Duna Lady z Caladanu
Praha 2022
Přeložila: Dana Chodilová
Brian Herbert a Kevin J. Anderson: Duna: Lady z Caladanu Vydání první Copyright © 2021 by Herbert Properties LLC Vydalo nakladatelství Baronet a.s., Květnového vítězství 332/31, Praha 4, www.baronet.cz v roce 2022 jako svou 2518. publikaci Přeloženo z anglického originálu Dune: The Lady of Caladan vydaného nakladatelstvím Tor Books v roce 2021 Český překlad © 2022 Dana Chodilová Odpovědný redaktor Jiří Chodil Korektorka Daniela Čermáková Ilustrace na přebalu © 2022 Emil Křižka Přebal a vazba Ricardo a Baronet Sazba a grafická úprava Ricardo Tisk a vazba: , s. r. o., Český Těšín Veškerá práva vyhrazena. Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení. Název a logo BARONET® jsou ochranné známky zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134. ISBN 978-80-269-1840-0 BARONET Praha 2022
Brian Herbert Kevin J. Anderson
Duna Lady z Caladanu The Caladan Trilogy (2)
h Chovný program Kwisatze Haderacha byl stanoven tak, aby prospěl lidstvu, ale za jakou cenu? Za jakou lidskou cenu?
Lady Jessica, soukromé deníky
M
yslí i srdcem se Jessica nacházela na dně pro pasti. S každou vteřinou se víc a víc vzdalovala od Caladanu, od vévody Leta a od Paula. Poté co od Bene Gesseritu dostala ultimátum a hrozbu své rodině, ubírala se gildovním korábem přes hvězdné soustavy. Byla povolána na Wallach IX jako neposlušné děcko. Cesta raketoplánem z obří lodi na orbitě na po chmurnou studenou domovskou planetu Sesterstva jí ne připadala jako hřejivý návrat domů. Uvidí ještě někdy Caladan? Leta či Paula? Zavrtěla se na tvrdém sedadle plavidla. Možná že odpověď na tuto otázku závisí na tom, co od ní chce Matka představená Hariška. Lodí zacloumal výjimečně silný boční vítr, pilot mu sel pozměnit způsob sestupu, zakroužit a vystoupat výš, dokud turbulence nepomine. Ostatní cestující si stísně ně mumlali mezi sebou, ale Jessica mlčela. Potýkala se s vlastní turbulencí. Vyhlížela kosočtvercovým okénkem na rozvířené mra ky, které jako by odrážely stav její duše. Nenáviděla tu železnou ruku, kterou ji ovládá Sesterstvo. Byla od něj 7
odloučena řadu let, tam na Caladanu se jí zdálo, že je ne závislá, ale pak Sestry zapráskaly bičem. Předvolání Be ne Gesseritu se nedalo vzdorovat. Ctihodná matka Mo hiamová jí pohrozila, že zničí vévodu i budoucnost rodu Atreidů, pokud neposlechne, a Sesterstvo mělo rozhodně prostředky k tomu, aby to mohlo provést. Ženy chtěly Jessiku pro vlastní záměry, stáhly ji – na trvalo? – z Caladanu. Ještě nikdy v životě si nepřipada la tak sklíčená, oddělená ode všech a všeho, co milova la. Ale nemínila poslechnout pokorně jako ovce. Raketoplán se znovu zakymácel ve vrtošivém vzdu chu, vyhnul se bouři a začal konečně znovu klesat. Jessi ca sledovala, jak se blíží ke komplexu školy matek. Skrz závoj mraků rozeznala prastaré budovy a nové přístav by, skosené střechy s červenými taškami, nízký podrost na pozemcích areálu. Listí už nabralo jasně červenou a oranžovou barvu podzimu. Jednotlivé budovy byly propojeny, stejně jako početné ženy Sesterstva, všechny byly součástí složité a mocné politické mašinérie. Jessica tu vyrůstala od plenek, bez rodičů, Sesterstvo ji vychovalo, vštípilo