Václav Bárta
Ilustrace Zuzana Dreadka Krutá
čte ní pro prv ňáč ky
čte ní pro prv ňáč ky
Václav Bárta
Ilustrace Zuzana Dreadka Krutá
čte ní pro prv ňáč ky
Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.
Václav Bárta
ZVÍŘÁTKA ZE ZOO Vydala Grada Publishing, a.s., pod značkou U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401 www.grada.cz jako svou 8334. publikaci Ilustrace Zuzana Dreadka Krutá Redakce textu Lucie Švecová Korektury Veronika Hrabánková Sazba a zlom Antonín Plicka Zpracování obálky Antonín Plicka Počet stran 80 Vydání 1., 2022 Vytiskla tiskárna TNM PRINT s.r.o., Nové Město © Grada Publishing, a.s., 2022 Cover Illustration © Zuzana Dreadka Krutá, 2022 ISBN 978-80-271-4657-4 (pdf) ISBN 978-80-271-3414-4 (print)
Obsah Předmluva ��������������������������������������������������������� 7 Bizon ���������������������������������������������������������������� 11 Dikobraz ����������������������������������������������������������� 15 Gorila ��������������������������������������������������������������� 19 Hroch ���������������������������������������������������������������� 23 Klokan �������������������������������������������������������������� 27 Krokodýl ���������������������������������������������������������� 31 Lachtan ������������������������������������������������������������� 35 Lední medvěd ��������������������������������������������������� 39 Panda červená �������������������������������������������������� 43 Tygr ������������������������������������������������������������������ 49 Pelikán �������������������������������������������������������������� 53 Slon ������������������������������������������������������������������ 57 Surikata ������������������������������������������������������������ 61 Vlk ������������������������������������������������������������������� 65 Zebra ���������������������������������������������������������������� 69 Žirafa ���������������������������������������������������������������� 75
Předmluva Nejdřív vám musím vysvětlit, jak jsem se naučil řeč zvířat. Začalo to, když jsem si začal rozumět s Alíkem. Alík je náš pes a známe se už skoro od narození. Svoje narození si moc nepamatuju, ale jeho moc dobře. Už jako s malým štěňátkem jsem si s ním užil spoustu legrace. A sem tam mě i poslechl. Třeba když jsem mu řekl, že dneska nemá čůrat na koberec. Nebo nezvrhnout kočce misku s mlíkem. S kočkou jsme si rozuměli střídavě, ale s Alíkem to šlo čím dál líp. Byli jsme kamarádi. Stačilo mu říct, co má udělat, a on to udělal. Na moje „podej pac!“, podal pac, na „slez z toho gauče!“, slezl někdy z gauče. Brzy začal i mluvit. Někdo by řekl, že štěkal, ale já jsem té jeho psí řeči rozuměl. Štěknul, že chce jít ven nebo podrbat za uchem. A já už jsem věděl. Pak jsem začal rozumět i slepicím na dvoře.
7
Stačilo vzít misku se zrním, zavolat „puta, puta“ a hned bylo mezi námi jasno. Nebo když jsem seděl na kozlíku kočáru, stačilo zavolat na pár koní třeba „hyjé!“ a hned jsme všichni tři věděli, která bije. V zoologické zahradě jsem si nejdřív popovídal s papouškem. Takový papoušek je někdy pěkně upovídaný. To jistě víte. Pak jsem se dal do rozhovoru s opicemi a řekl jim, o co mi jde. Promluvil jsem na ně znakovou řečí. Opice se začaly po mně opičit a já se opičil po nich. Nakonec jsme si výborně rozuměli. A proč by ne. Jsme přece z jednoho rodu. Opice a papoušek pak šířili po zoo, že je se mnou řeč. A postupně jsem si začal rozumět i s dalšími zvířaty. Takže se z nás stali kamarádi a oni mi pak vyprávěli historky. No, a ty jsem pak zapsal do téhle knížky… Řeknete si možná, že jsem měl štěstí. Že se to jen tak každému nepovede. A víte, že já si to nemyslím? Může se to podařit každému. Chce to jenom chtít,
8
nedat na lidské řeči a vytrvat. To máte podobné, jako když se chcete naučit jezdit na kole. Moc vám to nejde, víc padáte, než jezdíte. Často si natlučete kolena. Vám to ale nedá a znovu nasednete. Pak se na chvíli rozjedete. Držíte i balanc, protože máte vzadu dvě kolečka navíc. Po čase vám ta kolečka navíc začnou vadit. A tak si pořídíte pořádné, velké kolo. Zas to zkoušíte a zas padáte. Ale den po dni je to lepší. Až jednoho krásného dne šlápnete do pedálů a jedete! Splnilo se vám to, po čem jste tak dlouho toužili!
9
Bizon V ohradě hned vedle hromádky se senem stál statný bizon. Seno krásně vonělo, ale on si ho nevšímal a smutně koukal. „Copak, chlapče?“ řekl jsem mu. „Taková dobrota a tobě to nic neříká?“ „Říká nebo neříká,“ odpověděl bizon. „Proč se mě ptáš? Jako bys čekal, že si s tebou budu povídat. Jak bych si s tebou mohl povídat, když mi nebudeš rozumět?“ „Ale já ti budu rozumět,“ řekl jsem bizonovi. „Já totiž rozumím řeči zvířat. To mi klidně věř.“ „To ti klidně nevěřím,“ řekl zase bizon. „Řekni na mou duši, na psí uši, na zaječí nohy, na bizoní rohy!“ A co si myslíte, že jsem mu řekl? No, na mou… Jen to se mnou dořekněte. A hned byla s bizonem jiná řeč. „Tak já ti povím, proč mi nechutná. Protože jsem na-styd-lý, říkám ti to po slabikách, abys tomu
11
rozuměl. Dohromady a vcelku jsem nastydlý, mám rýmu, kašel a bolí mě v krku. A smutně koukám, protože jsem zůstal sám. Kamarádi bizoni nejdou na krok ven, ani nevystrčí rohy. Bají totiž rýbu ještě bědší dež já. Stojí, chrchlají a nezatroubí. A to jsme dneska měli mít velký koncert nazvaný Bizoní jaro. Už jsi někdy slyšel troubit stádo bizonů?“ „To jsem tedy neslyšel,“ řekl jsem popravdě. „To bych ti tedy přál slyšet troubit naše předky v amerických prériích. Tady v zoo by ti mohlo zatroubit pět bizonů. Ale v amerických prériích nás bývaly tisíce, statisíce, miliony… Ale to už je dávno pryč… No, nekoukej na mě,“ pokračoval můj známý bizon. „Chceš náš koncert zachránit? Tak vyšli do světa zprávu o stavu bizonů v naší zoologické zahradě. A uvidíme, kolik máš fištrónu, aby ta tvá zpráva za něco stála.“ A odešel s hlavou sklopenou, ale se vzpřímenými rohy za svými nastydlými kamarády.
12