í v t s d á r a m a k a í n e ž o r v oh Anica Mrose Rissiová ILUSTROVALA Meg Parková
Anica Mrose Rissiová
KATKA, ŤAPKA a kamarádství v ohrožení Přeloženo z anglického originálu Anna, Banana, and the Friendship Split vydaného nakladatelstvím Simon & Schuster v New Yorku roku 2015. Published by arrangement with Simon & Schuster Books For Young Readers, an imprint of Simon & Schuster Children’s Publishing Division. Text copypright @ 2015 by Anica Mrose Rissi Ilustrations copyright © 2015 by Meg Park Translation © Tereza Lebedová, 2022 Vydala GRADA Publishing, a. s., pod značkou BAMBOOK U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 obchod@grada.cz, www.grada.cz jako svou 8583. publikaci. Překlad Tereza Lebedová Odpovědná redaktorka Olga Tesařová Úprava obálky a sazba TypoText První vydání, Praha 2022 Vytiskla tiskárna FINIDR, s.r.o., Český Těšín © Grada Publishing, a. s., 2022
Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. ISBN 978-80-271-6691-6 (pdf) ISBN 978-80-271-3382-6 (print)
Pro Annu Luizu (a Arugulu, samozřejmě)
První kapitola Něco si přej
Julie říká, že nejlepší na narozeninách je dostávat dárky, ale já na nich mám nejradši narozeninové přání. Četla jsem o tom snad všechny pohádky – a vím, že si musíme dobře promyslet, co si přejeme, takže letos jsem svoje přání plánovala celé týdny dopředu. Byla jsem proto připravená. Všichni zpívali a táta nesl dort a položil ho na piknikovou deku rozprostřenou na podlaze uprostřed obýváku. Byl to čokoládový dort s růžovou vanilkovou polevou: Juliin a můj nejoblíbenější. Poblikávalo na něm devět žlutých svíček.
7
Otevřela jsem pusu, abych se zhluboka nadechla, ale vtom mě máma vylekala. „Ťapko!“ vykřikla. „Okamžitě tam přestaň strkat čumák. Dorty nejsou pro psy.“ Ťapka od narozeninového dortu vycouvala s provinilým výrazem. Zavrtěla celou zadní částí těla – říkala tak mámě promiň –, otočila se a místo toho začala očichávat mou nejlepší kamarádku Julii. Julie se zahihňala a přitáhla si Ťapku na klín. „No tak, Katko,“ řekla mi, „něco si přej!“ Zavřela jsem na vteřinu oči a představila si, co jsem si přála: výlet do Vodního světa. Skoro jsem cítila, jak sjíždím po vysokém točitém tobogánu, svištím zatáčkami s Julií za zády, společně pak přistáváme v obrovském bazénu s vlnobitím a voda okolo nás stříká vysoko do vzduchu. Reklamy
8
Vodní svět líčily jako nejzábavnější místo na Zemi a já tam už dlouho moc chtěla jít. Tom říkal, že nás tam rodiče nikdy nevezmou, ale já věděla, že když na to použiju své narozeninové přání, splní se to. Narozeninová přání mají totiž zvláštní kouzlo. Díky takovému přání jsem dostala Ťapku.
Naklonila jsem se ke svíčkám, připravená je sfouknout. Ale ještě než jsem to stihla udělat, Julie zašeptala: „Přej si poníka.“ Ztuhla jsem. Kde bychom chovali poníka? „Dělej, příšero!“ řekl Tom a strčil prst do polevy. Fuj. Na zlomek vteřiny jsem si pomyslela, jestli si nepřát míň otravného staršího bráchu, ale ani nejmocnější narozeninové přání by Toma nenapravilo. Julie do mě povzbudivě šťouchla, odfrkla si a zařechtala jako koně, které vídáme v parku. Zněla jako opravdová klisna. Zašklebila jsem se na ni i na Ťapku a otočila se zpátky k dortu. Zatímco jsem jedním dlouhým dechem sfoukávala svíčky, myslela jsem si: Přeju si poníka. Nikdy jsem nedokázala Julii nic odmítnout. Byla to moje nejlepší kamarádka.
10
Druhá kapitola Žádná jízda na koních
Je hloupé cítit se smutný, když jíte růžový dort, takže jsem se snažila nemyslet na to, jak jsem narozeninové přání promrhala. Ale stejně jsem věděla, že jsem to pokazila. Ráda bych měla poníka, ale takové zbrklé přání se nikdy nesplní. A i kdyby se poník zázrakem zjevil uprostřed obýváku, nepřipadalo v úvahu, že by mi naši dovolili si ho nechat. Ani kdybych ho vycvičila, aby zametal podlahu ocasem, zastřihoval trávník zuby a nosil všem snídani do postele. Dokonce ani kdybych řekla prosím. Na chvilku jsem si představila, že poníka tajně chovám ve svém pokoji, ale nešlo by to tak snadno
11
jako v případě Toma a jeho školního křečka, protože schovat koně je mnohem, ale mnohem těž ší. Do mé skříně by se sotva vešel i ten nejmenší poník a všechny moje šaty by se zmačkaly a načichly by senem. A i kdybych nakrásně dokázala ukrýt celého koně, jak schovám jeho koblížky? Většinou má sice Julie spoustu dobrých nápadů, ale tentokrát jsem ji neměla poslechnout. To ona vymyslela, že uspořádáme mou narozeninovou oslavu jako piknik na kostičkované dece s termoskami jahodové limonády a malými sendviči podávanými v košíku. Když jsem se vzbudila, pršelo a já si zoufala, že mám po narozeninové oslavě, ale
12
Julie můj velký den zachránila. Řekla, že bude dokonce zábavnější, když si uděláme piknik uvnitř, a překvapila mě, když mi ukázala dlaň plnou malých plastových mravenců. Byla to bezvadná oslava, až na to moje přání. Aspoň protentokrát jsem neměla na Julii dát a měla jsem se držet svého plánu. Zatímco Julie stavěla mravence do řady směřující ke zbytkům jídla a táta s Tomem odnášeli prázdné talíře, nechala jsem Ťapku, aby mi olízala zbytky polevy z prstů. Obyčejně je sklízení ze stolu i moje práce, ale táta řekl, že narozeninová princezna má den volna od domácích povinností. „To já jsem v tom případě narozeninová princezna každý den,“ prohlásila Julie a odhrnula si kudrny z obličeje. Byla to pravda. U táty nemusela Julie dělat nic, a stejně dostávala kapesné. U mámy měla
13
za úkol ustlat si každé ráno postel, ale většinou zapomněla a hospodyně to udělala za ni. A její máma si toho ani nevšimla. Julie v tomhle měla štěstí. Rodiče ji nechali dělat, cokoli se jí zlíbilo. „No dobře, ale když jsi u nás, uvítáme, pokud přiložíš ruku k dílu,“ řekla moje máma. Čekala jsem, že Julie odpoví: „Ne, děkuju,“ ale místo toho se zvedla ze země a začala sbírat stuhy a balicí papír, který jsem strhala z dárků. Připadala jsem si zbytečná, protože jsem jako jediná nepomáhala, a tak jsem