jí své učení a ovládalo její život od narození až k nevyhnutelné smrti. Bene Gesserit ji vlastnil. Využila metod, které se naučila ve škole matek, sou středila se na dýchací cvičení a ta jí přinesla zklidnění a schopnost jasně uvažovat. Cítila, jak se jí svaly uvol ňují. Musí být v co nejlepší formě, aby dokázala čelit tomu, co přijde dál. Zatímco se soustřeďovala, turbulence kolem lo di ustaly, zbylé mraky nad přistávací zónou na okraji komplexu se rozestoupily. V caladanském oděvu se Jes sica cítila nepatřičně, ale brzy ji přimějí převléknout se do tradičního černého roucha školy, aby si připomněla, že je pořád jedna z nich, navždycky jedna z nich. 8
Wallach IX se svým chabým sluncem a mrazivým klimatem byl odedávna místem, kde mladé ženy z řádu buď plnily náročné úkoly, nebo zklamaly. Jessica pocí tila podivnou nostalgii po starém výcvikovém středis ku, rozpolcená mezi věrností vůči Sesterstvu a své rodi ně. Prožila tu mnoho let, byla jako tvárná hlína, z níž si ženy mohly vymodelovat, co chtěly. Nakonec ji přidě lily jako vázanou konkubínu mladému vévodovi s vel kým potenciálem. A teď je zpátky. Trápilo ji hluboké zlé tušení.
h Matka představená Hariška, žena s pronikavýma očima a přímým, nekompromisním chováním, ji osobně uvíta la na přistávací dráze. Navzdory svému věku měla sta řena pozoruhodně vypjatou a hladkou pleť, snad díky účinkům pravidelné konzumace melanže. Plnila svou roli už desítky let, celý život sloužila řádu. „Pojď se mnou. Potřebují tě okamžitě.“ Nevysvětlila nic bližší ho o naléhavé záležitosti, která Jessice převrátila život vzhůru nohama. I přes pokročilá léta měla Hariška svižný krok, pohy bovala se jako vojenský vůdce v čele útoku na nepřátel ské linie. Vešly do velké nové administrativní budovy, postavené díky štědré dotaci starého vikomta Alfreda Tulla, jehož jméno stálo na cedulce u vchodu. „Chci, abys tohle nejdřív viděla, než se zkusíš zabydlet. Mož ná že nemáme moc času,“ oznámila Jessice. „Potřebu ješ zjistit, proč jsi tady a proč je to tak důležité.“ Ano, pomyslela si. To vážně potřebuju zjistit. Následovala Matku představenou po širokém schodi šti nahoru a po dlouhých chodbách, vnímala okolí, ale na nic se neptala, i když ji soužila zoufalá zvědavost. 9
V izolovaném úseku třetího podlaží ji Hariška odved la k vyhlídkovému oknu vedoucímu do rozlehlého ne mocničního pokoje se zavřenými dveřmi. Byly tam dvě Sestry, stály před plaskleněným oknem jako stráž, ale Jessica k němu odhodlaně přistoupila, chtěla se podí vat dovnitř. Hariška vysvětlila: „Ten pokoj je uzamčen a zape četěn, ovšem nepodceňuj nebezpečí. Toto je čiré zpev něné plasklo, pokud je dostatečně bdělá, může nás teď vidět. Ale pro naši ochranu můžeme vždycky nastavit jednostrannou průhlednost, kdyby bylo třeba.“ Při všech těch preventivních opatřeních Jessica če kala, že uvnitř uvidí nějaké monstrum zahnané do kou ta. Ale spatřila jen stařičkou ženu na posteli, neklidně sebou házející ve spánku. Měla na sobě jen nemocnič ní háv, hadičky ji napojovaly na monitory. Tvář měla sešklebenou, křičela, ale silné plasklo blokovalo všech ny zvuky. Na krku pokrytém stařeckými skvrnami, na pažích a na rukou byly vidět vrásky, ale obličej ne měla ani zdaleka tak scvrklý jako tělo. Jessica to nechápala. „Ona… ona je to nebezpečí? Jak to souvisí se mnou?