Hedvika Boukalová, Ondřej Cerha,x Mojmír Sedláček, Eva Šírová
Psychologie komunikace
KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Boukalová, Hedvika, 1979Psychologie komunikace / Hedvika Boukalová, Ondřej Cerha, Mojmír Sedláček, Eva Šírová. -- Vydání 1.. -- Praha : Grada, 2023. -1 online zdroj. -- (Psyché) Obsahuje bibliografii a rejstřík ISBN 978-80-247-4970-9 (online ; pdf) * 316.77 * 316.772.2 * 316.77:81‘42 * 316.772.4 * 316.776.33 * (048.8:082) – komunikace (sdělování) – nonverbální komunikace – verbální komunikace – komunikační dovednosti – interpersonální komunikace – persuaze – mediální komunikace – interkulturní komunikace – kolektivní monografie 316.4/.7 - Sociální interakce. Sociální komunikace [18]
Hedvika Boukalová, Ondřej Cerha, Mojmír Sedláček, Eva Šírová
Psychologie komunikace
Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být repro dukována ani šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.
Hedvika Boukalová, Ondřej Cerha, Mojmír Sedláček, Eva Šírová
PSYCHOLOGIE KOMUNIKACE Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401 www.grada.cz jako svou 8582. publikaci Recenzovali: Doc. PhDr. Dana Dobrovská, CSc. Redakce a korektura Jana Semelková Grafická úprava Jan Šístek Návrh a zpracování obálky Antonín Plicka Počet stran 224 Vydání 1., 2023 Tisk a vazba Graspo CZ, a.s., Zlín © Grada Publishing, a. s., 2023 ISBN 978-80-247-4971-6 (ePub) ISBN 978-80-247-4970-9 (pdf) ISBN 978-80-271-1388-0 (print)
Obsah
Obsah Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 1. Vymezení komunikace (Hedvika Boukalová) . . . . . . . . . 15 2. Neverbální komunikace (Hedvika Boukalová) . . . . . . . . 19 2.1 Funkce neverbální komunikace . . . . . . . . . . . . . 19 2.2 Komunikace dotyky – haptika . . . . . . . . . . . . . 21 2.3 Komunikace vzdáleností – proxemika . . . . . . . . . 25 2.4 Komunikace pohledy očí . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 2.5 Komunikace pohyby obličeje – mimika . . . . . . . . 32 2.6 Komunikace pohyby paží a rukou – gesta . . . . . . . 39 2.7 Komunikace postojem těla, pohyby těla – kinezika, posturologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 2.8 Paralingvistika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 2.9 Artefakty, fyzické prostředí a čas . . . . . . . . . . . . 43 2.10 Neverbální projevy moci a dominance . . . . . . . . . 45 3. Verbální komunikace, komunikační dovednosti (Hedvika Boukalová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 3.1 Komunikační akt – základní schéma interpersonální komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 3.2 Věcná a subjektivně zabarvená rovina sdělení . . . . . 54 3.3 Signály řízení konverzace . . . . . . . . . . . . . . . . 55 3.4 Efektivní naslouchání . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 3.5 Zpětná vazba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 3.6 Mlčení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62
5
4. Intrapersonální komunikace (Hedvika Boukalová) . . . . . . 65 4.1 Zaměření vnitřního hovoru . . . . . . . . . . . . . . . 65 4.2 Funkce vnitřního hovoru . . . . . . . . . . . . . . . . 66 4.3 Vnitřní hovor – Self‑talk ve sportu . . . . . . . . . . . 68 4.4 Intrapersonální komunikace a soucit se sebou . . . . . 71 4.5 Teorie dialogického self . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 5. Konflikt v komunikaci (Hedvika Boukalová) . . . . . . . . . 75 5.1 Styly řešení konfliktu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 5.1.1 Soutěživý, soupeřivý styl . . . . . . . . . . . . . . 79 5.1.2 Vyhýbavý styl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 5.1.3 Přizpůsobivý styl . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 5.1.4 Kompromisní styl . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 5.1.5 Integrativní styl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 5.1.6 Řešení za účasti autority . . . . . . . . . . . . . . 