Šíleně
bohatý
Praha 2022
Přeložila: Zuzana Ľalíková
Kylie Scott: Šíleně bohatý Vydání první Copyright © 2019 by Kylie Scott All rights reserved Vydalo nakladatelství Baronet a.s., Květnového vítězství 332/31, Praha 4, www.baronet.cz v roce 2022 jako svou 2503. publikaci Přeloženo z anglického originálu The Rich Boy vydaného v roce 2019 Český překlad © 2022 Zuzana Ľalíková Odpovědná redaktorka Renata Heitelová Korektorka Marie Kejvalová Photographer: Michelle Lancaster @lanefotograf Model: Chase Mattson Cover Designer: ByHangLe Přebal a vazba Ricardo a Baronet Sazba a grafická úprava Ricardo Tisk a vazba: , s. r. o., Český Těšín Veškerá práva vyhrazena. Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení. Název a logo BARONET® jsou ochranné známky zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134. ISBN 978-80-269-1795-3 BARONET Praha 2022
Kylie Scott Šíleně
bohatý
SEZNAM PÍSNÍ „Tempo“ od Lizzo a Missy Elliot „Going to California“ od Led Zeppelin „Lover“ od Taylor Swift „You’re the One“ od Grety Van Fleet „All of Me“ od Billie Holiday „All the Good Girls Go to Hell“ od Billie Eilish „Fuck It I Love You“ od Lany Del Rey „Rocky Mountain High“ od Johna Denvera „Circles“ od George Alice „All Loved Up“ od Amy Shark
1. kapitola
V
že svobodný muž s jistým jměním by se neměl životem ubírat bez manželky.“1 Zastrčím pero do kapsy zástěry a opřu se loktem o bar. „Předpokládám, že v tomhle konkrétním případě jsi tím svobodným mužem ty?“ „Přesně tak,“ přisvědčí můj nový kolega se vší vážností. „A už máš nějakou představu, kdo je ta šťastná?“ „Ty.“ „Aha.“ Zamračím se, protože jsem z něj trochu zmatená. Když pominu svoje triko s Jane Austenovou, připadá mi, že maličko přehání. „Už jsi na tuhle hlášku někdy ženu sbalil?“ „Ještě nikdy jsem to nezkusil. Jak si vedu?“ „No, je tu jeden problém.“ „Jenom jeden?“ „Ne že bych chtěla vypadat jako zlatokopka, ale když už jsi to téma nadhodil, určitě chápeš, že chci vidět důkaz toho tvého jistého jmění,“ povím mu. „Vzhledem k tomu, že tu pracuješ jako uklízeč nádobí.“ „Jsi ostrá, ale chápu, že mi nevěříš. Jaký důkaz bys chtěla?“ Na opačném konci baru si vedoucí nalévá drink a koutkem oka nás ne zrovna nenápadně pozoruje. Tošeobecně se má za to,
9
též platí i o mojí kolegyni servírce. Možná že se s ním o něco vsadili, když si se mnou promluví. Určitě ho donutili vsadit slušnou částku na to, že mě dokáže přimět, abych s ním šla na rande. Nejspíš by se mi pak akorát vysmál a ztrapnil mě. Ani by mě to nepřekvapilo. Lidi se tu protáčejí z dobrého důvodu. Za prvé Rob, majitel a vedoucí téhle putyky, je blbec, kterého kdovíproč baví vysmívat se ostatním. Jeho nová přítelkyně a moje kolegyně servírka Kari je zas jednoduše arogantní mrcha. Ne že by tenhle nováček nebyl fešák. Nechápejte mě špatně, nebudu tvrdit, že mi jeho návrh nelichotí. Po pravdě jsem si ho po očku prohlížela, jen co jsem dneska nastoupila na směnu. Hádala bych, že mu chybí pár let do třicítky. Kdykoli se skloní nad stolem, aby ho utřel, zírám mu na parádní zadek ve vybledlých džínách. Neuniklo mi ani, že mu zpod rukávu trika vykukuje docela