Jak to mělo být
Praha 2022
Přeložila: Daniela Čermáková
Jude Deveraux: Jak to mělo být Vydání první Copyright © 2021 by Deveraux Inc. All rights reserved Vydalo nakladatelství Baronet a.s., Květnového vítězství 332/31, Praha 4, www.baronet.cz v roce 2022 jako svou 2504. publikaci Přeloženo z anglického originálu Meant To Be vydaného nakladatelstvím MIRA v roce 2021, published by arrangement with Harlequin Books S.A. Český překlad © 2022 Daniela Čermáková Odpovědná redaktorka Marie Kejvalová Korektorka Zdeňka Grigarová Ilustrace na přebalu © 2022 Martina Černá Přebal a vazba © 2022 Martina Černá Sazba a grafická úprava Ricardo Tisk a vazba: , s. r. o., Český Těšín Veškerá práva vyhrazena. Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení. Název a logo BARONET® jsou ochranné známky zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134. ISBN 978-80-269-1798-4 BARONET Praha 2022
Jude Deveraux
Jak to mělo být
Kapitola jedna Mason, Kansas Květen 1972
Adam je zpátky. Vera Extonová nedokázala dostat tu myšlenku z hlavy. Muž, kterého vždycky milovala, muž, který měl klíče k její budoucnosti, byl konečně doma. Právě seděla na přední verandě domu své rodiny. Jako vždy se kolem ní povalovala spousta novin a časopisů. Platila si zasílání New York Times. Nevadilo jí, že ho vozili s třídenním zpožděním. Alespoň ví, co se děje ve světě. Ve světě. Nejen v Kansasu, nejen v Americe, ale všude kolem. Na univerzitě vystudovala politologii, s vedlejší specializací v geografii. Věděla, kde se nachází Republika Vanuatu nebo Rádžasthán v Indii. Rozeznala Bhútán od Nepálu po jediné fotce. Sama se učila různým jazykům a několika uměla trochu mluvit. Rhodesie, uvažovala. Madagaskar. Pošle sestře fotku sama sebe s lemurem, až se tam dostane. Kelly se to bude líbit. Vera zavřela oči a opřela se na staré židli, již její matka koupila na řemeslném trhu. Vyrobil ji někdo 7
místní, z místních materiálů. To byl rozdíl mezi nimi. Její matka a sestra se chlubily vším „místním“, zatímco Vera toužila poznat celý svět. „A teď to všechno začne,“ zašeptala a otevřela oči. Sehnula se a začala rovnat noviny a časopisy. Její matka si neustále stěžovala na nepořádek, který Veru bez ustání obklopoval. „Stěží se tu dá projít,“ mračila se její matka často. Od chvíle, kdy jí manžel před dvěma lety zemřel, byla Nella Extonová pořád zachmuřená. Pokud tu byla Kelly, pomohla Veře s úklidem. Nebo Veře pomohla, s čímkoliv bylo třeba, protože byla ze srdce ráda, že je její velká sestra tady a dělá to, co od ní všichni očekávají. Když Kelly vyjádřila svůj vděk, jejich matka si jen odfrkla. „Je nejstarší dítě, takže se o všechno musí postarat.“ Ačkoliv sestry od sebe dělilo jen deset měsíců, v matčiných očích bylo na Veře, aby převzala rodinné povinnosti, takže dělala to, co musela. Neměla na vybranou. Kelly to tak ovšem necítila. Spousta dětí z takzvané „drogové kultury“, jak tomu lidé říkali, utekla a už je nikdo neviděl. Představa rodinných povinností se stávala zastaralou. Pro Veru však ne. Odložila budoucnost, o níž snila, pro niž studovala, aby poskytla své sestře to, po čem toužila, a Kelly jí za to byla nesmírně vděčná a cenila si toho. Přes všechnu sestřinu vděčnost dokázala teď Vera myslet jen na to, co Adamův návrat znamená. Její utrpení, že musela zůstat doma, je u konce. Přijel právě včas na pohřeb svého otce, protože při dlouhém letu z Afriky došlo k mnoha zdržením. Vera hledala v novinách, aby zjistila, co se v Keni děje. Během let, co byl pryč, byly Adamovy dopisy plné 8
