Skip to main content

9788027134335

Page 1

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Zuzana Pospíšilová

POPELÁŘSKÉ POHÁDKY Vydala Grada Publishing, a.s., pod značkou U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401 www.grada.cz jako svou 8494. publikaci Ilustrace Renáta Ficková Redakce textu Lucie Švecová Korektury Veronika Hrabánková Grafická úprava Antonín Plicka Zpracování obálky Antonín Plicka Počet stran 120 Vydání 1., 2022 Vytisklo TISK CENTRUM s.r.o., Moravany u Brna © Grada Publishing, a.s., 2022 Cover Illustration © Renáta Ficková, 2022 ISBN 978-80-271-4846-2 (pdf) ISBN 978-80-271-3433-5 (print)


Obsah Strašidlo ��������������������������������������������������������������� 7 Střepy přinášejí štěstí ����������������������������������������� 13 Přeplněné popelnice ������������������������������������������� 20 Lesní skládka ������������������������������������������������������ 25 Pomsta popelnicového skřítka ���������������������������� 30 Hra na foukanou ������������������������������������������������ 36 Vodník Šosinka �������������������������������������������������� 42 Závody ��������������������������������������������������������������� 48 Případ bankovního lupiče ����������������������������������� 53 Sázka ������������������������������������������������������������������ 58 Poplach �������������������������������������������������������������� 64 Dovolená u moře ������������������������������������������������ 70 Voják popelářem ������������������������������������������������ 75 Martinův vynález ������������������������������������������������ 80 Nové šaty ������������������������������������������������������������ 86 Hádka ���������������������������������������������������������������� 92 Náhradní rohy ���������������������������������������������������� 96 Krmení pro formuli ������������������������������������������ 102 Lék na chudokrevnost �������������������������������������� 108 Sedmihlavý drak ����������������������������������������������� 114

5


Strašidlo Mirka s Bětkou byly kamarádky, které bydlely na stejném sídlišti, ve stejném domě, a dokonce i na stejném patře. Chodily spolu do stejné školy, ale každá do jiné třídy. Bětka byla totiž o dva roky starší. „Slyšela jsi to dneska v noci?“ zeptala se Mirka, když šly ráno do školy. „Co bych měla slyšet?“ nechápala Bětka.

7


„To kvílení!“ „Jaké kvílení?“ divila se starší z kamarádek. „Uá, iáu!“ napodobila Mirka, co slyšela. Udělala to tak věrně, až se Bětka polekala. „Co blbneš?“ zlobila se Bětka zčásti na kamarádku a zčásti na sebe, že se nechala tak snadno vystrašit. „Fakt to znělo takhle. Přísahám!“ prohlásila Mirka a ukázala zdvižený ukazováček a prostředníček, aby dokázala, že mluví pravdu. „Ale já jsem nic neslyšela,“ odpověděla Bětka a přemýšlela, jestli to nemohlo být jen tím, že v noci tvrdě spala. „Myslím, že to bylo slyšet od popelnic. A vy máte okna na druhou stranu. Mám podezření, že se tam usídlilo nějaké strašidlo.“ „Tomu musíme přijít na kloub. Strašidla přece nejsou. Nebo jo?“ znejistěla Bětka. „Jasně že jsou, jinak by se o nich nepsalo v knížkách. Čtu knihy jen o strašidlech, a tak vím, že jich je hodně. Můžeme se tam spolu podívat,“ navrhla Mirka.

8


„To můžeme, ale až po škole, jinak budeme mít průšvih. Za chvíli zvoní!“ připomněla Bětka. Odpoledne se domluvily, že jakmile jim to rodiče dovolí, sejdou se u popelnic před domem. Mirka ještě musela čekat s domácími úkoly na maminku. Starší Bětka už si je dělala sama. Když se pak potkaly venku, Mirka se opatrně přiblížila k velikým kontejnerům, které stály v jedné řadě.

9


Modrý na papír, žlutý na plasty a černý na všechno ostatní. Přiložila ucho postupně ke všem třem kontejnerům. Bětka ji napodobila, ale žádný podezřelý zvuk ani jedna z nich neslyšela. „Tak co?“ vyzvídala Mirka. Bětka pokrčila rameny. „Nic!“ „To bude tím, že strašidla straší hlavně v noci!“ napadlo Mirku, která měla díky knížkám daleko větší znalosti. Bětka raději hrála tenis, jezdila na kolečkových bruslích nebo hrála volejbal. Čtení ji nebavilo. „Tak se sem vrátíme v noci!“ napadlo ji. Hned začala plánovat, jak to provedou, aby se o půlnoci nepozorovaně dostaly ven. Povedlo se! Rodiče Bětky i Mirky už dávno spali, když se holky pár minut před půlnocí vyplížily z bytů. Dávaly pozor, aby si nezapomněly vzít klíče a mohly si odemknout, až se budou vracet zpátky. „Iau, iáu!“ ozvalo se od jedné z popelnic. „Slyšela jsi to?“ zeptala se Mirka a pro jistotu se chytila rukávu Bětčiny noční košile.