zajímavé tetování. Navíc má husté, trochu delší tmavé vlasy, které mu umělecky spadají do čela, jako by byl filmový hrdina. Co se jeho obličeje týče, řekněme, že je pohledný. Takže vzhledem k tomu, že je po fyzické stránce desítka a já nanejvýš šestka, určitě chápete, že jsem pojala podezření. Večerní špička zatím nezačala, a tak se tu čas vleče, proto pro mě nový uklízeč nádobí znamená příjemné zpestření směny. Trocha neškodného flirtování může být zábava. Zvlášť když se ten kluk vyzná v Austenové a pracovní prostředí je tady katastrofální. „Popřemýšlím.“ Zatahám se za dlouhý blonďatý cop. „Požádat tě o výpis z účtu se asi nehodí. Navíc se dá snadno zfalšovat.“ „Pravda.“ „A přinést mi kufr plný bankovek by bylo trochu… přehnané.“ 10
„Navíc by byl takový kufr asi dost těžký.“ „Hmm.“ Povzdechne si. „Víš co? Co kdybych se do toho vrhl po hlavě a koupil ti prsten?“ „Myslíš zásnubní na oslavu naší blížící se svatby?“ „Přesně.“ Složí si paže na hrudi. Nenechám se rozptýlit tím, jak se mu svaly pod pěkně opálenou zlatou pokožkou přesunou. Ne, ani omylem. Protože jsem slušně vychovaná mladá dáma, neodtrhnu pohled od jeho krásných zelených očí. „Co kdybych ti dokázal, že mám jisté jmění a přehnaně moc peněz, tím, že ti koupím dokonalý prsten?“ „Tak dobře. Hlavně aby byl velký a okázalý, ale ne zas snobský nebo přehnaný. Takové se snad nelíbí nikomu.“ „Beru na vědomí.“ „Výborně. Jsi materialista, ale ve snesitelné míře. Jak že se jmenujete, dobrý muži?“ „Beck.“ Nabídne mi ruku a potřeseme si. Má velkou dlaň a pevný, ale ne až moc silný úchop. „Můžu ti říkat ‚manželko‘? To se dobře pamatuje.“ „Cha. Jsem –“ „Alice. Já vím.“ „Ráda tě poznávám, Becku.“ Stáhnu ruku a z kapsy zástěry vylovím pero a bloček. „Tak jo, i když se tu skvěle bavím, musím obsloužit zákazníky.“ „Poslední otázka. Chtěla by sis někdy vyjít? Se mnou?“ Zarazím se. „Prý mají v pekařství v nabídce skvělou kávu a koláče.“ „Ano, to mají. Myslím ale, že bychom měli trochu zpomalit. Teprve jsme vyřešili otázku manželství. Zajít si spolu na kafe mi připadá jako velký krok.“ 11
„Na tom něco je a určitě bych nechtěl nic uspěchat, to jen že bych chtěl probrat pár věcí ohledně svatby. Třeba květinovou výzdobu. S plánováním je potřeba začít brzy. Musíme se třeba shodnout i na fontu na pozvánkách. Nemůžeš tam prsknout comic sans s tím, že to máš aspoň z krku. Taky je potřeba uspořádat výbavu nevěsty. S tím bych ti mohl pomoct.“ Je vtipný, to mu musím nechat. Je ovšem otázka, jestli má čisté úmysly. „Co ty na to, manželko?“ „Promyslím si to.“ Ten jeho úsměv. Svádět teda umí. „Dobře.“ Bar se nachází dál od
vody. V nabídce navíc nemá ani víno nebo řemeslná piva jako jiné, mnohem lepší hospody v oblasti Santa Moniky. Taky podle toho naše klientela vypadá. Občas tu míváme hodně rušno, protože sem chodí naši pravidelní zákazníci a také turisté, kteří hledají podniky s levným pivem, hlasitou hudbou a obrovskými televizními obrazovkami. Pravidelní návštěvníci a ti, kteří dávají přednost servírkám, které je obslouží ještě v tomhle století, sedávají v mojí části placu. Dýška mívám slušná. K zákazníkům se chovám zdvořile a přátelsky, aniž bych působila příliš vlezle. Hranice je hodně tenká, někteří kreténi však nikdy nepochopí, že být servírka neznamená, že mám v popisu práce uspokojit jejich sexuální představy. Dneska je tím kreténem chlápek jménem Phil. „Tady to máš, kočičko,“ poví mi a upustí dvacetidolarovku na zem. „Hups. Jsem to já ale nešika.