Lovci Duny
Praha 2023
Přeložila: DANA CHODILOVÁ
Frank Herbert: Lovci Duny Vydání druhé Copyright © 1985 by Herbert Properties LLC. All rights reserved Vydalo nakladatelství Baronet a.s., Květnového vítězství 332/31, Praha 4, www.baronet.cz v roce 2023 jako svou 2575. publikaci Přeloženo z anglického originálu Hunters of Dune Český překlad © 2008, 2023 Dana Chodilová Odpovědný redaktor Jiří Chodil Korektorka Daniela Čermáková Přebal a vazba Ricardo a Baronet Ilustrace na přebalu © 2023 Emil Křižka Sazba a grafická úprava Ricardo Tisk a vazba: , s. r. o., Český Těšín Veškerá práva vyhrazena. Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení. Název a logo BARONET jsou ochranné známky zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134. ISBN 978-80-269-2004-5 BARONET Praha 2023
Brian Herbert Kevin J. Anderson
Lovci Duny
g Tomovi Dohertymu, jenž choval neúnavnou podporu a nadšení pro svět Duny – a pro nás jako autory. Tom, horlivý vydavatel a bystrý obchodník, je dlouholetý fanoušek Duny a byl dobrým přítelem Franka Herberta.
PODĚKOVÁNÍ
g Podobně jako u všech předchozích románů Duny závisela výsledná podoba rukopisu na spoustě lidí. Chtěli bychom poděkovat Patu LoBruttovi, Tomu Dohertymu a Paulu Stevensovi z nakladatelství Tor Books, Carolyn Caugheyové z Hodder & Stoughton, Catherine Sidorové, Louisi Moestovi a Dianě Jonesové z Worldfire, Inc. Spoustu práce vykonali Byron Merritt a Mike Anderson na webové stránce dunenovels.com. Alex Paskie poskytl obsáhlé rady ve věci židovské filozofie a tradicí a dr. Attila Torkos odvedl těžkou práci při ověřování faktů a na celistvosti díla. K dalším našim četným pomocníkům při tvorbě nových románů Duny patří John Silbersack, Robert Gottlieb a Claire Robertsová z Trident Media Group, Richard Rubinstein, Mike Messina, John Harrison a Emily Austin-Brunsová z New Amsterdam Entertainment, Penny a Ron Merrittovi, David Merritt, Julie Herbertová, Robert Merritt, Kimberley Herbertová, Margaux Herbertová a Theresa Shackelfordová z Herbert Properties LLC. A jako obvykle by tyto knihy nespatřily světlo světa bez nekonečné pomoci a podpory našich manželek, Janet Herbertové a Rebekky Moestové Andersenové, a bez původního génia Franka Herberta.
POznámka autorŮ
g Přáli bychom si, aby byl Frank Herbert naživu a mohl tuto knihu napsat sám. Po vydání Kacířů Duny (1984) a Kapituly: Duny (1985) měl v plánu ještě mnohem víc, úžasné velké završení epopeje Duny. Každý, kdo četl Kapitulu, zná její závěr, končící v nejnapjatějším okamžiku. Poslední román, který Frank Herbert napsal, Man of Two Worlds, vznikl ve spolupráci s Brianem. Mluvili spolu o tom, že na dalších svazcích Duny budou pracovat společně, zvlášť na příběhu Služebnického džihádu. Brian však byl původně přesvědčen, že vzhledem k nádhernému věnování a láskyplnému projevu úcty, který Frank napsal na závěr Kapituly pro svou ženu Beverly, zde kroniky Duny skončí. Jak vysvětlil ve Dreamer of Dune, životopisu Franka Herberta, byli jeho rodiče tvůrčí tým, a ten se rozpadl. Proto také nechal Brian sérii po mnoho let nedotčenou. V roce 1997, více než deset let po otcově smrti, však Brian začal probírat s Kevinem J. Andersonem možnost dokončení projektu, napsání legendárního sedmého dílu Duny. Zdálo se však, že Frank Herbert nezanechal žádné poznámky, a tak jsme soudili, že budeme muset plán založit výhradně na své fantazii. Po dalších diskusích jsme si uvědomili, že předtím, než se pustíme do sedmého dílu Duny, bude třeba vykonat spoustu přípravné práce – nejen naplánovat základy samotného příběhu, ale znovu představit veřejnosti a celé nové generaci čtenářů nesmírný a velice vynalézavý vesmír Duny. 11