83 5.2 Komunikační nástroje a strategie zvládání konfliktu . . 84 5.2.1 Postupy, které konflikt eskalují . . . . . . . . . . . 85 5.2.2 Příznivé strategie k deeskalaci a věcnému ukončení konfliktu . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 6. Komunikace v rámci přesvědčování (Hedvika Boukalová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 6.1 Cíl persvazivní komunikace . . . . . . . . . . . . . . . 89 6.2 Obsah persvazivní informace a informační kanál . . . 90 6.3 Zdroj persvazivního sdělení . . . . . . . . . . . . . . . 92 6.4 Příjemce persvazivního sdělení . . . . . . . . . . . . . 94 6.5 Strategie vlivu v rámci procesu persvaze . . . . . . . . 95 6.6 Persvazivní techniky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 7. Lež v komunikaci (Hedvika Boukalová) . . . . . . . . . . . 103 7.1 Společenská lež . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 7.2 Jak se naučíme lhát? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 6
Zatajení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Sebeprezentace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Sebeklam . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Psychopatologie obelhávání . . . . . . . . . . . . . . Motivace ke lhaní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
106 107 108 109 110
8. Komunikace v rodině (Eva Šírová) . . . . . . . . . . . . . 113 8.1 Vliv komunikace na vývoj dítěte . . . . . . . . . . . . 113 8.2 Intuitivní, naladěná a intersubjektivní komunikace . . 115 8.3 Různé styly komunikace v rodině . . . . . . . . . . . 118 8.4 Klíče k budování efektivní rodinné komunikace . . . 120 9. Komunikace v masových médiích a digitálních technologiích (Mojmír Sedláček) . . . . . . . . . . . . . . . 127 9.1 Všemocná média . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128 9.2 Omezené účinky médií . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 9.3 Návrat silných médií . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 9.4 Dohodnutý vliv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 9.5 Současnost masové komunikace . . . . . . . . . . . . 135 9.6 Mediální praktiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 9.7 Ideály versus realita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 9.8 Sociální sítě: Hrozba, nebo příležitost? . . . . . . . . . 145 10. Komunikace a kultura (Ondřej Cerha) . . . . . . . . . . . 151 10.1 Koevoluce jazyka a kultury . . . . . . . . . . . . . . . 155 10.2 (Ne)verbální interkulturní komunikace . . . . . . . . 159 10.3 Hledání universality a spor o lingvistický relativismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162 10.4 Self, kultura a styl komunikace . . . . . . . . . . . . . 169 10.5 Vybrané koncepce interkulturní komunikace . . . . . 171 10.5.1 Čas, prostor a kontext (Edward T. Hall) . . . . . 172 10.5.2 Software lidských myslí (Geert Hofstede) . . . . 174 7
Obsah
7.3 7.4 7.5 7.6 7.7
10.5.3 Kulturní nástrahy globálního byznysu (Fons Trompenaars) . . . . . . . . . . . . . . . . 176 10.5.4 Kolize kulturních typů (Richard D. Lewis) . . . . 178 10.5.5 Kulturní mapa (Erin Meyer) . . . . . . . . . . . 180 10.5.6 Kultury a paradox času (Philip Zimbardo) . . . . 182 10.5.7 Těsné a volné kultury (Michele Gelfand) . . . . . 184 10.5.8 Vybrané koncepce interkulturní komunikace – shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 191 Jmenný rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
8
215
PhDr. Hedvika Boukalová, Ph.D., Policejní prezidium České republiky PhDr. Mgr. Ondřej Cerha, Ph.D., Ústav etnologie FF UK; Centre for Culture and Evolution, Brunel University London Mgr. et Mgr. Mojmír Sedláček, Ph.D., Katedra psychologie FF UK PhDr. Eva Šírová, Ph.D., Institut pedagogicko psychologických studií MÚVS ČVUT
9
Obsah
Autorský kolektiv:
Úvod
