Petr Babula, Marie Nováková a kolektiv
Vybrané kapitoly z fyziologie
Petr Babula, Marie Nováková a kolektiv
Vybrané kapitoly z fyziologie
Grada Publishing
Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.
Prof. PharmDr. Petr Babula, Ph.D., prof. MUDr. Marie Nováková, Ph.D., a kolektiv
VYBRANÉ KAPITOLY Z FYZIOLOGIE Hlavní autoři a editoři: Prof. PharmDr. Petr Babula, Ph.D., Fyziologický ústav Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně Prof. MUDr. Marie Nováková, Ph.D., Fyziologický ústav Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně Autoři: Doc. MUDr. Markéta Bébarová, Ph.D., Fyziologický ústav Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně † Prof. MUDr. Pavel Bravený, CSc., Fyziologický ústav Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně Ksenia Budinskaya, Ph.D., Fyziologický ústav Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně MUDr. Zuzana Nováková, Ph.D., Fyziologický ústav Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně Doc. MUDr. Milena Šimurdová, CSc., Fyziologický ústav Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně Recenzenti: prof. MUDr. Bohuslav Ošťádal, DrSc.; prof. MUDr. Anna Vašků, CSc. Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s. © Grada Publishing, a.s., 2022 Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2022 Ilustrace na obálce (Einthovenův trojúhelník) prof. MUDr. Pavel Bravený, CSc. Obrázky 3.1, 3.3 a 3.4 nakreslil Mgr. Jan Kacvinský, obrázky 3.5 a 3.6 nakreslila Jana Nejtková. Obrázek 6.1 pochází z fotobanky Depositphotos.com. Ostatní obrázky dodali autoři nebo je podle podkladů od autorů upravil a překreslil Jan Šístek. Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 8475. publikaci Odpovědná redaktorka Mgr. Viola Těšínská Sazba a zlom Jan Šístek Počet stran 168 1. vydání, Praha 2022 Vytiskla tiskárna TNM PRINT s.r.o., Nové Město Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění však pro autory ani pro nakladatelství nevyplývají žádné právní důsledky.
ISBN 978-80-271-4836-3 (ePub) ISBN 978-80-271-4835-6 (pdf) ISBN 978-80-271-2010-9 (print)
Obsah Seznam zkratek použitých v knize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Pár slov úvodem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Kapitola 1: REGULACE A ADAPTACE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 A říká jedna buňka druhé… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Proč o tom vlastně mluvit? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Systémové regulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Integrace regulačních systémů na systémové úrovni . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Lokální regulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Autoregulace síly stahu srdečního svalu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Vápník a čas: spojenci, či konkurenti? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Nic není tak jednoduché… hormon putuje a hledá svůj cíl . . . . . . . . . . . . . 31 Negativní vs. pozitivní zpětná vazba – konkurenti, či spolupracovníci? . . 32 Kdy, kde a proč regulujeme – nebo nejen to? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Co říci závěrem? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 Kapitola 2: KRITICKÉ VÝVOJOVÉ PERIODY: OD NAROZENÍ KE STÁŘÍ . . 39 Historické okénko … . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 A zrodil se člověk… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 A člověk dospívá… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Dvě strany jedné mince aneb co máme společné a co jiné… . . . . . . . . . . . 43 Puberta: muži vs. ženy? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 Vše jednou končí… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 Kolik času ještě zbývá? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 Co říci závěrem? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 Kapitola 3: KRITICKÉ VÝVOJOVÉ PERIODY: PRVNÍCH 28 DNÍ ŽIVOTA . . 61 Změny v nejdůležitějších orgánech a fyziologické zvláštnosti . . . . . . . . . . 