“ Matka představená odpověděla vyhýbavě. „Je to Le thea, bývalá kwisatzová matka. Teď nám slouží jinak, dokud se udrží naživu… a dokud nám neprozradí, co potřebujeme.“ Kwisatzová matka. Jessica si pamatovala první man želku Shaddama Corrina, Anirul, přítomnou při Paulo vě porodu, která se nesmírně zajímala o novorozeného chlapce. Anirul byla benegesseriťanka „skrytého ran ku“, nenápadně nosila ten významný tajný titul. Zemře la krátce poté, co se Paul narodil. „A co dělá kwisatzová matka?“ zeptala se Jessica. A jak to, že má tu moc mě povolat? 10
„Stejně jako gildovní kormidelník předvídá bezpeč né cesty mezi hvězdami, vidí kwisatzová matka každé vlákno v nesmírné tapisérii našich chovných plánů. Le thea byla zproštěna povinností kvůli své duševní nestá losti. Pořád je užitečná – i když je nebezpečná.“ Jessica nedokázala odtrhnout zrak od stařeny, svíjejí cí se na posteli v uzamčeném pokoji. Připadalo jí, že by nedokázala ani vstát. „Nebezpečná?“ Hariška se dívala dopředu, jako by se její pohled do kázal provrtat tou bariérou. „Několik z nás už zavraždi la. Proto je třeba všech těch opatření.“ Matka představená pokývla jedné z žen, které Letheu hlídaly. Byla to třicátnice s černými vlasy a olivovou pletí. „Sestra Jiara sleduje Letheu bedlivě, ale obávám se, že mnoho odpovědí nemá.“ Jiara se zahleděla skrz plasklo. „Její mysl se hroutí, ale pořád je neuvěřitelně silná.“ Na okamžik se odmlče la. „Natolik, že dokázala zabít několik Sester jen silou své vůle.“ Jako by Lethea vycítila jejich přítomnost, otevřela oči do úzkých čárek a podívala se z druhé strany pokoje pří mo na Jessiku. Ta se otřásla. „Na co ji potřebujete?“ ze ptala se Matky představené. „Co je na ní tak důležité?“ „Lethea má dar zvláštní jasnozřivosti, kterou Sester stvo potřebuje, schopnost předvídat budoucnost našeho řádu. Prokázalo se, že je přesná a pro nás nesmírně cen ná, umožňuje nám přijímat promyšlená rozhodnutí. Pro to ji tu držíme živou, i navzdory tomu nebezpečí. Ale je jí duševní dar se vytrácí a Lethea nad ním ztrácí vládu.“ „Je vyšinutá,“ dodala Jiara hořce. „Ale trvala na tom, ať tě sem přivedeme.“ Jessica měla tolik otázek, že už je v sobě neudržela. „Co to má společného se mnou? Já jsem se s touto kwi satzovou matkou nikdy nesetkala.“ 11
Hariška se k ní obrátila se slovy: „Jsi tady, protože Le thea řekla: ‚Přiveďte ji sem. Závisí na tom naše budouc nost.‘ A trvala na tom, abys byla oddělena od svého sy na. Podle ní bys mohla způsobit konec Sesterstva.“ Jessica si připadala, jako by se řítila z útesu. „Oddě lit mě od Paula?“ Nedávalo jí to vůbec žádný smysl. „Proč? Za jakým účelem?“ Hariška se zatvářila zasmušile. „Potřebujeme, abys odpověď zjistila ty. Lethea předpověděla hrůzu, krve prolití, nesnáze. Proto jsme tě tak naléhavě povolaly.“ Za plaskleněnou stěnou upírala Lethea pohled na Jes siku, pak se přesunula zlostnýma očima k Matce před stavené Harišce, k Jiaře a ke druhé Sestře. Nakonec zavřela oči a ochabla na nemocničním lůžku jako kus hadru. „Ona je vychytralá,“ zašeptala Jiara. „Podívejte se na ni. Chce zabít další z nás, jen co dostane příležitost.