Úvodem – obecná didaktika v širších pedagogických souvislostech .
Jak s učebním textem pracovat?
1. Obecná didaktika v zrcadle pedagogických věd .
1.1 Obecná didaktika v systému věd o výchově .
1.2 Kam směřuje obecná didaktika a jaký je její předmět?
1.3 B ěh na dlouhou trať aneb Celoživotní vzdělávání .
2. Rozvoj vyžaduje plán aneb Příprava učitele na výuku
2.1 Plánování výuky v rámci formálního kurikula
2.2 V čem učitelé nejčastěji chybují při plánování výuky?
2.3 Plánování výuky nejen v kontextu školského vzdělávacího systému
2.4 Hodnocení naplánovaného a realizovaného postupu
2.5 Projektování výuky z hlediska činnosti učitele .
2.6 Didaktická analýza učiva a její metodický postup
2.7 Práce učitele s výukovým cílem
3. Obsah učiva a jeho konkretizace v učebních textech
3.1 Společenské požadavky v kontextu výběru vzdělávacích
3.2 Druhy vzdělávacích obsahů a jejich charakteristika
3.3 Vzdělávací obsahy v zrcadle Školního vzdělávacího programu (ŠVP)
3.4 Didaktická vybavenost učebních textů a jejich varianty
4. C esty, stezky, pěšiny aneb Vyučovací
4.1 Výukové metody a kritéria jejich členění
4.2 Aktivizující metody výuky a jejich specifika
5. Tvar a forma aneb Architektura vyučování
5.1 Organizační formy dle jejich funkce ve výuce
5.2 Variabilita interakcí ve výuce v různých organizačních formách
5.3 Organizační formy výuky v závislosti na čase a prostoru
6. Od zásady k zásadě aneb Jak si udržet kontinuitu výuky
6.1 Didaktické zásady a jejich význam ve výuce
6.2 Didaktická pravidla jako předpoklad kompaktnosti výuky
7. Škola v pohybu aneb Motivace ve vyučování .
7.1 Motivační dimenze vyučování aneb Kam kráčíme
7.2 Význam „hybných sil“ pro rozvoj motivačního prostředí ve výuce .
8. C ena není hodnota aneb Hodnocení ve výuce
8.1 Proces hodnocení a jeho členění
8.2 Specifika školního hodnocení – pozitiva a limity
8.3 Typologie školního hodnocení a funkce klasifikace
8.4 Slovní hodnocení v kontextu alternativních škol v českém školství
9. C esta mezi učitelem a žáky aneb Pedagogická interakce a komunikace .
9.1 K vybraným aspektům pedagogické interakce a komunikace .
9.2 Které faktory pedagogickou komunikaci ovlivňují a co vše si sdělujeme
9.3 Verbální a neverbální komunikace, ale i komunikace činem
9.4 Dokážeme klást učební otázky a vhodně se dotazovat?
9.5 Pedagogická komunikace jako součást sociální kompetence učitele
10. Vážnost aneb Autorita učitele v pedagogické praxi
10.1 Pojmový labyrint ve vymezování autority učitele
10.2 Autorita učitele v dimenzích svobody a odpovědnosti
10.3 Hledání vztahů mezi autoritou a výchovou
11. Z role do role aneb Školní jeviště
11.1 Sociální role učitele ve vzdělávacím procesu pohledem tradice
11.2 Netradiční sociální role učitele dneška
12. Jak získat know‑how aneb Klíčové kompetence pohledem žáka i učitele
12.1 Klíčové kompetence jako předpoklad osobního rozvoje a uplatnění jedince ve společnosti
12.2 Kam směřují klíčové kompetence žáka v současné době?
12.3 Klíčové kompetence učitele jako předpoklad jeho úspěšného pedagogického působení .
12.4 Průřezová témata jako součást obsahu základního učiva v zrcadle klíčových kompetencí žáků
13. Zdravé a bezpečné prostředí ve třídě a ve škole aneb Výzvy současné doby
13.1 Zdraví a bezpečí v životě člověka
13.2 Podpora zdraví a bezpečí v zorném úhlu učitelské profese
14. Respekt a vzájemná úcta aneb Rodina a škola v kontextu společenských změn
14.1 Současná rodina a její základní charakteristika
14.2 Rodina v kontextu společenských změn a její dopady na školu
14.3 Spolupracující vztahy mezi učitelem, žákem a rodičem aneb Snaha o konstruktivní domluvu
14.4 Způsoby výchovy v rodině a ve škole – pozitiva a limity
15. Když sejdeme z cesty aneb Asociální projevy chování u dětí a mládeže
15.1 Pojmový labyrint a hlavní příčiny sociálněpatologických jevů
15.2 Asociální chování dětí a mládeže v prostředí školním i mimoškolním
říci závěrem?