62 Dýchací systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Mechanika prvních dechů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 „Hypoxie in utero“ versus „oxidační stres“ po narození . . . . . . . . . . . 69 Úloha hemoglobinu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 Kardiovaskulární systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 Trávicí systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Ledviny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 Imunitní systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 Termoregulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 Kůže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 Hmotnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 Centrální nervový systém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 APGAR skóre . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 Závěrem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 Kapitola 4: ÚLOHA VÁPNÍKU V ORGANISMU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 Vápník a jeho význam v biologii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Vápník a jeho kompartmentalizace v lidském těle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 5
Příjem vápníku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 Extracelulární vápník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 Vápník a kost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 Remodelace kostní tkáně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 Kalcemie a její regulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 Intracelulární vápník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 Intracelulární vápník a mitochondrie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 A co vápník a jádro? Nezapomněli jsme na ně? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 Co říci závěrem? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 Kapitola 5: MEMBRÁNOVÉ TRANSPORTNÍ SYSTÉMY – STRUKTURÁLNÍ KOMPONENTY BUNĚČNÝCH MEMBRÁN S VÝZNAMNÝM DOPADEM NA FUNKCI BUNĚK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 Membránové iontové přenašeče: aktivním transportem iontů k udržování elektrochemických gradientů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112 Iontové kanály: pasivní cesty přenosu iontů vedoucí k elektrické aktivitě buněk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 Struktura a základní funkční charakteristiky iontových kanálů . . . . 114 Jak lze iontové proudy měřit? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122 Kde se iontové kanály nacházejí a proč . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 Jedinečnost a souhra iontových kanálů v průběhu akčního napětí srdečních buněk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 Závěrem – stručné shrnutí kapitoly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 Kapitola 6: FYZIOLOGIE KŮŽE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 pH kůže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 Mikrobiom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 Mechanická ochrana . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 Stratum corneum: hydratační a bariérová funkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146 Zachování integrity pokožky a její hydratace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146 Úloha korneocytů a přírodního hydratačního faktoru . . . . . . . . . . . . 146 Úloha jiných přírodních hygroskopických látek . . . . . . . . . . . . . . . . . 147 Úloha lipidů ve stratum corneum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147 Profil koncentrace vody v pokožce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 Vliv vnější vlhkosti na bariérovou funkci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 Kožní hydratace a pH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 Imunitní bariéra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 A jak to celé funguje dohromady? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 Kůže a termoregulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 Adaptace na teplo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150 Adaptace na chlad . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151 Fotoprotektivní funkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151 Melatonin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 Pár slov na závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 Souhrn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 Summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167
