Issuu

Tajemná vražda

Praha 2022

Přeložila: Daniela Čermáková

Jude Deveraux: Tajemná vražda Vydání první Copyright © 2022 by Deveraux Inc. All rights reserved Vydalo nakladatelství Baronet a.s., Květnového vítězství 332/31, Praha 4, www.baronet.cz v roce 2022 jako svou 2563. publikaci Přeloženo z anglického originálu A Relative Murder vydaného nakladatelstvím MIRA Books v roce 2022 Český překlad © 2022 Daniela Čermáková Odpovědná redaktorka Marie Kejvalová Korektorka Zdeňka Grigarová Ilustrace na přebalu © 2022 Martina Černá Přebal a vazba © 2022 Martina Černá Sazba a grafická úprava Ricardo Tisk TBB, a.s., Banská Bystrica Veškerá práva vyhrazena. Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení. Název a logo BARONET® jsou ochranné známky zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134. ISBN 978-80-269-1959-9 BARONET Praha 2022

Jude Deveraux

Tajemná vražda

Lachlan, Florida 2019

Šerif Daryl Flynn se třásl tak silně, až mu drkotaly zuby. Po tváři mu stékal pot. V ruce držel kousek papíru, který mu změní život. Ne! Zničí mu to život. Vyhlédl přes prosklenou přepážku kanceláře a obdivoval své tři zástupce, kteří pilně pracovali. Klid, pomyslel si. Přesně to potřebuje, o to usiluje. V malinkatém Lachlanu došlo v posledních pár letech k několika vraždám, ale teď už měli chvíli pokoj. Jediné problémy představovali hluční sousedé, ztracení psi a pár pokut za rychlou jízdu, které tu rozdali lidem z Miami. Jenomže se všechno mělo změnit. Na papíru, který držel v ruce, stálo, že za čtrnáct dní bude z vězení propuštěn Randal Medlar – o celých pět let dřív. Šerif Flynn na okamžik zavřel oči. Tak pečlivě to všechno naplánoval. Za čtyři roky měl jít do důchodu, ještě před Randalovým propuštěním. Promluvil by si se svojí ženou, aby odjeli z Lachlanu a přestěhovali se někam hodně daleko. Věděl, že by mu stačily tak tři 9

minuty, aby ji přesvědčil. Evie s sebou neustále nosila pas. „Jenom pro případ, že by se objevilo nějaké dobrodružství,“ říkávala. Už měla plné zuby života na maloměstě, kde lidé zavolali klidně i ve tři ráno, protože se jejich kočka nevrátila domů. Evie chtěla vidět svět. „Než budu příliš stará, abych si to užila.“ Znovu pohlédl na papír v naději, že si ho přečetl špatně. Už za dva týdny bude Randal Medlar volný – a Daryl si byl jistý, že se vrátí do Lachlanu. Randalova žena Ava žila nedaleko Chicaga a existovala malinkatá možnost, že její manžel zamíří za ní. Během let Daryl využíval legální postupy, aby sledoval, co se s Randalem děje, a věděl, že ho Ava ve vězení často navštěvovala. Ava však vždycky byla věrná a milující manželka – tak oddaná, že způsobila spoustu potíží, kterým teď čelil. Šerif se opřel na židli a stále zíral na dokument, jako by mohl změnit to, co je v něm napsané. Ruka se mu tak potila, že se roh papíru rozpadal. Měl dva problémy. První představoval Randalovu dceru, Kate. V posledních letech si Daryl tu mladou ženu docela oblíbil. Věděl však, že jí Ava všechno zatajila. Než aby přiznala, že je její manžel ve vězení, Ava dceři napovídala, že Randal zemřel, když byly Kate čtyři roky. To dítě vyrostlo v domnění, že jí z rodiny zbývá už jen matka. Teprve v dospělosti se dozvěděla, že má i tetu, Saru Medlarovou, která je slavná spisovatelka a žije v maličkatém Lachlanu na Floridě. Kate tu zprávu přijala docela dobře a okamžitě svou tetu kontaktovala. Sara uvítala neteř s takovým nadšením, že si Kate našla práci v Lachlanu, odjela na jih a nastěhovala se do Sařina velkého domu, v němž žil i Jack Wyatt, vnuk Sařiny lásky z dětství. Podle toho, co Daryl viděl, Medlarská trojka spolu 10

