Issuu

Leona Jochmannová, Ondrej Gergely,x Petra Zia Sluková a kol.x

Péče on-line v psychosociálních oborech Možnosti, limity, rizika

KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Jochmannová, Leona, 1968Péče on-line v psychosociálních oborech : možnosti, limity, rizika / Leona Jochman nová, Ondrej Gergely, Petra Zia Sluková a kol.. -- Vydání 1.. -- Praha : Grada, 2022. -- 1 online zdroj. -- (Psyché) České a anglické resumé Obsahuje bibliografii, bibliografické odkazy a rejstřík ISBN 978-80-271-6789-0 (online ; pdf) * 61:004.7 * 159.98:659.24 * 364-7 * 37.048 * 364-781.9 * (048.8:082) – telemedicína – psychologické poradenství – sociální služby – školní poradenství – supervize – distanční péče – kolektivní monografie 364-1/-7 - Druhy sociální pomoci a služeb [18]

Leona Jochmannová, Ondrej Gergely, Petra Zia Sluková a kol.

Péče on-line v psychosociálních oborech Možnosti, limity, rizika

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Tato publikace byla vytvořena se státní podporou Technologické agentury ČR v rámci 4. veřejné soutěže programu ÉTA COVID-19, č. projektu TL04000033 Možnosti on-line psychosociální péče pro situace omezeného přímého kontaktu. PhDr. Leona Jochmannová, Ph.D. Mgr. Ondrej Gergely PhDr. Petra Zia Sluková, Ph.D. Mgr. Miroslav Charvát, Ph.D. Mgr. Kateřina Palová, Ph.D. Mgr. Lucie Viktorová, Ph.D. doc. Radko Obereignerů doc. Matúš Šucha a kol.

PÉČE ON-LINE V PSYCHOSOCIÁLNÍCH OBORECH Možnosti, limity, rizika Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401 www.grada.cz jako svou 8759. publikaci Recenzovali: PhDr. Mgr. Richard Braun, Ph.D. PhDr. Jiří Drahota Redakce a korektura Jana Kubínová Grafická úprava Antonín Plicka Návrh a zpracování obálky Antonín Plicka Počet stran 296 Vydání 1., 2022 Vytiskla TISKÁRNA V RÁJI, s.r.o., Pardubice © Grada Publishing, a.s., 2022 ISBN 978-80-271-6790-6 (ePub) ISBN 978-80-271-6789-0 (pdf) ISBN 978-80-271-3009-2 (print)

Autorský kolektiv: Bc. Katarína Bosá Mgr. Robin Brzobohatý, Ph.D. PhDr. Veronika Buriánová Mgr. Ing. Martina Cirbusová, Ph.D. Mgr. Zdislav Doleček Ing. Antonín Hlavinka Mgr. Petra Chudárková Mgr. Jana Chudobová Mgr. Petra Klementová Mgr. Martin Kolář PhDr. Petr Nilius, Ph.D. Mgr. Michaela Ohřálová, DiS. PhDr. Lucie Paprsteinová Mgr. Bc. Eva Petrová Mgr. Tereza Rumlerová, Ph.D. Ing. Monika Staníková RNDr. et RNDr. Ing. Ladislav Stanke, Ph.D. Mgr. Michal Štýbnar Mgr. Iveta Valentová, Ph.D. Mgr. Martina Vojtíšková Bc. Petra Wünschová

Poděkování Velký dík patří všem kolegům z praxe, kteří věnovali svůj čas účasti ve výzkumu, svou energii pracovním skupinám a připomínkování našich textů. Speciální poděkování Miriam Kotrusové, Simoně Dohnalové, Pavlu Čechovi, Dagmar Konečné, Marcele Kvardové, Janu Bažantovi, Jánu Praškovi, Petru Konopáskovi, Anitě Michajlukové a Kamile Tothové. Cenná spolupráce probíhala ze strany četných odborných organizací a profesních sdružení, zejména Asociace klinických psychologů ČR, Asociace pracovníků intervenčních center, Národního telemedicínského centra, Asociace školních psychologů, České asociace pro psychoterapii. Významnou podporu celému projektu poskytla Terezie Pilarová.

