
GRADA Publishing
Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně trestně stíháno. stíháno.
Martin Stašek, Ondřej Urban a kolektiv
INTRAOPERAČNÍ A PERIOPERAČNÍ ENDOSKOPIE AMUDr. KOMBINOVANÉ NA TRÁVICÍ TRUBICI Helena Ambrožová,VÝKONY Ph.D., a kolektiv Hlavní autor a editor: MUDr. Martin Stašek, Ph.D. Autoři: doc. MUDr. René Aujeský, CSc., doc. MUDr. Přemysl Falt, Ph.D., MUDr. Josef Chudáček, Ph.D., MUDr. Eva Karásková, MUDr. Ivo Klementa, Ph.D., prof. MUDr. Marcela Kopáčová, Ph.D., MUDr. Jiří Kysučan, Ph.D., MUDr. Tomáš Malý, Ph.D., FEBPS, prof. MUDr. Čestmír Neoral, CSc., MUDr. Tomáš Řezáč, Ph.D., MUDr. Lubomír Starý, Ph.D., MUDr. Martin Stašek, Ph.D., MUDr. Petr Špička, Ph.D., doc. MUDr. Ilja Tachecí, Ph.D., doc. MUDr. Ondřej Urban, Ph.D., doc. MUDr. Radek Vrba, Ph.D., MUDr. Pavel Zbořil, Ph.D. Editorka: Recenze: prof. MUDr. Zdeněk Krška, DrSc., doc. MUDr. Štěpán Suchánek, Ph.D. MUDr. Helena Ambrožová, Ph.D. Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s. Klinika nemocí 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Bulovka © Gradainfekčních Publishing, a.s., 2021 Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2021 Ilustrace Mgr. Zdeňka Malínská. Fotografická dokumentace – archiv autorů. Obr. 2.10 volně dle Mattioliho et al., Kolektiv autorů: obr. 2.77–2.85 volně dle Ntourakise et al., obr. 2.98 se svolením Ing. Jana Hofmana, MBA, HSC Industry, spol. s r.o., obr. 4.43–4.45 dle Tamegaie MUDr. Helenavolně Ambrožová, Ph.D. et al. Vydala Grada Publishing, a.s. MUDr. Zuzana Blechová, Ph.D. U Průhonu Praha Frydrychová, 7 MUDr. Mgr.22, Monika Ph.D. jako svou xxxx. publikaci Mgr. Klára Hortová Odpovědný redaktor Mgr. Michal Zlatoš MUDr. Kamila Chlumecká Sazba a zlom Jaroslav MUDr. Jan Krásný Kolman Počet MUDr.stran Jana248 Moravcová 1. vydání, Praha 2021 doc. MUDr. Dušan Pícha, CSc. Vytiskly ???. doc. MUDr. Hanuš Rozsypal, CSc. Názvy firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami MUDr.produktů, Dita Smíšková, Ph.D. příslušných vlastníků, což není způsobem vyznačeno. RNDr. et MUDr. František zvláštním Stejskal, Ph.D. Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším MUDr. Marek Štefan, MBA vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění však pro autory ani pro nakladatelství nevyplývají žádné právní důsledky. doc. MUDr. Josef Včelák, Ph.D. ISBN 978-80-271-xxxx-x (ePub) doc. MUDr. Jakub Zieg, Ph.D. ISBN 978-80-271-xxxx-x (pdf) ISBN 978-80-271-2290-5 (print)
Dětské infekce
Recenzentka: doc. MUDr. Lenka Krbková, CSc. Klinika dětských infekčních nemocí Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno
Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s. Obrázky a fotografie dodali autoři, pokud není uvedeno jinak. Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2023 © Grada Publishing, a.s., 2023 Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 8694. publikaci Šéfredaktorka lékařské literatury MUDr. Michaela Lízlerová Odpovědná redaktorka BcA. Radka Jančová, DiS. Jazyková korektura Jindřiška Bláhová Sazba a zlom Bc. Jaroslav Kolman Počet stran 288 1. vydání, Praha 2023 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod a.s. Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění však pro autory ani pro nakladatelství nevyplývají žádné právní důsledky.