vycházela skvěle. Jack měl stavební společnost, která renovovala nejchudší části Lachlanu, a Kate se dařilo v práci realitní makléřky. Sara odešla na odpočinek, přestala se věnovat psaní na plný úvazek a vrhla se do fotografování a všeho, co zaujalo její aktivní mysl. Ano, měli ve zvyku strkat nosy do všech možných zločineckých aktivit v Lachlanu – a podle toho, co slyšel, i na jiných místech – ale když neslídili, nepůsobili žádné potíže. Jak však bude Kate reagovat, až zjistí, že všechno, čemu v životě věřila, byla lež? Nejenže je její otec naživu, ale její milovaná teta proti němu svědčila. To díky Saře byl Randal ve vězení. „Za to můžeš ty. To kvůli tobě skončil tvůj vlastní bratr za mřížemi. Už nikdy Kate neuvidíš. To ti přísahám!“ křičela Ava v den, kdy byl vynesen rozsudek. Dva bezpečnostní hlídači ji museli vyvést ze soudní síně. Daryl věděl, jak bude Kate reagovat. Bude vzteky bez sebe. U dětí to tak bylo vždycky. Nedokázali dospělým odpustit jejich chyby. Byli kritičtí jako inkvizice. Bude Kate tak naštvaná, že odjede z městečka? Obrátí se ke každému zády a zmizí? Spoustě lidí by to zlomilo srdce. Jack a Sara by se z toho nejspíš nikdy nevzpamatovali. Daryl upustil dokument a složil hlavu do dlaní. Nic z toho se nedalo srovnat s jeho druhým problémem, který byl mnohem vážnější než nějaké zraněné city. Kdysi dávno se účastnil jedné „práce“. Velké. Za miliony. Darylovi bylo tehdy jenom osmadvacet. Byl ženatý a na mizině a zoufale toužil zajistit Evie všechno, co si zasloužila. A pak tu byl jednačtyřicetiletý Randal, který to uměl se slovy. Vždycky se dokázal usmívat a přesvědčit každého, že všechno bude v pohodě. Až do té poslední chvíle mu to, co prováděl, vždycky 11

prošlo. Co se týče té práce, Randal byl vůdce, génius, který to všechno vymyslel. Daryl, Walter a Jackův otec Roy Randala následovali, aniž by se na něco ptali. Pravda, profitovali z toho, ale později nastaly potíže. Daryl se podíval na dokument. Takže teď bude Randal předčasně propuštěn – samozřejmě za dobré chování – a Daryl si byl jistý, že zamíří rovnou do Lachlanu. Bude chtít vidět svou dceru, která ani netuší, že je naživu. A možná bude chtít konfrontovat svou sestru za to, že mu pomohla do vězení. Jak se s tím Daryl, který je teď šerifem, popere? Randal bude chtít samozřejmě vyhledat své staré přátele. Roy a Walter byli mrtví, takže zbýval Daryl. Stačilo jen, aby Randal připomněl šerifovi, co spolu provedli, a… Co pak? Bude ho vydírat? Bude mu Randal vyhrožovat, že všechno poví browardskému oddělení šerifa, pokud mu Daryl nepomůže s lumpárnami, které zase vymyslí? Daryl přijde o svoji penzi a dobré jméno. Co bude chtít Randal tentokrát? Provést nějakou obrovskou loupež? Aby zmizela nějaká drahá auta? A co takhle Ponziho schéma? Ve vězení se toho Randal o zločinu jistě hodně dozvěděl a bude chtít všechno vyzkoušet. Randal nechápal, co znamená slovo podvodník. Jak mu Daryl dokáže odolat? Randal umí přemluvit kohokoliv k čemukoliv. Dokáže – Daryl se rozhlédl po kanceláři. Jedině že bych tu nebyl, uvažoval. Pokud mě Randal nenajde, nemůže mě vydírat a nutit k dalším lumpárnám. A já budu mít čas promyslet si, co musím udělat. Odejít do předčasného důchodu? Evie by z toho byla nadšením bez sebe! Pohlédl na své tři zástupce. Kdo by mohl zaujmout jeho místo, až tady nebude? Tvrdil Evie, že jelikož 12