6
Seznam zkratek použitých v knize
Seznam zkratek použitých v knize ACTH ADH ADP Ach AMH AMP ANT ATP AV BMP BPG cADPR CAMK cAMP CaSR CD Cer cGMP CNG CNS CO2 CREB CRH DA DAG DHEA DHPR DNA DV ECF EGF ELDIF ER ERF FGF FO FSH GABA GIT GnRH GSH GSSG
adrenokortikotropní hormon antidiuretický hormon adenozindifosfát acetylcholin antimülleriánský hormon adenozinmonofosfát adeninnukleotidtranslokáza adenozintrifosfát atrioventrikulární kostní morfogenní protein (bone morphogenetic protein) bisfosfoglycerát cyklická adenozindifosfátribóza kalmodulin‑dependentní kináza cyklický adenozinmonofosfát receptor pro vápenaté ionty (calcium‑sensing receptor) cluster of differentiation ceramid cyklický guanozinmonofosfát vrátkovaný cyklickým nukleotidem (cyclic nucleotide-gated) centrální nervový systém oxid uhličitý cAMP response element‑binding protein kortikoliberin, hormon uvolňující kortikotropin (corticotropin-releasing hormone) Botallova dučej (ductus arteriosus Botalli) diacylglycerol dehydroepiandrosteron dihydropyridinový receptor deoxyribonukleová kyselina ductus venosus extracelulární tekutina (extracellular fluid) epidermální růstový faktor (epidermal growth factor) epidermální faktor diferenciace lymfocytů endoplazmatické retikulum efektivní refrakterní fáze fibroblastový růstový faktor (fibroblast growth factor) foramen ovale folikulostimulační hormon kyselina gama‑aminomáselná gastrointestinální trakt gonadotropin (gonadotrophin‑releasing hormone) glutathion glutathiondisulfid 7
Vybrané kapitoly z fyziologie Hb HbA HbF hCG hCS HIF HLA H2S IA ICa‑L ICa‑T If IK1 IK,Ach IK,ATP IKr IKs IKur INa INaCa Ito ICF IFN Ig IGF IL IP3 IP3R KH LH MAPK M‑CSF MCU MDN MHC miRNA MITF mNCX mPTP mRNA mRyR MSH NAADP NAD NADPH NFAT 8
hemoglobin hemoglobin dospělých fetální hemoglobin lidský choriový gonadotropin lidský choriový somatomamotropin faktor indukovaný hypoxií lidský leukocytární antigen (human leucocyte antigen) sulfan (sirovodík) přechodný K+ proud L‑typ (long‑lasting) Ca2+ proudu T‑typ (transient) Ca2+ proudu nespecifický proud směřující do buňky, aktivovaný hyperpolarizací K+ proud pozadí K+ proud citlivý vůči acetylcholinu K+ proud citlivý vůči adenozintrifosfátu rychlá (rapid) složka opožděného K+ proudu pomalá (slow) složka opožděného K+ proudu velmi rychle se aktivující opožděný K+ proud Na+ proud proud doprovázející aktivitu Na+/Ca2+ výměníku přechodný K+ proud z buňky (transient outward) intracelulární tekutina interferon imunoglobulin inzulinu podobný růstový faktor (insulin‑like growth factor) interleukin inozitoltrifosfát inozitoltrifosfátový receptor kyselina hyaluronová luteinizační hormon mitogenem aktivovaná proteinkináza makrofág faktoru stimulujícího kolonie mitochondriální Ca2+ uniporter maximální diastolické napětí hlavní histokompatibilní komplex mikroRNA (malá nekódující RNA) transkripční faktor spojený s mikrooftalmií (microphthalmia‑associated transcription factor) mitochondriální Na+/Ca2+ výměník mitochondriální pór přechodné propustnosti mediátorová (informační) RNA mitochondriální ryanodinový receptor hormon stimulující melanocyty adenindinukleotidfosfát kyseliny nikotinové nikotinamidadenindinukleotid nikotinamidadenindinukleotidfosfát nukleární faktor aktivující buňky T
Seznam zkratek použitých v knize NMDA NMF NO OPG pCO2 PCOS PGE2 PI3K PLC PMCA PNS pO2 POMC PTH PTHrP RANK RANKL RDS RCH RNA RNS ROC ROS RyR SA SALT SC SERCA SG SOC S1P SR Treg Tc TEWL TGF‑β Th TNF TRP TSPO UV VDAC VDR VOC
