PRÁZDNÉ DOMY Radomír Kočí
| ZÁMKY A VILY V ČECHÁCH |
PRÁZDNÉ DOMY Radomír Kočí
| ZÁMKY A VILY V ČECHÁCH | Grada Publishing
Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.
PRÁZDNÉ DOMY Radomír Kočí
| ZÁMKY A VILY V ČECHÁCH |
Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 obchod@grada.cz www.grada.cz tel.: +420 234 264 401 jako svou 8409. publikaci Fotografie na obálce a v textu autor Odpovědná redaktorka Alice Zavadilová Grafická úprava a sazba Martin Dubský Jazyková korektura Pavlína Zelníčková Počet stran 240 První vydání, Praha 2022 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. © Grada Publishing, a.s., 2022 Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2022 ISBN 978–80–271–4750–2 (pdf) ISBN 978–80–271–3191–4 (print)
OBSAH ÚVOD .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
. 7
VILA JOSEFA HÖNIGA . . . . . . .
8
SCHICHTOVA VILA . . . . . . . . 16 GRANDHOTEL VĚNEC . . . . . . . 24 MLÝN PRACHOVNA . . . . . . . . 30 VILA NA STAROKOLÍNSKÉ ULICI . . . . 38 ZÁMEK OHRAZENICE . . . . . . . 46 HOSTINEC DUB . . . . . . . . . 54 ZÁMEK LIBĚJOVICE . . . . . . . .
61
ZÁMEK ROŽMITÁL POD TŘEMŠÍNEM . . 68 VILA PFAFFENHOF . . . . . . . . 78 SCHICHTOVY LÁZNĚ . . . . . . . 84 LESNÍ MLÝN .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
93
ZÁMEK CHŘÍČ . . . . . . . . . 100 ZÁMEK LIBĚŠICE . . . . . . . . . 110 VILA RADOVANA KREJČÍŘE . . . . . 118 ZÁMEK HLUBOŠ . . . . . . . .
126
VILA IVANKA . . . . . . . . .
134
CÍSAŘSKO-KRÁLOVSKÁ ZBROJNICE . TEREZÍN
. 142
ZÁMEK POSTOLOPRTY . . . . . . 148 TEREZÍN, WIESERŮV DŮM . . . . . 156 VILA GUSTAVA GEIPELA .
.
.
.
.
. 162
ZÁMEK VIMPERK . . . . . . . . 171 HOSTINEC U HRABĚCÍCH . . . . . 178 DVŮR BISINGROV .
.
.
.
.
.
.
. 184
VILA RUDOLFA LEITNERA . . . . . 190 VILA JAROSLAVA BRETA | . . . . . SCHNABELOVA VILA
198
ZÁMEK HORNÍ MARŠOV . . . . . . 206 VILA JOSEFA MRÁZKA . . . . . .
214
VILA FIALA . . . . . . . . . . 222 ZÁMEK SOUTICE . . . . . . . . 230 ZÁVĚR . . . . . . . . . . . . 240
ÚVOD Po vydání prvního dílu Prázdných domů jsem byl několikrát dotazován, jestli vyjde další, který by představil například i objekty mimo Prahu. Zájem mi udělal velkou radost, dodal energii a popohnal mě k další tvorbě. Nejdříve ale bylo třeba zjistit, zda vůbec mám dostatek zajímavých fotografií. Neměl by to být problém, na webu prazdnedomy.cz je v menu „statistiky“ hned několik set galerií jednotlivých objektů. Jenže to ještě vůbec neznamená, že mám dostatek fotografií na celou řadu dalších knih. Když jsem si galerie začal filtrovat podle toho, které by se do knihy hodily, zjistil jsem, že řada objektů je nafocených jen z exteriéru; dovnitř jsem se často vůbec nedostal. Z těch mimopražských, do kterých jsem se dostal, vybírám ty nejzajímavější, u nichž se mi zároveň podařilo dohledat historii a nějaký poutavý příběh. Stovky galerií jsem podstatně zredukoval. Na druhou stranu se do knihy dostává výběr těch opravdu největších zapomenutých skvostů z celých Čech. A v některé z dalších knih se jistě brzy dostane i na Moravu a Slezsko! V závěru prvního dílu jsem lákal na pokračování příběhu zarostlého zámečku na jihu Čech, který z ulice ani nebyl vidět: „Po letech se kontaktujeme s majitelkou. Vypráví poutavý příběh rodiny původních obyvatel, dříve velmi bohatých. Vlastnili i vilu na Vinohradech, která také chátrá. Co se s nimi stalo? Co ten zámeček, zachrání se? O tom třeba někdy příště…“ A v tomto dílu se s ním skutečně opět setkáme. Je to zámeček Ohrazenice. To hlavní na celém příběhu je, že bude zachráněn! Najdete u něj srovnávací fotografie z mé první a aktuálně poslední návštěvy, protože se mi podařilo najít mu nového majitele, s nímž jsem nadále v kontaktu. Je opravdu radost sledovat, jak takové zapomenuté místo plné historie znovu ožívá a stává se opět perlou svého okolí. Hned v úvodu se můžete těšit na dva skvosty z Ústí nad Labem, za první republiky pulzujícího města plného úspěšných továrníků, kteří