Na následujících stránkách vás naučím, jak říct ne sebejistě a bez pocitu
viny. Naučíte se, jak být asertivní a odmítat požadavky, které nejsou v souladu s vašimi cíli, potřebami a přesvědčením.
POZORUHODNÉ CITÁTY K TÉMATU
„Když si v životě neurčíte priority sami, udělá to za vás někdo jiný.“
Greg McKeown
„Je lepší říct ne s hlubokým přesvědčením než říct ano jen ve snaze zavděčit se nebo se vyhnout problémům.“
Mahátma Gándhí
„Rozdíl mezi lidmi úspěšnými a lidmi velmi úspěšnými spočívá v tom, že velmi úspěšní lidé říkají téměř na všechno ne.“
Warren Buffett
ČÁST I
POTŘEBA ZAVDĚČIT SE
Vzpomeňte si na nějakého přítele nebo známého, který má ukázkovou potřebu zavděčovat se. Pravděpodobně je to jeden z nejhodnějších lidí, které znáte. Vždy je připravený podat pomocnou ruku. Kdykoli je to potřeba, můžete počítat s jeho pomocí. Takový člověk s radostí všeho nechá, aby uspokojil vaše požadavky a potřeby.
Je vám toto chování znepokojivě povědomé i ve vašem případě?
Vnímáte u sebe podobné rysy? Když vás například požádá někdo o pomoc, okamžitě odložíte rozdělanou práci a řeknete „Jdeme na to!“?
Je tu ale i vážnější problém: cítíte se často nešťastní, vystresovaní a vyčerpaní, protože neustále upřednostňujete potřeby jiných lidí před svými vlastními? Pokud ano, je tato kniha určena právě vám.
Naučit se říkat ne patří mezi nejdůležitější dovednosti, které si můžete osvojit. Tato schopnost vám umožní prosazovat vaše vlastní zájmy (osobní i pracovní). V důsledku toho se zvýší vaše výkonnost, zlepší se vaše vztahy a vy získáte pocit sebevědomého klidu, který v tuto chvíli postrádáte.
Schopnost říkat ne je osvobozující. Často však bývá obtížné si tuto dovednost osvojit. Pro většinu z nás to znamená zapomenout na dlouhé roky, po které jsme dělali pravý opak. Říkat ne je pro některé z nás v přímém rozporu s tím, co nám celý život vtloukali do hlavy rodiče, učitelé, šéfové, kolegové a široké příbuzenstvo. Ale stojí to za námahu. Jakmile dokážete říkat ne sebejistě a taktně a budete to dělat pravidelně, všimnete si, že se na vás ostatní začnou dívat jinýma očima. Budou vám projevovat víc respektu, budou si víc vážit vašeho času a budou vás vnímat spíš jako osobnost než jako součást davu. A to je přitom jen špička ledovce.
Chcete se dozvědět víc? Jste připraveni se konečně zbavit potřeby zavděčit se a neustále jen s něčím souhlasit? Pokud ano, dovolte mi, abych vám popsal svou vlastní zkušenost z dob, kdy jsem se snažil ze všech sil jen zavděčovat.
JAK JSEM SE DŘÍV POTŘEBOVAL ZAVDĚČOVAT
Kdysi jsem se hrozně snažil každému zavděčit. Kdybyste mě znali na střední a vysoké, nemuseli byste si vůbec lámat hlavu, kdo vám s čímkoli pomůže, protože od toho jsem tu byl já. Stačilo jen říct a já jsem rád obětoval vlastní zájmy, abych mohl realizovat ty vaše.
Moje snaha každému vyhovět měla několik příčin. Popíšeme si je v Části II: Proč máme problém říct ne. Prozatím stačí konstatovat, že jsem byl ukázkovým příkladem člověka, který má potřebu se zavděčit. A cítil jsem se kvůli tomu mizerně.
Kdykoli jsem někomu vyhověl, zdálo se, že dělám správnou věc. Vždyť jsem přece udělal dobrý skutek. Tak jak bych toho mohl litovat?