Jako autorky bychom rády poděkovaly našim rodinám a přátelům za podporu při psaní textu, za jeho pečlivé přečtení a konstruktivní zpětné vazby.
Poděkování za celoživotní odborné inspirace patří panu PaedDr. Františku
Hřebíkovi, dlouholetému řediteli Gymnázia Ohradní v Praze 4 – Michli (v současnosti Gymnázium Elišky Krásnohorské). Obohatil nás nejen jako vynikající učitel a ředitel, ale i jako člověk s vysoce morálním kreditem.
Náš dík patří rovněž recenzentům za laskavé posouzení publikace a konstruktivní kritické nasměrování k dalšímu profesnímu rozvoji.
Závěrem bychom rády poděkovaly za výbornou spolupráci a vysoce profesionální zpracování rukopisu paní šéfredaktorce Mgr. Gabriele Plickové a paní redaktorce
PhDr. Janě Chvojkové z nakladatelství Grada Publishing, a.s.
Úvodem – obecná didaktika v širších pedagogických souvislostech
Učitel má být osobnost a humor je jedním z nejlepších způsobů, jak to projevit. Miloslav Šimek
Každý z nás reaguje určitým způsobem na podněty okolního světa. Vyjadřuje své pocity a myšlenky, přijímá názory a postoje ostatních. V řadě životních situací vstupuje do různých vzájemných vztahů, jejichž kvalita ve velké míře záleží na porozumění druhým lidem i sobě samému. Na které učitele rádi vzpomínáme? Kteří učitelé byli pro nás v dětství vzorem? Byli to nejen učitelé, kteří byli fundovanými a kvalifikovanými odborníky, ale i učitelé, s nimiž jsme si jako děti rozuměli, v jejichž jednání nebyly žádné nejasnosti, zahalenosti, neupřímnosti, kteří s námi jednali otevřeně, jasně a s porozuměním. Neméně podstatné je, jak komunikujeme a prakticky jednáme s účastníky pedagogické interakce v edukačním prostředí. I k této významné didaktické oblasti se pojí nekonečná řada problémů nejen v teorii, ale i v reálné školské praxi. Většina z těch, kteří se připravují na učitelské povolání či již tuto profesi vykonávají, si jistě někdy položila některou z následujících otázek:
◾ Jsou nějaké cesty k lepšímu pochopení sebe sama v profesní roli učitele?
◾ Jaké jsou způsoby poznávání druhých – žáků, studentů, rodičů, kolegů?
◾ Jak lépe porozumím svému vlivu na dítě a žáka?
◾ Jak lépe porozumím vlivu dětí a žáků na mne?
◾ Jak lépe pochopím, co se děje mezi dítětem a mnou?
◾ Jak lépe ovlivním utváření svého vztahu k dítěti a žákovi?
◾ Co podmiňuje, že si nás děti a mladí lidé v sociální roli učitele váží a respektují?
◾ Na čem závisí naše profesní úspěšnost v edukačním prostředí?
◾ Jak rozvíjet a neztrácet přirozenou autoritu v pozici učitele?
◾ Jak efektivně komunikovat v různých pedagogických situacích?
◾ Jak předcházet nežádoucím projevům v chování žáků a udržet jejich kázeň?
Z charakteristiky současného světa, tendencí a inovací ve vzdělávání i z jedinečnosti učitelské osobnosti při setkání se specifikou prostředí, ve kterém bude učitel působit, vyplývá, že nemůžeme a ani nechceme dávat jednoznačné návody. Pokoušíme se reagovat na dlouhodobější tendence ve vzdělávací oblasti v našem i zahraničním kontextu, zároveň však i na aktuální potřeby a dílčí podněty, které se projevují v profesní přípravě učitele – ať již na fakultách, nebo v přímé školské praxi. Učební text se vás snaží provázet ve vaší praktické vzdělávací činnosti s důrazem na současné ideje i vědění v oblasti obecné didaktiky a měl by vám napomáhat být v nejlepším slova smyslu reflektujícím praktikem.