si zde stavěli reprezentativní vily. Navštívíme dvě z nich, které – ač zůstaly řadu let prázdné – nejsou díky ostraze zničené. Těm jsem tentokrát nenašel nového majitele já, ale Úřad pro zastupování ve věcech majetkových, kterému patří dík za možnost zdokumentovat interiér obou domů. Je ovšem také pravdou, že fotografie, které v knize uvidíte, vzbudily na internetu velký zájem – měly přes sto tisíc zhlédnutí a možná i díky nim si těchto krásných vil všiml nový majitel. Děkuji všem, kteří umožnili nahlédnutí do těchto krásných míst (a naštěstí právě zabezpečených), kam se běžně nepodíváte. Přeji příjemné putování. 6 7
VILA JOSEFA HÖNIGA
Ústecký podnikatel Josef Hönig a velkoprůmyslník Heinrich Schicht se na začátku dvacátých let 20. století rozhodli postavit svá rodinná sídla ve vzájemném sousedství. V průběhu druhé světové války byly vily zabaveny a vyvlastněny. Po roce 2005 zůstaly prázdné.
8 9
Projekt obou vil vypracoval Paul Brockardt, zeť Josefa Höniga, pozdější dvorní architekt Schichtovy rodiny. Stavbu provedla významná ústecká stavební firma Alwin Köhler & Co., která v Ústí nad Labem postavila například reprezentativní správní budovu Schichtových závodů, místní synagogu, kostel sv. Pavla, knihovnu a mnoho dalších objektů. V průběhu druhé světové války byl areál vily zabaven a vyvlastněn. Poté zde působilo ministerstvo pracovních sil, které využívalo areál jako školicí středisko a ubytovnu. Bohužel, za jeho působení byl hned vedle vily zbudován objekt ubytovny, jenž ovlivnil celkový vzhled areálu. Po roce 1989 areál využívala Univerzita J. E. Purkyně, a to až do roku 2005, kdy místo osiřelo. V roce 2020 jej ÚZSVM (Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových) nabídl k prodeji a v roce 2021 dům koupil soukromý vlastník.1
Přestože byl Josef Hönig ve své době významným podnikatelem, dnes se o něm moc informací nedozvíme. Bývalý režim se snažil, aby tyto osobnosti upadly v zapomnění. U Schichtů se to úplně nepodařilo, rodina velkoprůmyslníků se zasloužila o značný rozvoj města Ústí nad Labem a jejich „mýdlo s jelenem“ je známé dodnes. V době, kdy Tomáš Baťa teprve začínal, Schichtovy závody už dělníkům poskytovaly nebývale rozsáhlé sociální jistoty a vytvořily stovky pracovních míst. Majitelé Schichtových závodů nechali postavit mnoho domků pro zaměstnance, lázně, starali se také o kulturní povznesení města a jeho obyvatel. V případě Josefa Höniga se záměr vymazat jeho jméno z veřejného povědomí bohužel zdařil: dnes jej skoro nikdo nezná, přitom na něj máme například tuto památku v podobě nádherné vily. Podobných zapomenutých osobností je celá řada, dodnes se například neví nic bližšího o staviteli nedalekého zámečku Skrytín. Pojďme si je tedy alespoň takto znovu připomenout.
10 11
1925
1926 Významný ústecký podnikatel Josef Hönig a továrník a velkoprůmyslník Heinrich Schicht se začátkem 20. let 20. století rozhodli postavit na volných pozemcích podél rezidenční Humboldstrasse (dnešní Čajkovského ulice) svá rodinná sídla. Vypracováním projektu vlastní vily pověřil Josef Hönig svého zetě, architekta Paula Brockardta. Ten projektoval také sousední Schichtovu vilu a posléze se stal dvorním architektem Schichtovy rodiny.
1935
1930 Stavbu provedla ústecká stavební firma Alwin Köhler a Co. a v roce 1926 ji předala k užívání zároveň s domkem čp. 1889, který patrně sloužil jako vrátnice a byt domovníka. Interiéry však byly podle zachované korespondence zařizovány ještě po dobu několika následujících let. Drobné stavební zásahy pocházejí z období 30. let 20. století, kdy byla k vile na severní straně západního průčelí připojena nízká přístavba.
1926
1930
1939 1940
1945 1946
1939 Během 2. světové války byl areál vily vyvlastněn a zabaven. 1946 Po válce – roku 1946 – byl areál vily na základě dekretu č. 108/1945 Sb. převeden pod národní správu. 1950 Roku 1950 získaly vlastnické právo na areál vily Ústecké chemické závody, n. p. (Spolchemie).
