A R KÁ D I E
Tiché moře
stáje v oblacích
strom Vyprávění
útesy Růžového křemene
pole Setkání Měsíční luka ŠKOLA JEDNOROŽCŮ plážvřesoviště Letu
Kouzelná pole
Větrný průsmyk S V J Z
Ostružinový les
1. kapitola - Viky má báječný nápad 11
2. kapitola - Vzrušující novinky 24
3. kapitola - Bronzová stuha 41
4. kapitola - Troyovo tajemství 57
5. kapitola - Noví kamarádi 70
6. kapitola - Azura a Tiberius 82
7. kapitola - Chybějící šerpa 92
8. kapitola - Závod! 108
Chapter One Willow’s Great Idea 1
Chapter
Chapter
Chapter
Chapter
Chapter Six Azure and Tiberius 74
Chapter
Chapter
1. kapitola
Viky má báječný nápad
Viky klusala trávou směrem ke Kouzelným polím. Nechtěla
totiž přijít pozdě na vyučování.
Sluníčko zářící z jasně modré oblohy se třpytivě odráželo od jejího zlatého rohu. Kousek před sebou uviděla
Safíru, jednu ze svých nejlepších kamarádek.
„Safíro! Počkej!“ zavolala na ni Viky.
Safíra se otočila. Byla to opravdu půvabná klisna jednorožce. Hříva a ocas jí splývaly skoro až na zem, měla štíhlý stříbrný roh a velké oči s dlouhými tmavými řasami.
Viky k ní docválala. „Čau!“ pozdravila vesele.
„Ahoj,“ zamumlala Safíra. Viky se zamračila. Její kamarádka vypadala smutně. „Jsi v pořádku?“ zeptala se Viky.
„Jsem,“ odpověděla Safíra, ale Viky v jejím hlase postřehla povzdechnutí.
Ani Safířiny uši nebyly nastražené dopředu jako obvykle. „Jen se mi trochu stýská po domově, to je všechno,“ připustila Safíra.
Viky se jí dotkla nosem. Jednorožci, kteří žili v kouzelné Arkádii, nastupovali v devíti letech do školy, aby se naučili používat magii.Viky i Safíra začaly chodit do školy před měsícem.Viky také chyběla maminka, tatínek i dva bratři, ale milovala
Školu jednorožců tak moc, že nikdy nesmutnila dlouho. Zároveň ale dobře věděla, že Safíra to cítí jinak a že si občas přeje být zase zpátky doma se svými šesti bratry a sestrami.
* 13 *
„Možná je to kvůli tomu, že jsem přemýšlela o svých narozeninách.
Mám je příští neděli,“ pokračovala Safíra. „Bude to hodně divné, že nebudu na oslavu doma.Vždycky když má někdo z nás narozeniny, ostatní mu připraví představení. Každý předvede nějaké kouzlo a potom máme velký narozeninový dort. Je to vážně legrace.“ Potřásla hlavou. „Ach jo, říkám samé hlouposti,Viky. Moje narozeniny budou fajn. Pojďme! Jestli si nepospíšíme, přijdeme pozdě na hodinu zaklínání.“ Začala cválat, jako by o tom už nechtěla dál mluvit.
Viky pádila vedle ní, ale nemohla přestat myslet na to, co jí Safíra právě řekla. Cítila se hrozně, že by její
* 14 *
nejlepší kamarádka mohla být na své narozeniny smutná. Kdybych tak mohla
něco udělat, přemítala v duchu. Ale co?
Na Kouzelných polích už byli spolu
s dalšími prvňáčky i Bouřlivák a Troy, nejlepší kamarádi Viky a Safíry.
Všichni žáci ze Školy jednorožců
patřili do některé ze čtyř kolejí –
Duhové, Hvězdné, Měsíční nebo
Sluneční. Bouřlivák, Troy, Viky a Safíra byli zařazeni do Duhové koleje.