Obsah

Obsah Úvod

Část I Teoretická vymezení

1. Úvod do tématu 1.1 Aspekty související s distanční péčí 1.2 Základní terminologie 1.3 Nejčastější IKT v distanční praxi 1.4 Výhody a nevýhody distančního kontaktu 1.4.1 Rizika na straně klientů

17 17 19 21 22 24

2. Profesní kompetence 2.1 Doporučené aplikace a zařízení 2.1.1 Vybavení pro videokonferenci 2.1.2 Platformy 2.2 Likvidace dat a osobních údajů 2.3 Odborné kompetence pracovníka

27 27 28 29 30 31

3. Kybernetická bezpečnost a ochrana dat 3.1 Legislativní opora kybernetické bezpečnosti 3.2 Základní bezpečnostní doporučení 3.2.1 Digitalizace zdravotnictví Souhrnná doporučení

37 38 40 40 41

4. Obecné etické principy a informovaný souhlas 4.1 Etický kontext distanční práce s klienty 4.2 Informovaný souhlas 4.2.1 Další rizika ochrany soukromí klientů

43 43 46 50

5. Faktory přispívající ke vzniku únavy z videokonferencí 5.1 Prevence a snížení míry únavy z videokonferencí

53 55

Část II Metody práce v distančním kontaktu

6. On-line psychoterapie 6.1 Indikace, kontraindikace a rizika z hlediska postojů terapeutů 6.2 Terapeutická aliance a terapeutický vztah 6.2.1 Vliv postojů a dosavadních zkušeností 6.3 Distanční psychoterapie a vybrané psychoterapeutické přístupy 6.3.1 Psychoanalýza a psychodynamické přístupy 6.3.2 Kognitivně-behaviorální terapie 6.3.3 Další přístupy 6.4 Distanční psychoterapie u vybraných duševních onemocnění 6.4.1 Deprese 6.4.2 Posttraumatická stresová porucha 6.4.3 Úzkostné, panické a obsedantně‑kompulsivní poruchy 6.4.4 Bipolárně afektivní porucha 6.4.5 Poruchy osobnosti a chování u dospělých 6.5 Výzkumy distanční psychoterapie z pohledu klientů 6.6 Vnímání distanční psychoterapie z pohledu českých klientů 6.6.1 Shrnutí výsledků

61 62 64 65 66 67 70 70 72 73 73 73 74 75 76 77 79

7. Psychodiagnostika v distanční formě psychologického vyšetření 7.1 Metodika 7.2 Přímý kontakt s klientem 7.2.1 Odkladnost a neodkladnost psychodiagnostického posouzení 7.3 Informace v kritickém období rozvoje pandemie COVID-19 7.4 Distanční forma užití psychodiagnostických metod 7.4.1 Rizika distančních forem psychologického vyšetření 7.5 Psychologická diagnostika v oblasti školní a pedagogické psychologie 7.5.1 Nejčastější problémové oblasti 7.6 Psychologická diagnostika v oblasti klinické psychologie 7.6.1 Limity on-line diagnostiky v rámci klinické praxe 7.7 Psychologie práce, organizace a dopravní psychologie 7.8 Výhledy a trendy Závěrem

81 82 82 83 83 84 86

90 91 91 92 93 94 97

99 101 102

9. On-line mediace 9.1 Právní úprava mediace v ČR 9.2 Specifika přístupů 9.3 Specifika on-line mediace 9.3.1 Připojení tří a více osob 9.3.2 Emoce a obavy 9.3.3 Principy a hodnoty 9.4 Legislativní a procesní minimum 9.5 Rizika 9.6 Zapojení dětí 9.7 Standardy poskytování on-line mediace

105 106 106 107 107 108 108 109 110 111 113

Část III Aplikační oblast zdravotnictví

115

10. Telemedicína 10.1 Úvod do telemedicíny 10.2 Ekonomické aspekty telemedicíny 10.2.1 Metody a postupy hodnocení zdravotnických prostředků 10.3 Právní aspekty telemedicíny 10.3.1 Legislativa České republiky 10.3.2 Právní ochrana osobních údajů a informovaný souhlas 10.3.3 Právní úprava telemedicíny v zahraničí 10.3.4 Shrnutí právních aspektů 10.4 Etika v telemedicíně 10.4.1 Vztah mezi lékařem a pacientem 10.4.2 Technologické zabezpečení