příběhů o záplavách a popadaných mostech, zamoření škůdci a chorobách s exotickými jmény. Z jeho zpráv se jí vždy rozbušilo srdce vzrušením. Četla je matce a sestře a pak byla v šoku z hrůzy na jejich tvářích. „Nezní to prostě úžasně?“ ptávala se Vera. Nella rázně prohlašovala, že ne, a Kelly říkávala: „Když se ti takové věci líbí.“ Pak zvedla svoje zvířata a nakrmila je nebo je česala, nebo co to s nimi obvykle dělávala. Vera Adama zahlédla po obřadu, ale nemluvila s ním. Obklopovala ho spousta kondolujících lidí. Jeho otec, Burke Hatten, byl v okrese velké zvíře. „Zeptejte se Burkea“, tak zněla obvyklá fráze. Dle Veřina názoru si ten chlap myslel, že ví mnohem víc, než byla pravda, a proto byli se svým nejstarším synem neustále v sobě. Jejich nekonečné hádky byly důvod, proč Adam utekl z domova a přidal se k Mírovým sborům. No, to a taky Veřiny nekonečné řeči o tom, jak se k nim připojí ve vteřině, kdy dostuduje univerzitu. Prosila Adama, aby šel s ní, ale vždycky odmítl. Prohlašoval, že na ni počká v Kansasu, až ji unaví potulovat se po světě a vrátí se domů. Legrační, jak to nakonec dopadlo, pomyslela si, zatímco rovnala noviny. Adam se příšerně pohádal se svým tátou a utekl k Mírovým sborům. Vera měla v úmyslu se k němu připojit, ale její otec náhle zemřel a nezbyl nikdo, kdo by se staral o farmu. Vera by nejraději usedlost prodala, jenže Nella odmítla místo opustit. Během několika týdnů se všechno změnilo. Vera souhlasila, že zůstane, dokud Kelly nedokončí veterinářskou školu. A nový plán zněl, že jakmile Kelly odpromuje, Vera se připojí k Adamovi v místě, kde bude zrovna pro Mírové sbory pracovat. 9
Teď se mělo opět všechno změnit. Burkea Hattena shodil kůň a on okamžitě zemřel, takže Adam přijel. Ovšem tentokrát, až opustí zemi, aby se vrátil ke své práci v Africe, ho Vera nebude líbat na rozloučenou. Odjedou spolu. Rozloučí se se svou matkou a sestrou, s farmou, s prací v cestovní agentuře. Rozloučí se s městečkem Mason. Svět, o němž si jen četla, byl tam venku a volal ji. A ona to volání konečně poslechne. Kelly zaslechla ještě dřív, než ji uviděla. Tak tomu ale bylo vždycky. Děti jí přezdívaly Pig-pen, po postavičce z komiksu Peanuts. Jenže zatímco on byl neustále obklopený prachem, za Kelly se táhla zvířata. Dneska měla na rameni papouška a nějaký druh ještěrky měl omotaný ocas kolem jejího krku. Za ní se trousili tři psy se staženými ocasy. V ruce držela tlustou učebnici s ptačím trusem na obalu. Kelly už skoro dokončila veterinární školu, a to „skoro“ bylo ve Veřině životě klíčové. Až Kelly dostuduje, Vera bude moct odejít! „Tak kdepak je?