To znamenalo, že společně jedli
u jednoho stolu a spali ve stejné stáji.
Se všemi ostatními prvňáčky z jiných
kolejí se potkávali při vyučování.
„Ahoj!“ zařehtal Bouřlivák směrem
k Viky a Safíře, když společně
* 15 *
„Slyšeli jste, co se dnes budeme učit?“ zeptal se Troy, pohledný urostlý jednorožec s hezkým krkem.
„Budeme zaklínat talisman, se kterým se budeš cítit odvážně a neohroženě.“
„To by mohla být zábava,“ usmála se Viky. Podívala se na Safíru, ale ta byla ztracená ve svém vlastním světě. Viky vrtalo hlavou, jestli Safíra pořád přemýšlí o svých narozeninách.
Troy s Bouřlivákem by mi možná pomohli vymyslet, jak zařídit, aby
* 16 * přicválaly. Bouřlivák byl vysoký jednorožec se stříbrným rohem, rovným nosem a hustou tmavou hřívou i ocasem.Viky, která byla na svůj věk celkem malá, vedle něj vypadala jako drobeček.
Safířiny narozeniny byly něčím výjimečné, uvažovala.
Na Kouzelná pole v tu chvíli přiklusala Damaris, učitelka zaklínání.
„Dobrý den, třído,“ pozdravila a usmála se na všechny přítomné žáky. „Dnes vás naučím zaklínadlo odvahy.“ Mezi prvňáčky to zašumělo vzrušením. „Můžete se prosím rozdělit do dvojic?“
Viky mrkla na Safíru a postavily se vedle sebe. Troy utvořil dvojici
s Bouřlivákem. Občas Viky spolupracovala i s Bouřlivákem, ale s Troyem to nešlo. Oba dva totiž chtěli mít hlavní slovo a zbytečně se kvůli tomu hádali.
Damaris každé dvojici rozdala dvě
stříbrná srdce a potom jim vysvětlila, jak je mají použít se zaklínadlem odvahy.
„Musíte srdíčko obtočit žíní ze své hřívy. Třikrát se dotkněte talismanu rohem, pokaždé přitom myslete na někoho odvážného, a potom
řekněte: Buď odvážný. Zůstaň silný. Neztrácej kuráž. Poznáte, že zaklínadlo funguje, když se váš stříbrný talisman rozzáří červeným světlem.“
* 18 *
Viky byla na zaklínání šikovná a její
stříbrné srdíčko se brzy rozsvítilo
slabou červenou barvou. Ale ani zdaleka nebylo tak úchvatné jako to Troyovo. Jeho amulet totiž zářil jasně červeným světlem.
„Skvělá práce,“ pochválila ho Damaris. „Musel jsi myslet na něco opravdu hodně odvážného, Troyi.“
Potom se šla podívat, jak si vede zbytek třídy.
„Na cos myslel, Troyi?“ zeptala se Safíra.
„Myslel jsem na to, co všechno dokázal můj tatínek. Je moc statečný. Vykonal velkou spoustu opravdu odvážných věcí, než se stal…,“ Troy se zničehonic zarazil.
* 19 *
„Než se stal čím?“ zeptala se zvědavě Viky. Troy neměl žádné bratry ani sestry a vlastně skoro nikdy o svých rodičích nemluvil.
„Ničím,“ zamumlal Troy. Vypadal nezvykle rozrušeně. „Hele, Bouřliváku, koukni se! Tvůj talisman začal svítit!“ Troy si prohlížel Bouřlivákovo srdíčko.
„Jo! Paráda!“ radoval se spokojeně Bouřlivák.
„Výborně, Bouřliváku,“ řekla Safíra a šťouchla do něj nosem. Potom si smutně povzdechla. „Myslím, že bych radši měla jít za Damaris a zeptat se jí, co mám dělat. Můj talisman dokonce ani nezablikal.“ Rozběhla se za učitelkou.
* 20 *