“ Tuhle hru už dobře znám. S úsměvem na sílu přilepeným k obličeji se sehnu pro peníze. Dřepnu si, jednou rukou si přitom přivřu výstřih, aby se ten pitomec
12
nemohl pokochat pohledem na mé štědré vnady (dělává to tak většina servírek), nemůžu však zabránit tomu, že se mi černé džíny (tmavé barvy ladí s mou duší) napnou na stejně štědrém zadku. Sledovat mě při tom je nejspíš to nejrajcovnější, co tenhle chlápek ve skutečném životě zažívá. Phil je vážně smutná existence. „Zbytek si nech,“ řekne a olízne si přitom rty. Nejradši bych mu jednu vlepila, místo toho však jen s úsměvem odejdu. „Ne,“ ozve se za mnou najednou hluboký hlas. Phil naštvaně ucedí: „Sundej ze mě ty svý pracky!“ „Ani se jí nedotkneš.“ Beck svírá paži toho pitomce. A Phil na našeho nového kolegu nemá. „Ne bez jejího svolení.“ „Nechtěl jsem –“ „Ale chtěl.“ „Děje se tu něco?“ Rob je celý rudý, jak sem přiletěl zpoza baru. „Becku, panebože, pusť ho. Phile, kamaráde, není ti nic?“ „Ten idiot mě právě napadl.“ Phil se narovná a promne si rudé otisky na paži. „Málem mi urval ruku.“ „Chtěl ji chytit za zadek,“ opáčí Beck napjatým hlasem. „To myslíš vážně?“ Rob vzhlédne k nebesům. „Dělal si jenom srandu. Ta holka snad chápe, že je to vtip, ne?“ Ta holka, tedy já, si jen povzdechne. Raději se usměju. Úsměv není celkově vzato totéž, co lež. Beck však překvapením vykulí oči. Co asi tak čekal? Tuhle práci potřebuju. „Moc se omlouvám, Phile,“ vyhrkne Rob. „Už se to nestane.“ „To doufám.“ Kretén sebere svou raněnou pýchu a zamíří k východu. Lidé kolem nás se vrátí k pití. Je po všem. 13
„Tohle si zkus ještě jednou a máš padáka,“ zavrčí Rob. „Ten chlap je náš vážený zákazník. Chodí sem každý druhý večer, utrácí tu peníze a dává slušné spropitné. Je to jasné?“ Beck jen přikývne. Se skřípěním zubů se vrátím k práci. „Tohle se tu stává
často?“ Jsou dvě v noci a poslední opilec konečně vyklopýtal ze dveří. Kari s Robem odešli kolem půlnoci, když se to tu začalo vyprazdňovat. Právě v tu dobu přebírám práci za barem. Rob nechce, abych obsluhovala bar, když je v práci on, protože, a to cituju: „Zabírám moc místa.“ Takže jo, zbyli jsme tu jen já s Beckem. Ze sterea zní tiše hudba a venku v ulici vládne klid. „Občas,“ odpovím, zatímco utírám bar. „Patří to k práci. Díky, že ses mě snažil zachránit před sexismem, ale dokážu se o sebe postarat sama.“ Ticho. Začne pokládat židle na stoly, aby mohl vytřít podlahu. Aspoň že to nemusím dělat já. Rob je držgrešle. Už je to pěkných pár týdnů, co se poslední uklízeč rozhodl, že se do práce prostě už nevrátí. „Hledám si jinou práci,“ vyhrknu, protože se mi to ticho nelíbí. „I když to není vzhledem k mojí současné pracovní době hračka. Tenhle pajzl nenávidím, ale to mu prosím neříkej.“ „Tvoje tajemství je u mě v bezpečí.“ Usměje se. Já se usměju. Všichni se usmíváme. Hned se tu líp dýchá a to je dobře. „Tak co mi o sobě povíš?“ zeptám se. Očividně mě pevné svaly jeho paží rajcují, protože to, jakým způsobem zametá podlahu, mi připomíná 14