“ „Vážně konečně usnula?“ zeptala se druhá Sestra. Hariška stiskla tlačítko na stěně, dveře do místnosti tiše zasyčely a otevřely se. Povolala tři Sestry zdravot nice a ty přispěchaly chodbou. „Ošetřete ji, honem, do kud to jde.“ Trojice se nahrnula dovnitř, přitáhla jaký si přístroj a připojila trubičky a dráty ke stařeně, přitom se snažila ji neprobudit. Dvě sestry kontrolovaly údaje, třetí zůstávala na pozoru před útokem. „Nitrožilní výživa,“ vysvětlila Hariška Jessice. „Le thea odmítá sama jíst. Udržujeme ji naživu, navzdory tomu, jak se brání. A čekáme, že z ní dostaneš odpově di.“ Dvě ženy pracovaly rychle, ale když odpojovaly tru bici s výživou, pacientka se pohnula. Sestry ošetřovatel ky vyplašeně opustily přístroj a rozběhly se ke dveřím. Lethea se probrala naplno a jaksi divně zavolala: „Stát!“ 12
Jessica poznala neodolatelnou sílu Hlasu. Takhle sta řena zabíjí? Dvě Sestry se dostaly dveřmi ven, ale třetí, ta, která je hlídala, sebou škubla a prudce se zastavila. Vyděšeně se pokoušela vzdorovat, nemohla se však pohnout, jako by byla chycená do lasa. Její společnice se obrátily a popad ly ji, vyvlekly ji na chodbu a zabouchly za sebou dveře. Lethea sebou na posteli házela a zlostně zírala do okna. „Musíme je dovnitř posílat po třech,“ vysvětlila Ha riška. „Zdá se, že ovládne jenom jednu mysl najednou, zbylé dvě oběť uchrání, aby se nezabila.“ „Je to pro ni hra,“ dodala Jiara, „jestli přistihne někte rou z nás samotnou.“ Lethea střelila nepřátelským, děsivým pohledem skrz okno po Jessice, ale ta se nemínila odvrátit, hleděla jí do očí. „Proto mě Lethea chtěla vidět? Protože mě chce zabít?“ „Je to možné,“ přikývla Matka představená. „Dost dobře možné.“
13
h Rod Atreidů vždycky měřil svou hodnotu z hlediska cti, nikoli z hlediska množství držav. V tom, co je pro nás důležité, jsme mnohem bohatší než kterýkoli jiný rod landsraadu.
Leto Atreides, po převzetí titulu vévoda z Caladanu
V
šechny základní gildovní trasy nakonec vedly na Kaitan, zářivý imperiální hlavní svět. Vévoda Leto Atreides cestoval ze vzdáleného Calada nu na palubě korábu ve své rodinné, luxusně vybavené fregatě. Jeho personál, mnohem početnější, než bylo tře ba, byl oděn v zelené a černé barvě, každou tuniku či ka bátec zdobil výrazný znak atreidského jestřába. Na ta kovou okázalost nebyl landsraad u vévody z Caladanu zvyklý. Po nedávném teroristickém útoku na planetě Otorio se zákony Impéria změnily. A po té potíži s Jessikou… Cítil, jak ho zaplavuje cit. Po té věci s Jessikou se změ nil sám vévoda. Byl teď nový člověk s novým cílem a prioritami. Soustředil se na nové ambice v zájmu své ho rodu a svého syna a držel se toho odhodlání. Nic víc mu nezbylo. Atreidský protokolář, hubený a nejistý muž jménem Eli Conyer, během letu vyplnil formuláře, a když gil dovní loď vypustila na oběžnou dráhu Kaitanu skupinu fregat, raketoplánů a osobních plavidel, odeslal ozná mení o vévodově příjezdu. Trval na náležitých uvíta
14
