Catherine Coeová
Štěňata z Čarovné louky Kamarádi skřítkové Přeloženo z anglického originálu Puppies of Blossom Meadow #1: Fairy Friends vydaného nakladatelstvím Scholastic Limited v roce 2020. Originally published and licensed by Scholastic Children’s Books, a division of Scholastic Limited. All rights reserved. Text © Catherine Coe, 2020 Cover illustration © Andrew Farley represented by Meiklejohn, 2020 Inside illustrations © Yesenia Moises, 2020 Vydala Grada Publishing, a.s., pod značkou Bambook U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 obchod@grada.cz, www.grada.cz tel.: +420 234 264 401 jako svou 8452. publikaci Překlad Matouš Jimel Jazyková úprava Lenka Šimůnková Odpovědná redaktorka Magdalena Jimelová Sazba Šimon Jimel První vydání, Praha 2022 Vytiskla tiskárna FINIDR s.r.o., Český Těšín © Grada Publishing, a.s., 2022 Translation © Matouš Jimel, 2022 Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. ISBN 978-80-271-4596-6 (pdf) ISBN 978-80-271-3369-7 (print)
Pro malou borůvku…
Kapitola 1 Psí školka „Tady to vůbec nevypadá tak, jak jsem si představovala!“ podivila se Erika, když spolu s Andreou a Klárou vstoupily do dveří starobylého domu z červených pálených cihel. Klára přikývla. „Vypadá to jako úplně normální dům, že jo? A ne psí školka. Tedy až na všechny ty psí hračky, obojky 9
a pelíšky!“ vtipkovala Klára. Vstoupily do velkého pokoje, kde se v pelíšcích a na gaučích rozvalovali psi všech ras a velikostí. K Andree hned přicupital jezevčík, holčička si k němu klekla a hladila ho po jeho hebkém hnědém kožíšku. „Nazdar, Matýsku,“ pozdravila ho jménem na jeho jmenovce. „Ty jsi ale mazlík! Ještě jsem neslyšela o psovi, který by se jmenoval Matýsek.“ Do místnosti vstoupil Klářin táta. „To víte, tady se psi jmenují všelijak,“ řekl. „Největší problém je zapamatovat si všechna ta jména!“ Klářin tatínek v Psí pohodě pracoval a Klára už tady za ním byla, dnes to ale bylo poprvé, co si s sebou mohla přivést své dvě nejlepší kamarádky. Prosila tátu celou věčnost, aby je všechny tři nechal v psí školce pomáhat, a on teď konečně usoudil, že už na to jsou dost staré. Byly TAK 10
nadšené, že budou moct konečně trávit celý den s těmi roztomilými pejsky. „Tohle je moje oblíbenkyně,“ řekla Klára a pohladila fenku německého ovčáka s růžovoučkým vyplazeným jazykem. „Poppy sem chodí každý den, když jsou její páníčci v práci. Můžeme ji vyvenčit, tati?“ „Zatím ne,“ odpověděl tatínek. „Ale až bude čas na dopolední venčení, můžete jít se mnou.“ Andrea hopsala samým nadšením ze strany na stranu a Erika s rukama nad hlavou vykřikla: „Supeeer!“ Všechny tři kamarádky bydlí ve stejném věžáku, asi dvacet minut chůze od Psí pohody. Doma však domácí mazlíčky mít nesmějí. Ale Erika zvířátka zbožňuje, jako malá trávila celé prázdniny na statku u babičky a dědečka ve Švédsku a pomáhala jim starat se o ovečky a slepice. Věděla, 11
že chce jednou se zvířaty pracovat, a nyní dostala příležitost si to vyzkoušet! „A teď byste mohly jít trochu poklidit do skladu,“ řekl Klárčin táta „Už to tam hodně dlouho nikdo nesrovnal.“ Andrea, Erika a Klára se na sebe podívaly. To si tedy nepředstavovaly, že tady budou dnes uklízet. „Dobře, tati,“ souhlasila Klára. „Ale slib nám, že až to budeme mít hotové, budeme moct vzít pejsky na procházku.“ „Jasně,“ usmál se. „Sklad je v té kůlně na konci zahrady. Tady máte klíč.“ Cestou ke dveřím na zahradu si ještě pohladily pár pejsků. Úzká zahrada byla plná psích prolézaček a hraček. Andrea poskakovala mezi tyčkami na agility, Klára s Erikou se vydaly po kamenné cestičce. 12