“ zeptala se Kelly a posadila se. Sundala si z krku ještěrku a postavila ji na zábradlí verandy. Pták vzlétl a přistál na ocasu ještěrky. Jeden ze psů se toužebně zadíval na papouška, ale Kelly pobídla hafana pohledem, až si lehl a položil si hlavu na packy. Kelly nevěřila v nevychovaná zvířata. „Přijde sem,“ prohlásila Vera. „Určitě? Zahlédla jsem na pohřbu Mirandu Millerovou. Pokukovala po něm a v té své minisukni vypadala dobře. Vsadím se, že se bála posadit, aby všechno neukázala.“ Vera na to neskočila. Kelly totiž neměla Adama moc v oblibě. Myslela si o něm, že je příliš nadutý a panovačný. Příliš jako jeho otec. „Nemluvila jsem s ním 10
a nepotvrdili jsme si, že se vzájemně milujeme, jestli narážíš na tohle. A Miranda Millerová je husa.“ „Chlapům se líbí hloupé holky,“ odtušila Kelly. „Dokud si je nevezmou,“ opáčila Vera. „A tehdy přestanou předstírat, že jsou pitomé.“ Vera se rozesmála. Pták znovu přilétl ke Kelly a ona ho nakrmila čímsi, co vyndala z kapsičky košile. Celý život slýchávaly „vy dvě jste sestry?“ pronášené nevěřícným tónem. Vypadaly úplně jinak. Když byly mladší, odpovídaly popravdě. Vera vysvětlovala, že ona se podobá rodině otce, zatímco Kelly zdědila vzhled spíše po matčině straně. Když vyrůstaly, začaly si vymýšlet vtípky. Kelly byla dobrá herečka a předstírala, že ji to šokuje. Občas dokonce vykouzlila slzy a prohlašovala, že její otec možná není její skutečný táta. Mac Exton hrál tu hru s ní, ale jeho ženě se to nikdy nezamlouvalo. Vera byla vysoká a štíhlá, s plochou hrudí a s hřívou rozevlátých kudrnatých světle hnědých vlasů. Ze všech sil se snažila nosit vlasy stažené a pevně uvázané. Byla hezká, ale takovým normálním způsobem. Dokonce i jako dítě vypadala dospělácky. Nejhezčí na ní byly její nohy: dlouhé, štíhlé a dobře tvarované. Vera v plavkách stála za ohlédnutí. Kelly byla nejkrásnější děvče v okrese. Velké modré oči, přirozeně blond vlasy, dokonalá postava tvaru přesýpacích hodin a o celé centimetry menší než její sestra. Byla tak hezounká, až každého překvapovalo, že je taky inteligentní. Povahy měly odlišné stejně jako postavy. Vera byla jízlivá, zatímco Kelly milá. Když někdo Veru naštval, řekla mu to. Kelly byla diplomat. Vera toužila zachránit svět, Kelly chtěla zachránit všechna zvířata v Ma11
sonu. Pro ni bylo Kansas City příliš veliké a dál než do něj se podívat nechtěla. Byly tak odlišné, že se nikdy nehádaly. Dokonale k sobě pasovaly. Několik minut mlčely a vyhlížely z verandy starého domu. Před nimi se rozkládala štěrková příjezdová cesta stíněná padesátiletými duby. Každé místečko, kam dopadalo slunce, bylo plné květin, o něž Nella s láskou pečovala. V jejich rodině koloval jeden vtip. Nella se starala o rostliny, Kelly o zvířata, Mac o farmu. „A co já?“ ptávala se osmiletá Vera. „Zlato,“ odpovídal jí její táta, „ty se staráš o celý svět.“ Vera se tomu usmívala. I tenkrát ji fascinovala celá planeta. „Bude se ti po nás stýskat,“ řekla Kelly tiše. „Jasně že bude, ale budu neustále psát. S Adamem budeme posílat fotky a o všem ti vyprávět. Budeme –“ „Jsi si jistá, že se mezi vámi dvěma nic nezměnilo? Občas, když nejsou středoškolské lásky v kontaktu, se rozejdou. Strávil v Africe celé roky a tys byla tady a...