117 117 119 121 122 122 124 126 128 128 130 131

11. Telemedicína v klinicko‑psychologické praxi 11.1 Distanční péče v období pandemie COVID-19 11.1.1 Distanční péče v kontextu České republiky 11.2 Specifické aplikační oblasti telepsychologie 11.2.1 Další skupiny duševních poruch

133 133 134 136 136

Obsah

8. Supervize v on-line prostředí 8.1 Tradiční modely a jejich adaptace pro on-line supervizi 8.2 Modely on-line supervize

Část IV Distanční podpora dětí a rodin, školní poradenství

141

12. Obecné principy distanční práce s dětmi a mládeží 12.1 Výhody a rizika 12.2 Specifika z hlediska věku klienta 12.3 Příprava a podmínky 12.3.1 Příprava podmínek spolupráce 12.4 Proces a obsah setkání 12.4.1 Konkrétní postupy práce 12.4.2 Adaptace obvyklých způsobů práce s dětmi 12.5 Specifické formy distanční práce 12.5.1 Asynchronní komunikace 12.5.2 Distanční spolupráce s rodinou s využitím videozáznamu 12.6 Doporučení pro lepší systémovou připravenost

143 144 146 147 149 153 153 155 156 157 157 160

13. Distanční formy školského a školního poradenství 13.1 Školská poradenská zařízení 13.2 Školní poradenská pracoviště 13.3 Práce s třídními kolektivy a vybranými skupinami žáků 13.4 Obecná doporučení v oblasti školství

161 161 163 165 167

Část V Specifické oblasti distanční péče v sociálních službách

169

14. Sociální služby v kontextu distančního kontaktu 14.1 Standardy kvality sociálních služeb 14.2 Specifické skupiny klientů 14.2.1 IKT se seniory

171 173 176 176

15. Telemedicína v sociálních službách 15.1 Technologie v sociálních službách 15.2 Telemedicína a sociální služby jako partneři 15.3 Oblasti využití telemedicíny v sociálních službách 15.3.1 Monitoring chování nebo situace klienta 15.3.2 Monitoring prostředí klienta 15.3.3 Komunikační platformy 15.4 Závěrem

179 179 181 183 183 184 184 185

187 187 189 190 191 192 194 195

17. Děti ohrožené násilím v blízkých vztazích 17.1 Definice domácího násilí a z něj plynoucí limity 17.2 Děti jako oběti násilí v rodině v období pandemie 17.2.1 Péče o rodiny 17.3 Distanční formy pomoci pro děti 17.3.1 Setting při distanční práci s rodinami 17.4 Vyhodnocování rizik a potřeb rodin 17.4.1 Rizikové faktory

197 197 198 198 199 200 202 203

Část VI Výzkumná část

205

18. Domácí násilí a pandemie COVID-19 18.1 Dětští klienti a průběh distanční péče v kontextu násilí v rodině 18.1.1 Metodologie výzkumu 18.1.2 Klíčová témata 18.2 Dopady pandemie COVID-19 na intervenční centra 18.2.1 Metodologie výzkumu 18.2.2 Klíčová témata

207 207 207 208 213 213 213

19. Distanční psychosociální péče a pandemie COVID-19 19.1 Výzkumný design a použité metody 19.2 Výběrové soubory a participanti 19.2.1 Soubor klientů 19.3 Dotazníkové šetření po první vlně pandemie 19.4 Kvalitativní část po druhé vlně pandemie 19.4.1 Nejčastější obtíže 19.4.2 Vývoj zkušeností v průběhu času

217 217 218 219 220 224 227 229

Obsah

16. Intervenční centra v kontextu distanční péče 16.1 Systém pomoci obětem násilí 16.1.1 Vykázání násilné osoby 16.1.2 Formy poskytování sociální služby 16.2 Distanční práce s osobami ohroženými domácím násilím 16.2.1 Monitorovací evaluace 16.2.2 Zkušenosti IC s distanční formou pomoci 16.2.3 Využití informačních technologií