ISBN 978-80-271-7091-3 (pdf) ISBN 978-80-271-3517-2 (print)
VI
Kolektiv autorů MUDr. Helena Ambrožová, Ph.D.
doc. MUDr. Hanuš Rozsypal, CSc.
Klinika infekčních nemocí 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Bulovka
Klinika infekčních a tropických nemocí 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Bulovka
MUDr. Zuzana Blechová, Ph.D. Klinika infekčních nemocí 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Bulovka
MUDr. Mgr. Monika Frydrychová, Ph.D. Ortopedická klinika 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Bulovka
Mgr. Klára Hortová Oddělení klinické farmacie Fakultní nemocnice Bulovka
MUDr. Kamila Chlumecká Centrum pro vrozené srdeční vady a Jednotka intenzivní péče Kardiochirurgického oddělení Nemocnice Na Homolce
MUDr. Jan Krásný Dětská oční ambulance Fakultní nemocnice Královské Vinohrady
MUDr. Jana Moravcová Klinika infekčních nemocí 1., 2. a 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Bulovka
MUDr. Dita Smíšková, Ph.D. Klinika infekčních nemocí 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Bulovka
RNDr. et MUDr. František Stejskal, Ph.D. Klinika infekčních nemocí 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Bulovka Infekční oddělení Krajské nemocnice Liberec
MUDr. Marek Štefan, MBA Klinika infekčních nemocí a cestovní medicíny 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol
doc. MUDr. Josef Včelák, Ph.D. Ortopedická klinika 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Bulovka
doc. MUDr. Jakub Zieg, Ph.D. Pediatrická klinika 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol
doc. MUDr. Dušan Pícha, CSc. Klinika infekčních nemocí 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Bulovka
VII
VIII
BB Pharma_Penicilin_inz 195x252.indd 1
25.10.2023 14:55:00
Obsah
Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . XV Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . XVII
1. Infekce nervového systému (Dušan Pícha) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6 1.7 1.8 1.9
Výskyt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 Etiologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 Patogeneze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 Klinický obraz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 Diagnostika klinická . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 Diagnostika laboratorní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 Diferenciální diagnostika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Léčba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Prognóza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8
SPECIÁLNÍ ČÁST . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 1. Hnisavé – purulentní – meningitidy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 1.1 Meningokoková meningitida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 1.2 Pneumokoková meningitida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 1.3 Hemofilová meningitida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 1.4 Listeriová meningitida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 1.5 Stafylokoková meningitida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 1.6 Hnisavé meningitidy vyvolané gramnegativními tyčinkami . . . . . . . . . . . . . . . . 11 2. Séropurulentní meningitidy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 2.1 Séropurulentní meningitidy bakteriální . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 2.2 Séropurulentní meningitidy nebakteriální . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 3. Serózní záněty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 3.1 Serózní záněty bakteriální . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 3.2 Serózní záněty virového původu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
IX
4. Imunopatologické záněty nervového systému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 4.1 Roztroušená skleróza mozkomíšní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 4.2 Autoimunitní encefalitidy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 4.3 Autoimunitní encefalitidy spojené s infekčními nemocemi . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 5. Parazitární infekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 5.1 Toxoplasmóza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 5.2 Echinokokóza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 5.3 Cysticerkóza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 5.4 Cerebrální malárie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 5.5 Amébová meningoencefalitida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 6. Toxoinfekční encefalopatie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 6.1 Botulismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 6.2 Tetanus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 6.3 Encefalopatie jako projev celkově probíhající infekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27
2. Infekce oka (Jan Krásný) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5
Záněty víček . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Záněty spojivek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 Záněty očnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 Záněty rohovky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Záněty uvey, sítnice se spoluúčastí sklivce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42
3. Uzlinový syndrom u dětí (Zuzana Blechová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 3.7
Etiologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 Patogeneze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 Lymfadenopatie podle lokalizace, klinický obraz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 Diagnostika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 Diferenciální diagnostika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 Léčba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 Některé častější lymfadenitidy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53
4. Respirační infekce u dětí (Marek Štefan) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 4.1 4.2 4.3 4.4 4.5 4.6 4.7 4.8 4.9
X
Akutní rinofaryngitida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 Akutní tonzilofaryngitida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 Akutní mezotitida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 Akutní sinusitida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Akutní laryngotracheobronchitida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 Akutní bronchiolitida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 Komunitní pneumonie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 Chřipka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 COVID-19 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73
5. Infekce kardiovaskulárního systému u dětí (Kamila Chlumecká) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 5.1 5.2 5.3
Infekční endokarditida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 Myokarditida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 Onemocnění perikardu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91
6. Střevní infekce (Helena Ambrožová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 6.1 6.2 6.3
Bakteriální střevní infekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 Virové střevní infekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 Parazitární střevní infekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114
7. Infekční onemocnění jater (Helena Ambrožová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 7.1 7.2 7.3
Infekce vyvolané primárně hepatotropními agens . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 Parainfekční hepatopatie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 Hepatopatie neinfekčního původu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129
8. Chronické virové hepatitidy (Jana Moravcová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 8.1 8.2 8.3 8.4
Chronická virová hepatitida typu B (VHB) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 Chronická virová hepatitida typu D (VHD) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 Chronická virová hepatitida typu C (VHC) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 Chronická virová hepatitida typu E (VHE) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137
9. Infekce močových cest (Jakub Zieg) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 9.1 9.2 9.3 9.4 9.5 9.6 9.7 9.8
Etiologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 Výskyt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 Patogeneze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 Klinický obraz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 Diagnostika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 Diferenciální diagnostika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 Léčba a prevence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 Komplikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143
10. Infekce pohybového aparátu u dětí (Monika Frydrychová, Josef Včelák) . . . . . . . . . . . . . . 147 10.1 10.2 10.3 10.4 10.5
Infekce kostí – osteomyelitida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147 Hnisavý zánět kloubu (pyogenní artritida) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 Specifické záněty kostí a kloubů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 Lymeská borrelióza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 Parainfekční/postinfekční artritida . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160
XI
11. Exantémová onemocnění (Dita Smíšková) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 11.1 Makulopapulózní exantémy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 11.2 Vezikulární, vezikulopustulózní exantémy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172 11.3 Petechiální a hemoragické exantémy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176 11.4 Další specifické kožní projevy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177
12. Parazitární infekce u dětí (František Stejskal) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181 12.1 Střevní parazitární infekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181 12.2 Mimostřevní parazitární infekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192 12.3 Cerkáriová dermatitida (vyrážka z koupání – „swimmer’s itch“) . . . . . . . . . . . . . . . . 201
13. Infekce lidským virem imunodeficience (Hanuš Rozsypal) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203 13.1 Výskyt infekce HIV u dětí ve světě a u nás . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203 13.2 Vertikální přenos HIV . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204 13.3 Etiologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205 13.4 Patogeneze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205 13.5 Klinický obraz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205 13.6 Diagnostika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211 13.7 Komplikace a následky perinatální infekce HIV . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212 13.8 Léčba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212 13.9 Prognóza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 214 13.10 Organizace péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 214