“ Kelly se odmlčela. Vera slyšela, že Kelly nemá daleko k pláči. „Promiň,“ hlesla. „Kéž bych dokázala změnit to, co mám uvnitř. Kéž bych dokázala najít si práci nebo muže, cokoliv, díky čemu bych byla... spokojená. Naplněná. Vždycky jsem ti záviděla. Už od svého narození jsi věděla, co chceš dělat.“ Zadívala se na sestru. „Já jsem vulkán, který brzy vybuchne. Musím odejít, jinak exploduju.“ „Já vím,“ zašeptala Kelly. „Všichni to víme. Mamka udělala, co mohla, aby ti zabránila začít chrlit oheň, ale nic nezabralo.“ Kelly to prohlásila naprosto vážným hlasem, Veru 12
to však rozesmálo. „To tedy jo! Jak se jmenoval ten kluk? Ten, kterého poslala, aby mě sbalil?“ „Kevin. Byl to milý muž. Jenom se tě snažila zlákat k tomu, abys zůstala.“ „Dostat mě pryč od Adama, protože odjel ze země. Mimochodem, kde je dneska Pauly?“ Vera chtěla odvést rozhovor a tíhu viny pryč od sebe. „Neviděla jsem ho celé dny.“ „Je někde poblíž.“ „Ouha. V ráji se objevily potíže?“ „Jistěže ne. Vídám se s ním každý den na klinice.“ Kelly a Paul byli spolu už od základní školy. Jeho nevlastní otec, doktor Carl, byl místní veterinář, což pro Kelly znamenalo, že Pauly je něco jako korunní princ. Většinu svého života strávila na veterinární klinice s doktorem. Svoje první tele pomáhala rodit, když jí bylo jedenáct. Co se týče Paulyho, ten ji zbožňoval. Byl ochotný následovat Kelly, kamkoliv chtěla. Byli prostě nerozlučitelní. „Tak kde máš zásnubní prsten?“ zeptala se Vera. „Je ti čtyřiadvacet. Je na čase, aby ses vdala a měla děti.“ Kelly se usmála. Vera napodobovala jejich matku. „Škola je moc drahá, abychom si mohli dovolit takové zbytečnosti. Možná později.“ Vera přikývla. Nikdo to nikdy neřekl nahlas, ale v plánu bylo, že poté co odejde, Kelly a Paul se vezmou a budou bydlet s Nellou na farmě Extonových. Kelly bude pracovat s doktorem Carlem a nakonec jeho kliniku převezme. „Možná bys měla –“ začala Vera, ale zarazila se, když uslyšela koně. Před nimi, sotva viditelný mezi stromy, cválal černý hřebec. Vera věděla, kdo na něm jede. 13
Na druhém konci dlouhé příjezdové cesty Adam velkého koně zastavil a chvíli tam seděl, oči upřené na Veru. Adam byl vysoký, štíhlý, se širokými rameny a svalnatou postavou po životě plném sportu a kopání studní a šplhání po skalách v Africe. Na sobě měl džíny a denimovou košili a klobouk se širokou krempou stažený hluboko přes oči. Působil jako z obálky nějakého románu. Když Vera vstala, cítila, jak jí vibruje celé tělo. Kelly za ní si odfrkla. „To jako vážně? Musí ze všeho udělat drama? Ne že pobídne Xandera do běhu, nebo –“ Adam udělal přesně to, co Kelly řekla, že by neměl dělat. Koně, bývalého závodníka, stačilo jen dloubnout, aby vyrazil. Od kopyt mu odletoval štěrk a hlína. Veře poskočilo srdce až do krku a vyčkávavě bušilo. Kelly seběhla schody z verandy a postavila se po straně cesty, po níž se Adam ubíral. S koněm zastavil ani ne půl metru od zábradlí verandy. Kelly se k němu vrhla. „Jestli mu poraníš tlamu, zabiju tě!