10


„Jo,“ odpověděla Bětka a díky pouliční lampě bylo vidět, jak zbledla. Protože byla starší, snažila se nedat na sobě znát, jak moc se bojí. „Myslím, že to vychází ze žluté popelnice.“ Mirce strachem naskočila husí kůže. Obzvlášť když znovu uslyšely další táhlé zaúpění. „Co tady děláte?“ ozvalo se jim za zády. Byl to vousatý muž v pyžamu, pantoflích a s odpadkovým košem v ruce. „Tam straší!“ vyhrkly obě dívky najednou a ukázaly na žlutou popelnici.

11


Vousatý muž jim zpočátku nevěřil, ale když ten strašidelný zvuk uslyšel na vlastní uši, začal se smát. „Jestli vám to pomůže, tak to strašidlo vyženu. Ale nejdřív ho proměním v kocoura, abyste se ho nebály,“ nabídl jim. „Vy jste čaroděj?“ zeptala se Mirka. „Jak se to vezme,“ odpověděl neurčitě vousatý muž, odložil svůj koš s odpadky a hlubokým hlasem řekl: „Abrakadabra!“ Pak otevřel víko žluté popelnice a během chvilky z ní vyskočila kočka. Nebo kocour. V té rychlosti se to nedalo poznat. „Když budou všichni kontejnery zavírat, tak se tam žádné strašidlo nedostane,“ zabrblal si muž pod vousy a vysypal odpadky. Holky se s ním rozloučily a upalovaly domů. Čekal je těžký úkol – nepozorovaně se vplížit zpátky do svých postelí. Od té doby už se strašidel v popel­ nicích nebály.

Popelářská rada: Kelímky od jogurtů a krabice od mléka pečlivě vymývejte, než je vyhodíte do popelnic. Zbytky jídla a pití lákají zvířata.

12


Střepy přinášejí štěstí Čarodějnice Magiona byla pověstná svou roztržitostí. Každou chvíli se jí stalo, že si popletla ingredience, které přidávala do kouzelných lektvarů, a v jednom kuse na něco zapomínala. Jednou v létě byla na návštěvě u své čarodějné kamarádky, která měla malou dcerku Márinku. Ta byla mimořádně všetečná. Sotva se naučila chodit, už chtěla létat na koštěti. Jakmile pochytila první slůvka, už by nejraději pronášela složitá zaklínadla jako její maminka. „Ta je šikovná,“ rozplývala se Magiona nad malou Márinkou. Protože chtěla s její maminkou probrat důležité věci, půjčila malé holčičce svou křišťálovou kouli, aby od ní byl na chvíli klid. A klid opravdu byl. Dokonce takový, že si obě čarodějnice mohly nerušeně povídat celé dvě hodiny. Doba to byla tak dlouhá, že roztržitá Magiona na svou kouli dočista zapomněla a vrátila se domů bez ní.

13


Mezitím Márinka zkoušela s koulí všelijaké čáry a máry. Koulela ji po zemi, pouštěla na ni teplou i studenou vodu nebo ji vyhazovala do vzduchu, až nakonec koule upadla a rozbila se. „Co to bylo?“ zeptala se jí maminka, která v kuchyni míchala nový lektvar.

14


„To nic, mami!“ odpověděla Márinka, jako kdyby se opravdu nic nestalo. Hned se snažila tu spoušť zamaskovat. Popadla maminčino létající koště a pustila se do zametání. Koště bylo dobře vycvičené, a tak začalo zametat samo. Pak hromádku střepů jedním máchnutím poslalo do koše, který stál v předsíni. Bylo to právě včas, protože když se maminka přišla zeptat, jestli chce Márinka ke svačině smaženého pavoučka, po rozbité křišťálové kouli už nebylo ani památky. Márinka se strachovala, aby maminka nic nezjistila, až se podívá do koše, a tak se sama nabídla, že odpadky odnese do popelnice, kterou měli před domem. Maminka se na ni za to hezky usmála. Druhého dne přijeli popeláři. Popelnici převrátili do popelářského vozu, ale pár střepů se přitom vysypalo na zem. „Hernajs práce!“ zaklel jeden z popelářů. „Málem jsem se pořezal. Copak lidi nechápou, že sklo patří do jiného kontejneru?“ „Kdyby alespoň střepy do něčeho zabalili,“ zabručel druhý popelář. Posbíral ze země skleněné úlomky, ho-

15


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
9788027134335 by Knižní­ klub - Issuu