Od vydání románu Kapitula: Duna uplynulo více než dvacet let. I když mnoho čtenářů milovalo původní, klasickou Dunu, či první tři knihy série, značná část veřejnosti se až k poslednímu dílu nepropracovala. Potřebovali jsme oživit zájem a připravit případné budoucí čtenáře. Rozhodli jsme se nejprve napsat trilogii předcházejících děl – řadu Předeher – díla Předehra k Duně: Atrei dové, Předehra k Duně: Harkonnenové a Předehra k Duně: Corrinové. Když jsme se v přípravě na první z těchto románů začali probírat uskladněnými písemnostmi Franka Herberta, objevil Brian ke svému překvapení dvě bezpečnostní schránky, které si otec před smrtí založil. Uvnitř pak spolu s právníkem našel výstupy z jehličkové tiskárny a dvě staré počítačové diskety, označené „Nástin Duny číslo 7“ a „Poznámky k Duně číslo 7“ – stránky přesně popisující, kam chtěl tvůrce Duny směřovat svůj příběh. Přečetli jsme si ten materiál a hned nám bylo jasné, že Duna číslo 7 bude úžasné vyvrcholení celé série, které spojí dohromady historii a postavy, jež jsme všichni znali ze vzrušující dějové linie s mnoha zvraty, odbočkami a překvapeními. V těch uskladněných materiálech jsme našli i další poznámky a listiny, popisující postavy a jejich historii, stránky nepoužitých epigrafů a náčrtů k další práci. Když jsme teď před sebou měli tuhle podrobnou mapu, pustili jsme se do trilogie Předehry k Duně, která sledovala příběhy vévody Leta a lady Jessiky, ďábelského barona Harkonnena a planetologa Pardota Kynese. Po této trilogii jsme napsali Historii Duny – Služebnický džihád, Křížovou výpravu strojů a Bitvu o Corrin – přibližující původní konflikty a události, které vytvořily základy celého vesmíru Duny. Frank Herbert byl nepochybně génius. Duna je nejprodávanější a nejoblíbenější sci-fi román všech dob. Od začátku svého monumentálního úkolu jsme si uvědomovali, že pokoušet se imitovat styl psaní Franka Herberta by bylo nejen nemožné, ale i nerozumné. Jeho dílo nás 12
oba silně ovlivnilo a někteří fanoušci upozornili na jistou podobnost stylu. Vědomě jsme se však rozhodli psát tyto knihy tak, abychom zachytili atmosféru a záběr Duny za použití prvků stylu Franka Herberta, ale ve vlastní skladbě a rytmu. S radostí konstatujeme, že od vydání díla Předehra k Duně: Atreidové se dramaticky zvedl prodej původních knih Franka Herberta. Široká veřejnost se seznámila se dvěma šestihodinovými televizními miniseriály s Williamem Hurtem a Susan Sarandonovou – Duna a Děti Du ny, které byly nadšeně přijaty (a získaly cenu Emmy). Jsou to dva ze tří nejsledovanějších pořadů v dějinách stanice Sci-Fi Channel. Nyní, po devíti letech příprav, konečně cítíme, že nadešel čas pro sedmý díl Duny. Po podrobném prostudování nástinu a poznámek Franka Herberta jsme si uvědomili, že šíře a záběr příběhu by vyústily v román o rozsahu více než třinácti set stran. Proto dílo vyjde ve dvou svazcích, Lovci Duny a následující Píseční červi Duny. Z epopeje toho zbývá napsat ještě mnoho a my máme v plánu vytvořit další vzrušující romány, vypovědět další části velkého, báječného příběhu, s nímž přišel Frank Herbert. Sága Duny ještě zdaleka nekončí! Brian Herbert a Kevin J. Anderson, duben 2006
13