Při zpracování učebního textu vycházíme z multidimenzionálního a multi disciplinárního přístupu. Uvědomujeme si, že v současnosti nelze řadu stěžejních didaktických témat pojímat jen prizmatem „čisté“ obecné didaktiky, ale je nezbytné vnímat je v širších pedagogických kontextech. Komplexnější pohled na didaktickou problematiku souvisí se zpracováním již klasických témat obecné didaktiky, ale i se zařazením novějších problémů, které proces i obsah výuky v současném školství výrazně ovlivňují. Jednotlivé kapitoly na sebe navazují, nezachovávají však striktně tradiční posloupnost témat tak, jak bývají členěny v klasických učebnicích obecné didaktiky. Teoretické pasáže jsou v dílčích kapitolách uváděny do souvislostí se školní praxí a se specifickými rysy učitelské profese
Z hlediska obsahového se tedy jednotlivé kapitoly orientují zejména na výsadní postavení obecné didaktiky v systému věd o výchově, specifikují cíle a obsah výuky, aktivizující metody a organizační formy výuky, otázky hodnocení, ale směřují rovněž k významu motivace ve výuce, k pedagogické interakci a komunikaci, k oblasti osobnosti autority učitele, k jeho novým sociálním rolím, ke stále se rozvíjejícím klíčovým kompetencím učitele. Aktuálně jsou v učebním textu zařazena i specifika rozvíjení zdravého a bezpečného prostředí ve škole, dále vybrané didaktické aspekty vzájemné spolupráce rodiny a školy v rámci společenských změn, ale i některé asociální projevy chování u dětí a mládeže v kontextu jejich dopadu na konkrétní výuku v dnešní české škole.
Do rukou se vám tedy dostává text, jehož užitečnost závisí i na způsobu vaší prá ce s ním. Cílem není předat vám kompletní soubor informací k vybraným tématům z obecné didaktiky. Snahou je propojovat didaktickou teorii se současnou školskou prací. Učební text by měl být inspirací pro osvojování základních didaktických dovedností, které budete mít možnost procvičovat, prohlubovat a rozšiřovat ve své pedagogické činnosti.
Text má interaktivní charakter. Týká se rozmanitých vzdělávacích aktivit v rámci sociální skupiny, při nichž si jako učitelé ověřujeme účinnost vlastního jednání ve zpětné vazbě ke členům třídního kolektivu, studijní skupiny, pracovního týmu, ale i rodiny a dalších účastníků v edukačním prostředí. Obsahuje výkladové pasáže a na ně navazující samostatná cvičení a úkoly, testy a příklady z praxe. V závěru každé učební kapitoly je pak zařazen Komentář, který k některým úkolům a vybraným
cvičením uvádí odpovědi či rozšiřující informace, interpretuje uvedené příklady ze školní praxe a charakterizuje vyhodnocení zařazených testů. Označení jednotlivých úkolů odpovídá číslování v textu, nejsou zde však komentována všechna cvičení. Zařazení aktivizačních prvků do výkladových celků má být impulzem pro další zkoumání profesních otázek a inspirací pro vlastní výukovou činnost.
Doufáme, že předložená forma učebního textu může zpřístupnit především studentům středních a vysokých škol pedagogického zaměření, učitelům, pedagogům, speciálním pedagogům, lektorům celoživotního vzdělávání i širší veřejnosti základní didaktické pojmy, zkušenosti i dovednosti, a tím jim umožnit zorientovat se ve složitém odborném poli, jakým obecná didaktika v systému věd o výchově skutečně je.
Ať vám tato „cvičebnice“ dobře slouží jak k orientaci v didaktické problematice, tak ve fázi přípravy na nelehkou, ale radostnou práci vzdělavatelskou a vychovatelskou.
prof. PhDr. Alena Vališová, CSc. PhDr. Miroslava Kovaříková, Ph.D.
Jak s učebním textem pracovat?
A jak s textem pracovat? V praxi se osvědčil postup, který je naznačen sledem kapitol. Znamená to vyjít ze základních teoretických východisek obecné didaktiky a směřovat ke konkrétním profesním dovednostem učitele, které s jejím poznáváním i rozvíjením souvisejí. K vybraným úkolům, cvičením a námětům z praxe je vhodné se vracet.