19.4.3 Další typy překážek na straně pracovníků 19.4.4 Pozitivní zkušenosti

233 235

Závěr

237

Souhrn

239

Summary

241

Seznam použitých zdrojů a literatury

243

Rejstřík

273

Seznam použitých zkratek

279

Autoři

283

Příloha 1: Doporučené kroky při likvidaci dat

289

Příloha 2: Základní prvky znalostních kompetencí on-line mediátorů

291

Úvod

Úvod Proč nám skvělá technika, která šetří práci a usnadňuje život, dosud přinesla tak málo štěstí? Odpověď je prostá: protože jsme se ji nenaučili rozumně užívat. Albert Einstein Pandemie koronavirového onemocnění (COVID-19) zasáhla celosvětově nejen ekonomiku, společnost, ale i systém péče o klienty napříč celým spektrem oborů zdravotnických, sociálních a školních poradenských pracovišť. Každá krize kromě nepochybných negativ, nepříjemností a bolestivých zkušeností, přináší však také šance na změnu a nové výzvy, které v konečném důsledku mohou přinést postupy, jež by přicházely mnohem pomaleji. Pandemie kupříkladu katalyzovala rychlé využívání telemedicíny, včetně vy užívání dalších distančních nástrojů a postupů k poskytování péče na dálku. Díky grantovému projektu TA ČR – ÉTA (v období 2020–2022) vznikla mimo jiné i tato monografie, jež nabízí první ucelený text v českém jazyce od multidisciplinárního kolektivu autorů, kteří propojují akademické výzkumné prostředí s aplikovanou praxí. V této souvislosti je nutné poděkovat všem kolegům, kteří se účastnili našeho dotazníkového šetření, individuálních rozhovorů, pracovních i ohniskových skupin, pilotního ověřování a cenného připomínkování výsledných textů. Široce propojené spektrum kolegů různých profesí, pracovišť i specializací pomohlo najít a spolu vytvořit nejen obecné parametry, ale také pojmenovat a definovat specifika různých oblastí distančně poskytované péče v podmínkách České republiky. Při rozhodování, zda pracovat na dálku, nebo tváří v tvář během mimořádné celospolečenské situace, je nezbytné posoudit všechna související rizika, včetně těch, která vyplývají z toho, že přestane být ambulantním klientům poskytována obvyklá péče. Na druhou stranu je nezbytné si uvědomit, že ne všichni klienti mají přístup k digitálním technologiím a pracovníci pomáhajících profesí všech psychosociálních oborů by měli zamezit diskriminujícím nevýhodám, které mohou způsobit omezený přístup k distančně poskytovaným službám. Vzhledem k šíři a novosti tohoto tématu je nutné úvodem konstatovat, že není v kapacitě této publikace podrobně obsáhnout všechna související témata. Výzkumný autorský tým Katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého 13

v Olomouci zpracoval v rámci stejného projektu rovněž Metodiku videokonferenčního kontaktu pro oblast sociálních služeb, připomínkovanou a certifikovanou Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR1, která nabízí praktický manuál pro rychlou orientaci v základních parametrech profesionálně poskytované péče prostřednictvím videa. Na webových stránkách projektu2 lze rovněž nalézt další informace, k dispozici je e-learning s přehlednou infografikou.

1 2

Sluková, Jochmannová et al. (2022) https://www.distancnipece.upol.cz

Část I Teoretická vymezení

Úvod do tématu

1. Úvod do tématu Leona Jochmannová, Eva Petrová, Petra Zia Sluková, Kateřina Palová, Ondrej Gergely