g V době, která následovala po tři a půl tisíce let trvající vládě Tyrana Leta II., bylo Impérium ponecháno vlastní mu osudu. Během Hladomoru a následujícího Rozptylu se zbytky lidské rasy rozprchly do vesmírných pustin. Unikly do neznámých sfér hledat bohatství a bezpečí, ale jejich snažení bylo marné. Patnáct staletí podstupovali tito přeživší a po nich jejich následovníci hrozné utrpení, naprosté přetvoření lidského rodu. Prastará vláda Starého impéria, zbavená své energie a zdrojů, se rozplynula. Uchytily se a sílily nové mocné skupiny, ale lidé si už nikdy víc nedovolí spoléhat na zkostnatělého vůdce ani na nějakou klíčovou, omezenou instituci. To jsou potenciální slabá místa. Někteří tvrdí, že Rozptyl představoval Zlatou stezku Leta II., zkoušku ohněm, která měla lidskou rasu na vždycky posílit, poskytnout nám nezapomenutelnou lekci. Ale jak by mohl jediný člověk – byť božský člověk a dí lem písečný červ – schválně uvalit na své děti takové utr pení? Teď, když se z Rozptylu vracejí potomci Ztrace ných, můžeme si jen představovat ty pravé hrůzy, s nimiž se tam naši bratři a sestry setkali. Záznamy Gildovní banky, pobočka na Gammu Ani ti nejvzdělanější mezi námi si nedokážou představit rozsah Rozptylu. Jako historička s hrůzou pomýšlím na všechny ty navždy ztracené vědomosti, na přesné zázna my triumfů a tragédií. Vzkvétaly a zase upadaly celé ci vilizace, zatímco ti, kteří zůstali ve Starém impériu, sa molibě dřepěli na místě. Strádání za časů Hladomoru přivedlo na svět nové zbraně a technologie. Co za nepřátele jsme to bezděčně 15
zplodili? Jaká náboženství, jaké odchylky a společenské procesy uvedl Tyran do pohybu? To se nikdy nedozvíme a já se bojím, že se nám tato nevědomost vymstí. Sestra Tamalanová, archivy Kapituly Naši vlastní odloučení bratři, ti Ztracení Tleilaxané, kte ří zmizeli ve víru Rozptylu, se k nám vrátili. Zásadním způsobem se však proměnili. Přivedli s sebou zdokonale nou rasu Tvarových tanečníků a tvrdí, že tyto proměnlivé tvory stvořili sami. Mé analýzy Ztracených Tleilaxanů však naznačují, že jsou jednoznačně podřadnější než my. Nedokážou ani vyrábět koření v axolotlských nádržích, a přitom prohlašují, že vyvinuli lepší Tvarové tanečníky? Jak by to bylo možné? A tyhle Ctěné matre. Nabízejí spojenectví, avšak jejich činy svědčí jen o brutalitě a zotročování podřízených li dí. Zničily Rakis! Jak bychom jim mohli věřit, jim nebo těm Ztraceným Tleilaxanům? Pán Scytale, tajné poznámky nalezené ve vyhořelé laboratoři na Tleilaxu Duncan Idaho a Sheeana ukradli náš nekoráb a odletěli s ním do neznáma. Vzali s sebou mnoho kacířských Ses ter, dokonce i gholu našeho bašára Milese Tega. Láká mě nařídit v našem nově zformovaném spojenectví všem benegesseriťankám a Ctěným matre soustředit se na do padení té lodi a jejích drahocenných pasažérů. Ale neudělám to. Kdo by dokázal objevit nekoráb v ši rém vesmíru? Důležitější je mít stále na paměti, že po nás jde mnohem nebezpečnější Nepřítel. Murbella, matka představená a Velká ctěná matre Mimořádné poselství
16
TŘI ROKY PO úNIKU Z KAPITULY g
g Vzpomínka je zbraň tak ostrá, že dokáže způsobit hluboké rány. Žalozpěv mentata
V
den, kdy zemřel, zemřela s ním i Rakis – planeta, všeobecně známá jako Duna. Duna. Navždycky ztracená! V kajutě archivu na unikající nelodi Ithaka si ghola Miles Teg přehrával poslední chvíle existence pouštní planety. Z nápoje na povzbuzení, který měl u levé ruky, se nesla vůně melanže, ale třináctiletý chlapec si jí nevšímal, nořil se do hlubokého mentatského soustředění. Ty historické záznamy a holoprojekce ho naprosto fascinovaly. Právě tam a takhle bylo zabito jeho původní tělo. Takhle byla zavražděna celá planeta. Rakis… legendární pouštní planeta, nyní nic víc než zuhelnatělá koule. Archivní záběry, promítané nad plochý stůl, ukazovaly, jak se nad strakatou snědou planetou shromažďují válečné lodě Ctěných matre. Obrovské, nezachytitelné nekoráby – podobné tomu, v němž teď žil Teg a jeho druhové uprchlíci – disponovaly dokonalejší palebnou silou než cokoli, co měl kdy Bene Gesserit k dispozici. Tradiční atomové zbraně byly ve srovnání s tím k smíchu. Ty nové zbraně musely být vyvinuty v Rozptylu. Teg prováděl mentatský odhad. Lidská vynalézavost, vyvolaná zoufalstvím? Nebo to bylo něco úplně jiného? Ježaté lodě na měnících se záběrech začaly pálit, rozpoutaly ohnivé vlny pomocí zařízení, které Bene Gesse19