1950
1953 1955
1960
1965
1970
1975
1953 V roce 1953 přešla vila do vlastnictví státu, konkrétně ministerstva pracovních sil, které využívalo areál jako školicí středisko a ubytovnu.
1 2 3 4
12 13
5
6 7
8
Vstupní hala s hlavním schodištěm | 1 Hlavní schodiště v patře | 2 Vstupní hala | 3 Místnost v patře ladící s podlahou z období socialismu | 4 Pohled směrem do koupelny, | 5 která byla v období socialismu také přestavěna Průhled z místnosti do chodby v patře | 6 Chodba s původním světlíkem, | 7 kterým do těchto míst proudilo denní světlo Místnost v patře se zajímavým výklenkem | 8
1975
1980
1985
1990 Na začátku 90. let získala areál vily do svého vlastnictví Univerzita J. E. Purkyně.
1990
1995
2000
2005
2005 Univerzita J. E. Purkyně zde roku 2005 ukončila provoz kolejí a přestala jednotlivé objekty využívat.
2010
2015
2020 2021
2025
12|2020 Celý areál je nabízen k prodeji v aukci za nejnižší podání 8 992 000 Kč. 3|2021 Vila prvorepublikového průmyslníka Josefa Höniga ve čtvrti Vaňov v Ústí nad Labem má nového majitele. Stát ji na třetí pokus prodal v elektronické aukci za deset a čtvrt milionu korun. Aukce byla napínavá až do poslední chvíle, padlo při ní třináct příhozů. Do elektronické aukce se přihlásili čtyři zájemci, ale přihazovat těsně před jejím ukončením začali dva z nich. Novým majitelem se nakonec stal právnický subjekt z Vysočiny. Jedná se o stejnou firmu, která koupila i sousední Schichtovu vilu. N ejnovější informace k tomuto objektu zjistíte na adrese: https://prazdnedomy.cz/6807. Zdroje: 1 Pamatkovykatalog.cz [online]. Dostupné z: https://www.pamatkovykatalog.cz/vila-josefahoniga-20456321.
1 2 3 4
14 15
5 6 8
7
Terasa vily… | 1 … odkud je nádherný výhled do údolí | 2 Podkrovní místnost, | 3 také poznamenaná pozdějšími úpravami Půdní prostory vily | 4 Krb hlavního reprezentativního sálu v přízemí | 5 Celkový pohled na reprezentativní sál v přízemí | 6 Detail vestavěných skříní ve vile | 7 Sklepní prostory | 8
SCHICHTOVA VILA
V roce 1931 si v Ústí nad Labem postavil svou rodinnou vilu Heinrich Schicht. Novobarokní vila byla koncipována jako vzpomínka na šlechtická barokní sídla. Továrník zde žil se svou rodinou až do roku 1945, poté vila sloužila školství a od roku 2005 zůstala prázdná. Naštěstí se ale z velké části zachovala její původní krása, kterou můžeme obdivovat i pod všudypřítomnými pavučinami.
16 17
Projekt vily vypracoval architekt Paul Brockardt, který projektoval také sousední Hönigovu vilu. Po druhé světové válce byl areál vily vyvlastněn a zabaven, vila sloužila pro potřeby vojensko-politické školy, po vzniku ústecké pedagogické fakulty pak přešla pod její správu. Po roce 1989 ji využívala Univerzita J. E. Purkyně, a to až do roku 2005, kdy místo osiřelo. Od roku 2020 jej ÚZSVM nabízí k prodeji.
Heinrich Schicht (1. února 1880 – 16. června 1959) byl synem Johanna Schichta, jednoho z nejvýznamnějších průmyslníků české části rakousko-uherské monarchie, který vlastnil firmu, jež provozovala několik továren na mýdlo. Heinrich převzal po otcově smrti v roce 1907 vedení společnosti a stal se předsedou správní rady akciové společnosti. Podnik provedl několika těžkými obdobími; koncem 20. let například přišla hospodářská krize, s níž si však Schichtovi poradili díky nízkým cenám a vysoké kvalitě produktů – vždyť mýt se lidé musejí i ve špatných časech. Mimořádná pozornost byla věnována také reklamě – právě jí vděčí mýdlo s jelenem za svou nehynoucí popularitu. V podniku pracovalo přibližně 3 500 zaměstnanců, kterých si rodina Schichtových náležitě vážila – měli k dispozici moderně vybavenou ordinaci závodního lékaře, spolehlivý systém nemocenského pojištění, sprchy, prostory pro trávení volného času i vzdělávání, závodní jídelnu a mateřskou školku. Později k tomu přibyla i rozsáhlá bytová výstavba, lázně s bazénem na Klíši, kadeřnictví a další zařízení.
18 19