Úvod Problematika komunikace je velice široká oblast a mnoho již o ní bylo řečeno a napsáno. Jak přinést nové poznatky, které nebudou vytrženy z kontextu, jak se věnovat zdrojům, aby nebylo opakováno stále to samé? Cílem naší práce na této publikaci bylo vyvážit tyto stránky tak, aby informace nebyly izolované, aby zároveň byly zajímavé také pro ty, kdo si chtějí o komunikaci z psychologického hlediska něco přečíst jen tak, ze zájmu. Publikace, kterou vám předkládáme, má být ve své první části úvodem do problematiky psychologie komunikace, ve druhé se pak má věnovat tématům, která byla na katedře psychologie FF UK v Praze do roku 2022 podrobněji výzkumně i aplikačně zpracovávána. V úvodních kapitolách se kniha kromě vymezení komunikace věnuje oblasti neverbální komunikace, kde prochází její jednotlivé komponenty. Vrací se ke kořenům studia těchto oblastí, přináší také vybrané aktuální postřehy. Dále postupuje ke kapitole o verbální komunikaci, kde na podkladě schématu komunikačního aktu přibližuje řadu proměnných, které do komunikace vstupují a jichž bychom si, při snaze jí porozumět, měli být vědomi. Zabývá se efektivním nasloucháním, signály řízení konverzace i zpětnou vazbou. Možná méně obvyklou je pak kapitola o intrapersonální komunikaci, tato opomíjená oblast „hovorů k sobě“ je však psychologicky velmi zajímavá a domnívám se neprávem přehlížená. Možnosti využití jejích principů v rámci psychologie sportu i sebemotivace a sebepoznání naznačují, že jde o oblast se značným výzkumným i aplikačním potenciálem. Následuje kapitola věnovaná konfliktu v komunikaci, která je zaměřena výrazně aplikačně, má přinést zamyšlení nad různými strategiemi řešení konfliktu, tedy tím, co
11
můžeme změnit, na čem můžeme pracovat. Ráda by také nabídla ke zvážení pohled na konflikt, který není sám o sobě nutně vždy špatný a nepříznivý. Jednotlivé styly zvládání konfliktů mají své silné a slabé stránky. K tématu konfliktu se rovněž váže problematika přesvědčová‑ ní a následující kapitola se věnuje prvkům a strategiím v komunikaci, které snahu přesvědčit někoho o určité věci mohou podpořit. Zamýšlí se také stručně, proč tomu tak je, jak tyto prvky fungují. Kapitola o lhaní již tvoří určité přemostění ke speciálnějším tématům oblasti komunikace. Problematika lhaní je spojena s řadou stereo typů a zaručených doporučení, pod optikou důkladnějšího zkoumání však většina z nich neobstojí. Kapitola shrnuje to, co v současnosti můžeme o projevech lži ve verbální i neverbální komunikaci říci spolehlivě. Opět se dívá také na to, s čím lhaní v našem každodenním životě souvisí. Následuje kapitola Evy Šírové o komunikaci v rodině. Zaměřuje se na vliv komunikace na vývoj dítěte a specificky se věnuje tématu naladěné a intersubjektivní komunikace rodiče a dítěte. Věnuje se tomu, jak efektivní a intersubjektivní komunikaci v rodině pěstovat. Devátá kapitola Mojmíra Sedláčka je věnována problematice komunikace v masových médiích a prostřednictvím digitálních technologií. Shrnuje historické podklady studia dané problematiky a vývoj dopadů médií na publikum. Seznamuje se současnými me diálními praktikami, diskutuje očekávání, která od médií máme. Přináší i specifika sociálních sítí z hlediska komunikace ve veřejném prostoru. Závěrečná kapitola Ondřeje Cerhy se věnuje tématu, které se publikací prolíná, ale zde je zpracováno samostatně a koncentrovaně. Je to téma kultury a jejího prolínání s tématem komunikace. Zachycuje teoretické přístupy k samotnému uchopení a studiu problematiky. Seznamuje s celou řadou koncepcí interkulturní komunikace.
12
V Praze dne 7. 6. 2022 Za autorský tým, Hedvika Boukalová
13
Úvod
Naším cílem bylo přinést poznatky výzkumně dobře podložené, zároveň se zřejmou návazností na komunikační praxi tak, aby mohly být zdrojem inspirace a přehledu dané problematiky jak pro odbornou populaci, tak pro širokou čtenářskou populaci, která má o téma komunikace hlubší zájem.