“ zavolala. Adam, aniž by odtrhl oči od Very, hodil opratě Kelly. „Je v pohodě, prcku. Umyj ho. Mám tu náklaďák.“ Natáhl ruku k Veře. Přijala ji a oba vykročili po příjezdové cestě k místu, kde stál zaparkovaný jeho pick-up. Adam otevřel Veře dveře, aby mohla nasednout, a pak přešel na druhou stranu a usedl za volant. V dálce Kelly stále vykřikovala, že je nafoukaný pitomec a jestli Xandera zranil, nahlásí Adama organizaci proti týrání zvířat. „Tvoje malá sestřička se nezměnila,“ konstatoval Adam, když nastartoval. „Na té verandě byla ještěrka?“ 14
„Ano. A pták a tři psi.“ Podíval se na ni tak nažhaveně, až jí zrudly dokonce i uši. „Chyběl jsem ti?“ zeptal se. „Strašně,“ přikývla. S úsměvy mlčky vyrazili. Přesně věděla, kam mají namířeno. Ovdovělá matka Burkea Hattena odmítala opustit ranč, který vybudovali s jejím manželem. Nezlákaly ji žádné přísliby cestování nebo městského života. Byla to ale tichá žena a potřebovala se dostat pryč od svého legendárního syna a dvou divokých vnuků. Burke jí postavil chatku asi tak míli od jejich hlavního domu. Jeden pokoj a koupelna, nic víc nežádala. Okna vyhlížela na pole s pasoucím se dobytkem. Po její smrti Burke zamkl dveře a nikdo chatku nepoužíval. Dokud to místo jako teenageři neprohlásili za své Adam s Verou. Vyhnali myši a pavouky, opravili děravou střechu a chatku používali, kdykoliv dokázali utéct před svými rodinami. Pokud Burke Hatten věděl, kde tráví puberťáci svoje odpoledne, nedal to nikdy najevo. Adam zaparkoval vedle domu. Byla to jednoduchá stavba, s verandou rozkládající se vpředu. Vystoupili, vyšli na verandu a Adam strhl Veru do náruče. Jako ženich přenášející svou nevěstu přes práh. Zabořila mu hlavu do ramene. Všechno sice bylo známé, přesto už uběhla spousta času, až jí to připadalo skoro nové. Když ji hodil na postel, zalapala po dechu, protože čekala, že ji pohltí prach. Všude však bylo čisto. Nadzvedla se na pažích. Známé místo se prakticky blyštělo. Lůžkoviny působily nově. „Tohle je –?“ Nic víc říct nestihla, než na ni skočil. 15
Zatímco ze sebe strhávali oblečení, Adam vyhrkl: „Forey.“ A ona přikývla. Fortunata byla nejlepší kamarádka Veřiny mámy a chatu pro ně uklidila. Rychle se pomilovali, pak počkali pár minut a zopakovali si to, tentokrát pomaleji. Neřekli ani slovo, dokud nebylo po všem a Adam se nezhroutil na polštář vedle ní. „Měl jsem –,“ začal. „Psst,“ zamumlala. Věděla, že myslí, že měl použít ochranu. Nechtělo se jí mu vykládat, že před několika týdny začala brát prášky. Měla v plánu odletět do Keni ve vteřině, kdy Kelly odpromuje, a chtěla být připravená. Protože používat ochranu proti početí bylo pro ženy jen sotva legální a antikoncepce byla považována za nebezpečnou, nikomu to nepověděla. Ochrana proti početí bylo to poslední, o čem se chtěla bavit. Ze všeho nejraději by poskakovala na posteli nahoru a dolů a křičela: „Kdy odjedeme? Kdy odjedeme?“ Musí se ovládnout. Přivinula se mu do náruče, nahé tělo přitisknuté k jeho. „Jak je na tom Robbie?