sex. Chvíli mi trvá, než si vzpomenu, co tu dělám, tedy že doplňuju chladničky a police s alkoholem za barem. Nový kolega sice vypadá, že bych si to s ním užila, ale potom by mi zlomil srdce. Měla bych se vzpamatovat. „Vzhledem k tomu, že se budeme brát, máš asi právo moji temnou minulost znát,“ uzná zachmuřeně. „To je to tak zlé, jo?“ Znovu po mně střelí úsměvem. „Ne, ani ne. Rozhodl jsem se, že se mi nelíbí, jakým směrem se ubírá můj život, a tak jsem ten směr změnil. Od té doby cestuju po téhle překrásné zemi a prohlížím si její krásy a divy.“ „Takže jsi poutník.“ „Dá se to tak říct. Snad to nebude stát v cestě našemu budoucímu štěstí? Život na cestě toho má hodně co nabídnout.“ „Budu na to myslet.“ S úsměvem se narovnám od ledničky, do které jsem právě uložila piva. Zamyslím se. Po dnešku už si asi můžu být jistá, že jeho zájem o mě není výsledkem kruté sázky s mým vedoucím. Pořád ale kolem toho, co se mezi námi děje, chodíme jako kolem horké kaše. „Po dlouhém uvážení jsem se rozhodla, že ti nejde ani tak o svátost manželskou, jako spíš o nezávazný sex. Nedivím se, že se ti tyhle dvě věci pletou. Stává se to často.“ Svraští tmavá obočí a přitiskne si ruku na srdce. „Ty pochybuješ o mých úmyslech? To jsi mě tedy ranila, Alice. A hodně.“ „Takže opravdu potřebuješ ke svému jmění i manželku, jo?“ „Přesně tak.“ Pustí se do zametání podlahy. „Ale ne jen tak ledajakou. Ne. Musíš to být ty.“ S úsměvem zavrtím hlavou. „Musíte mi dovolit, abych vám řekl, jak vášnivě vás obdivuji a miluji.“1 15
„Tvoje znalost Austenové je vážně působivá, to se musí nechat.“ „Děkuju pěkně. Moje nevlastní matka ji má nejraději. Každou chvíli jsem se s ní musel dívat na filmové adaptace. Nikdy by mě nenapadlo, že se mi to jednou bude hodit, ale život umí překvapit.“ Opět se na mě usměje a já jdu do kolen. Vážně bych si měla před tímhle mužem obrnit svoje dámské partie. „Aby však bylo jasno, dokud se nerozhodneš, že máš zájem o vážný vztah, nezávazný sex s tebou bych samozřejmě neodmítl.“ „To je od tebe velmi ušlechtilé.“ „Maličkost,“ odpoví. „Můžeme to brát jako další malý krůček, až nakonec dojdeme k tomu kafi. Jak jsi řekla, půjdeme na to pomalu.“ Potlačím úsměv. Ten kluk fakt umí flirtovat. „To takhle nabízíš ženám manželství na potkání?“ „Ne. Jenom zkouším něco nového, podobně jako s těmi citáty od Austenové.“ „Máš k tomu nějaký konkrétní důvod?“ zeptám se. Na okamžik se zamyslí. „Život je krátký.“ „To je fakt.“ „Mop a kyblík najdu v kumbálu?“ Asi mi k tomu nic víc nepoví. Nedá se nic dělat. „Ano, jsou tam.“ Chvíli pracujeme mlčky. Ráda bych řekla, že na mě jeho blízkost nepůsobí, to by však byla lež. Protože kdykoli se na něj pokradmu podívám, zjistím, že na mě taky hledí. A usmívá se. Kéž by jen nebyl tak hezký. Pravda je, že jsem asi tak trochu v háji. Je otrava, když v práci narazíte na někoho, koho na první pohled chcete. Totéž platí pro pokročilé flirtování, jež může vést ke kopulaci. Existuje celá škála způsobů, jak by se jakékoli společné pletky, i kdyby jen malé, mohly zvrt16