za sebe nemá žádnou náhradu, nemůže si vzít dovolenou. Pete a Dave byli bratranci. Byli to pohlední mladíci, kteří se neustále usmívali. Byli tak milí, že jim lidé děkovali, když jim dali pokutu. Pokud – ne, až – začne Randal Medlar dělat potíže, neměli by tušení, co si mají počít. Bea byla také jeho zástupkyní, ale pracovala především v kanceláři. Randalovu sladkému kouzlu by nikdy nedokázala odolat. Daryl se začal potit ještě víc. Kdyby jen dokázal najít někoho, kdo by převzal jeho místo. Hlavní dveře se otevřely a dovnitř vešla Heather Wyattová, Jackova matka. Roznášela pozvánky na školní charitativní pečení. Usmála se na Daryla a zvedla letáček. Přikývl. Ano, může ho tu vyvěsit. Udělá všechno, aby pomohl komunitě. Když se otočila, pomyslel na jejího syna, Jacka. Jeho otcem byl Roy Wyatt, známý ničema, který byl součástí Randalova gangu – a jeden z Darylových nejlepších přátel, když vyrůstali. Ale díky Evie se Daryl polepšil, zatímco Roy se nikdy nezměnil. Pokud došlo k nějaké rvačce, Roy byl u toho. Gamblování, popíjení, ženské, Roy si nic neodpustil. S Randalem byli skvělí přátelé. Byli stejní, a zároveň naprosto odlišní. Byli – Darylovi skoro zaskočilo. Jack! Jack Wyatt, napravený lotr, nyní počestný byznysmen, byl zároveň postrachem zločinců. Ochránce Sary a Kate. Nejspíš byl jediný, koho Daryl znal, kdo by se dokázal postavit Randalu Medlarovi. Jack se přece dovedl vzepřít i Royovi. Daryl ještě jednou zkontroloval datum na dokumentu. Má čtrnáct dní na to, aby přesvědčil Jacka, že by se měl stát jeho zástupcem. „Jenom dokud budu pryč,“ poví 13

mu Daryl. „Víš, že Dave a Pete sami nic nezvládnou.“ Dodá, že Jackovy záznamy z dospívání jsou zapečetěné, takže ano, může být jmenován jako jeho zástupce. „Kvůli Evie,“ řekne. „Vždycky tě měla moc ráda.“ Jo, pomyslel si. Jack by to mohl udělat. Ne! On to udělá. Zavolal Evie. „Víš, jak jsi vždycky chtěla, abychom se vydali na plavbu? No, tak já bych mohl, ale má to pár háčků.“ Zadíval se na dokument. „Musíme odjet osmého.“ To budou dva dny před Randalovým propuštěním. „Kdyby to bylo o den později, už bych nemohl. A zůstaňme pryč aspoň šest týdnů.“ Poslouchal. „To je mi fuk. Třeba Austrálie?“ To působilo dostatečně daleko. „Myslíš, že to zvládneš?“ Když se neozvala žádná odpověď, usmál se na telefon. Zavěsil a začal pátrat po výletu lodí, který by odpovídal požadavkům. Fajn, pomyslel si. První krok mám za sebou. Teď jen musí přemluvit, přesvědčit a ponouknout Jacka Wyatta, aby se nechal jmenovat dočasným zástupcem šerifa. Daryl se usmál. Jeho plán byl tak odporný, plný tolika polopravd a tajemství, že by na něho byl Randal pyšný. Škoda že se o něm nikdy nedozví.