Následující kapitoly popisují teoretické i praktické možnosti implementace distančních forem kontaktu napříč spektrem klinických oborů, sociálních služeb i školního poradenství. V této souvislosti je nezbytné zmínit skutečnost, že distanční praxe3 má v posledních letech mnohem rychlejší tempo, nežli je její empirické ukotvení. V současné době již tedy není tématem, zda bychom vůbec měli distanční péči nabízet. Aktuální jsou spíše otázky „proč, co, kdy, kdo, kde a jak“, případně „za jakých podmínek a pro koho přesně“ (Comer & Myers, 2016; Nelson et al., 2017). Zařazení distančních metod do běžné praxe pomáhajících profesí tedy současně vyžaduje, aby aplikovaný výzkum flexibilněji reagoval na dynamické změny, které se na tomto poli odehrávají. V popředí zkoumaných témat je především systém péče4 a způsoby jejího poskytování. Naopak primárním zájmem by neměly být studie zaměřené na využívání specifických technologií, neboť se příliš rychle stávají neaktuálními. S tím souvisí i nutnost, aby výzkumníci z humanitních oborů aktivněji spolupracovali s vývojáři, kteří se podílejí na vytváření aplikací a programů, a měli tak aktuální informace z technologického pole (Comer & Myers, 2016).

1.1 Aspekty související s distanční péčí Jednotlivé aspekty lze rozdělit do šesti základních kategorií (Doan et al., 2021): 1. prostředí klienta, 2. faktory na straně klienta, 3. pracovníkovo prostředí, 4. faktory na straně pracovníka, 5. bezpečnost, 6. zákony, regulace. 3 4

Před pandemií COVID-19 spíše v zahraničí. Nebo léčby.

Následující obr. 1 nabízí přehled těchto základních kategorií a shrnuje jednotlivé související faktory distanční péče. Distanční péče o duševní zdraví

Klientovo prostředí

Faktory na straně klienta

Pracovníkovo prostředí

Faktory na straně pracovníka

Místnost

Preference klienta

Pracovní prostředí

Výcvik/zkušenost

Certifikace

Souhlas

Podpůrná osoba

Účel a vhodnost návštěvy

Další pracovníci

Překážky

Týrání a zanedbávání

Soukromí

Technologie

Zdravotní historie klienta

Technologie

Preference pracovníka

Náhlé odpojení

Důvěrnost

Bezpečnost

Nemedicínské faktory

Bezpečnost

Odměny

(Sebe)vražedné myšlenky a agrese

Dokumentace

Bezpečnost

Zákony/regulace

Obr. 1 Základní aspekty distanční péče (Doan et al., 2021) Před zavedením distančního kontaktu do běžné praxe je vždy nezbytné nejprve zmapovat aktuální potřeby klientů daného pracoviště v takovém kontextu, aby jim mohla být péče maximálně přizpůsobena. Dále je vhodné se zamyslet nad infrastrukturou organizace, především ve smyslu technické vybavenosti. Výběr technologických prostředků navazuje na definování účelu služby. Distanční péče by nikdy neměla být poskytována izolovaně, proto je důležité zvažovat spolupráci s dalšími odborníky i institucemi, které by mohly přispět k naplňování potřeb klientů. Teprve následně je možné začít nastavovat systém nové formy poskytované služby. Součástí tohoto kroku by mělo být jasné vymezení rolí všech zainteresovaných stran a vytvoření metodiky pro odborníky zapojené do této služby. Instituce by si měla jasně vymezit období, kdy bude nabízená služba pilotně odzkoušena. Na základě tohoto testování může dojít k přepracování postupů a finálnímu zakotvení podoby služby (Nelson et al., 2017).