14. Kongenitální a perinatální infekce (Dita Smíšková) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217 14.1 Virová agens vyvolávající kongenitální a perinatální infekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218 14.2 Bakteriální agens vyvolávající kongenitální a perinatální infekce . . . . . . . . . . . . . . . . 222 14.3 Parazitární agens vyvolávající kongenitální infekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225
15. Cestování s dětmi (František Stejskal) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 229 15.1 Významná infekční onemocnění u dětí po pobytu v tropech a subtropech . . . . . . . . . . 229 15.2 Neinfekční potíže u dětí na cestách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 235 15.3 Chronická onemocnění u dětí na cestách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 238
16. Antirabická profylaxe (Helena Ambrožová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239 16.1 16.2 16.3 16.4 16.5 16.6 16.7
XII
Epidemiologie a přenos vztekliny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239 Výskyt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239 Patogeneze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 240 Klinický obraz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 240 Diagnostika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 240 Léčba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 240 Prevence a profylaxe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 240
17. Očkování dětí (Zuzana Blechová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 243 17.1 17.2 17.3 17.4 17.5 17.6
Typy používaných očkovacích látek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 243 Nežádoucí reakce po očkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 244 Očkování rizikových skupin dětí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 246 Pravidelné očkování dětí – očkovací kalendář . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 246 Doporučené očkování v očkovacím kalendáři hrazené zdravotními pojišťovnami . . . . . . 252 Další doporučované očkování v dětském věku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 254
Souhrn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 257 Summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 259 Seznam zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 261 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 265
XIII
XIV
Předmluva
Vážení a milí čtenáři, v předkládané knize se prolínají dva obory: pediatrie a infekční lékařství. Její zvláštností je dělení kapitol nikoliv podle infekčních původců (viry, bakterie), ale podle systémů, které dané infekce v dětském věku postihují. Publikace tedy může sloužit současně i jako návod pro diferenciální diagnostiku. Samostatně jsou zařazeny pouze parazitární infekce. Některé kapitoly zasahují i do příbuzných oborů: hepatologie, imunologie, alergologie, revmatologie, ortopedie apod. Kniha nově obsahuje i problematiku HIV infekce u dětí. Zabývá se rovněž kongenitálními a perinatálními infekcemi. Podrobně je na základě dostupných informací a zkušeností zpracováno téma COVID-19 včetně možnosti očkování. Zmíněn je pro děti typický pediatrický zánětlivý multiorgánový syndrom spojený s infekcí SARS-CoV-2. Za velmi přínosnou považuji kapitolu o významných parazitárních infekcích s doplněním moderních vyšetřovacích metod a dostupné terapie. V navazujícím textu o cestování s dětmi jsou uvedeny importované infekce, ale také neinfekční rizika způsobená dopravou, klimatickými změnami i nadměrným slunečním zářením.
O očkování bylo již napsáno mnoho kapitol i celých knih, zde je uveden přehled očkovacích látek a upozornění na stále se měnící očkovací kalendář v České republice. Důraz je kladen na význam očkování v dětské populaci a kapitola obsahuje i návod na očkování rizikových dětí. Podrobně je zpracováno téma vedlejších reakcí po očkování. Text je srozumitelný, členění kapitol je přehledné. Téměř každá kapitola je doplněna grafy a tabulkami. Kapitoly jsou vypracovány zdatnými odborníky v dané problematice, kteří kromě znalostí „evidence-based“ mají v příslušném oboru i praktické zkušenosti. Infekční lékařství a pediatrie jsou významné obory, každoročně jsou objevována nová agens a vysvětlen je mnohdy původce již známých klinických syndromů. Kniha je skvělým pedagogickým dílem, které bude jistě vyhledáváno nejen při studiu pregraduálním, ale i postgraduálním. Praktickým pediatrům může posloužit k rychlé orientaci v dané problematice, neboť infekce představují velkou část jejich ambulantní praxe. doc. MUDr. Lenka Krbková, CSc. Klinika dětských infekčních nemocí Fakultní nemocnice Brno V Brně, listopad 2023
XV
XVI
Poděkování
Velice děkujeme docentce MUDr. Lence Krbkové, CSc., z Kliniky dětských infekčních nemocí Fakultní nemocnice Brno za skvělou spolupráci a bezchybné provedení recenze. Celý text nejen pečlivě pročetla a opravila, ale přispěla podnětnými připomínkami i k jeho zdokonalení. Za autorský kolektiv: MUDr. Helena Ambrožová, Ph.D. (ed.)