O dvanáct dní později Lenny ležel na břiše s dalekohledem v ruce a sledoval ten dům. Byl tu třetí den a už tu malou rodinu docela znal – za což byl placený. Manželovi bylo přes čtyřicet, byl to právník v nějaké nóbl firmě v browardském okresu. Lenny si ho označil za typ „opečovávaný mužský“. Jeho pěkná mladá ženuška – kterou měl Lenny sledovat – se starala o dům, jejich dva chlapce, jídlo a malou farmičku 14

s kuřátky a skleníkem plným salátů. Kdyby zmizela, ten chlap by nenašel ani vlastní boty. Lenny uvažoval, že se té ženě nejspíš líbí, když jsou na ní ostatní závislí. Podle toho, co viděl, jen sotva odcházela pryč. Její jedinou pravidelnou návštěvnicí byla mladá zrzka. Trávily spolu čas v budově, která stála pod stromy. Byl zvědavý na to, co tam dělají, a tak tam jednou v noci zašel. Zámek bylo snadné otevřít. Jednalo se o dílnu a k vlastnímu údivu zjistil, že dvě ženy tam vyrábějí domečky pro ptáky. A ne ty jednoduché výtvory s jednou dírou uprostřed, které se dají koupit v obchodech, ale velké, složité napodobeniny skutečných domů. Lennyho ty miniaturní budovy natolik ohromily, že uvnitř strávil příliš mnoho času. Fotky, nástroje, dokonalé malinkaté domečky, to všechno ho fascinovalo. Než odešel, už se rozednívalo. Což byla chyba! Ta ženská, Charlene Adamsová, vždycky stávala brzo – a vycházela z domu, zrovna když se Lenny vynořil ven. Mlčky proklouzl za roh dílny. Jakmile vešla dovnitř, úlevně si vydechl. To bylo jen o fous. Cestou zpátky do zadní části pozemku, kde se skrýval v podrostu, potřásl hlavou. Začínal tu rodinu mít rád. Opravdu doufal, že nedostane přikázáno, aby je zabil. Zničehonic zahlédl nějaký pohyb. Jen drobný, ale byl tam. Za sebou měl celé roky zkušeností v tom, aby si všímal věcí, které jiní neviděli. Charlene byla v dílně a její manžel v práci, děti ve škole. Kdo to tedy je u stodoly? Lenny věděl, jak zůstat bez hnutí, ale zdvojnásobil svoje úsilí. Během let se udržoval štíhlý a v kondici. I když svaly byly fajn, zjistil, že rychlost a pružnost jsou pro jeho práci nejdůležitější. 15

Ze stínů vyšel muž a Lenny ho pozoroval, jak se plíží kolem stodoly. Studoval všechny detaily – přesně jako Lenny prvního dne. Byl to ještě mladík a způsob, jímž se pohyboval, prozrazoval, že ovládá nějakou formu bojového umění. Lenny v duchu zasténal. Tihle chlapíci jsou záludní. Všude mají ukryté nože a dokážou zasáhnout jakýkoliv cíl. Ale možná je to děcko jenom stalker. Charlene byla velice hezká a většinu dne tu byla sama. Sousedé, kteří by mohli slyšet výkřiky, se nacházeli daleko. Byl to ráj každého úchyláka. Když mladý muž zašel do stodoly, Lenny si poraženecky povzdechl. Tohle není žádný stalker. Věděl, co má ten chlapík za lubem, jinak mohl zahodit celé roky zkušeností. Lenny chvilku počkal v naději, že se mýlí. Na půdě bylo otevřené okno, jímž se nakládalo seno. Jestli se tam ten člověk schová, prozradí svoje opravdové úmysly. U okna se objevil záblesk pohybu. Až bude Charlene vycházet z dílny, bude ten muž připravený. Lenny zaťal zuby. Jeho nejhorší obavy se potvrdily. Má pušku? S dalekohledem? Lenny se překulil na záda, vytáhl jednorázový telefon a vytočil jediné číslo, které v něm měl uložené. Člověk na druhé straně to zvedl okamžitě. „Najal jste někoho dalšího? Aby mě kontroloval?“ zašeptal Lenny. „Ne.“ Muž zněl, jako by to očekával. „Obával jsem se, že po ní lidi půjdou, ale ona není opravdový cíl. Viděl jste toho staršího muže, o kterém jsem vám povídal?“ „Ne. Tenhle je mladý. Krátce přes třicet, jestli vůbec. Cvičený.“ 16