Způsoby odborné práce s klienty skrze on-line prostředí jsou různorodé a navzájem se liší v mnohých aspektech. Tyto rozdíly se týkají zejména využití technologických platforem, zahrnutí on-line a off-line prvků, míry přímého lidského kontaktu nebo automatizovaného fungování atd. Současně v této oblasti panuje značná terminologická nejednotnost5. • V souvislosti s psychoterapií jsou nejčastěji používány termíny: teletherapy, digital health, web based intervention a internet-delivered therapy. • Můžeme se rovněž setkat s pojmy: computer-assisted therapy, cybertherapy, e‑mental health, e-therapy, internet-based treatment, online therapy, telepsychology atd. Každý z termínů se přitom odkazuje k jinému způsobu práce. Kromě „živého“ kontaktu pracovníka s klientem prostřednictvím videokonference se může jednat i o využití různých aplikací, SMS a telefonu. Bohužel ani používání stejných termínů není v odborné literatuře příliš konzistentní. V současnosti přetrvává spíše volné užívání termínů na základě individuálního rozhodnutí jednotlivých autorů (Anders son et al., 2019; Classen et al., 2021; Petrová, 2022; Smoktunowicz et al., 2020). Příklad Zatímco telehealth je široký pojem, v mnoha situacích je jeho význam objasněn kontextem použití. Není tedy třeba zavádět přísná pravidla názvosloví pro probíhající interakci poskytovatele služby prostřednictvím videa. Přesto je v rámci klinické praxe dávána přednost termínu „klinická videokonference“ (CV) nebo zkráceně „klinické video“, protože je specifičtější než jiné termíny, jako je „telementální zdraví“ (TMH), ale není natolik konkrétní jako třeba „klinická video-telekonference“ (CVT). V této publikaci byly širší pojmy, jako jsou telehealth nebo „telemedicína“, vybrány záměrně, aby odkazovaly na obecnou praxi, zatímco „klinické video“ je vyhrazeno pro užití ve specifičtějším významu (Tuerk & Shore, 2015).

Pět základních forem práce s klienty přes internet (Suler, 2000): 1. synchronní – asynchronní, 2. textové – senzorické, 3. reálné – imaginativní, 4. automatizované – interpersonální, 5. neviditelné – přítomné. 5

Kupříkladu Smoktunowicz et al. (2020) přinášejí přehled přibližně 45 termínů, které se objevují v zahraničních vědeckých publikacích pro označení psychologických intervencí přes internet.

Úvod do tématu

1.2 Základní terminologie

1. Synchronní komunikace znamená, že pracovník a klient jsou spolu v interakci v reálném čase, kupříkladu prostřednictvím videohovoru, telefonu nebo chatu. V rámci asynchronní komunikace pak k interakci dochází v rozdílném čase, jako je tomu v případě e-mailu nebo různých audio- a videonahrávek. 2. V případě textové komunikace je kontakt založen pouze na textu, bez využití dalších smyslových komponent, jako jsou obrázky a zvuky. V terapeutickém kontextu se jedná zejména o textový chat a e-mail. Senzorická komunikace zahrnuje obraz i zvuk (videokonference), nebo jen jednu z těchto dvou komponent, kupříkladu pouze zvuk (telefon). Mohli bychom sem zahrnout i různé další multimediální aplikace, například chaty, ve kterých lidé komunikují ve vizuálním prostředí a využívají zvuky či avatary. 3. Internetové prostředí obecně poskytuje velký prostor pro vytvoření imaginárního světa. Klienti jsou často součástí internetových komunit, kde komunikují skrze smyšlené fantazijní osoby či avatary, a pohybují se ve virtuálním fantasy prostředí. Tato skutečnost přináší potenciál pro využití virtuálního světa kupříkladu v psychoterapii v podobě adaptace známých technik, jako jsou hraní rolí, psychodrama či analýza snů. Oproti tomu stojí reálný způsob komunikace v internetovém prostředí, který se nejvíce blíží zkušenosti osobního kontaktu (videokonference). 4. I nterpersonální kontakt mezi pracovníkem a klientem je základní formou komunikace. Existují však i pokusy o automatizování6 kontaktu s klientem prostřednictvím programu, který kontakt vykonává zcela sám nebo pod dohledem pracovníka. 5. Poslední dimenze se částečně překrývá s předchozí a využívá se v rámci on-line psychoterapie. Zabývá se tím, zda je u terapie přítomný terapeut a jak moc si je klient jeho přítomnosti vědom (Suler, 2000). Příklad U zautomatizovaných programů s dohledem terapeuta může mít klient dojem, že interaguje pouze s počítačem a terapeut je pro něj neviditelný. Další možností je přítomnost dalších zapojených osob, které terapii přihlížejí, a klient si jich není vědom. Zde se velmi dotýkáme etických otázek takového způsobu kontaktu (Suler, 2000). 6

Kupříkladu některých forem psychoterapie.