rit od té doby nazýval vyhlazovače. Bombardování pokračovalo, dokud na planetě nezahynul veškerý život. Písečné duny se proměnily v černé sklo, vznítila se dokonce i rakiská atmosféra. Všechno bylo zničeno, obří červi, rozrůstající se města, lidé i písečný plankton. Tam dole nemohlo přežít nic, ani on sám ne. Nyní, téměř o čtrnáct let později a ve značně proměněném vesmíru, si vytáhlý teenager upravil studijní křeslo do pohodlnější výšky. Prohlídka okolností mé vlastní smrti. Znova. Přesně vzato byl Teg spíš klon než ghola, pěstovaný z buněk získaných z mrtvého těla. Většina lidí ho však nazývala gholou. V jeho mladém těle žil starý muž, veterán početných tažení ve jménu Bene Gesseritu. Nedokázal si vzpomenout na poslední chvíle svého života, tyto záznamy však žádné pochybnosti nepřipouštěly. Nesmyslné vyhlazení Duny přesně demonstrovalo krutost Ctěných matre. Těch děvek, jak je nazývalo Sesterstvo. A právem. Intuitivním prstovým ovládáním si znovu vyvolal ty obrazy. Bylo zvláštní pozorovat je s odstupem a vědět, že byl tam dole, bojoval a umíral, právě když se tyto záběry natáčely… Teg uslyšel u dveří do archivu nějaký zvuk. Uviděl, jak ho z chodby pozoruje Sheeana. Měla hubenou hranatou tvář a snědou pleť, pozůstatek dědictví z Rakis. V nepoddajných okrově hnědých vlasech zářily měděné pramínky z dětství stráveného pod pouštním sluncem. Oči měla modromodré z celoživotní konzumace koření a z melanžové agonie, která z ní udělala Ctihodnou matku. Nejmladší, která to kdy přežila, jak se Teg dozvěděl. Na Sheeaniných plných rtech se objevil letmý úsměv. „Zase studuješ bitvy, Milesi? Coby vojenský velitel bys neměl být tak lehce předvídatelný.“ „Mám toho spoustu na prohlížení,“ odpověděl Teg mutujícím hlasem. „Bašár toho za ty tři stovky standardních let, než zemřel, dost vykonal.“ Když Sheeana poznala vysílanou nahrávku, zatvářila se utrápeně. Teg ty záběry Rakis sledoval jako posedlý 20
už od té doby, kdy uprchli do tohoto bizarního a neprozkoumaného vesmíru. „Ozval se už Duncan?“ zeptal se Teg, aby ji rozptýlil. „Pokoušel se o nový navigační algoritmus, aby nás dostal z –“ „Víme přesně, kde jsme.“ Sheeana bezděky zvedla bradu výš. Od té doby, co se stala vůdkyní skupiny uprchlíků, to dělávala stále častěji. „Jsme ztraceni.“ Teg v tom automaticky rozpoznal kritiku namířenou vůči Duncanu Idahovi. Byli odhodláni zabránit v nalezení lodi každému – Ctěným matre, zkaženému řádu Bene Gesserit i tajemnému Nepříteli. „Aspoň jsme v bezpečí.“ Nezdálo se, že by to Sheeanu přesvědčilo. „Dělá mi starosti spousta neznámých, naše poloha, otázka, kdo nás vůbec stíhá…“ Nedořekla a pak dodala: „Nechám tě studovat. Budeme mít další schůzi a na té situaci probereme.“ Teg ožil. „Změnilo se něco?“ „Ne, Milesi. Čekám pořád dokola stejné hádky.“ Pokrčila rameny. „Ostatním Sestrám to tak zřejmě vyhovuje.