N‑metyl‑D‑aspartát přírodní hydratační faktor (nature moisture factor) oxid dusnatý osteoprotegerin parciální tlak oxidu uhličitého syndrom polycystických ovarií prostaglandin E2 fosfatidylinozitol‑3‑kináza fosfolipáza C plazmatická Ca2+‑ATPáza periferní nervový systém parciální tlak kyslíku proopiomelanokortin parathormon parathormonu podobný peptid receptorový aktivátor nukleárního faktoru kapa‑B (NF‑κB) ligand receptorového aktivátoru nukleárního faktoru kapa‑B syndrom respirační tísně (respiratory distress syndrome) dýchací řetězec ribonukleová kyselina reaktivní/volné dusíkaté radikály (reactive nitric species) receptorem řízené vápníkové kanály reaktivní/volné kyslíkové radikály (reactive oxygen species) ryanodinový receptor sinoatriální lymfoidní tkáň asociovaná s kůží (skin associated lymphoid tissue) stratum corneum Ca2+‑ATPáza endo‑/sarkoplazmatického retikula stratum granulosum zásobami řízené vápníkové kanály sfingozin‑1‑fosfát sarkoplazmatické retikulum pomocný regulační lymfocyt T cytotoxický lymfocyt T transepidermální ztráta vody transformující růstový faktor (transforming growth factor) beta pomocný (helper) lymfocyt T tumor nekrotizující faktor (tumour necrosis factor) přechodný receptorový potenciál (transient receptor potential) translokátorový protein ultrafialový aniontový kanál závislý na napětí receptor vitaminu D napětím řízené vápníkové kanály
9
Vybrané kapitoly z fyziologie
Předmluva Každý učitel časem zjistí, že v jeho oboru existují témata, která se studentům hůře učí (nebo možná obtížněji chápou). Veden zdravou sebekritikou začne přemýšlet, zda je to jeho chyba, zda to není způsobeno tím, že dané téma neumí dobře vysvětlit, nedokáže studenty zaujmout nebo není schopen zvolit vhodnou formu komunikace. Občas takové úvahy vyústí v pokus sepsat vlastní text, který by při studiu těchto témat pomohl. Také naše pohnutky k vytvoření souboru úvah na vybraná témata z lékařské fyziologie vycházely z požadavků studentů na straně jedné a z našeho pocitu, že při zkoušení narážíme u určitých témat na stále stejné problémy, na straně druhé. Nejde ani tak o neschopnost studentů naučit se detaily nebo naproti tomu i složité koncepty, spíše jde o nedostatek nadhledu a schopnosti hledat ve spleti informací sjednocující prvky, klíčové struktury a funkce a vzájemné vztahy. Tato kniha je souborem textů, které sepsali učitelé Fyziologického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Jednotlivé kapitoly se zabývají tématy, která jsou dle našeho názoru trochu opomíjena či nedostatečně zdůrazňována v klasických učebních textech. Snažíme se na tato témata dívat jiným způsobem, z jiného úhlu pohledu. Původním záměrem bylo ponouknout čtenáře k přemýšlení v širších souvislostech, některé texty ovšem nakonec vyznívají přece jen spíše „klasicky“ edukativně. Jednotlivé kapitoly tak odrážejí různorodost přístupů k výuce i k vytváření výukových pomůcek, která vždy charakterizuje vysokoškolské tvořivé prostředí. Určitým sjednocujícím činitelem tohoto souboru textů měl být prof. MUDr. Pavel Bravený, CSc., dlouholetý vynikající fyziolog a skvělý učitel, jehož profesní kariéra byla s Fyziologickým ústavem LF MU spojena po více než půl století. Ti, kdo ho znali a měli možnost s ním pracovat, oceňovali jeho úžasnou schopnost postihnout v daném tématu to klíčové a vyjádřit to jak slovně, tak případně i grafickou či jinou názornou formou. Pan profesor nás bohužel opustil ve fázi diskuzí o této knížce, v době, kdy se jednotlivé texty této knihy teprve začínaly rodit. Ještě stihl sepsat krátký úvod, v kterém shrnul výsledky našich rozhovorů o tom, jak by tato knížka měla vypadat a k čemu by měla sloužit. Staršími texty a diskuzemi přispěl především k prvním dvěma kapitolám této knihy. Nezbývá nám než doufat, že – jak bylo naším hlavním úmyslem – čtenáře tyto texty přimějí k zamyšlení nad smyslem popisovaných dějů a vzbudí jejich zvědavost do té míry, že si aktivně některé části fyziologie prostudují detailněji v klasických učebnicích, kterých je na trhu dostatek. Za kolektiv autorů Marie Nováková a Petr Babula