„Možná je to nějaký kamarád, jenom návštěva.“ Idiote! pomyslel si Lenny. „Ne. Tenhle je jako já. Jde po ní nebo po tom, kdo je s ní spojený.“ Ozvalo se slyšitelné povzdechnutí. „Mohl byste zjistit, o co mu jde? Hlavně mu nedovolte, aby jí ublížil! Ona je můj lístek k –“ Zarazil se. „Musím běžet.“ A zavěsil. „Váš lístek k tomu, abyste dostal, co chcete,“ zamumlal Lenny. Když ho najal, Lenny se na nic moc nevyptával, jenže ten chlapík byl tak nervózní, že toho spoustu vyblábolil. Dokonce zmínil i jisté jméno, jak se snažil Lennyho přesvědčit, že je vlastně lidumil, že tohle ještě nikdy dřív nedělal. Jako by na tom Lennymu záleželo. „Jenom chci, abyste ji sledoval a pověděl mi o každém, s kým se setká.“ Ach, pomyslel si Lenny. Žárlivý milenec. Nebo se ji snaží dostat do postele. Ještě pár minut seděli v malé restauraci. Ten muž posunul roztřesenou rukou po stolku naditou obálku. Lenny si pomyslel: Tohle je jedna z těch věcí „než umřu“. O box se opíral párek berlí a podle toho, jak ten muž vypadal, nezbývalo mu moc života. Lenny seděl bez hnutí a sledoval, jak se ten člověk belhá restaurací o berlích, nasedá do auta a odjíždí. Lenny z vlastní zkušenosti věděl, že je lepší nedovolit, aby někdo viděl auto, ve kterém jezdí. Lenny, rozzlobený touto novou komplikací, odložil telefon a vstal. Chvilku počkal, než se mu rozproudí krev v žilách – zatracené stáří! Pustil se přes pozemek, tak aby ho nikdo neviděl. Ve stodole neztropili koně žádný hluk. Když tu byl první den, spřátelil se s nimi za pomoci jablek. Pár si 17

jich schoval a rukama v rukavicích je teď hodil do boxů. Hluk krmících se koní ho teď bude krýt. Nahoru vedl jenom jeden žebřík, a Lenny ho nehodlal použít. Seník byl ohrazený bezpečnostním zábradlím, ale prostor ve stodole byl otevřený. Vyleze na něj na druhém konci, mimo dohled každého, kdo by byl nahoře. Už si zjistil, jak se tam dostane: vyskočí na starý stůl, nohou se zapře o polici s otěžemi, chytí se za podlahu seníku a pak se přehoupne přes zábradlí. To všechno provedl v naprosté tichosti. Mladík seděl na balíku sena, oči zavřené, jako by meditoval. Děcka! pomyslel si Lenny s úšklebkem. Když mladý muž vzhlédl, v očích se mu mihl záblesk šoku, že tam Lennyho vidí stát. Pak však naskočil jeho výcvik. Pomalu se zvedl, ale nakláněl se do strany, nejspíš se natahoval pro zbraň. Lenny ovšem zbraň měl. Byla to jenom dvaadvacítka, nicméně na tuhle vzdálenost odvede svou práci. Mladík stál bez hnutí před otevřeným oknem. Zíral na Lennyho. „Vím, kdo jste.“ V hlase se mu ozýval úžas. Lennymu se přes levé obočí táhla jizva. Někdy si ji zakrýval, ale dneska se s tím neobtěžoval. „Slyšel jsem o vás.“ V očích se mu objevil třpyt, který prozrazoval, že by rád získal věhlas za to, že dostal legendu. „Podívej,“ prohlásil Lenny, „chci jenom informace. Nechci nikomu ublížit.“ Kluk se usmál, tak jak to dovede jedině mládí. Jako by říkal: Jak by mi mohl takový stařík jako vy ublížit? Lenny zariskoval. „Má to něco společného s Randalem Medlarem?“ Mírné rozšíření mladíkových očí prozradilo, že odpověď zní ano. Co je, sakra, tenhle Medlar zač? uvažoval Lenny. Hledal ho na internetu, 18