“ Vyšla z archivní kajuty, roucho za ní tiše zašustilo a pak už se rozhostilo jen tlumené hučení veliké neviditelné lodi. Zpátky na Rakis. Zpátky k mé smrti… a k událostem, které k ní vedly. Teg přetočil nahrávku, nastavil staré záznamy a obrazy a znovu si je prohlížel, cestoval dál zpátky časem. Teď, když se v něm probudily gholovské vzpomínky, věděl, co dělal až do své smrti. Nepotřeboval ty nahrávky, aby pochopil, jak se starý bašár Teg dostal do krize na Rakis, jak ji sám vyvolal. Tehdy se svými oddanými muži – veterány svých mnohých slavných vojenských tažení – ukradl nekoráb na Gammu, na planetě, kdysi historicky známé jako Giedi Prima, v domově ďábelského, ale už dávno vyhlazeného rodu Harkonnenů. Roky předtím byl Teg ustanoven jako ochránce mladého gholy Duncana Idaha, následujícího po jedenácti předchozích zavražděných gholovských Duncanech. Starému bašárovi se podařilo udržet toho dvanáctého naživu až do 21
dospělosti a konečně obnovit jeho vzpomínky, načež mu pomohl uniknout z Gammu. Murbella, jedna ze Ctěných matre, se pokusila Duncana sexuálně zotročit, ale místo toho polapil on ji díky nečekaným schopnostem, které do něj vložili jeho tleilaxanští tvůrci. Ukázalo se, že Duncan je živá zbraň, zkonstruovaná zvlášť k tomu, aby překazila plány Ctěných matre. Nebylo divu, že se rozzuřené děvky tolik snažily ho najít a zabít. Když starý bašár vyvraždil stovky Ctěných matre a jejich patolízalů, ukryl se mezi muži, kteří se zavázali životem, že ho ochrání. Takovou oddanost si nezískal žádný velký generál od dob Paula Muad’Diba, možná ani od fanatických dnů Služebnického džihádu. Mezi pitím, jídlem a dojatou nostalgií jim bašár vysvětlil, že potřebuje, aby pro něj ukradli nekoráb. I když ten úkol vypadal jako nesplnitelný, veteráni ho bez námitek provedli. Mladý Miles teď z pohodlí archivu zkoumal bezpečnostní nahrávky z kosmické základny na Gammu, záběry pořízené z vysokých budov Gildovní banky ve městě. Každý krok útoku mu dával dokonalý smysl, i když studoval záznamy po tolika letech. Byl to jediný způsob, jak uspět, a my jsme to dokázali… Po příletu na Rakis našel Teg se svými muži Ctihodnou matku Odradovou a Sheeanu, které přijely na obřím starém červovi a setkaly se s nekorábem v rozlehlé poušti. Času nebylo nazbyt. Daly se čekat pomstychtivé Ctěné matre, vzteklé kvůli tomu, že je bašár na Gammu zesměšnil. Na Rakis se se svými přeživšími muži vypravil z nekorábu, vybavený obrněnými vozy a dalšími zbraněmi. Nastal čas na poslední, ale nesmírně důležitý střet. Než bašár odvedl své věrné vojáky do boje s děvkami, Odradová mu nenápadně, ale zkušeně seškrábla kousek kůže z vrásčitého krku a bez milosti mu tak odebrala buněčný vzorek. Teg i Ctihodná matka chápali, že je to poslední možnost Sesterstva uchránit jeden z největších vojenských mozků od dob Rozptylu. Uvědomovali si, že jde na smrt. Poslední bitva Milese Tega. 22
V době, kdy se bašár se svými muži střetl v pozemním boji se Ctěnými matre, chápaly se další skupiny děvek bleskurychle vlády nad osídlenými středisky na Rakis. Zavraždily benegesseritské Sestry, které zůstaly v Kénu. Zabily tleilaxanské Pány a kněží Rozděleného boha. Bitva už byla prohraná, ale Teg a jeho jednotky se dál s nevídanou prudkostí vrhali na nepřátelské síly. Arogantní Ctěné matre nemohly připustit takové ponížení. Děvky se mstily celému světu, ničily všechno a všechny. Včetně něj. Bojovníci starého bašára odvedli pozornost a nelodi se díky tomu podařilo uniknout. Na palubě nesla Odradovou, gholu Duncana a Sheeanu, která vlákala do rozměrného nákladního prostoru plavidla písečného červa. Brzy poté, co loď odletěla do bezpečí, byla Rakis zničena – a ten červ se stal posledním svého druhu. To byl Tegův první život. Tady končily jeho skutečné vzpomínky.