“ Odpověď na tu otázku znala, ale chtěla slyšet, co na to poví Adam. Ve skutečnosti potřebovala zjistit, co má v plánu provést se svým osmnáctiletým nezvedeným bratříčkem. Adam zasténal. „Netuším, co si táta myslel. Stvořil monstrum.“ Vera a Adam k sobě vždycky byli upřímní. Nelhali si a nic nezamlčovali. „Tvůj táta obviňoval sám sebe z tvého odchodu. Pověděl mému tátovi, že na tebe byl příliš tvrdý.“ „Takže Roba začal rozmazlovat?“ Adam zněl naštvaně. „Nejspíš jo.“ 16
„Táta mu kupoval auta. Kolik jich zničil?“ „Dvě,“ odpověděla Vera tiše. Vlasy se jí uvolnily. Odrhnula si je z tváře a zadívala se na něho. „Na podzim půjde na vysokou. Do té doby může zůstat u mé matky.“ Hodně o tom problému uvažovala. „A ty si myslíš, že je tvoje matka dostatečně silná, aby ho dostala do latě? Ha! Vzhledem k tomu, jaký je teď, bych ho k tvé malé sestřičce nepustil.“ „Kelly na něho pošle psa.“ Myslela to jako vtip, Adam se však nezasmál. „To by nezabralo.“ Znala ho natolik dobře, aby věděla, že má nějaký plán. „Co tedy budeš dělat?“ Odrhnul jí vlasy a líbnul ji na čelo. „Neměl jsem čas o tom moc uvažovat, ale neřekl bych, že Robbie chce farmařit. Chce dělat něco ve velkém městě. Netuším, co to je, ale...“ Nadechl se. „Musím tu zůstat, dokud nepůjde na vysokou.“ Adam si prohrábl rukou vlasy, tmavě hnědé, ale se světlými pramínky od slunce. „Taky se musím vrátit do Keni. Kopeme nové studny a učím o plodinách a –“ Otočila se k němu. „Můžu pomoct.“ Políbil ji. „Ty jsi v tom plánu taky. Všem jsem o tobě pověděl. Ukázal jsem jim tvoji fotku.“ Vera se znovu uvolnila. Jejich plány stále platí. Všechno bude v pořádku. „Nech mě, abych to tu vyřešil,“ řekl jí. „Dohlédnu na Robbieho, aby se usadil, a pak...“ Zhluboka se nadechl. „Myslím, že nejlepší pro mě bude tu farmu prodat.“ „Ano,“ souhlasila Vera. „Zpřetrhat pouta.“ „Půlku peněz dám Robbiemu. Pak můžeme my dva začít nový život někde jinde.“ „Můžeme pomáhat lidem po celém světě.“ 17
„Ano, přesně tak.“ Chvíli nic neříkali. Otočil se k ní tváří. „Vsadím se, že vím něco, co ty ne.“ „Ne odtud, to není možné. Já byla tady, vzpomínáš?“ „Jo, no, tohle se právě stalo.“ Čekala. „Pokračuj. Pověz mi to.“ „Miguel se vrátil. Vzpomínáš, jak jsme se tu my tři během léta poflakovali?“ „Vzpomínám na to léto, kdy vám bylo jedenáct a rozhodli jsme se seskočit ze střechy stodoly. Ty sis zlomil nohu a dostal sádru.“ „Hm, jo. Na tohle jsem zapomněl. Ale pamatuju si, že jsme byli pěkná trojka.“ „Protože Miguel a já jsme tě zabavovali.“ „Nevzpomínám si na žádný tanec nebo zpívání.“ „Nepamatuješ si, jak jsme tě tlačili na vozíku?“ zeptala se. „Jak jsme ti pomáhali naučit se chodit o berlích?“ „Jen matně.“ „Kelly taky pomáhala,“ přidala Vera. „Přinesla ti papouška. Pěkně hlasitého.“ „A králíka a malé liščátko. Myslel jsem, že je to štěně. To táta poznal, co to je.“ V hlase se mu ozval smutek. Věděla, že si později o jeho otci promluví. Ale ne teď. „Vždycky jsem byla vděčná, když se neobjevila s malým medvídětem,“ prohlásila Vera. „S jeho matkou pár metrů za ní.“ „Kelly by tu medvědici okouzlila.“ „Nejspíš jo.“ Adam si znovu lehl. „Jsem rád, že si na Miguela pamatuješ.“ „Nikdy bych na něho nezapomněla.“ V myšlenkách se zatoulala k tomu létu. Bylo to předtím, než začali 18