XVII
XVIII
1
Infekce nervového systému Dušan Pícha
Úvod
1.2 Etiologie
Neuroinfekce zahrnují postižení nervového systému v souvislosti s infekčním onemocněním. Mechanismů negativního působení infekčního procesu na nervovou tkáň je řada a mohou se mezi sebou kombinovat. Aktuální klinický i laboratorní obraz je potom výsledkem těchto vlivů.
Etiologie neuroinfekcí je velmi pestrá a téměř každé infekční agens může za jistých podmínek vyvolat neuro infekci. V praxi jsou samozřejmě některé patogeny častější; nejběžnější jsou shrnuty v tabulce 1.1. Hnisavé meningitidy nejsou sice nejčastější, ale mají nejvyšší mortalitu i podíl pozdních následků. Dominujícími patogeny primárních meningitid jsou pneumokok, meningokok a Haemophilus influenzae. Poslední dva jmenované jsou vázány především na školní a adolescentní věk. Ve státech s plošnou vakcinací proti hemofilu je tento typ meningitidy výjimečný. Po 60. roce věku mírně stoupá frekvence pneumokokových, listeriových a plísňových infekcí. Zvláštní skupina agens je vázána na novorozenecký věk. V tomto období dominují streptokoky skupiny B (S. agalactiae), Listeria monocytogenes, E. coli a další enterobakterie. Virové infekce nervového systému jsou celosvětově nejčastější a mají serózní charakter. Ve vztahu frekvence výskytu a jejich prognózy je tato relace velmi dobrá. Z našich agens jsou časté infekce virem středoevropské klíšťové encefalitidy, enterovirové infekce, infekce tzv. respiračními viry a herpetickými viry. Neuroinfekce se smíšeným (séropurulentním) nálezem v mozkomíšním moku jsou etiologicky i patogeneticky heterogenní. Jejich frekvence je relativně nízká. K typickým představitelům patří leptospirové infekce
1.1 Výskyt Výskyt neuroinfekcí podléhá sice epidemickým vlivům infekčních onemocnění, přesto je frekvence v naší republice po léta poměrně stálá. Patří k poměrně častým nemocem s výskytem kolem 20/100 000 obyvatel. Většina neuroinfekcí má dobrou prognózu, někdy mají ovšem těžké, i letální zakončení. To platí hlavně pro hnisavé meningitidy, kde mortalita dosahuje i 15–30 %, a dále pro těžké encefalitidy. Výskyt syndromu akutní encefalitidy je v rozvinutých zemích udáván 10,5–13,8/100 000. Naší nejdůležitější aseptickou neuroinfekcí je klíšťová encefalitida, jejíž roční výskyt kolísá zhruba mezi 500 a 900 případy. Druhá nejčastější je benigně probíhající enterovirová infekce (100–400 prokázaných případů ročně), která je spolu s lymeskou borreliózou nejčastější neuroinfekcí v dětském věku.
1
Dětské infekce 1.1 Nejčastější vyvolavatelé neuroinfekcí 1 Tab. Nález v likvoru Infekční agens
Patogeneze infekce Predispozice Sekundární infekce Primární infekce (ložisko) hnisavý (purulentní) Streptococcus pneumoniae 1. 5–60 let + ++ 2. 60 let a více 3. splenektomie Neisseria 5 měsíců až 2 roky + – meningitidis 15–25 let Haemophilus infuenzae + +– 5 měsíců až 5 let Streptococcus agalactiae + – 0–2 měsíce Staphylococcus aureus – +++ kdykoliv, poranění lebky Listeria monocytogenes 0–2 měsíce ++ – nad 60 let gramnegativní tyčinky – +++ kdykoliv, pobyt na JIP séropurulentní leptospiry +++ – kdykoliv, pobyt v přírodě plísně, kvasinky, houby + + kdykoliv, časté u imunosuprimovaných serózní středoevropská klíšťová kdykoliv, v některých případech pozitivní encefalitida, enteroviry, +++ – epidemiologická anamnéza herpetické viry a další Borrelia burgdorferi +++ – kdykoliv, pozitivní epidemiologická anamnéza Treponema pallidum +++ – pozitivní epidemiologická anamnéza
(Leptospira icterohaemorrhagiae a další), plísně, kvasinky a houby. Zde u nás převládají Cryptococcus neo formans, aspergily a kandidy. Bakteriální agens vyvolávající převážně serózní zánětlivou reakci jsou především spirochety (Borrelia burgdorferi a Treponema pallidum). Specifickou skupinu tvoří ložiskové afekce, zejména mozkové a paradurální abscesy. Etiologicky je lze rozdělit na záněty vyvolané zlatým stafylokokem, které jsou nejčastější, méně často jsou vyvolavateli streptokoky, gramnegativní tyčinky nebo anaerobní flóra.