Věřte, že pokaždé lze zjistit něco zajímavého z didaktické teorie i z oblasti školské praxe, něco nového, co se objevilo teprve v odlišných pedagogických souvislostech, v novém edukačním prostředí nebo s jinými lidmi. Učební text nepodává na uve dené otázky ve všech případech jediné odpovědi – ty ani vzhledem ke složitosti samotného výchovně‑vzdělávacího procesu neexistují. Pravděpodobně si najdete každý svůj vlastní specifický postup studia, nicméně nám dovolte naznačit alespoň některá obecná doporučení:
a) Nejdříve si celý text prolistujte, seznamte se letmo s jeho obsahem, strukturou i formou.
b) V dalším kroku již text studujte podrobněji, systematicky, promýšlejte úkoly a cvičení, která si můžete samostatně či ve skupině zpracovávat a vyzkoušet.
c) Na skupinové konzultaci výsledky své vlastní studijní činnosti prohovořte s ko legy a učitelem.
d) Do textu formulujte v písemné podobě odpovědi na otázky z každé kapitoly.
e) Některá cvičení a úkoly si zopakujte, několikrát procvičujte
f) Konkrétní příklady, náměty ke cvičením i teoretická vymezení jsou v textu gra ficky odlišena.
g) Po praktických cvičeních a úkolech nezapomeňte na shrnutí toho, co jste se do‑ zvěděli či prožili. Pomoci vám může i návrat k teoretickým částem textu.
h) Pokuste se získané vědomosti a dovednosti konfrontovat se svými reálnými pedagogickými i životními zkušenostmi, nechte se inspirovat pro zvládnutí situací nových.
Přejeme vám při studiu dobrou pohodu, inspirace pro vaše budoucí pedagogické aktivity, touhu dále se vzdělávat a v neposlední řadě i odvahu stát se uznávanou autoritou ve vašem osobním i profesním životě.
Autorky
Použité ikony
Cíle kapitoly
Obsah kapitoly
Definice
Úkol
Příklad z praxe
Doplňující text
∑ Shrnutí
Klíčová slova
Komentář
1. Obecná didaktika v zrcadle pedagogických věd
Cíle kapitoly
Po prostudování této kapitoly budete umět:
◾ definovat základní pedagogické disciplíny;
◾ popsat základní strukturu obecné didaktiky a její specifika;
◾ charakterizovat didaktické kategorie;
◾ vysvětlit vztah obecné didaktiky s příbuznými vědními obory;
◾ analyzovat význam celoživotního vzdělávání.
Obsah kapitoly
Problematikou teorie vzdělávání a vyučování se zabývá obecná didaktika. Zkoumá podstatu a zákonitosti vyučování, provádí analýzu cílů, obsahu, výukových metod a organizačních forem. Sleduje proces hodnocení výsledků vyučovacího procesu, dále pak pedagogickou interakci mezi vzdělávanými a vzdělávajícími. Zdůrazňuje i význam celoživotního vzdělávání v kontextu obecné didaktiky.
Obecná
1.1 Ob ecná didaktika v systému věd o výchově
Pedagogika si podobně jako ostatní vědní disciplíny v průběhu svého vývoje vytváří vztahy k ostatním vědám, současně diferencuje svou vnitřní strukturu a vyděluje nové disciplíny a subdisciplíny. Většina tzv. věd o výchově má dnes tak bohaté vnitřní členění, že je obtížné udržovat si přehled o rostoucím vědění v celém oboru. V současnosti
však není rozvoj dílčích pedagogických disciplín vyvolán jen rostoucím poznáním, ale je inspirován i praktickými potřebami, které vznikají v průběhu společenského rozvoje a od něj odvozeného výchovného dění.
Definice
Pedagogika jako společenskovědní disciplína zkoumá záměrný a systematický rozvoj osobnosti člověka. Studium komplexu věd o výchově by mělo budoucím pedagogům umožnit:
◾ porozumění podstatě výchovně-vzdělávacího procesu;
◾ seznámení se se základy pedagogiky jako vědní disciplíny;
◾ osvojení si určitých pedagogických dovedností;
◾ pochopení základních principů pedagogického myšlení.
Sami můžete doplnit případné další přínosy.
Úkol
(1)
Najděte v odborné literatuře alespoň tři definice pedagogiky a porovnejte je. Nalezli jste nějaké odlišnosti? Pokud ano, v čem spočívají? Využít můžete kapitolu „Pedagogika a její vědní profil“ v publikaci Vališová, A., Kasíková, H., a kol. Pedagogika pro učitele, 2., rozšířené a aktualizované vydání. Praha: Grada Publishing, 2021. V Komen táři najdete další odkazy na odborné publikace.