nout. I když on se tu podle všeho nehodlá zdržet a já se snažím, seč můžu, abych odtud vypadla. Jo. Nepolapitelný, a přesto přetrvávající sen, že budu pracovat někde v kanceláři, není tak úplně a docela blbost. Hlavně je to to jediné, co mě v poslední době žene kupředu. Mezitím musím vzít v úvahu, že existuje určitá možnost, že si s Beckem trochu zaflirtujeme. A že to teda v úvahu beru. I kdyby jen proto, abych mu mohla zaplést prsty do těch krásných vlasů a trochu mu je zacuchat. Ano, asi mám nový životní cíl. Tedy aspoň pro tento týden. Jeho vlasy, jeho rty a jeho paže. Právě teď se mi líbí nejvíc. Než tu zamknu, obnovím si oční linky a lesk na rty. Mám za sebou dlouhý večer, ráda se ale upravuju pro vlastní dobrý pocit. Že mě přitom uvidí Beck, je jen bonus. „Otázka,“ oznámím kolem třetí, když za sebou zamkneme. „Máš hlad?“ „Odpověď. Něco bych zbodnul.“ „Tak pojď se mnou.“ „Rozkaz, paní.“ Bistro se nachází na Wilshire Boulevard nedaleko od naší hospody a dá se popsat jako nenápadné. Mají ovšem v nabídce kávu a docela slušné burgery a hranolky, které nabízejí i pozdě v noci, kdy tyhle věci potřebuju nejvíc. Proto to tu mám tak ráda. Becka podle všeho mastnota, která tu pokrývá každý povrch, nijak neodrazuje a při pohledu na interiér zařízený ve stylu padesátých let se usměje. Právě prošel další mojí zkouškou. „Ještě jsi mi neřekla o svém životě,“ připomene mi, když už sedíme v boxu a máme objednáno. „Vystudovala jsem vysokou, uvědomila si, že titul je mi v podstatě k ničemu, a práce pro mě navíc ne17
byla. Nebo aspoň ne taková, která by mě lákala. Učitelé a knihovníci bojují o každý cent z rozpočtu města a novinové redakce zavírají jedna za druhou. Nakladatelský průmysl omezuje výrobu. Studovat anglickou literaturu byla asi chyba.“ Pokrčím rameny. Pravda je, že jsem se zasekla na místě z více důvodů, tohle vysvětlení je však aspoň trochu snesitelné. „Napadlo mě, že jestli mám dělat servírku, tak aspoň někde, kde se můžu čas od času projít po pláži a nestrávím hodiny v dopravních zácpách.“ Přikývne. „To dává smysl.“ „Přesně tohle jsem si taky říkala. Nakonec vymyslím, co chci se svým životem dělat.“ „Není kam spěchat. Je dobře, že máš čas a prostor si to promyslet, aniž by tě kdokoli do čehokoli tlačil.“ „Akorát mi tedy nad hlavou visí studentské půjčky,“ povzdechnu si. Krátce se pousměje. „Vyrostla jsi tady?“ „Kousek odtud v San Bernardinu,“ přiznám. „Co ty?“ „Jsem od domova přes půl země a hodlám to tak nechat. I když půl země je asi ještě pořád moc blízko. Prý je v tuhle roční dobu hezky na Islandu.“ Tázavě povytáhnu obočí. „Rodina.“ Pokrčí rameny. „Co člověk nadělá.“ Servírka nám přinese jídlo a stůl se najednou prohýbá polovinou nabídky ze snídaňového menu, kterou si objednal Beck. Bez váhání se do jídla pustí. Kdybych toho snědla tolik co on, nevešla bych se na sedačku. „Dáš si?“ Nabídne mi sousto lívance nabodnuté na vidličce. Kape z něj sirup. „Je to dobré.“ „Stačí mi burger. Děkuju.“ Docela by mě jeho rodina zajímala, vyptávat se by ale bylo nezdvořilé. Kruci. „Tak jaké má moje budoucí manželka koníčky a zájmy?“ 18