cích formalitách, poslal zprávu tajemníkovi landsraadu, imperiálnímu paláci i zpravodajským médiím. Conyer se na palubě atreidské fregaty neubránil úsměvu. „Všechno je tak, jak přísluší vašemu postave ní, můj pane. Hlavní planeta pozná, že dorazil vévoda z Caladanu!“ Vyslovil to tak, jako by přijížděl nějaký mesiáš. Ještě před nedávnem, při slavnostním otevření ne vkusného corrinského muzea na Otoriu, Leto protáčel panenky nad vyšňořenými šlechtici, kteří se předvádě li v naději, že si jich Shaddam Corrino IV. všimne. Teď mu hrozilo, že se bude chovat jako oni. Letovi taková pozornost nebyla příjemná, ale konec konců sám ceremoniáři nařídil, aby to zorganizoval. Byl to jeho první pokus získat rodu Atreidů větší vě hlas. „Nedělají tohle všichni šlechtici landsraadu?“ Conyer zafuněl. „Je to běžná praxe, sire, jen vy jste ji dosud nepraktikoval. Z toho důvodu je tato návštěva pozoruhodná.“ Celý život Letovi stačilo, že je dobrým vůdcem ca ladanského lidu, zvolil si cestu cti a syna vychovával ve stejném duchu. Kvůli tomu mu ale spousta bohatství a moci – a tím i zabezpečení rodu Atreidů – unikla skrz prsty. Promeškal řadu příležitostí. Co když tím umenšil odkaz Paulovi? Leto uvažoval, jestli ho ostatní šlechtici potají nepovažují v říši politických her za nešiku. Teroristický útok Jaxsona Arua zanechal v landsraa du spoustu volných míst a šlechtici se o ně přetlačova li jako prasata u koryta. Leto se odmítl takhle chovat, na druhou stranu si však uvědomoval, že nemůže půso bit jako slabý. Musí přijet na Kaitan a přihlásit se o to, co si rod Atreidů zaslouží. Už dávno bylo načase. Conyer studoval jeden monitor a usmál se. „Zařídil jsem, aby nás na imperiálním kosmodromu čekala uví 15
tací stráž a doprovod, sire.“ Trochu rozpačitě uhnul po hledem. „Je to služba na objednávku, ale můžeme si ji dovolit.“ „Udělal jsi dobře,“ pochválil ho Leto, zatímco zdo bená loď dosedala na určené místo. „Jsou pro mě a můj doprovod připraveny vhodné ubytovací prostory?“ Conyer se zatvářil dotčeně. „Jistěže, můj pane! V Promenádním křídle paláce, je to nóbl apartmá s při pojenými pokoji pro služebnictvo a bezpečnostní per sonál. Budete viděn a zaznamenán, kamkoli se vydáte.“ Hlavní město bylo výkladní skříň vládních budov, památníků, muzeí, věží, soch, fontán, hranolů, obelis ků, slavnostních oblouků a slunečních hodin pod jasnou modrou oblohou s řízeným počasím. Leto vystoupil ze své okázalé fregaty a zastavil se, zaskočila ho ta kako fonie zvuků a pestrost obrazů. Chyběl mu rámus na stupujícího caladanského přílivu, vln olizujících mola v přístavním městě. Zavzpomínal, jak se s Jessikou pro cházel kolem přílivových jezírek, jak se navzájem upo zorňovali na mořské sasanky, pobíhající krábky a ost naté hvězdice. Vzpomněl si na bouři daleko na moři, na blesky v mracích… Nyní se obrnil a zadíval se na rozlehlé město, vybavil si, proč tu je. Jakmile se stane mocnějším pánem s roz šířenými državami, bude si moci znovu užívat nádheru oceánu své planety předků. Ale nebude to s Jessikou, už ne. Jejich vztah se ne návratně poškodil a Bene Gesserit ji oficiálně odvolal na Wallach IX. Napadlo ho, jestli ji ještě někdy uvidí nebo s ní promluví. K atreidské fregatě připochodovala jednotka dokonale vyrovnaných vojáků, vypadali jako palácová stráž, ale byl to ten objednaný doprovod, který Conyer domluvil, aby Leto udělal při příjezdu dojem. Dvojice praporeční 16