myslet na sex, který všechno zkazil. Když měl Adam zlomenou nohu, nezbyl nikdo, kdo by se držel zdravého rozumu. Nikdo, kdo by prohlašoval, že je příliš nebezpečné přecházet přes potok po shnilých kládách. Nebo že je nějaký strom příliš vysoký, než aby na něho lezli. Miguel neměl strach z ničeho, stejně jako Vera. Běhali a lezli po všem, co našli. Plížili se trávou, aby si prohlédli pole plná nelegálně pěstované marihuany. Pak – „Haló! Vrať se ke mně.“ „Jsem tady. Jen jsem si vybavila ty bezstarostné letní dny, když jsem byla ještě děcko. Takže Miguel se vrátil do domu svého strýčka Rafea.“ „Jo. Pár minut jsem s ním mluvil. Miguel říkal, že hned poté, co odpromoval na univerzitě, Rafe poslal dopis jeho rodině a požádal, jestli by mu jeden z chlapců mohl tohle léto vypomoct. Miguel tvrdil, že o hodinu později už byl sbalený a mířil na východ. Sbohem, Nové Mexiko.“ „Takže žádné dlouhé loučení?“ „Myslím, že měl na dobu strávenou tady hezké vzpomínky a chtěl se vrátit,“ konstatoval Adam. „Ptal se na mě?“ „Ptal.“ „No a?“ „Pověděl jsem mu, že jsi chlupatá po celém těle, takže se teď holíš jako chlap a –“ „Ty pitomče.“ Přitiskla se k němu, připravená se znovu pomilovat, ale hlasité kručení Adamova žaludku je oba rozesmálo. „Myslíš, že nám tu Forey nechala něco k jídlu?“ zeptal se. „Vsadím peníze na to, že jo.“ Podél zdi stál kuchyňský kout s malým stolkem pod oknem. 19
Adam vstal z postele a natáhl si džíny. Sáhl po košili, Vera ji však popadla. „Já si vezmu tohle. Nemusíme schovávat to, co je na nás nejlepší.“ Pochopil, co tím myslí. Jeho nahá hruď, její nohy. Se smíchem se sklonil a políbil ji. „Moc jsi mi chyběla.“ Přistoupil k ledničce a otevřel ji. „Ach, ano. To nejlepší z Mexika a Kansasu. A koláč. Vsadím se, že je od tvé mamky.“ Vera vstala a přehodila si přes sebe Adamovu košili. Byla jí krátká. Zatočila se dokola. „Jak vypadám? Stejně dobře jako Miranda Millerová?“ Adamovi skoro zaskočilo sousto studených pinto fazolí. „Už se ti to doneslo, co?“ Položil jídlo na stolek a chytil Veru kolem pasu. „Tvrdila, že na mě čekala.“ „Vážně?“ Líbnul Veru na krk. „Vyptávala se mě, jestli si myslím, že je stejně hezká jako holky v Africe.“ Vera se zaklonila, aby na něho viděla. „A co jsi jí na to řekl?“ „Pověděl jsem jí, ať si sundá triko, abych to mohl porovnat.“ „To jsi neudělal!“ Vytřeštila oči. „Ne, ale chtěl jsem.“ Pustil ji a přistoupil ke stolu. Chvilku tam jen tak stál, zády k ní. „Nebyl jsem ti vždycky věrný.“ Promluvil tak tiše, že ho sotva slyšela. Vera se několikrát nadechla. Tohle byl kritický okamžik. Vyřítí se vztekle pryč? Nebo se rozbrečí? Necítila ani jednu z těch emocí. „Zjistil jsi něco?“ Viděla, jak úlevou svěsil ramena, než se k ní obrátil. „Omlouvám se. Byla to chvilková záležitost a jenom potřeba.“ Začínala něco cítit, a nelíbilo se jí to. Zatímco byl pryč, měla příležitosti vyjít si s jinými muži, ale ne20