1.3 Patogeneze Vznik a rozvoj infekcí centrálního nervového systému (CNS) ovlivňuje řada faktorů. Nervový kompartment je izolován dobře od vnějšího prostředí i tkání organismu, a tak infekční agens musí disponovat zvláštními mechanismy, aby touto bariérou pronikla. Je-li patogen v nervové tkáni, je organismus schopen do jisté míry zánět lokalizovat a vzniká encefalitida nebo absces. Pokud se vyvolavatel dostane do mozkomíšního moku, dochází k rychlému šíření infekce. Hnisavé meningitidy vyvolané pneumokoky, meningokoky a hemofilem
2
jsou typickými primárními afekcemi, kde je patogen dopraven do CNS krevní cestou. Podobně je tomu u novorozeneckých meningitid, i když v tomto případě se mnohdy na vzniku podílejí mikrotraumata spojená s průchodem porodními cestami. Navíc je přítomno abnormální imunologické pozadí novorozence, které má vliv na skladbu patogenů. Průnik infekce per continuitatem ze zánětlivého ložiska, jakým jsou mastoiditidy a sinusitidy (vyvolávajícím patogenem je především pneumokok), je druhým nejčastějším zdrojem infekce. Jiným případem jsou spondylitidy, kde se nejčastěji vyskytuje stafylokok, jehož zdrojem je rozpoznané či neobjasněné zánětlivé ložisko (zejména při endokarditidě nebo jiné fokální infekci). Jiná situace je u pacientů po zlomeninách lebky či obratlů, případně penetrujících poraněních. Patogen proniká do intradurálního prostoru z kůže, spolu s cizím tělesem nebo krvácením. Vyvolavatelem jsou nejvíce stafylokoky anebo anaerobní flóra. U pacientů po neurochirurgickém výkonu bývá infekce způsobena buď zanesením z kůže, pak se jedná nejspíše o stafylokoky, nebo dojde k infekci endogenní při kolonizaci organismu především gramnegativními mikroby při pobytu na JIP. Pak je vyvolavatelem mikrob, kterým je pacient kolonizován. Nejčastějším agens u shuntových
Infekce nervového systému meningitid je Staphylococcus epidermidis, který kolonizuje biofilm na povrchu cizorodého materiálu. Virové neuroinfekce mají komplikovanější vznik. Je možné upozornit alespoň na dvě skupiny neuropatogenních pochodů. Prvním mechanismem je tkáňová léze neuronů či glie způsobená množením viru. Takto se mohou vyvíjet všechny virové CNS infekce. Druhým mechanismem jsou imunopatologické reakce. Příkladem mohou být parainfekční encefalitidy demyelinizační (spalničkové, zarděnkové), nejasné etiologie (varicelózní cerebelitida) či humorálně podmíněné léze nervového systému (akutní zánětlivá demyelinizační polyneuropatie – AIDP). Vaskulitidy tvoří významný patogenetický moment spojený s infekčním procesem. Patogenní působení je nasměrováno jak proti cévnímu endotelu, tak i hlubším cévním strukturám, může být ohraničeno na část cévního řečiště (infekce herpesvirem typu 1) nebo je difuzní. Následkem jsou encefalopatie, krvácení i ischemie vlivem trombózy. Některé patogeny mají přímou afinitu k cévnímu endotelu (rickettsie, bartonely). Samotná tkáňová léze je způsobena zejména: edémem mozku a dalších nervových struktur, cytopatickým efektem infekčního procesu – zejména u virových infekcí, imunopatologickým procesem – také u virových infekcí, cévními změnami – trombózy – arteriální i žilní, – krvácení, působením toxinů.