10
Pár slov úvodem
Pár slov úvodem Když dychtivý student poprvé otevře učebnici fyziologie, je nejspíš ohromen rozsahem předkládaných vědomostí a představou, že by se to všechno měl naučit. Nejspíš se nenaučí. V záplavě údajů a dat je hlavní a podstatné porozumět principům, smyslu a významu fyziologie, oboru pro medicínu klíčového. Budoucí lékař s ním bude ve styku po celý život. Lékařská fyziologie ve svém vývoji vycházela z anatomie, jíž dala nový rozměr: tvaru přidala funkce, tedy děj, pohyb, zkrátka život. Rozdíl mezi anatomií a fyziologií vypadá jako rozdíl mezi dokonalou sbírkou hudebních nástrojů a koncertem vyspělého orchestru. Od počátku se fyziologie představovala jako obor experimentální, exaktní, opřený o fakta. Těžila z (bio)fyziky, (bio)chemie, ze spřízněné biologie a v poslední době nadšeně srůstá i s genetikou. Fyziologie má normativní charakter. To znamená, že lékař vždy hodnotí funkční poruchu jako odchylku od zdraví, tedy od normy, kterou musí nejdřív poznat právě studiem fyziologie (stejně jako studiem anatomie). Od „úsvitu“ fyziologie jsou jejím objektem funkce a poruchy různých orgánů; medicína se pak jimi začala jednotlivě zabývat. Časem se ukázalo, že každý orgán je složen z celé řady různých tkání s různou funkcí a tkáně jsou zase tvořeny velkým počtem buněk. Moderní ultramikroskopy dokázaly, že každá buňka je malý živý svět molekul. Fyziologie postupně objasňovala nejen funkce orgánů, nýbrž také jednotlivých tkání, buněk a jejich organel. Naproti analytickému postupu poznání od jednotlivých orgánů k buňkám se musel nezbytně objevit i postup syntetický. Vychází z poznatku, že jednotlivé orgány a jejich komponenty nejsou sobecké, ale spolupracují, podporují se a pomáhají si. Vytvářejí se tak funkční systémy, jako například kardiovaskulární (k němuž patří i plíce), gastrointestinální, urogenitální, endokrinní, motorický, systém tělesných tekutin atd. a nade všemi nejkomplikovanější a nejdokonalejší systém nervový. A vždy ty systémy pracují pospolu a řízeně (jako zmíněný orchestr), tvoříce organismus. Je to jeden ze zázraků přírody. Bezprostřední podmínkou pro životní děje je nejen přiměřená dodávka energie, ale též trvalý objem a složení tělesných tekutin, obsah kyslíku v krvi a tělesná teplota. Stabilita těchto veličin – homeostáza – se udržuje celkem snadno v klidu, když se nic neděje. Ovšem každý tvor se kromě doby hlubokého spánku a odpočinku pohybuje, shání potravu, prchá před nepřítelem, bojuje a zuří (dnešní člověk ještě k tomu těžce pracuje a pěstuje nejrůznější sporty). Tehdy nároky na udržení životních podmínek mnohonásobně vzrostou. Musí to řešit celý roj regulačních mechanismů. K těm základním, automatickým regulacím buněčným, které udržují homeostázu v první linii, přibudou regulace mnohem náročnější, sofistikovanější – nervové a humorální (endokrinní). Až zvýšené nároky organismu pominou, regulační systémy se podle potřeby jednotlivých komponent postupně navracejí do klidového stavu. Takové řídicí systémy nejsou specifické jen pro tělesnou námahu a stres. Například potřebu probudit náročnou regulaci funkcí způsobí také vychýlení zažívacího traktu hladem nebo (častěji) přejedením. Je zřejmé, že fyziologické regulace a autoregulace mají při vší mnohotvárnosti společný cíl či smysl: vyhovět při zátěži nárokům organismu 11
