Iva Gecková
ilustrovala Marie Nováčková
Liška Šiška
v cukrárně
Adélce a lišce Šišce máma
i lust rovala M a ri e Nová čková
Liška Šiška
v cukrárně
Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.
Iva Gecková
Liška Šiška v cukrárně Vydala Grada Publishing, a.s., pod značkou U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401 www.grada.cz jako svou 8703. publikaci Ilustrace Marie Nováčková Redakce textu Lucie Švecová Korektury Veronika Hrabánková Grafická úprava Antonín Plicka Návrh a zpracování obálky Antonín Plicka Počet stran 80 Vydání 1., 2023 Vytiskla tiskárna TNM PRINT s.r.o., Nové Město © Grada Publishing, a.s., 2023 Cover Illustration © Marie Nováčková, 2023 ISBN 978-80-271-6708-1 (pdf) ISBN 978-80-271-3228-7 (print)
Obsah Dnes je 1. červen… Cukrárna Vanilka Překvapení pro děti vvee šškolce kolce A zatím v cukrárně Velké neštěstí Báječný nápad Jak se dělá dort? Druhý den Báječný čokoládový dort panenky Madlenky
Dnes je 1. červen… … to je den, kdy všechny děti na světě mají svátek. A taková událost se přece musí pořádně oslavit, to dá rozum! Proto malou Adélku dnes ze školky vyzvedává nejen maminka, ale také tatínek. Nestává se to často, protože ten obvykle jezdí domů pozdě. Má hodně práce. „Tati, tatínku můj!“ volá Adélka. Táta sedí v šatně na bobku a Adélka ho chytá kolem krku. Tiskne se na něj, až ho málem povalí. „Pozor, pozor, nebo spadnu jako hruška a ty se mnou,“ směje se tatínek. „Podívej, tati, tady je můj obrázek,“ chlubí se Adélka. Na nástěnce mají všechny děti své obrázky. Jsou na nich hnědí huňatí medvídci. „To je moc hezký obrázek, Adélko. Ale je tady tolik medvědů, nemám se začít bát? Nevyskočí na mě z těch obrázků?“ ptá se tatínek. „Ale tati, vždyť jsou to jen obrázky, ty přece nemůžou obživnout,“ kroutí hlavou Adélka, když si zapíná sandálky. Dobře ví, že si táta dělá legraci.
„Na shledanou, paní učitelko!“ volá Adélka do herny. „Na shledanou, Adélko, užij si dnešní svátek,“ loučí se paní učitelka. „Máme lišku Šišku?“ ptá se maminka. „Ano, neboj se,“ tiskne si k sobě Adélka svoji nejoblíbenější hračku, plyšovou lišku Šišku. Maminka se raději ptá, protože se už dvakrát stalo, že lišku někde zapomněly – jednou přímo ve školce a podruhé u paní doktorky, když byla Adélka nemocná. Ale to se dnes nestane, protože všichni dávají na lišku pozor. Tatínek, maminka a Adélka mají v plánu zajít do cukrárny a potom se podívat na náměstí, kde jsou pro děti připravené zábavné hry a soutěže o zajímavé ceny. Když odcházejí ze školky, Adélka chce tatínkovi ukázat velkou zahradu. Je plná prolézaček, houpaček a vysokých stromů, které v létě poskytují chladivý stín před horkým sluníčkem a v zimě se z nich báječně sypou chuchvalce sněhu, když se pod nimi děti honí.
Tatínkovi se na školní zahradě líbí. Prohlíží si dřevěný domeček, barevné prolézačky i velké pískoviště. „Adélko, já bych tak rád zase chodil do školky,“ povzdychne si u velké houpačky. „Tati, ale vždyť můžeš, až mě půjdeš vyzvednout,“ našla Adélka to správné řešení. Je to opravdu chytrá holčička. „No vidíš, to je ale nápad,“ směje se tatínek. „Každý den to asi nepůjde, protože mám hodně práce, ale myslím, že dvakrát v týdnu by to šlo. Souhlasíš?“ nabízí táta Adélce ruku k plácnutí. „Hurá, tati!“ křičí Adélka radostí a táta si ji posadí za krk i s liškou Šiškou. Velká prohlídka zahrady je u konce. Teď je čas vydat se do cukrárny na něco dobrého.
Cukrárna Vanilka Tatínek, maminka i Adélka dojdou na náměstí. Panečku, přímo uprostřed náměstí stojí barevný řetízkový kolotoč. A vedle něj jsou létající labutě, do kterých si i s rodiči sedají holky a kluci, aby se trochu proletěli a podívali se na svět pěkně z výšky. A taky jsou tam autíčka, která rychle jezdí, nafukovací hrad na skákání a po celém prostranství jsou rozmístěna stanoviště s úkoly, které mohou děti plnit, aby dostaly nějakou odměnu.
„Tati, mami, já bych chtěla jít na labutě, na řetízkový kolotoč, na autíčka, na skákací hrad a taky si zasoutěžit,“ vyjmenovává Adélka. „Ale nejdřív bych si dala něco dobrého,“ rozhodne, chytne tatínka s maminkou za ruku a táhne je do nedaleké cukrárny. „Tati, co je tam napsáno?“ ukazuje na velikou růžovou ceduli nad vchodem. Ještě totiž neumí číst. To se naučí až ve škole.
„Cukrárna Vanilka,“ čte tatínek. „To jsme tady správně. V cukrárně pracuje maminka Lucinky, víš? Lucinka je moje kamarádka ze školky. Je moc hodná. A krásně voní. Jako čokoláda,“ směje se Adélka. V cukrárně už sedí Kryštůfek, další kamarád ze školky. Jí jeden bonbónek a lízátko za druhým. Adélku pošimrá v nose spousta vůní. Voní to tam jako mléčná čokoláda, vánoční cukroví, jako když babička peče buchty nebo když si maminka s tatínkem dávají kafíčko. Maminka hledá místo, kam by se všichni posadili. Támhle v rohu u okna je volný jeden stolek s křesílky. Hned tam zamíří. Tatínek objedná pro sebe a maminku kávu a jahodový dort. A co si dá Adélka? Tak to je opravdu těžká otázka. Holčička tiskne nosánek na prosklenou vitrínu, ze které se na ni smějí ovocné košíčky, banánové rolády, jahodové dorty, kremrole, obrovské větrníky, laskonky plněné lahodnou oříškovou náplní, muffiny s krémovými čepicemi posypanými barevnými kuličkami a velký třípatrový čokoládový dort.