ků zvedla šarlatovou a zlatou vlajku s corrinským lvem a zelenočernou vlajku s atreidským jestřábem. Jeden vo ják zahřímal znělým hlasem: „Kaitan vítá vévodu z Ca ladanu!“ Dvanáct uniformovaných stráží se unisono uklonilo, projevilo dobře nacvičenou úctu. Leto si na okolních přistávacích plochách všiml dalších osobních raketo plánů a soukromých šlechtických fregat, všechny při letěly stejným korábem. Přivítaly je podobné objednané uvítací výbory. Zatímco za ním z lodě vycházelo služebnictvo, Leto si uhladil tmavé vlasy a zvedl bradu. Se svým orlím no sem a výraznou čelistí měl pozoruhodný profil. Rázně přikázal najatým doprovodným strážím: „Odveďte mě do paláce, kde mě přijme imperátor Shaddam.“ Netušil, jestli to tak vážně bude, a ten povýšený tón mu připa dal nepřirozený, ale uniformovaný doprovod se napří mil do pozoru a vydal se na cestu. Letův osobní perso nál dopraví všechny věci na místo ubytování. Pomyslel na svého čtrnáctiletého syna Paula – na dě dice, i když to byl syn konkubíny, a nepocházel tudíž z legitimního manželství. Leto odmítal hrát tyhle man želské hry. Jeho jediný pokus v tomto směru skon čil krveprolitím a tragédií přímo při svatebním obřadu a vévoda přísahal, že svou rodinu už nikdy do ničeho takového nezatáhne. Svou rodinu. Tolik se toho změnilo. Leto se raději soustředil na zkoumání možných man želských vyhlídek pro mladého Paula, ale ke svému překvapení zjistil, že někteří šlechtici nepovažují rod Atreidů za dost významný pro takové spojení. Ve tvá ři mu probleskl vztek, když si vzpomněl, jak se vévoda Fausto Verdun ošklíbal při představě, že by se jeho dce ra provdala za Paula Atreida. 17
Pokud však Leto uspěje tady na Kaitanu, ten přístup se změní. Vešel do úchvatného imperiálního paláce a ocitl se mezi stovkami stejně významných návštěvníků. Do provod ho uvedl do rozlehlé hlavní síně a tam ho opus til, jeho role zde končila. Leto si najednou připadal jako jediný okvětní lístek květiny na široširé horské louce. Ve shonu imperátorova dvora si ho nikdo nevšímal. Najednou se ozval hlas, zazněl tak zblízka, až se lekl. „Ahhh, hmmmm, můj drahý vévodo Leto, doufal jsem, že vás tu potkám!“ Obrátil se a uviděl štíhlého tmavo vlasého muže s úzkou tváří, velkýma očima a ustupují cí bradou. Jeho černému a purpurovému odění nechy bělo nic, co by se očekávalo u významného člověka ode dvora. „Dovolte mi, abych vás uvítal. Pomohu vám, jak jen budu moci.“ Hasimir Fenring byl jeden z imperátorových nejbliž ších přátel a poradců. Jeho formální titul zněl inspektor koření na Arrakis a mimoto trávil mnoho času pleticha řením u dvora. Rozhodně by to byl mocný spojenec, ale tento muž se nenechal nikým ovládat, jen Shaddamem. Proč by se obtěžoval kvůli Letovi? Hrabě se znovu krátce uklonil. „Padišáh imperátor ani já nikdy nezapomeneme, jak jste nás zachránil před tím šílencem na Otoriu. Unikli jsme jedině díky vašemu varování a jsem si jistý, že Shaddam vám splní každou laskavost, kterou budete žádat.“ „Děkuji vám. Přijel jsem na Kaitan zkusit jiný pří stup, abych si získal trochu více uznání pro rod Atrei dů.“ Leto se nadechl a potlačil rozladění. „Více uznání?“ Fenring povytáhl tázavě obočí. Leto v té pestré změti rozlehlého přijímacího foyeru zahlédl tmavou benegesseritskou róbu a ztuhl – Ctihod ná matka Mohiamová, imperátorova mluvčí pravdy. 18