• • • • •
Toxoinfekční encefalopatie tvoří nedílnou součást patologie v této oblasti. Některé toxiny bakterií mají přímé a specifické působení na nervovou soustavu (tetanus, botulismus, pertusové toxiny) a tvoří tak samostatné klinické jednotky. Řada dalších agens působí
méně specificky, i když koncový efekt může být velmi výrazný (břišní tyfus, střevní, močové, plicní infekce).
1.4 Klinický obraz Symptomatologie neuroinfekce je v konečném dopadu kombinací příznaků dominujících procesů – infekce a nervové léze. Navíc se mohou manifestovat poruchy dalších orgánů, které mohou být jak zdrojem infekce, tak jejím následkem (virózy, sinusitidy, mastoiditidy, spondylitidy, endokarditida, střevní infekce a další). Hlavní klinické a laboratorní symptomy jsou shrnuty v tabulce 1.2. U akutních hnisavých meningitid jsou klinické příznaky značně uniformní a je těžké přehlédnout, že se jedná o závažný stav. Základní trias příznaků je horečka, meningeální syndrom a bolest hlavy. Z dalších příznaků jsou to kromě zvracení zejména porucha vědomí, která kolísá od somnolence po kóma, a velmi charakteristická je agitovanost, někdy až agresivita pacienta. Fokální neurologický nález bývá přítomen v případě, že hnisavá meningitida se vyvíjí na základě hnisavého ložiska v oblasti mozku nebo míchy nebo již jako cévní komplikace. Křeče jsou typické u těžkých stavů. Od správné diagnózy by neměl odvádět ani pomaleji se rozvíjející klinický obraz, který může být vyvolán buď méně virulentním agens, nebo předchozím podáním antibiotik z důvodu diagnostikování jiného infekčního procesu (např. respirační infekce). Absces mozku má dva základní symptomy – příznaky vyplývající z infekce a ložiskovou neurologickou symptomatiku. Infekční proces může mít charakter celkové infekce, typickým příznakem může být endokarditida, která je zdrojem septických embolizací, nebo jiná generalizovaná infekce. Fokální neurologický ná-
Tab. 1.2 Hlavní klinické a laboratorní známky u neuroinfekcí Parametr
Hnisavá meningitida
Virová meningoencefalitida
Ostatní serózní neuroinfekce
Parazitární infekce
++++
+/++++
+/–
–
++++
+
+
eozinofilie
meningeální syndrom
++++
++
+
–
poruchy vědomí
+ /++++
+/ ++++
+
+–
ložiskový neurologický nález
+
+/ ++++
+
++
zobrazovací metody (MR, CT)
+ /++++
++
+–
+++
horečka zánětlivé ukazatele
1
2
1 1
jako známky komplikací nebo zdroje, 2 CRP (C-reaktivní protein), leukocytóza
3
1
Dětské infekce záleží zcela na lokalizaci procesu, může být solitární 1 lez nebo mnohočetný. Mozkový absces může být klinicky němý, někdy i řadu týdnů, záleží na imunologickém stavu pacienta a etiologickém agens, může být vyvolán hnisavou meningitidou, nebo naopak meningitida vzniká po provalení abscesu. V případech sekundárních abscesů lze zaznamenat symptomy, které jsou způsobeny základním procesem – například osteomyelitidou lebečních kostí, paranazálních dutin nebo spondylodiscitidou. Virová meningoencefalitida má typicky dvoufázový průběh onemocnění ve formě počátečního chřipkovitého infektu, který je korelátem hematogenního rozsevu viru a je následován několikadenním ústupem příznaků. Abortivní nebo asymptomatická fáze generalizace viru tuto diagnózu nevylučuje. Následuje druhá fáze s manifestací vlastního nervového postižení. Většina