Nesmělý vnitřní hlas mi ale vždycky našeptával, že když říkám ano druhým, tak zároveň říkám ne sám sobě. Čas věnovaný druhým lidem už jsem nemohl využít k uskutečnění svých vlastních cílů. Peníze darované druhým lidem už jsem neměl k dispozici na financování svých vlastních potřeb a zájmů. Umožnil jsem jim tak využít můj čas, peníze a práci k prosazování jejich zájmů, zatímco své zájmy jsem odsunul na vedlejší kolej.
Zde je příklad. Když jsem chodil na vysokou, měl jsem pickup, což ze mě udělalo ideálního stěhováka pro všechny mé kamarády. Jak asi tušíte, žádali mě o to pravidelně a já jako přeborník ve snaze zavděčit se jsem pokaždé souhlasil. Můj vnitřní hlas ale vždy protestoval a nadával mi za to, že své vlastní zájmy a priority dávám stranou. Protože mi ten kritický hlas zněl v hlavě pořád, začal jsem být naštvaný – na sebe i lidi, kteří automaticky vyžadovali moji pomoc. Bylo to jako padat dolů na horské dráze.
Kdykoli mě někdo o něco požádal, souhlasil jsem sobě navzdory, protože návyk vyhovět ostatním byl ve mně hluboce zakořeněný. S každým dalším souhlasem ve mně ale narůstal pocit nespokojenosti, který byl živnou půdou pro zatrpklost a zoufalství. Pořád dokola jsem obětoval vlastní zájmy, abych pomáhal druhým, ale byl jsem z toho čím dál nešťastnější a chyba byla ve mně.
V jednu chvíli jsem se rozhodl, že už toho bylo dost, a začal jsem odmítat všechny žádosti kamarádů o pomoc při stěhování. Vlastně jsem začal odmítat žádosti o pomoc všeho druhu. Zpětně mě to mrzí, protože to byla zkratovitá a přehnaná reakce pramenící z toho, že jsem měl čím dál větší vztek a nesnášel jsem sám sebe. Trvalo mi pak ještě dlouhé roky plné pokusů a omylů, než jsem se naučil říkat ne promyšleně a taktně.
Tato kniha vám pomůže opustit potřebu zavděčovat se druhým a začít upřednostňovat vaše vlastní zájmy a touhy. A především vám ukážu, jak se přitom vyhnout nešťastně drsné metodě, kterou jsem kdysi zvolil já.
PROČ JE DŮLEŽITÉ DÁVAT SVÉ POTŘEBY NA PRVNÍ
MÍSTO
Jedna z nejcennějších věcí, které jsem se kdy naučil, je to, že nikdo nebude bránit můj čas nebo upřednostňovat moje potřeby za mě. To je pochopitelné. Lidé obvykle svým chováním sledují vlastní prospěch a přirozeně preferují vlastní zájmy před zájmy jiných lidí. To tedy znamená, že každý by se měl postarat o naplnění svých potřeb sám, protože nikdo jiný to za něj neudělá.
Důležité je pečovat o vlastní potřeby dřív, než se začneme starat o potřeby ostatních. Možná to neradi slyšíte, hlavně pokud se snažíte rozdávat lásku a péči všem okolo. Pokud ale neřešíte své vlastní potřeby a místo toho se pořád jen staráte o potřeby ostatních, povede to k vaší nespokojenosti a zahořklosti. Můžete si tak dokonce způsobit zdravotní problémy, protože se uštvete (mluvím z vlastní zkušenosti).
Když vám radím upřednostňovat vlastní potřeby před potřebami druhých, neznamená to, že jejich potřeby máte ignorovat. V žádném případě! Klidně podejte pomocnou ruku přátelům, členům rodiny, kolegům nebo i cizím lidem, když vás o to požádají. Nesmíte však přitom zapomínat na vlastní priority. Položte si otázku, jak byste mohli ostatním dlouhodobě pomáhat, pokud se nejprve nebudete věnovat sami sobě?
Představte si například, že pomáháte lidem tak často, že se začnete odbývat s jídlem, málo spíte a vzdáte se svých koníčků. Postupně začnete být tak vyčerpaní, podráždění a nespokojení, že už nedokážete druhým pomáhat vůbec. Právě proto vám radím, abyste se v prvé řadě starali o své vlastní potřeby. Díky tomu se zvládnete zajímat i o potřeby ostatních lidí, pokud na to budete mít čas, energii a chuť. Dokážete