g Když se teď Miles Teg díval na záběry závěrečného bombardování, napadlo ho, kdy přesně zaniklo jeho původní tělo. Ale záleželo na tom vůbec? Teď byl znovu naživu, dostal další šanci. Sesterstvo použilo buňky, které Odradová sebrala z jeho krku, vypěstovalo kopii svého bašára a spustilo jeho genetické vzpomínky. Bene Gesserit věděl, že jeho taktického génia bude třeba ve válce se Ctěnými matre. A chlapec Teg skutečně dovedl Sesterstvo k vítězství na Gammu a na Uzlu. Udělal všechno, co se po něm chtělo. Pak spolu s Duncanem a se Sheeanou a jejími disidenty znovu ukradl nekoráb a unikl z Kapituly. Nedokázal snést, co Murbella připustila, aby se stalo s Bene Gesseritem. Uprchlíci chápali lépe než kdo jiný, že tajemný Nepřítel po nich stále jde, nehledě na to, kam zabloudí jejich neloď… 23
Teg, unavený fakty a vynucenými vzpomínkami, vypnul záznamy, protáhl si štíhlé paže a odešel ze sektoru archivu. Několik hodin se teď bude věnovat tvrdému fyzickému tréninku a pak bude pilovat zručnost se zbraní. Přestože žil v těle třináctiletého člověka, měl za úkol být připravený na všechno a nikdy nepolevit v ostražitosti.
24
g Proč žádáte o vedení člověka, který je již ztracen? Proč jste pak překvapeni, když vás nikam nedovede? Duncan Idaho: Tisíc životů
B
loudili bez cíle. Byli v bezpečí. Byli ztraceni. Nezjistitelná loď v nezjistitelném vesmíru. Duncan Idaho stál sám na navigačním můstku, jako to dělával často. Věděl, že po nich mocní nepřátelé stále jdou. Hrozby v hrozbách jiných hrozeb. Neloď putovala mrazivou prázdnotou, vzdálenou jakýmkoli zaznamenaným lidským průzkumům. Naprosto odlišný vesmír. Nevěděl přesně, jestli se skrývají, nebo jsou v pasti. Nevěděl by, jak se dostat zpátky do známých hvězdných soustav, ani kdyby chtěl. Podle nezávislých chronometrů na můstku se v této podivné, pokřivené jinakosti pohybovali už celé roky… ačkoli kdo by dokázal říct, kolik času uplynulo v jiném vesmíru? Zákony fyziky a galaktické krajiny se tu mohly úplně pozměnit. Najednou, jako by se do jeho starostí vloudila jasnozřivost, zaznamenal, že hlavní ovládací panel nepravidelně poblikává a stabilizační motory zabírají a zase ochabují. Nepozoroval sice nic nezvyklejšího kromě nyní už známého víření plynů a nepravidelných výbojů energie, nekoráb však narazil na to, čemu sám pro sebe začal říkat „hrbolatá cesta“. Jak by mohli natrefit na turbulenci ve vesmíru, kde nebylo vůbec nic? 25