virových meningoencefalitid probíhá lehce, ale mohou být formy komatózní nebo s těžkou ložiskovou symptomatikou. Serózní meningitidy mají výše uvedenou trias, u encefalitid se objevují navíc poruchy vědomí a ložiskový neurologický nález, často s cerebelární a vestibulární symptomatologií (ataxie, poruchy rovnováhy). Meningitidy vyvolané méně virulentními a oportunními patogeny. Do této skupiny patří mnoho agens, zejména se jedná o záněty vyvolané leptospirami, spirochetami, plísněmi a houbami. Klinické příznaky jsou zpočátku nenápadné a často až po řadě dnů či dvou i více týdnech se dostaví výraznější bolesti hlavy, většinou mírnější meningeální syndrom a někdy ložiskové neurologické příznaky všeho druhu včetně postižení hlavových nervů. Velmi charakteristický je deficit imunity nebo epidemiologická expozice, které vznik a rozvoj těchto infekcí umožňují. Klasickými příklady jsou lymeská borrelióza, tuberkulózní nebo kryptokoková meningitida a mnoho dalších.
1.5 Diagnostika klinická Při klinickém vyšetření je nejdůležitější věnovat pozornost meningeálnímu syndromu, nejčastěji se vyšetřují: váznoucí anteflexe šíje (popisujeme vzdálenost brady od sterna v centimetrech), Lasègueův manévr (pasivní flexe v kyčlích, úhel ve stupních), spine sign (pasivní flexe trupu na lůžku, úhel ve stupních).
• • • 4
Z dalších klinických příznaků jsou většinou přítomny: horečka, bolesti hlavy, neurologický nález – ložiskový neurologický nález může vést u hnisavých meningitid k diagnóze primárního ložiska podobně jako odhalení zánětlivého fokusu kdekoliv v těle; u meningoencefalitid jsou neurologické symptomy obvykle více vyjádřeny, zejména pokud je více zasažena nervová tkáň.
• • •
Nejčastější neurologický nález tvoří: Porucha vědomí, kognitivní deficit, způsobené – v první fázi obvykle edémem mozku, – fokálními nervovými procesy (absces, nekróza…), – disperzním postižením (toxoinfekční procesy, sepse…). Fokální neurologický nález centrální – mozečkový syndrom – dystaxie – ataxie, porucha vertikalizace (Rombergův příznak pozitivní), – vestibulární syndrom centrální – je nejčastější, jedná se o poruchy rovnováhy bez směrové predilekce; vestibulární syndrom periferní – zřídka; stranové a rotační úchylky, – paretické postižení. Míšní léze – záněty míchy, – fokální procesy (abscesy paradurální…). Postižení nervových kořenů a periferních nervů – radikulitidy a polyradikuloneuritidy, – neuritidy kraniální (n. VII, VI a III) a další, – toxikózy (tetanus, botulismus…). Svalové léze – parainfekční myozitidy.
• •
• • •
1.6 Diagnostika laboratorní Základním laboratorním diagnostickým úkolem je odlišení bakteriální a virové etiologie, protože včasné nasazení antimikrobiální terapie je nejdůležitější. Nejprve je nutno vyšetřit mozkomíšní mok a základní zánětlivé ukazatele. Pro bakteriální (purulentní) zánět je typické zvýšení CRP (C-reaktivní protein) (desítky až stovky mg/ml). Krevní obraz vykazuje leukocytózu s převahou neutrofilů, většinou s posunem k nezralým formám (tyče). U septických forem onemocnění má velký význam vyšetření prokalcitoninu, který je významným markerem sepse. Další biochemická vyšetření mohou odhalit orgánové léze způsobené infekčním procesem – dysfunkcí vlivem celkově těžkého stavu nebo postižení