Hedvika Boukalová
Pro psychologii je oblast komunikace tématem velmi zajímavým a důležitým, možná i proto, že, jak se říká, „nemůžeme nekomunikovat“. Komunikace hraje centrální roli v našem životě. Úspěšné životy jsou budovány na dobrém podkladu komunikačních dovedností. 80 % manažerů hodnotilo komunikační dovenosti jako jedny z nejdůležitějších kvalifikačních předpokladů zaměstnanců, 65 % také zařadilo dovednosti spojené s vedením druhých (Burgoon, Guerrero, Floyd, 2016). Komunikace umožňuje předávání určitých významů mezi jedno tlivci či skupinami, v širším měřítku pak také směrem od jednotlivce ke skupinám velkým či masám. Co vše je za těmito významy? Nejsou to jenom informace a poznatky. V rámci společné činnosti velmi efektivně rozvíjíme také vlastní dovednosti a tím pomáháme druhým zlepšovat se například při vaření. Diskutujeme s ostatními o našich postojích, ale i obecnějších hodnotách, normách a ideálech. Bavit se ale můžeme o běžných životních zkušenostech a komunikace nám umožňuje sdílet je s velkou živostí a autenticky. A v neposlední řadě dáváme najevo své emoční rozpoložení, stejně jako vnímáme, zda jsou překvapení či veselí druzí. V rozpoznávání emocí se můžeme také cvičit a zlepšovat, zvyšovat tak svou emoční inteligenci, zlepšovat empatii a tím i naši schopnost spokojeně ve vztazích fungovat. Prostřednictvím komunikace můžeme druhým v emoční tísni vyjádřit podporu pouhým obejmutím, a tak komunikovat poměrně komplexní význam.
15
Vymezení komunikace
1. Vymezení komunikace
Komunikace je zcela zásadní pro utváření našich schopností a do‑ vedností, k jejichž plnému rozvinutí nám pomáhá jazyk. Jednotlivé významy jsou však vázané na psychiku jednotlivce. Platí tedy, že každý máme nějaké osobní zkušenosti a charakteristiky, na jejichž základě interpretujeme a vnímáme to, co nám druzí říkají. A tak když se řekne slovo Vánoce, většina lidí (alespoň v naší společnosti) bude vědět, že jde o období kolem 24. prosince, ale zatímco si někdo vybaví radostné očekávání a tajemnou náladu Štědrého večera, jiný si představí možná chaos a nervozitu. Význam slov je vázán i na situační kontext, takže když někomu v práci řeknu se zívnutím bezprostředně po obědě, že „mám krizi“, bude vědět, že jde a krátkodobý, nepříliš závažný stav, stejným slovem ale může být označeno i náročné období mnohem závažnější, např. ve vztahu, či krize přímo globální. Do třetice je velmi významný společenský a s ním úzce související kulturní kontext daného významu. Shodná gesta jsou tak za různých společenských situací a v různých kulturách chápána odlišně. Poklepání na čelo může značit chytrý nápad, stejně jako něco významově zcela opačného. Komunikace je také klíčová pro vytváření a udržování vztahů. Jsme sociální bytosti a trávníme velkou část bdělého života v kontaktu s ostatními lidmi. Učíme se, pracujeme, hrajeme si, jdeme na rande, vychováváme, kupujeme, prodáváme, vyjednáváme, přesvědčujeme, hovoříme, komunikujeme spolu – komunikace v různých podobách naplňuje podstatu celé řady aktivit. Významná je také spojitost komunikace s interpersonální inter‑ akcí, s vytvářením, udržováním a někdy rovněž ukončováním vztahů. Interaktivita komunikace hraje roli v angažovanosti účastníků a toho jsou si vědomy i marketingové společnosti. Snaží se vtáhnout své zákazníky do aktivní komunikace, do hodnocení produktů, nabízí odpovědi na otázky. V mezilidských vztazích je však interaktivita komunikace zásadní také pro rozvoj jedince. Komunikace, která doprovází hru a další činnosti, umožňuje tento vývoj výrazně akcelerovat, jde o téma, které rozpracovává Vigotský v rámci svého konceptu zóny nejbližší16
17
Vymezení komunikace
ho vývoje (Vigotsky, 2019). Komunikace je určena k dorozumění se mezi lidmi, nevyhnutelně však vznikají i nedorozumění, kterým bude věnována pozornost v kapitole zabývající se různými přístupy k interpersonálním konfliktům. Oblast komunikace bývá členěna do nejrůznějších podoblastí, pro které je charakteristické, že i přes svá specifika jsou vzájemně značně provázané, v podstatě neoddělitelné. Oblast komunikace slovy je provázána s neverbálními prostředky komunikace, komunikace mezi dvěma jedinci se často prolíná s komunikací meziskupinovou a masovou. Přesto se jim tato publikace věnuje také odděleně.