Vybrané kapitoly z fyziologie jako celku ve všech složkách, ale udržet přitom rovnováhu vnitřního prostředí, a to s maximální úsporností. To, že celý systém dokonale pracuje, je výsledek evoluce od jednoduchých forem života k člověku. Mezi integrovanými systémy nalezneme jeden poněkud opomíjený, ale stejně důležitý. Je to obrana organismu. Jednoduchým příkladem je obrana kůže proti přílišnému slunečnímu záření zvýšenou pigmentací. Obranou proti chladu (ale též proti ohrožení) je u člověka už jen rudimentární naježené ochlupení. Komplexní obrana je zřejmá na změně krevního toku v podkožních kapilárách. Obranu známe též v prostoru tracheálním a bronchiálním (který není ani vnější, ani vnitřní), kde řasy odstraňují drobné cizí částice. Ty větší odstraní reflexně kašel. Podobný je prostor trávicí trubice, chráněné na jedné straně zvracením a na druhé průjmem. Ovšem daleko významnější je obrana vnitřní, extracelulární, obsáhle studovaná a do hloubky již poznaná jako imunita. Je to – stručně řečeno – boj organismu s bakteriemi, viry a mutovanými buňkami, například nádorovými. V principu cizorodý, organický element – antigen – začne produkovat protilátky proti vetřelcům, a tak je likviduje. Bitva, zpravidla úspěšná, se odehrává na mezibuněčném poli. Zbraněmi jsou makrofágy a celá armáda lymfocytů. Existuje však také imunita vrozená, uskladněná již v genomu. Imunita je stále ve střehu a plnou silou vyráží až při útoku antigenů. Těmito procesy se sice již zabývá samostatný, prudce se rozvíjející obor, imunologie, ale povstaly z fyziologie. Základní veličina dějů je čas. V lidském organismu se všechny děje odehrávají od milisekundových elektrických signálů přes sekundové, jako je srdeční rytmus, a denní, cirkadiánní rytmy až po děje celoživotní. I ty patří do fyziologie. Lidský život má své vyhraněné etapy, kritické periody, zpravidla ohraničené vývojovými skoky. Nejnápadnější a nejdivočejší vývojový skok je narození. Během několika sekund se novorozenci rozepnou plíce, začne dýchat a úplně se přestaví krevní oběh. Během několika dnů se změní výživa dítěte, když matčinu krev nahradí její mléko. Další významný vývojový skok (i když poměrně pozvolný) představuje přechod z tekuté stravy na tuhou výživu zcela jiného složení. V druhém decenniu se probudí plejáda reprodukčních hormonů a rozpoutá se divoká puberta. Do té doby němé hormony přemění děti ve fyzicky dospělé lidi. Kdysi se mělo za to, že dítě je prostě zmenšený dospělý. Pochopení toho, že dítě je úplně jiný člověk než dospělý, dalo vzniknout před téměř sto lety pediatrii. Pro velkou část dospělého života se kritické periody týkají především žen. Po všech stránkách je změní těhotenství, porod i laktace. Žena se dočasně změní nejen fyzicky, ale i psychicky tím, že se stává matkou. Všechno to má „na svědomí“ hormonální přestavba. Poslední vývojový skok je přechod, menopauza, opět podstatně význačnější u žen, způsobená vyhasnutím tvorby reprodukčních hormonů (u mužů má změny v tomto věku „na svědomí“ spíš náhlý přechod do důchodu). Všem funkčním systémům je nadřazena soustava nervová, jmenovitě mozek. Je to orgán tvořený miliardami buněk (neuronů), houští přejemných sítí a množstvím gliových buněk. Fylogeneze mozku ukazuje vývoj od primitivních oblastí, které od úsvitu historie ovládají vegetativní (autonomní) nervový systém. Mnohem rozsáhlejší jsou mozkové oblasti motorické, které řídí pohyby kosterních svalů, od siláckých po ty nejjemnější na prstech klavíristovy ruky. Nejvyšší etáž mozkových struktur, fylogeneticky nejmladší, je v mozkové kůře. Zde se zpracovávají signály a informace všeho druhu, jak ty vnější smyslové (zrakové, sluchové, čichové), tak ze všech oblastí těla (bolest, teplota, hmat, pohyby svalů), a vysílají se do cílových efektorů. Lidský mozek pracuje 12
Pár slov úvodem velmi podobně jako nejvýkonnější počítače, ale nesrovnatelně dokonaleji. Příslušná centra mozkové kůry již byla obrovským úsilím vědců v podstatě zmapována, a to včetně oblastí, kde se rodí komunikace, učení, paměť, kde se formují myšlenky, city, odpovědnost, přátelství, pravda (a bohužel i lež). Zatím jen víme, že tyto mozkové oblasti existují a věda má ještě mnoho co zkoumat. Lékařská fyziologie je věda o dění ve zdravém, tedy normálním organismu. Má jasný, důležitý smysl a poslání. Musí neustále přihlížet k tomu, že je východiskem k pochopení nemoci. Nemůže být proto samolibá, uspokojená jen úžasnými vědeckými objevy. Fyziologie, obor zdánlivě čistě teoretický, má i druhou, velmi zřetelnou lidskou stránku. Pavel Bravený
13
Kapitola 1
REGULACE A ADAPTACE Marie Nováková