I v pedagogických vědách se objevují nepřesnosti v pojmosloví. Často se základní pojmy vymezují příliš vágně a povrchně (tak jako v mnohých dílčích vědních disciplínách), místo přesných vědeckých pojmů se používá terminologie běžného jazyka. Jedním z takových pojmů je i výchova. Jde o společenskou aktivitu provázející člověka po celý život, dotýkající se bez výjimky každého jedince – v rámci školního vzdělávání i v rámci vzdělávání celoživotního.
Kvalita jedince je dána především těmito faktory:
◾ genetické faktory a biologická podmíněnost – člověk je chápán jako neoddělitelná součást přírody;
◾ makro‑ a mikroprostředí – má vliv nejen pozitivní, ale mnohdy i nežádoucí, velmi rozporuplný; různorodá místa, kde se člověk nachází a pohybuje, mají silný formativní dopad, s řadou zjevných i skrytých výchovných prvků. Příkladem mikroprostředí, sociálních skupin bezprostředně obklopujících jedince, je rodina, přátelé (vrstevnické skupiny), kolegové; příkladem makroprostředí je vliv sociální vrstvy, ekonomika, politická a právní kultura společnosti, ve které žijeme. Zde je třeba pracovat s pojmem pedagogizace prostředí (jednotné tendence výchovných vlivů), odhalit podstatu tohoto procesu, jeho specifikum a vazby na záměrné výchovné úsilí; ◾ výchovné a vzdělávací úsilí – jejich hlavním posláním je příprava člověka ve směru jeho společenského, občanského a profesního zařazení.
Doplňující text
Za dobu svého rozvoje se pedagogika strukturovala natolik, že v rámci jejího systému vzniklo mnoho dílčích disciplín s vlastní specifikou. K podstatným rysům a úkolům pedagogiky patří rozšiřování její reflexe i aplikace na všechny oblasti, ve kterých probíhá. Uvádíme zde pouze jedno z možných schémat:
A) Základní pedagogické disciplíny:
◾ obecná pedagogika,
◾ pedagogická diagnostika,
◾ dějiny pedagogiky,
◾ obecná didaktika,
◾ srovnávací (komparativní) pedagogika,
◾ sociální pedagogika,
◾ speciální pedagogika,
◾ teorie výchovy.
B) Spolupracující vědní disciplíny:
◾ filozofie,
◾ biologie,
◾ psychologie,
◾ sociologie,
◾ logika,
◾ estetika,
◾ etika aj.
Obecná
C) Hraniční disciplíny:
◾ filozofie výchovy,
◾ pedagogická psychologie,
◾ kybernetická pedagogika,
◾ multikulturní pedagogika,
◾ ekonomie výchovy,
◾ sociologie výchovy,
◾ etika výchovy,
◾ ekologická výchova aj.
V o dborné literatuře se můžeme setkat i s členěním na aplikované pedagogické disciplíny:
◾ z hlediska věkových období rozvoje osobnosti (např. předškolní pedagogika, středoškolská a vysokoškolská pedagogika, andragogika a gerontopedagogika);
◾ z hlediska společenských oblastí (např. pedagogika volného času, pedagogika podnikového vzdělávání);
◾ z hlediska výchovných zařízení (např. školní a mimoškolní pedagogika).
V současné době však v kontextu prudkého rozvoje společnosti, vědy a techniky nelze prezentovat přesné vymezení a rozlišení věd o výchově na hraniční a aplikované. Proto, prosím, berte předloženou kategorizaci spíše jako inspiraci k dalším úvahám o složitém komplexu pedagogických věd i věd příbuzných.
1.2 Kam směřuje obecná didaktika a jaký je její předmět?
Definice
Obecná didaktika jako základní pedagogická disciplína je vymezována jako teorie vzdělávání a vyučování. Zabývá se problematikou vzdělávacích obsahů, které se jakožto výsledky společensko-historické zkušenosti lidstva stávají v procesu vyučování individuálním vybavením studentů. Zabývá se zároveň procesem, který charakte rizuje činnosti učitele a studentů a v němž si studenti tento obsah osvojují – tedy procesem vyučování a učení.