„Hmm.“ Nacpu si do pusy hranolek a zamyšleně žvýkám. „Čtení, sledování filmů, poslech hudby… Tak obvykle. Co ty?“ „Hodně věcí.“ „Například?“ „Nevím… Túry, lezení po skalách. Takové věci.“ „Takže v podstatě ty rád pořád někde lítáš, zatímco já radši sedím na zadku. Nemáme nic společného.“ „Ne, počkej. Můžu se změnit,“ zavtipkuje. „Dej mi ještě jednu šanci.“ „Neměl by ses měnit.“ Zakroužím hranolkem v kečupu. „Určitě jsi dokonalý přesně takový, jaký jsi.“ Pobavení mu z tváře zmizí. Nasadí prázdný výraz. V očích má však temný a nespokojený pohled. Asi jsem mu šlápla na kuří oko. Proto taky udělám to nejhorší, co může být, a začnu plácat. „Proč by chtěl být člověk s někým, koho by potřeboval změnit?“ nadhodím. „Pokud jste se svojí drahou polovičkou úplně stejní, kde je v tom nějaká výzva? Vždyť to není vůbec zajímavé. To bys s tím člověkem vážně chtěl trávit každou minutu až do smrti? Podle mě byste si za chvíli neměli o čem povídat.“ Beck mlčí, jen mezi tmavými obočími má hlubokou vrásku. Před chvílí tu se mnou sebevědomě vtipkoval. Teď mi připadá skoro ztracený. V poslední době to znám moc dobře. „Becku, není ti nic?“ Zamrká a probere se. „Promiň. Co jsi říkala?“ „Nic, to nevadí.“ Obličej mi zahoří. Panebože. Štve mě, když se červenám. Padej pryč, ty bláhová úzkosti. „Jen jsem…“ „Dělila ses se mnou o svou moudrost.“ „Jasně. Jo. O moudrost a životní zkušenosti nasbírané během mých dvaceti dvou let na světě a s vysoko19
školským titulem, pro který teprve musím najít uplatnění. Prosím, ber to se vší vážnosti.“ „Spolehni se.“ Napětí z něj maličko opadne. Uvolní ramena a ukáže kolem sebe. „Líbí se mi tu.“ „Mně taky.“ „Na svatbu se to tu ale asi nehodí, co?“ „To asi ne,“ souhlasím. Zvláštní atmosféra je ta tam. Chci se ho zeptat, co to mělo být, neznám ho však natolik dobře, abych měla právo vyzvídat. Proto se na něj jen upřeně zadívám. Bože, je tak nádherný. Už jsem to řekla jednou a nejspíš to brzy zopakuju. Trochu si sice vyčítám, že mi tak záleží na jeho fyzické stránce, co mám ale dělat jiného, když tu přede mnou dýchá, existuje a mám ho přímo před očima? A především ho mám ráda. To se mi u mužů moc často nestává. A cituje Austenovou. Přesto bych neměla nic uspěchat. „Vsadím se, že sis našel děvče v každém městě, kam jsi zavítal.“ „Jestli se ptáš, jestli putuju celou dobu sám, tak odpověď zní ne,“ poví mi. „Poznal jsem spoustu různých lidí, našel si všemožné práce. Hodně času jsem taky strávil zíráním z okna mezistátních autobusů.“ „Hmm.“ „A co ty? Našla sis za barem hodně kamarádů a známých?“ „Ne, to se mi moc nestává.“ Zadívá se na mě. Pokaždé mě přitom mravenčí celé tělo. Je za tím však jen chemie a vzájemná přitažlivost. Nic, co by mě mělo znervózňovat. S největší pravděpodobností mi jen moje primitivní část mozku dává na vědomí, že má o mě jeho pohlavní ústrojí zájem a že by dokázal mě i naše mláďata ochránit. Nepojí nás žádné skutečné pouto. Ne doopravdy. „Rozhodla jsem se,“ oznámím. „Ohledně čeho?“ 20