Nesla se natolik blízko, že je mohla slyšet. Leto dosud cítil hlubokou, syrovou ránu po tom, co Sesterstvo pro vedlo Jessice i jemu. Významně popošel, aby viděla jen jeho záda. „Omlouvám se za ten strohý tón, hrabě Fenringu. Mé rodině se nedávno dostalo osobní urážky od jiné ho šlechtického rodu a jsem dost rozčilen.“ Napřímil se v ramenou, uhladil si zelenočerný plášť. Zdálo se, že si Fenring staré Ctihodné matky nevši ml. „Urážky vaší rodině? Ahhh, čeká nás tedy kanly?“ To pomyšlení Leta zaskočilo. Vévoda Verdun si ce jeho i Paula znevážil, ale Leto neměl v úmyslu ten spor hrotit. „Ne, kvůli tomu tady nejsem. Zdá se, že rod Verdunů vnímá mého syna jako nevhodného nápadní ka a vévoda Fausto nepovažuje rod Atreidů za dost vý znamný v landsraadu. Přijel jsem zjistit, jak by se daly rozšířit mé državy a vliv, abych mohl napravit ten do jem.“ „Ahhh, hmmm…“ Fenringovy rty se prohnuly úsmě vem. „Šlechtici obvykle pracují nenápadně, za scé nou, aby získali vliv, ale vy jste tak přímý! To se mi lí bí. Možná bych vám mohl pomoci, vévodo Leto. Mám jistou autoritu a imperátor mi samozřejmě naslouchá.“ Zasmál se. „Ale s vévodou Verdunem bych si už nedě lal starosti!“ Leto koutkem oka zaznamenal, že se mluvčí pravdy krade blíž. Zeptal se: „Proč jako?“ Fenring povytáhl obočí. „Ahhh, rod Verdunů byl to tiž vyhlazen. Vévoda Fausto byl rebel a zrádce, spolu pracoval s odbojným Šlechtickým svazem. Imperátor Shaddam ho potrestal, celá jeho rodina je mrtvá.“ Leto se prudce nadechl. Tohle nečekal.
h 19
Později toho odpoledne v soukromých meditačních komnatách – kde toho imperátor moc nenameditoval – prozradil Fenring Shaddamovi, co mu Leto Atreides ře kl o účelu své cesty na Kaitan. Císařovna Aricatha se svými havraními vlasy, velký ma očima a plnými rty měla Shaddama omotaného ko lem prstu. Zdržela se u dveří, chtěla poslouchat, ale Fen ring po ní střelil netrpělivým pohledem. Pořád si nebyl jistý, zda je spojenec, či nepřítel. Shaddam polehával v neformální uniformě, ušité z to lika brokátu, až nebyla pohodlná. Mávl rukou. „Nech nás našemu rozhovoru, má lásko. Pak ti řeknu všechno, co bys měla vědět.“ Fenring zblízka dobře viděl, jak se Aricatě blýsklo v očích, pak rychle pokývla a vyklouzla ze dveří. Jakmile odešla, Shaddam řekl: „Takže můj bratranec Leto má konečně zájem o moc, kterou mohl mít už dáv no. Máme ho odměnit za to, co udělal na Otoriu?“ Pře jel si prstem po spodním rtu. „Před zbytkem landsraadu by to vypadalo dobře.“ „Žádat si moc, to mu není podobné,“ upozornil ho Fenring. „Má snad v úmyslu něco jiného? Mohl by být sám tajně zapleten se Šlechtickým svazem? Leto Atre ides je přesně ten typ šlechtice, který by rebelové rádi získali na svou stranu.“ Shaddam se uchechtl. „Leto Atreides? Rebel a zrád ce?“ Ctihodná matka Mohiamová u toho seděla upja tě na židli a dosud jen poslouchala. Nyní promluvila. „Sledovala jsem to a mohu potvrdit jeho upřímný šok, když slyšel o osudu vévody Verduna. Studovala jsem jeho výraz, napětí ve svalech, tón hlasu. Jeho antipatie nebyly hrané. Pokud byl Fausto Verdun součástí vzpou ry, Leto Atreides ho nepovažoval za spojence.“ 20