nic však nenašel. Jen opravdová VIP dovedla zachovat takovou anonymitu. Mladík se pomaloučku sunul dopředu, zatímco se mu díval do očí. Lenny se v duchu ušklíbl. Ten kluk si nejspíš myslí, že jsem příliš starý a senilní, než abych pochopil, co má za lubem. Lenny se vrhl dopředu, chtěl, aby to děcko uhnulo. Mladík tak učinil, jenže ztratil rovnováhu. K Lennyho šoku kluk spadl dozadu – rovnou ven z velkého otevřeného okna. Když dopadl dole na zem, ozvalo se prasknutí kostí. Dobře! pomyslel si Lenny. Na pár týdnů dostane sádru a zmizí mi z cesty. Předklonil se a podíval se dolů. Mladík ležel na zemi, tělo ve zvláštním úhlu. Lenny už viděl smrt, aby ji poznal. Muž si zlámal vaz. Byl mrtvý. Lenny rychle slezl po žebříku a vyběhl ven, opatrně našlapoval jen na dlažební kostky. Zastavil se nad klukem. Co teď? uvažoval. Nemůže tu to tělo nechat. Všude by byli policajti. Musí se ho zbavit. Ale jak? Štěpkovač? Kdepak. Nebylo by snadné nějaký najít. Je na Floridě, tak co třeba aligátoři? Určitě jsou nedaleko. Ten nápad se mu zamlouval. Byl čistý a úpravný. A nesl v sobě náznak environmentální ochrany. Byl tak ponořený v myšlenkách, že neslyšel kroky, dokud nebylo pozdě. Charlene vyšla ze své dílny. A co hůř, viděla ho! Lenny zmizel tak rychle, jak se mu to ještě nikdy nepodařilo. Rozplynul se jako obláček kouře. Ze svého úkrytu pak sledoval, jak Charlene udělala několik dalších kroků, ale pak jí zřejmě došlo, že by neměla konfrontovat nějakého podivného muže sama. Už se otáčela, když zahlédla mladíka na zemi. Lenny už ji znal natolik, aby věděl, co udělá. Rozběhla se k tomu děcku. Stál v pozadí, splýval se stro19

my a pozoroval ji, jak se ho snaží oživit. Dýchání z úst do úst, usilovně masírovala jeho srdce. Jedno jí musel přiznat – opravdu se ho pokoušela přivést zpátky k životu. Lenny čekal, až to vzdá a odejde domů pro telefon. Věděl, že ho s sebou nosí jen zřídka. Až to udělá, zajde na seník, aby se podíval, co tam to děcko nechalo. Zbraně? Mobil? Nahrál si ten syčák celou tu akci a postoval ji na Facebook? K Lennyho hrůze se objevilo na cestě auto a on okamžitě poznal, komu patří. Byla to ta zrzka, která stavěla s Charlene domečky pro ptáky. Věděl, že zavolá šerifovi a že Lenny nebude moct proklouznout zpátky do stodoly. Zdráhavě přelezl přes plot v zadní části pozemku a odjel do svého motelu. Sužoval ho hluboký pocit selhání. Možná že je na tuhle práci opravdu už moc starý. Vytáhl jednorázový telefon. Musí vše oznámit muži, který ho platí.