ART NOT FINAL
UŽVANĚNÉ OCASY NAPSAL
JONATHAN AUXIER I L U S T R O VA L A
OLGA DEMIDOVA
Jonathan Auxier ZAČAROVANÉ STÁJE UŽVANĚNÉ OCASY Ilustrace Olga Demidova Přeloženo z anglického originálu The Fabled Stables – Trouble with Tattle-Tails vydaného v roce 2021 nakladatelstvím Amulet Books v New Yorku Text Copyright © Jonathan Auxier, 2021 Illustrations © Olga Demidova, 2021 Translation © Eva Kadlecová, 2022 Vydala Grada Publishing, a. s., pod značkou Bambook U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 obchod@grada.cz, www.grada.cz tel.: +420 234 264 401 jako svou 8437. publikaci Odpovědná redaktorka Lucie Švecová Úprava obálky a sazba TypoText První vydání, Praha 2022 Vytiskla tiskárna FINIDR, s.r.o., Český Těšín © Grada Publishing, a. s., 2022 Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. ISBN 978-80-271-4801-1 (pdf) ISBN 978-80-271-3451-9 (print)
VĚNOVÁNO PENELOPE, MATILDĚ A HAZEL
Surové přízraky zuřícího sváru nepojmou její duch, tak čistý, prostý; Jen považ, prožít tolik hodin zmaru, v prázdnotě, bez radosti! – Lewis Carroll
1
NA SAMÉM VRCHOLKU SVĚTA LEŽEL OSTROV. A v srdci toho ostrova bydlel kluk jménem Ogí. Ogí byl stejný jako většina ostatních kluků, až na jednu věc. Měl totiž práci. Pracoval v Začarovaných stájích – magickém místě plném stvoření, která byla jediná svého druhu.
Obvykle Ogí svou práci miloval. Ale ne dnes. Dnes měl totiž problém. Ogí pečoval o Bezcitné monstrum. Byl to nelehký úkol, protože neměl ponětí, co si Bezcitné monstrum od života přeje. Tohle stvoření nemělo oči, nemělo uši, nemělo pusu a nemělo nos. Ogí byl celkem přesvědčený, že mělo hlavu, ale jistý si tím být nemohl. Připlula k němu Měsíční králička Viky. „Měl jsi štěstí?“ Ogí si povzdychl. „Spíš smůlu.“
9
10
Ogí se svalil na zem. „Zkoušel jsem mu zpívat, krmit ho, vzít ho na procházku… ale ono prostě nereaguje.“ „Třeba by chtělo polechtat?“ Na pořádné zlechtání byla Viky vždycky připravená. Ogí popadl Fena, Mluvící klacek z bažin, a zamával jím před monstrem. „Nebo že by mělo chuť aportovat?“ Fen se mu vykroutil z ruky. „Třeba jen chce, abyste ho nechali být. Někteří z nás by byli raději, kdybyste nás nechali být.“ To nebyla zrovna zdvořilá poznámka, ale co byste čekali od Mluvícího klacku z bažin?
11