Pojem obecná didaktika není v současnosti jednoznačně vymezeným termínem V průběhu historického, sociálně-ekonomického i kulturního vývoje společnosti se měnily požadavky na výchovu a vzdělávání i jejich funkce. Spolu s tím se proměňoval i obsah pojmu didaktika. Rozličná byla i filozofická a psychologická východiska, o něž se výklad didaktické problematiky opíral.
a) V české (a také v německé a ve skandinávské) pedagogické vědě se uplatňuje pojetí, podle něhož je obecná didaktika teorií edukačních procesů v prostředí školy, a to s dominantním zaměřením na vyučování, učivo a organizační formy školní edukace. V posledních letech se na bázi obecné didaktiky uplatňuje zřetel k charakteristikám a činnostem učících se subjektů, což se odráží v rozvoji tzv. psychodidaktiky.
b) V USA a anglosaských zemích nemá obecná didaktika v uvedeném evropském pojetí tradici a příslušná oblast vědy je pokrývána jinými disciplínami, zejména teorií kurikula (curriculum theory), teorií vyučování (instructional science) aj.
Definice
Obecná didaktika jako organická součást systému pedagogických věd má svoji strukturu. Uvedeme stručně následující členění (podrobněji např. v díle Kolář a kol. Výkla dový slovník z pedagogiky, 2012):
◾ Didaktika obecná: zkoumá obecně platné vztahy a souvislosti vzdělávání a vyučování. Sleduje rovněž vyvozování obecných principů těchto procesů – determinace výběru obsahu jednotlivých předmětů na základě komplexu poznání, souvislosti učebních činností a způsoby řízení učení, problematiku motivace studentů k učení ve spojení se způsoby vedení vyučování, ve spojení s procesy hodnocení, podmínky efektivity vyučování, vztah instrumentální a obecně kultivační dimenze vzdělávání, výchovný charakter vyučování, role a postavení učitele a studenta ve vyučování.
◾ Didaktika oborová (didaktika oboru, skupiny oborů): zpracovává obecně didaktické principy, koncepce, metody a formy vzdělávání a vyučování v souvislosti s konkrétním obsahem příslušného oboru, předmětu, skupiny předmětů. Je propojována při přípravě učitelů s pedagogickou praxí. Bývá však propracována například pro jednotlivé úrovně a zaměření vzdělávání – tzv. speciální didaktiky (např. didaktika českého jazyka v primárním vzdělávání, didaktika přírodovědných předmětů na gymnáziích, didaktika společenskovědných předmětů). Dříve se používalo označení metodiky předmětů.
◾ Didaktika odborných předmětů: je specifickou didaktickou disciplínou vyučovanou na vysokých školách, které souvisejí s přípravou učitelů technických či jiných odborných předmětů na středních odborných školách (např. didaktika technických předmětů, didaktika ekonomických předmětů).
◾ Didaktika praktického vyučování: je didaktickou disciplínou, jejímž předmětem je připravit odborníky, kteří na středních odborných školách a učilištích vedou
praktická cvičení a odbornou praxi (konkrétně učitelé odborného praktického vyučování).
Opět zdůrazňujeme, že předložené pojmové vymezení je jedním z řady kategorizací a charakteristik, které najdete v běžných odborných publikacích z oblasti pedagogiky i obecné didaktiky (lze například doplnit o didaktiku konkrétních oborů, o didaktiku jednotlivých stupňů vzdělávání a další). Chápejte, prosím, uvedené členění a charakteristiky jako inspiraci k dalšímu, hlubšímu studiu. Úkol
(2)
Jaké základní didaktické kategorie znáte? Využijte k jejich charakteristice odborných publikací, pedagogických slovníků a encyklopedií. V Komentáři najdete jejich výčet.
1.3 B ěh na dlouhou trať aneb
Celoživotní vzdělávání
V posledních desetiletích se ve vzdělávací politice v celosvětovém měřítku prosazuje koncepce, že lidé se musejí učit a vzdělávat v průběhu celého života. Nejde přitom o prodlužování povinné školní docházky či rozšiřování stávajících vzdělávacích systémů, ale o zásadně nový pohled na roli vzdělávání pro jednotlivce i společnost. Ekonomické a jiné důvody vedou k tomu, aby se formální i neformální vzdělávání stalo dostupným pro všechny občany, v kterémkoli věku, a to v souladu s jejich potřebami a zájmy. K tomu je nutno vytvářet kromě jiného i motivaci k celoživotnímu učení
